Avatar

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Osobní informace

Jméno Roman Hradecký
Pohlaví Muž
Věk ---
Bydliště Zliv
Povolání OSVČ - elektročas
Zájmy Trempink (spaní pod širákem), hory, doly, šachy, tenis a pohyb vůbec. Mojí vášní je i fotografování. Vlastním zrcadlovky Nikon D7000 a Nikon D90, Olympus E300 s proměnnými skly a makroobjektivy.

Statistika

Počet komentářů 515
Poslední aktivita 20.04.2025 10:39
Datum registrace 19.02.2009 20:30
Pozice na Šlápotách Redaktor
Počet článků 552

Kontaktní informace

E-mail elcas@zliv.net
Facebook ---
ICQ ---
Skype ---
MSN ---
Jabber ---
Web http://www.slapoty.estranky.cz/
http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=0&gal=vis&galvis=3262082
Telefon 602 968 718

Uživatelovy fotografie

Uživatelovy články 33. strana

Apuseni - propastné hory l.

Apuseni - propastné hory l.

"Propastné hory, kraj ponorných řek v Západních Karpatech, v horách Apusenských. Nikde v Rumunsku není skvělejší říše vod, které se propadají do země a vod, které z ní vyvěrají, vod, které mizí v jeskyních a kdesi z jiných opět vytékají. Ovce spásají smaragdovou trávu závrtů a do slepých dolin vtékají potoky, ale ven nemohou. Na jejich koncích se v bahnitých nálevkách krouživě propadají do podzemí. Skalními tunely teče Teplý Someš a chladná Galbena, Žlutá řeka. Sta metrů hluboká trojpropast Ponorských hradů: vody se řítí do tmy, do hlubin padají i přízračná zelenavá světla propadlých stropů. Na bílé útesy nahoře svítí slunce – hmyzí ticho Západních hor. Planina nádherného jména Ztracený svět..." Tato vzletná slova napsal o horách k nimž míříme, skvělý vypravěč a věčný tulák pan Miroslav Nevrlý, v nezapomenutelné knize Karpatské hry.
Pokračovat ve čtení...

Víkend pěti vrcholů

Víkend pěti vrcholů

Když jsem emailem dostal povídání o toulání lesních víl Aťky a Angely po kopcích Českého středohoří, nemohl jsem než požádat o svolení k jeho zveřejnění. Moc se mi expresivní styl Aťky líbí a věřím, že její povídání nezklame ani vás.
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Poslední den, poslední naděje. Dnes na ty zpropadené Skriniarky už jít musíme. Brestová od časného rána tone v mlhách, které vichr přefukuje přes hřebeny do Roháčské doliny. Ochladilo se a vůbec to nahoře nevypadá dobře. Co nás tam asi čeká rok a den poté? Jedno je jisté. Bouře to nebude!
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Vysoké riziko bouřek znovu oddaluje hřebenový přechod. Jdeme pro jistotu k Roháčským plesům, odkud sledujeme, jak Ostry Roháč atakuje několik odvážlivců. Bouře a déšť přijde až později odpoledne. Další den prší. Trasa v dešti Látanou dolinou tak končí v sedle Zábrať a na Rákoni v husté mlze a zimě. 
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... I. Šípská Fatra, Skorušina

Do roka a do dne... I. Šípská Fatra, Skorušina

Loňský nedokončený přechod posledního kousku roháčského hřebene nás nenechal v klidu. I proto se přesně po roce znovu vydáváme do strmých hor Slovenska, v době, kdy znovu hrozí silné bouře a nejisté počasí. Splní se nám sen a podaří se Skriniarky přejít? První den nás nalákala Šípská Fatra a zapomenutý dvojvrchol skalnatého Šípu. Ani druhý se nás Roháče nedočkají, zamíříme na hřeben Skorušiny, ráj vlků a medvědů.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní ll.

Krkonošská šestidenní ll.

Zbytek pomalu ubývajících sil směrujeme k hraničnímu hřebenu s výraznými skálami Mužských a Dívčích kamenů, dlouhému přechodu z Medvědína k Labské boudě, se sestupem Labským dolem, a jako třešničku na dortu si před odjezdem domů přidáme ještě krátký výstup k Ptačím kamenům.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní l.

Krkonošská šestidenní l.

Naše terénní šestidenní v nádherné a neporušené přírodě Krkonošského NP začíná. Unikáme vysoko do hor nad "Špindl", kde nám postačí k štěstí ubytování na starobylých Brádlerových boudách. Celou západní část Krkonoš odsud máme na dosah. 
Za první tři dny stíháme projít Přední a Zadní Planinu, zalesněný hřeben Žalého a hraniční trek kolem Vysokého Kola, Sněžných jam, Violíku, polské Szrenice k pramenu Labe.
Pokračovat ve čtení...

Vandrování vojenským újezdem Boletice

Vandrování vojenským újezdem Boletice

Pestrou krajinou VVP Boletice zazní dělostřelecká palba. Tu zanedlouho vystřídají nálety bojových letadel. Prudce klesají za vrchol Chlumu, odkud se ozve osamělá hromová rána. Často si na chatě u Ktišského rybníka připadám jako válečný pozorovatel. Když však ve volných dnech zbraně ztichnou, mezi horami, lesy a lukami uslyšíte jiné zvuky. Chorál ptačího zpěvu se nese nad korumami stromů a příroda, prosta lidí i turistů, prožívá své skryté příběhy tak, jako před mnoha sta lety. 
Zkusme se proto opět ponořit do lůna Želnavské vrchoviny, tolik inspirující a tolik krásné...
Pokračovat ve čtení...

Z Lužnice do Nežárky

Z Lužnice do Nežárky

Bystří čtenáři z názvu jistě poznali, že tentokrát se šlápoty otisknou maximálně do bahna či písku na břehu řeky. "Jet vodu" znamená splynout s přírodou, vnímat zvuky lesa, cítit vůni luk. Vybrali jsme si vodáckou řeku Lužnici s pokračováním Novou řekou a Nežárkou a rozhodnutí nelitovali.
Pokračovat ve čtení...

Blízká setkání - II. menhiry Javorníku a sušická křížová cesta

Blízká setkání - II. menhiry Javorníku a sušická křížová cesta

Nedělní dohledávání menhirů Javorníku poznamená déšť, který změní naše plány. Přesto se podaří Měsíčník, Větrník a Slunečník, i menhiry Dvojčata a Mudrc společnými silami najít a sáhnout si na jejich energii. Pondělí již je jen loučením. O lámání rekordů a polykání kilometrů prodloužený víkend nebyl. Více šlo o příjemné setkání v jarní přírodě, která se v druhém květnovém týdnu na Šumavě teprve probouzela k životu.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.