Avatar

Danny

Osobní informace

Jméno Daniela
Pohlaví Žena
Věk ---
Bydliště ---
Povolání studentka PF a FF JČU
Zájmy hudba, fotografování, psaní, cestování, literatura

Statistika

Počet komentářů 1
Poslední aktivita 16.12.2013 13:13
Datum registrace 5.07.2013 23:49
Pozice na Šlápotách Redaktor
Počet článků 3

Kontaktní informace

E-mail Nojby26@seznam.cz
Facebook ---
ICQ ---
Skype ---
MSN ---
Jabber ---
Web ---
Telefon ---

Uživatelovy články 1. strana

Otočme zaprášené listy autorů 19. století aneb Ratibořice a Hronov

Otočme zaprášené listy autorů 19. století aneb Ratibořice a Hronov

Jako literární nadšenkyně jsem nemohla ve východních Čechách vynechat zvučně znějící místa Ratibořice- Babiččino údolí a Hronov. Cíl výpravy byl jasný: po stopách Boženy Němcové a Aloise Jiráska. Mise zdárně splněna!
Pokračovat ve čtení...

Z pohádky do pohádky cestou přes Safari

Z pohádky do pohádky cestou přes Safari

Hned v úvodu odtajním trochu zvláštní název článku. Na naší výpravě jsme se totiž v jednom dni rozhodli poznávat krásy zámeckých interiérů i exteriérů, vzápětí poznat technickou (ale velice estetickou) památku a den zakončit trochu netradičně poznávacím zájezdem do Afriky.
Pokračovat ve čtení...

Na Černou horu, rašeliniště a zpět

Na Černou horu, rašeliniště a zpět

Na celé vyprávění by se nejlépe hodil výrok babiček „Hloupé mládí“. V naší cestě do hor platilo dvojnásob. Původní plán byl vyběhnout z Janských Lázních po turistických značkách na Černou horu ve výšce 1299 m.n.m,, vykouknout z rozhledny na krásu okolí, prohlédnout si nádherná rašeliniště a poklidně sejít zpět do Janských Lázní. Realita byla jiná.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.