Kategorie Vandry 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Hřebenem Trojmezné za úplňkem na Plechý

Hřebenem Trojmezné za úplňkem na Plechý

Chcete-li do svého portfolia přidat pěkné fotky přírody, musíte si buď hodně přivstat, anebo naopak vyčkat až do samého závěru dne, kdy slunce posledními paprsky zabarvuje krajinu do zlatova. Anebo jen tak vezmete na záda kletr se spacákem, případně stanem a vyrazíte na túru. Nocování pod širákem je na Šumavě, stejně jako v ostatních horách, nezapomenutelný zážitek a pokud budete mít štěstí, uvidíte rudý západ s výhledy na vrcholky vzdálených Alp, měsíc v úplňku a ranní mlhy v dolinách v oranžovém balení.
Pokračovat ve čtení...

Brdy a divoká noc s divočáky

Brdy a divoká noc s divočáky

Zrušení vojenského výcvikového prostoru, který se nachází ve zdejších lesích, je již sice schváleno, ale do možnosti toulat se volně a bez nebezpečí hornatou krajinou ještě pár let zbývá. Až bude dokončena pyrotechnická očista, jistě sem najde cestu mnohem víc přírodu milujících jedinců než nyní. I proto jsme zatím do nepřístupných míst spíše jen nahlíželi a na cyklotrasách se mezi projíždějícími bikery cítili s kletry na hřbetech opuštěni...
Pokračovat ve čtení...

S batůžky na Dachstein

S batůžky na Dachstein

I přestože jsem letos nejel s prachatickými turisty do Dolomit (viz článek), o Alpy jsem naštěstí nepřišel. Byl jsem totiž pozván na dobrodružný vandr na Dachstein a vskutku jsem nelitoval. Užili jsme si hor opravdu pořádně!
Pokračovat ve čtení...

Jezerní hora, Svaroh a Ždánidla, zapovězené cíle Šumavy

Jezerní hora, Svaroh a Ždánidla, zapovězené cíle Šumavy

U Čertova jezera jsme zatím úplně sami. To ale netrvá dlouho. Stačí jen několik minut a břeh se zaplňuje desítkami chtivých a na nevšední zážitek natěšených příznivců, a musím podotknout, i znalců šumavské přírody. K odbočce na Lávkovou cestu jdeme první. Přece jen nás ty davy trochu děsí. Zanedlouho slyšíme vyprávění o tom, jak na ní svévolně takzvaní ochránci přírody zničili lávkové můstky. Projít se touto stezkou sice dá, ale jen na vlastní riziko. Začínáme proto spolu s ostatními stoupat svahem nad jezero, o které jsme původně neměli ani zavadit.
Pokračovat ve čtení...

Přechod Pirinu: část II., žulová

Přechod Pirinu: část II., žulová

Pirin nás již stačil uchvátit impozantním mramorovým hřebenem a pyramidou Vichrenu (viz první část), ale zdaleka ještě neodhalil veškerou svou krásu. V druhé půlce povídání o našem putování se přesuneme mezi spleť žulových hřebenů, kde oko zaplesá nad modrou barvou jezer. Ačkoliv se většinou budeme pohybovat dolinami a občas přecházet hřebeny, dostaneme se i na nejvyšší vrchol této části pohoří, Kamenicu.
Pokračovat ve čtení...

Výstupy na Luzný a Roklan Bavorským lesem

Výstupy na Luzný a Roklan Bavorským lesem

Bavorský les a Šumava jsou jedním celkem, který rozděluje pouze státní hranice mezi Českou republikou a Německem. Krajina za našimi hranicemi je více upravená, více zalidněná, ale stále podobná té šumavské. Poznávat její vrcholy, které jsou dobře viditelné i z české strany hranice, je pro znalce Šumavy povinnost. My jsme si vybrali dva nejatraktivnější výstupy v NP Bavorský les na Luzný a Roklan
Pokračovat ve čtení...

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Luzný, Steinfleckberg, Velká a Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch, Černá hora, Siebensteinkopf, Stráž a Holý vrch.

Jednoduchý seznam devíti vrcholů na pomezí Bavorského lesa a Šumavy skrývá tajemný vandr, který se nám hluboko vryje do paměti. Nepohodu prvního dne, kdy jsme bloudili po pás ponořeni ve vysoké mokré trávě a v borůvčí hustou mlhou, bez možnosti se zorientovat, naštěstí další dva dny vystřídalo slunné počasí a nevšední daleké výhledy z hraničního hřebenu.
Pokračovat ve čtení...

Smrčinou na Plechý

Smrčinou na Plechý

Kdo se bojí, nesmí do lesa... řekli jsme si, když předpověď počasí hlásila silné bouře a vyrazili na dlouho plánovaný trek na vrchol Plechého přes masív Smrčiny. Nakonec jsme měli štěstí a jedinou větší přeháňku přečkali v suchu bývalé boudy kontrolního stanoviště hraničního přechodu Plešné jezero / Holzschlag. Jediným vážnějším kazem tak pro mne byly puchýře z dávno nepoužívaných pohorek. 
Naštěstí odměna v podobě večerních červánků na vrcholu Plechého tuto maličkost přebila.
Pokračovat ve čtení...

Mezi skalami Jizerských hor

Mezi skalami Jizerských hor

Když jsem plánoval vandr po Jizerkách se svými kamarády, ptal jsem se různých lidí, jestli to tam neznají. Kupodivu v těchto horách nikdo pořádně nebyl, a tak jsme šli jen podle mapy. Měli jsme však štěstí nebo dobrý čuch na hezká místa anebo je to v Jizerkách krásné všude, protože celý vandr byl potěšením pro oči, ať už díky místním skálám vyčuhujícím nad stromy, bukovým lesům nebo babímu létu, jež dodalo přírodě nerušené civilizací lesk.
Pokračovat ve čtení...

Do srdce Boletického VVP k pramenům Blanice

Do srdce Boletického VVP k pramenům Blanice

Cesty v Boletickém vojenském újezdu se postupně zpřístupňují. Dnes jsou v okrajových částech proznačeny cyklotrasy a turistické stezky v délce desítek kilometrů, po nichž se dostanete na dříve zapovězená místa. Já měl možnost podnikat výpravy na Velký Plešný, Chlum, Ondřejov i jinam, z chaty již dříve, dnes má tuto možnost legálně každý. Na vyznačené trasy se můžete vydat pouze ve volných dnech (so, ne a svátky). Krajina je to nádherná a tak jsme měli možnost obdivovat i její barevnost v začínajícím podzimu. Naše putování k pramenům Blanice a na vrcholy Lysé a Knížecího stolce vedlo po nepřístupných cestách. Problém ale žádný nebyl...
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.