Kategorie Vandry 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Středohoří je svět obrácených křivek ...

Středohoří je svět obrácených křivek ...

V pátek 29.9.2017 jsme se s vílou Angelou potkaly v Hradci. Odtud je to do Prahy už jen kousek a do Lovosic coby dup. Zvlášť, když na protějším sedadle sedí osamělý mladík, vídeňský Němec, s českými předky a litrem meruňkovice. (Aťka)
Pokračovat ve čtení...

Víkend pěti vrcholů

Víkend pěti vrcholů

Když jsem emailem dostal povídání o toulání lesních víl Aťky a Angely po kopcích Českého středohoří, nemohl jsem než požádat o svolení k jeho zveřejnění. Moc se mi expresivní styl Aťky líbí a věřím, že její povídání nezklame ani vás.
Pokračovat ve čtení...

Vandrování vojenským újezdem Boletice

Vandrování vojenským újezdem Boletice

Pestrou krajinou VVP Boletice zazní dělostřelecká palba. Tu zanedlouho vystřídají nálety bojových letadel. Prudce klesají za vrchol Chlumu, odkud se ozve osamělá hromová rána. Často si na chatě u Ktišského rybníka připadám jako válečný pozorovatel. Když však ve volných dnech zbraně ztichnou, mezi horami, lesy a lukami uslyšíte jiné zvuky. Chorál ptačího zpěvu se nese nad korumami stromů a příroda, prosta lidí i turistů, prožívá své skryté příběhy tak, jako před mnoha sta lety. 
Zkusme se proto opět ponořit do lůna Želnavské vrchoviny, tolik inspirující a tolik krásné...
Pokračovat ve čtení...

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Inverze znamená nepříjemně lezavé počasí, kdy slunce pod pokličku husté mlhy jediným paprskem nepronikne. Nebo také slunné teplé počasí, které si můžete užívat vrchovatou měrou na horách a mléčnou kaši pod sebou vnímat jako pomalu se vlnící klidné moře.
Touha spatřit toto moře nás vyžene z pohodlí domova k nejvyšším vrcholkům Šumavy, a přestože nám ty pravé inverzní dny unikly, obě túry z Alžbětína za trochu námahy stály. Ve dvou dnech jsme uskutečnili atraktivní výstupy k Jezerní hoře a Plesné, vysoké vrcholy zdvihající se po obou stranách Železnorudského průsmyku
Pokračovat ve čtení...

Český les - pohraničím na Havran

Český les - pohraničím na Havran

Tachovsko je turistickým ruchem nepolíbené. Přitom jde o krásnou oblast, kde se hluboké hvozdy střídají se svěže zelenými loukami, kterými si razí cestu stříbrné nitky svěžích potůčků. Pohraničí po 2. světové válce potkalo vysídlení německých obyvatel a uzavření za nepřístupnou Železnou oponu. Studená válka zde po sobě zanechala stopy, co nelze přehlédnout. 
Potkávali jsme se s nimi neustále a mnohdy byli ohromení rychlostí, s jakou si příroda bere zpět lidmi kdysi kultivovanou a upravenou krajinu. Šli jsme zvolna, našlapovali tiše, abychom spatřili, co jiným zůstane skryto, a prožívali jistou míru objevitelství.
Pokračovat ve čtení...

Island, část III.: Laugavegur

Island, část III.: Laugavegur

Po úžasném dvoudenním přechodu mezi ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull nastupujeme v Thórsmörku na stezku Laugavegur, jeden z 20 nejlepších treků na světě. Island nás fascinuje stále více a ke konci žasneme nad divy, které vytvořila sopečná aktivita, i nad pohledy na duhové hory, jež nás na Island nalákaly. Díky aerolinkám máme na trek však jen tři dny místo plánovaných čtyř. Stihneme to?
Pokračovat ve čtení...

Island, část II.: vandr mezi ledovci

Island, část II.: vandr mezi ledovci

Konečně odjíždíme z Reykjavíku na jih Islandu do Skógaru, odkud budeme stoupat mezi ledovce Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull a cestou potěšíme své oko pohledem na četné vodopády. Islandská příroda nás začíná okouzlovat. Další den sestoupíme stezkou s krásnými výhledy do Thórsmörku, Thórova lesa, kde skutečně rostou stromy, dokonce i o poznání vyšší než člověk.
Pokračovat ve čtení...

Novohradské hory - listopadový písni naslouchám

Novohradské hory - listopadový písni naslouchám

Janský vrch, Myslivna, Kamenec, Smrčina, Pivonický vrch

Dál a dál tou záplavou, co pod nohou se blýská, co mě nutí do zpěvu se dát, a tak si chvíli zpívám a potom tiše pískám, píseň, co mě učil listopad...
S písní Wabiho Daňka na rtech jsme si díky teplému a slunnému počasí trekovou sezónu prodloužili až za polovinu listopadu. Volba padla na zadumané Novohradské hory, konkrétně jejich západní část s vrcholy Myslivnou a Kamencem. Čekali nás nejen tyto dvě tisícovky, ale i nádherná příroda s mnoha říčkami, rybníky, skalkami a tajemným Žofínským pralesem.
Ubytování v krásném penzionu Lesovny Žofín, ležícím v samém srdci panenské přírody, nemělo chybu a dokonale přispělo k dobré náladě a nevšedním zážitkům.
Pokračovat ve čtení...

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Podzim přináší chladná rána, inverzi a daleké výhledy z vrcholků hor. Toto období rádi vyhledávají fotografové přírody. Její barevnost láká a není divu, že jsme jednu slunnou, teplou sobotu počátkem října vyrazili na Třístoličník a Hochstein. Vzdálené Alpy byly sice vidět jen matně, ale to nám dobrou náladu nezkazilo.
Pokračovat ve čtení...

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Luzný, Steinfleckberg, Velká a Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch, Černá hora, Siebensteinkopf, Stráž a Holý vrch.

Jednoduchý seznam devíti vrcholů na pomezí Bavorského lesa a Šumavy skrývá tajemný vandr, který se nám hluboko vryje do paměti. Nepohodu prvního dne, kdy jsme bloudili po pás ponořeni ve vysoké mokré trávě a v borůvčí hustou mlhou, bez možnosti se zorientovat, naštěstí další dva dny vystřídalo slunné počasí a nevšední daleké výhledy z hraničního hřebenu.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.