Kategorie Šumava 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Barvy divočiny – Gabreta

Barvy divočiny – Gabreta

:-* Gabrétský les je keltské označení pásu hor a pralesa na sever od Dunaje a kdysi se tak za dávných časů nazývala Šumava. Původně se v tomto hraničním česko – bavorském pralese prakticky vůbec nevyskytovaly jehličnaté stromy, naopak dominovaly stromy listnaté a zejména převládaly javory. Název Gabreta je pravděpodobně odvozen od nejčastěji se vyskytujícího stromu pralesa – javoru. Jiné prameny uvádí, že název vznikl z keltského slova gabro – kozorožec, tedy Pohoří kozorožců.
Pokračovat ve čtení...

Písek a jeho okolí :-)

Písek a jeho okolí :-)

Během letních měsíců člověk nerad sedí doma, ale vyrazí někam...já především preferuji kolo, a tak jsem jednou v neděli vzal kamaráda a vyjeli jsme :-). Vzpomínání na srpen :-).
Pokračovat ve čtení...

Mezi dvěma řekami: Vydra a Křemelná

Mezi dvěma řekami: Vydra a Křemelná

Příroda nyní odpočívá pod nečekaným závalem sněhu, přišla zima a ta se dle starého přísloví ptá, co jsme dělali v létě, je tedy třeba jí odpovědět. Tento článek je sice o výletě v říjnu, který zde už pěknými fotkami a textem vystihl Rony (viz Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...), nicméně přináší jiné pohledy na barevný podzim, podvečerní odbočku ke zbořené kapli a další zážitky z bloudění okolo Křemelné.
Pokračovat ve čtení...

Na nejjižnější bod České republiky

Na nejjižnější bod České republiky

Nejen jediný bod na česko-rakouské hranici, ale hlavně neporušená příroda pohraničí, kde po 2.světové válce zmizely spolu s lidmi i všechny vesnice, nás nalákala k letošnímu "Velikonočnímu vandru". Po kdysi zakázaném území od Horního Dvořiště po Kapličky jsme putovali nerušeni davy turistů, kteří ješte tyto atraktivní místa jižních Čech nestihly objevit.
Pokračovat ve čtení...

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Původně jsem chtěl do názvu dát Svobodné Hory a až po zadání hesla do Googlu jsem zjistil svůj omyl. Existují Vodňanské, Bavorovské a Libějovické Svobodné Hory, ale vždy jde pouze o vesničky ukryté v kopcích nad řekou Blanicí. Název Svobodná hora (640m) ovšem náleží nejvyššímu vrcholu Netonické vrchoviny, podcelku Bavorovské vrchoviny, která zase náleží do Šumavského podhůří. Nejsem si vůbec jistý, jestli tento název znají alespoň místní, mně zůstal dlouho utajený.
Pokračovat ve čtení...

Rozhledna na Sedle

Rozhledna na Sedle

Od doby, kdy jsem se dozvěděl o nové dřevěné rozhledně na vrcholu Sedla (903 m) nad Sušicí, mě lákalo podívat se na ní, protože jsme tam kdysi na vandru přespávali. Jelikož není zas tak daleko a kolo je dobrý dopravní prostředek, udělal jsem si jedno odpoledne výlet.
Pokračovat ve čtení...

Do srdce Boletického VVP k pramenům Blanice

Do srdce Boletického VVP k pramenům Blanice

Cesty v Boletickém vojenském újezdu se postupně zpřístupňují. Dnes jsou v okrajových částech proznačeny cyklotrasy a turistické stezky v délce desítek kilometrů, po nichž se dostanete na dříve zapovězená místa. Já měl možnost podnikat výpravy na Velký Plešný, Chlum, Ondřejov i jinam, z chaty již dříve, dnes má tuto možnost legálně každý. Na vyznačené trasy se můžete vydat pouze ve volných dnech (so, ne a svátky). Krajina je to nádherná a tak jsme měli možnost obdivovat i její barevnost v začínajícím podzimu. Naše putování k pramenům Blanice a na vrcholy Lysé a Knížecího stolce vedlo po nepřístupných cestách. Problém ale žádný nebyl...
Pokračovat ve čtení...

Údolím Vydřího potoka k Chalupské slati

Údolím Vydřího potoka k Chalupské slati

Když mrzne až praští, každý raději sedí za pecí a čeká na jaro. Pokud ale překonáte lenost a vyrazíte na hory, budete odměněni nádherou mrazivé krajiny. A pokud svítí slunce a nefouká silný vítr, dají se na běžkách přežít i teploty pod -15°C. Na Šumavě vede sice většina stop zalesněnou krajinou, přesto jsou i trasy prosluněné, vedoucí přes planiny a bývalé pastviny. Jednou z možností, kde si můžete prožít volnou krajinu, je běžecký okruh mezi Novými Hutěmi a Borovou Ladou.
Pokračovat ve čtení...

Barvy podzimu na Šumavě

Barvy podzimu na Šumavě

I v loňském roce byl na Šumavě nádherný podzim, různé lapálie nám však nedovolily tam zajet a pokochat se tou krásou. Letos jsme se lépe soustředili a ve dnech 19.10 - 20.10. nám to vyšlo. U nás doma bylo počasí přímo odporné a z každého koutu nás volaly poslední práce před zazimováním. Zprávy o počasí na Šumavě byly více než příznivé a tak jsme tedy vyrazili. Navíc jsme jako průvodce získali člověka z nejpovolanějších, profesionálního fotografa Šumavy (nejen) Vláďu Hoška a tak jsme společně s ním strávili nádherné dva dny, umocněné jeho znalostí prostředí a možnostmi přístupu do míst, kam normální smrtelník nemůže.
Zkrátka nádhera.
Pokračovat ve čtení...

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Vrcholem letošní turistické sezóny měla být i oslava kulatých narozenin na vrcholu některé šumavské hory. Nakonec to vyšlo až na září, kdy nás čekal výstup na neznámý Žlíbský vrch. Jako třešnička na dortu pak byl trek na hrad Kunžvart u Strážného.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.