Kategorie Šumava 13. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Bloudění kolem hradu Hus

Bloudění kolem hradu Hus

Za místo mému srdci nejbližší považuji kaňon Křemelné. Dobrodružné výpravy do hlubokého údolí šumavské řeky byly pro mne vždy velkým zážitkem. I proto jsem se těšil na to, že si řádně projdu také podobně nepřístupný kaňon Blanice u hradu Hus.
Pokračovat ve čtení...

Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...

Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...

Poetický název zaniklé obce Sněžná jsem si vybral pro název tohoto článku záměrně. Symbolicky nás vítá v tichém kraji lesů a luk, kde lišky opravdu dávají dobrou noc. Nachází se v Želnavské hornatině, na náhorní plošině rozvodí Vltavy a Blanice, mezi vrcholy Křemenné a Doupné hory. Jako širé okolí patří do CHKO Šumava. Některé horské louky zde slouží jako pastviny a otevírají se z nich daleké výhledy na Knížecí stolec, Chlum, Libín, Zbytiny a Křišťanov. Od Doupné hory bývají za dobrého počasí vidět i Alpy.
Pokračovat ve čtení...

Přes Kozí Hřbety k Turnerce

Přes Kozí Hřbety k Turnerce

Díky jednoduchému ukládání a prezentaci digitálních snímků, není nijak nesnadné vrátit se občas o nějaký ten pátek zpět a popsat naše šlápoty již dávno zašlé. A tak z archívu, jako z kouzelného klobouku plného různých překvapení, vytáhnu na světlo další z našich mnoha putování Šumavou. Stopy dávných zlatokopů nás tentokráte vedly z Kašperských hor, kolem Zlatého potoka a Losenice a přes Kozí Hřbety až k řekám Vydra a Otava, aby posléze přes Rejštejn uzavřely okruh opět v Kašperkách.
Pokračovat ve čtení...

Borovoladské barevné snění

Borovoladské barevné snění

Borová Lada je místem zaslíbeným turistice. Její okolí na podzim vyniká barevností, která zaujme a uchvátí. Toulání se loukami, zarůstajícími smíšeným lesem, osvobozuje mysl. Cítíte všude přítomnou energii proudící do vašich těl z klidné a tiché šumavské krajiny. Mlhy jen dotvářejí melancholickou náladu a je na vás, kam stočíte své kroky.
Pokračovat ve čtení...

Po červené, příhraniční Šumavou

Po červené, příhraniční Šumavou

Konečně se počasí vylepšilo tak, že naše putování šumavskými stezkami bylo ryze letní a pohodové. A také krásné, střídající neporušené smíšené lesy s pastvinami kdysi kulturní, obydlené krajiny. Cestou velkých balvanů a nádherných vyhlídek i jmény zaniklých vesnic, Stodůlky, Světlé hory, Krásné hory, Cizov, nás provázela jako tenká červená nit turistická značka. 
Pokračovat ve čtení...

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Když před osmi sty lety vymřel v Čechách pratur, zdálo se, že je to jednou provždy. Velkým překvapením tak dnes je, že se téměř identické zvíře k nám znovu vrací. Jak je to možné? Inu pomohla k tomu dnešní moderní genetika a prapředci dnešních krav se díky ní mohli přestěhovat z Nizozemska do šumavského Křišťanova
Nedalo nám to a jeli jsme se jednoho krásného letního dne na pratury podívat.
A protože atraktivní je i okolí šumavské vísky Křišťanov, prošli jsme se nádavkem krásnou přírodou kolem vrchů Skaliny (958 m n. m.) a Skelný (947 m n. m.) do vysoko položené vsi Koryto. Jen díky tomu jsme spatřili i výběh s několika zubry evropskými.

Pokračovat ve čtení...

Za tajemnou energií mlžnými lesy Šumavy

Za tajemnou energií mlžnými lesy Šumavy

Na oba vrcholy Popelné hory jsme měli spadeno již delší dobu. Přestože se zdálo, že náš výstup nemůže skončit jinak než úspěchem, nakonec se tak nestalo. Proč, to se můžete dočíst v následujících řádcích, které mimo to popíší i objevení Měsíčního kamene, nejtajemnějšího menhiru magické Javornické vrchoviny.
Pokračovat ve čtení...

Do VVP Boletice na Velký a Malý Plešný

Do VVP Boletice na Velký a Malý Plešný

Po loňském podzimním barevně jásavém výstupu na Chlum padla velikonoční volba na sousední Velký Plešný (1 066 m n. m.). Ten leží, podobně jako Chlum, ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Jako bonus jsme si přidali průstup po skalnatém hřebenu hory až na kótu Malého Plešného.
Pokračovat ve čtení...

Na samotě u Prášil

Na samotě u Prášil

Barevně vděčný podzim se konečně začal naplno projevovat a tak nebylo divu, že říjnové babí léto a inverze vyhnalo do hor Šumavy úplné davy. Naše volba padla tentokrát na Prášily, kde se podařilo na poslední chvíli sehnat skromné a levné ubytování v prastaré, bytelné chalupě U Jakuba, která se pyšní velmi zajímavou historií.
Stylově jsme začali výstupem na Slunečnou, abychom si v pátek schované slunce udobřili. Díky tomu už další výstupy na Poledník, Jezerní hřbet, k Oblíku i zbytkům vojskem kdysi odstřelené Hauswaldské kaple doprovázelo nádherné, teplé počasí.
Pokračovat ve čtení...

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Opět se Čechy noří do chmurných dnů, kdy nebe jako by přestalo existovat. Nevidíte slunce, nevidíte mraky, nevidíte nic. Jen bezvýraznou šedivou oblohu, která dokonale tlumí všechny svěží podzimní barvy. Mnozí se tomu snaží podvědomě uniknout a nalézt pro sebe alespoň malý kousek modrého nebe. Proto putují do hor, a stále výš a výš, dokud ho nezahlédnou. Ne vždy se to ovšem podaří. Pokud ano, pak euforie společně se slunkem dokonale rozehřeje nejen tělo, ale i duši. A zatím hluboko dole přetéká a kypí hustá kaše, až se chce vykřiknout "hrnečku dost..."
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.