Kategorie Šumava 6. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Výlet na Mouřenec

Výlet na Mouřenec

Je 5. března 2017 a já společně se svým bratrem Frantou máme v plánu navštívit Šumavu. Z publikace 50 nejkrásnějších turistických výletů po horách a údolími Šumavy turistického průvodce Rother vybírám pod pořadovým číslem 18 výlet k jednomu z nejstarších šumavských kostelů,  Mouřenci.
Ono vlastně již toho v publikaci není moc vybírat, jelikož už zbývají pouze 4 výlety, z toho 3 výlety představují výstup nad 1000 metrů nadmořské výšky, kde se určitě ještě drží sníh. Ten jistě nebude na vrchu Mouřenec, kde se v nejvyšším bodě (617 m n. m.) výletu výše uvedený kostel nachází.
Začátek trasy je v Sušici, kam se dopravujeme železnicí a od železniční stanice do centra města místní autobusovou dopravou.
Pokračovat ve čtení...

Silvestrovské menu: Skalní věž pod Zeleným vrchem, vyhlídková cesta Pošumavím a fata morgána

Silvestrovské menu: Skalní věž pod Zeleným vrchem, vyhlídková cesta Pošumavím a fata morgána

Silvestrovské menu si jistě každý z nás představuje jinak. V minulosti jsme si ho často připravovali s přáteli na chatě ve Ktiši a na Silvestra vyráželi na náročné celodenní pochody; tu na 16 km vzdálenou Kleť (1 084 m n. m.), jindy na bližší Chlum (1 191 m n. m.). Nyní se po letech pauzy znovu k silvestrovským vandrům vracíme a, myslím, je to všem ku prospěchu. 
Letošní poslední den roku se mimořádně vydařil a tak jsme v dobře smíchaném koktejlu ochutnali jinovatkou ozdobenou krajinu jižních Čech, zasněžené Pošumaví, a já i třešínku v podobě nevšedního zážitku jevu nazvaného fata morgána, kdy se mi při pohledu zpět od Bukové hory zjevily siluety vysokých stolových hor v místech nížin Českobudějovické pánve.
Pokračovat ve čtení...

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Inverze znamená nepříjemně lezavé počasí, kdy slunce pod pokličku husté mlhy jediným paprskem nepronikne. Nebo také slunné teplé počasí, které si můžete užívat vrchovatou měrou na horách a mléčnou kaši pod sebou vnímat jako pomalu se vlnící klidné moře.
Touha spatřit toto moře nás vyžene z pohodlí domova k nejvyšším vrcholkům Šumavy, a přestože nám ty pravé inverzní dny unikly, obě túry z Alžbětína za trochu námahy stály. Ve dvou dnech jsme uskutečnili atraktivní výstupy k Jezerní hoře a Plesné, vysoké vrcholy zdvihající se po obou stranách Železnorudského průsmyku
Pokračovat ve čtení...

Tisícovky VVP Boletice

Tisícovky VVP Boletice

Jak známo, dnes již do šumavského vojenského výcvikového prostoru Boletice můžeme částečně nahlédnout. Po jeho okrajích byly proznačeny cyklotrasy a turistické stezky. Dvě modře značené jdou odvážně i do jeho hlubin. Jedna vede na Knížecí stolec, druhá kolem Špičáku u Horní Plané.
Přesto zde zůstává mnoho jiných krásných míst turistům zapovězeno. Částečně to lze pochopit. Nevybuchlá munice může být nebezpečná, prostor se mimo volné dny a svátky stále k výcviku využívá. Z vlastní mnoholeté zkušenosti však vím, že zbytečně velké obavy nejsou na místě.
Ve dvou říjnových dnech jsme si prošli mnoho cest, pěšin, a vše řádně okořenili výstupy na zajímavé vrcholky, které přesahují tisícimetrovou hranici. Trasy jsme vybírali tak, abychom jich zdolali co nejvíce.
Pokračovat ve čtení...

Toulky jarním Pošumavím

Toulky jarním Pošumavím

Ačkoliv po velikonoční anabázi po sopkách Českého středohoří nožky sotva stihly zregenerovat, letní teploty dalšího víkendu nás znovu vyhnaly do kopců. Velký a Malý Plešný v boletickém vojenském prostoru jsou vždy příjemným cílem, stejně tak i vrcholy Blanského lesa - Albertov a Bulový.
Svěží vzduch, první jarní bylinky a několik druhů poletujících motýlů doprovázely naše kroky, kdy ani pohled na stále zasněžený Chlum nedokáže popřít definitivní konec zimy.
Pokračovat ve čtení...

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Desítky let se k zřícenině Vítkův hrádek mohli přiblížit pouze příslušníci pohraniční stráže. Blízkost železnou oponou střežené česko-rakouské hranice znamenala, že toto místo jako by neexistovalo. Hned v sousedství hradu vyrostla železná konstrukce hlídkové věže a kraj se nadlouho ponořil do chmurných hlubin nostalgie.
Teprve po rozpadu socialistického bloku se k Svatému Tomáši znovu začali vydávat výletníci. Atraktivitu pohraničí zvyšovalo objevování neznámých míst - vysídlených obcí, z kterých často zbyly jen ruiny a polámané křížky u dávno opuštěných a zarostlých cest.
Pokračovat ve čtení...

Silvestrovský Libín - rozjímání nad světem a životem vůbec

Silvestrovský Libín - rozjímání nad světem a životem vůbec

Libín, Na Skalce, Rohanovský vrch
Po několikaleté pauze jsme se vrátili k tradici silvestrovských výšlapů a vydali se k šumavskému Libínu. A protože jsou v dohledu tohoto známého vrcholu další tisícovky, trasu jsme tomu přizpůsobili. Ačkoli šlo o nenáročný trek, po vánočních hodech nám bohatě stačil. 
Pohledy ze skály Rohanovského vrchu a především z libínské rozhledny, v době, kdy už se slunce sklánělo k západu, nás naladily na dlouhou a hlučnou silvestrovskou noc.
Pokračovat ve čtení...

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Podzimní inverze nás z Českobudějovické kotliny vyhnala až na mohutný Boubín, odkud jsme z rozhledny přes mléčnou clonu shlíželi na vrcholky Alp a Šumavy, zatímco se do našich zad opíraly hřejivé sluneční paprsky. 
Rozdíl teplot mezi mrazivou, bílou duchnou přikrytou jihočeskou krajinou a rozpáleným vrcholem hory byl přes 25°C.
Užili jsme si tak pohodový den, ve kterém jsme našlapali přes 33 000 kroků a prošli celým Basumským hřebenem až na Červený vrch.
Pokračovat ve čtení...

Zlátnoucími bučinami na Pohanské kameny

Zlátnoucími bučinami na Pohanské kameny

Strážný, Jelení hora, Skalnatý hřbet, Lískový vrch, Žlebský vrch, Radvanovický hřbet, Stožec, Žlíbský vrch, Chlustov

Pojďme si užít barevnost podzimu, než mu zima zatne tipec. Monotónní smrčiny a uschlé lesy centrální Šumavy vyměníme za pestrou paletu smíšených lesů, bučin a horských pastvin u Strážného a Českých Žlebů. Líbezná, lidmi přetvořená krajina plná zatoulaných obřích balvanů v sobě skrývá magickou moc, které každý snadno podlehne. Její krása přitahuje znalce jako magnet střelku kompasu. Je v každém ročním období jiná a vždy okouzlující.
Pokračovat ve čtení...

Na lovu tisícovek Prášilskem a Hartmanickem

Na lovu tisícovek Prášilskem a Hartmanickem

Ždánidla, Dřevěná hůl, Hůrecká hora, Vysoký hřbet, Kochánovský vrch, Hadí vrch, Hamižná, Březník

Přestože na mnohé vrcholky Šumavy nevede turistická značka, jsou i ony hojně navštěvovány. Často je to pro ideální výhledy, které mohou za dobrého poskytnout, jindy jsou cílem lovců vrcholů. Významný podíl na tomto stavu má jistě inspirativní web www.tisicovky.cz, kde jsou popisy všech vrcholů našich hor s výškou minimálně tisíc metrů nad mořem. 
Nám se jich povedlo ve třech dnech postupně zdolat hned sedm a nádavkem jsme k nim přidali i zajímavou horu Hamižnou. Díky ubytování v penzionu Dobrá Voda u Hartmanic jsme si večer užili i trochu kultury v kostele, zkrášleném skleněnými výtvory - oltářem, křížovou cestou a sochou sv. Vintíře.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.