Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Itálie 2012 - Kolem Sicílie I.

Itálie 2012 - Kolem Sicílie I.

Při příležitosti našeho odchodu do důchodu jsme měli v plánu objet jihozápadní Evropu, převážně po pobřeží. Zejména Francii, Španělsko, Portugalsko. Spát v kempech, pár dní se zdržet tam, kde se nám bude líbit, nikam nepospíchat. Jenže, jako obvykle, všechno dopadlo jinak. Z časových důvodů jsme si nakonec akci tohoto rozsahu nemohli dovolit. Zvolili jsme tedy jakýsi kompromis, objeli jsme pouze Sicílii a pak zhruba na týden zakotvili v Kalábrii, abychom si po celém tom letošním maratonu trochu odpočinuli. I na tomto podstatně menším kousku světa jsme však viděli spoustu zajímavostí a prožili celou řadu krásných chvil. Nebylo tedy čeho nějak příliš litovat a koneckonců, naděje umírá naposledy, třeba se nám někdy v blízké budoucnosti splní naše původní přání. Tak uvidíme.
Pokračovat ve čtení...

Jarní Průhonice

Jarní Průhonice

Není tomu tak dávno, co jsem zde publikoval článek s fotografiemi zimní Šumavy. Bez povídání, jen tak, aby se člověk mohl nechat unášet krásou zimní přírody (teď opravdu nehovořím o fotografiích, ale o tom, co na nich je).
Mezitím se nám rok posunul do dalšího období a my jsme s Hankou 18.5.2013 navštívili naše jarní poutní místo - Průhonický park. Tentokrát jsme měli štěstí jak na počasí, tak i na množství rozkvetlých rododendronů a azalek, kterých jsou v parku řádově tisíce.
Strávili jsme v té nádheře asi pět hodin a průřez toho, co jsme tam nafotili, Vám, milí čtenáři, opět předkládám k nahlédnutí s přáním, ať se Vám aspoň některé fotky líbí tak, jako nám se líbil celý pobyt.
A platí to dvojnásob zrovna v tyhle, opravdu nepěkné dny.
Pokračovat ve čtení...

Smrčinou na Plechý

Smrčinou na Plechý

Kdo se bojí, nesmí do lesa... řekli jsme si, když předpověď počasí hlásila silné bouře a vyrazili na dlouho plánovaný trek na vrchol Plechého přes masív Smrčiny. Nakonec jsme měli štěstí a jedinou větší přeháňku přečkali v suchu bývalé boudy kontrolního stanoviště hraničního přechodu Plešné jezero / Holzschlag. Jediným vážnějším kazem tak pro mne byly puchýře z dávno nepoužívaných pohorek. 
Naštěstí odměna v podobě večerních červánků na vrcholu Plechého tuto maličkost přebila.
Pokračovat ve čtení...

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Po asi deseti letech se vracím do problematických míst Šumavského NP, kde jsou cesty přehrazeny l. zónami, které zbytečně zabraňují vstupu do turisticky atraktivních míst. Tyto cesty, které staletí sloužily lidem, i ty novější, vystavěné vojenskými lesy, dnes zejí prázdnotou, a potkat na nich lze jen největší odvážlivce. Náš trek zabloudil do míst pod Studenou a Medvědí horu, k Novohuťským močálům, Roklanskému potoku a Rokytce.
Pokračovat ve čtení...

Trek u řek Lomnice a Skalice

Trek u řek Lomnice a Skalice

Opravdové překvapení nás čekalo na naplánovaném okruhu u Ostrovce, na který se při posledním putování kolem Otavy již nedostalo. Kamenitá koryta nevelkých řek Lomnice a Skalice se proplétají krásnými údolími mezi skalnatými srázy lesnatou krajinou a nabízejí úchvatné pohledy. Modré koberce jaterníku podléšky dokreslují podmanivou atmosféru horkého jarního dne, zatímco slunce nám nemilosrdně vypaluje první letošní tetování do zimou vybledlé kůže.
Pokračovat ve čtení...

Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)

Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)

Stále k sobě vábí magickou mocí tuláky všech generací, kteří i dnes putují stezkami, po nichž kdysi kráčel spisovatel a milovník Šumavy Karel Klostermann. V jeho knihách je skryta hluboká moudrost a přímo intimní vztah k její krajině. Ta se sice v čase mění, ale vždy zůstává divoká, nepokořená a krásná. 
A to tvrdím i přesto, že se vám při shlédnutí videa Šumavská melancholie může snadno udělat nevolno!
Pokračovat ve čtení...

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Podzimní inverze nás z Českobudějovické kotliny vyhnala až na mohutný Boubín, odkud jsme z rozhledny přes mléčnou clonu shlíželi na vrcholky Alp a Šumavy, zatímco se do našich zad opíraly hřejivé sluneční paprsky. 
Rozdíl teplot mezi mrazivou, bílou duchnou přikrytou jihočeskou krajinou a rozpáleným vrcholem hory byl přes 25°C.
Užili jsme si tak pohodový den, ve kterém jsme našlapali přes 33 000 kroků a prošli celým Basumským hřebenem až na Červený vrch.
Pokračovat ve čtení...

Do Staré obory na Velký Kameník

Do Staré obory na Velký Kameník

Pokud se chcete projít Boubínskou oborou, nic vám v tom nebrání. Do hlubocké Staré obory však vstup povolený není. Ačkoliv se již před lety uvažovalo o cyklotrase, která povede napříč oborou, z její realizace sešlo. Nahradila ji neméně atraktivní cyklotrasa kopírující břeh Vltavy a Stará obora zůstala turistům uzavřena. 
Jak už to u podobných zákazů chodí, občas je možné je porušit. Pozdně listopadový výlet ze Zlivi proto nasměrujeme do Staré obory s cílem vystoupat na Malý a Velký Kameník. A jak to dopadne se můžete dočíst z dalších řádků.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2017)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2017)

Snad každý z nás má nějaký svůj cíl, ke kterému směřuje. Bez cíle by život neměl valnou cenu, byl by neskonale nudný a zbytečný. Proto se všichni snažíme tomuto cíli přiblížit. Překonáváme překážky a zažíváme radost a euforii, když se nám to daří.
Další díl TOP 12 - zastavení v čase znamená, že jsme zase o rok moudřejší. Léta letí tak neuvěřitelně rychle, že se ani nedá stihnout vše, co jsme si naplánovali. Naštěstí příští rok budeme mít další možnost, jak tyto resty splatit. Nespěchejte ale, často je lepší jít krok za krokem a vychutnávat si pocity, s kterými se k svému vysněnému cíli blížíte...
Pokračovat ve čtení...

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Pro dalšího pokračování hledání šumavských tisícovek jsme si vybrali Kvildu a Borovou Ladu. Jejich okolí totiž skrývá spoustu vrcholů a mnoho z nich je velmi atraktivních. Ve třech únavných říjnových dnech jsme jich zdolali plných šestnáct.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.