Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 29. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Bílou stopou z Božího Daru

Bílou stopou z Božího Daru

Krušné hory nás na přelomu ledna a února přivítaly modrým nebem, zasněženými stromy a sněhovými závějemi, mezi kterými jsme se mohli prohánět několik dnů. Boží Dar, kde jsme se ubytovali, nám naservíroval nejen ideální nedělní počasí, ale také syrovou mlhu s vichrem, nový příděl čistě bíleho sněhu, a další zážitky v nezvykle pestrém složení. 

Pokračovat ve čtení...

Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály

Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály

Druhý den již využijene plně turisticky. Čeká nás prohlídka Bozkovské jeskyně, průstup skalními městy Kalichu a Chléviště, jeskyně Postojna, Klokočské skály a na závěr i zřícenina hradu Rotštejn.
Pokračovat ve čtení...

Týden v Massif Central, regionu Auvergne /Francie/

Týden v Massif Central, regionu Auvergne /Francie/

Podívat se do pohoří Massif Central bylo mým snem už v době, kdy jsem si ve školních lavicích prohlížel fyzickou mapu Evropy, kdy se ovšem na Západ smělo jen na povolení bolševika a ten ho jen tak nedával. Sen se mi splnil až letos, díky tomu, že naše dcera Eliška dostala půlroční stipendium na Lyonské universitě a po jeho skončení se hodilo pro ní dojet. To se stalo na konci května t.r..
Našim cílem byl kraj vulkánů v Auvergne nazývaný NATUREL REGIONAL DES VOLCANS D“ AUVERGNE, z němž jsme se pohybovali v oblastech pohoří „Monts Cézzalier, Monts du Cantal a Monts Dore.

Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní ll.

Krkonošská šestidenní ll.

Zbytek pomalu ubývajících sil směrujeme k hraničnímu hřebenu s výraznými skálami Mužských a Dívčích kamenů, dlouhému přechodu z Medvědína k Labské boudě, se sestupem Labským dolem, a jako třešničku na dortu si před odjezdem domů přidáme ještě krátký výstup k Ptačím kamenům.
Pokračovat ve čtení...

Apuseni - propastné hory l.

Apuseni - propastné hory l.

"Propastné hory, kraj ponorných řek v Západních Karpatech, v horách Apusenských. Nikde v Rumunsku není skvělejší říše vod, které se propadají do země a vod, které z ní vyvěrají, vod, které mizí v jeskyních a kdesi z jiných opět vytékají. Ovce spásají smaragdovou trávu závrtů a do slepých dolin vtékají potoky, ale ven nemohou. Na jejich koncích se v bahnitých nálevkách krouživě propadají do podzemí. Skalními tunely teče Teplý Someš a chladná Galbena, Žlutá řeka. Sta metrů hluboká trojpropast Ponorských hradů: vody se řítí do tmy, do hlubin padají i přízračná zelenavá světla propadlých stropů. Na bílé útesy nahoře svítí slunce – hmyzí ticho Západních hor. Planina nádherného jména Ztracený svět..." Tato vzletná slova napsal o horách k nimž míříme, skvělý vypravěč a věčný tulák pan Miroslav Nevrlý, v nezapomenutelné knize Karpatské hry.
Pokračovat ve čtení...

Od Brníku ku Vraníku...

Od Brníku ku Vraníku...

Jak jsme vandrovaly - nikoli od potoka k řece, nýbrž od Brníku k Vraníku. Ale od začátku. Začátek začal v Praze. Pro mě na hlavním, pro Angelu na Florenci. A naše mobily spolu odmítaly na tu dálku komunikovat. Ještě, že jsme se na ně nespolehly a šťastně se spolu setkaly u autobusu do Loun. A z Loun podél Ohře až do Mnichovského Týnce. Tady natvrdo začala naše první cesta bez cest.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity - Cortina ďAmpezzo III.

Dolomity - Cortina ďAmpezzo III.

Poslední dny nám počasí nedovolí plnohodnotné treky po horách. Zbude čas na procházku po Cortině a také pro návštěvu místa tragédie na přehradě Vajont, která i po desetiletích bere dech. Cestu domů si zpestříme výletem do údolí Hohe Tauern.
Pokračovat ve čtení...

Pod širák do Českého krasu l.

Pod širák do Českého krasu l.

Velikonoční svátky lze využít i jinak, než návštěvou příbuzných. Krásné počasí přímo vybízí k vandrování svěže jarní přírodou. Ještě stále víme, kde máme hledat svoji "zaprášenou tornu", ještě umíme "táhnout krajinou". Český kras je pro nás volným pokračováním poznávání krasu Moravského. Oba mají mnoho společného. První den nakoukneme do Koněpruských jeskyní a doputujeme až do Srbska.
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Vlčích hor jsme se ještě zcela nanasytili a tak přejíždíme do rusínské Runiny, kde nás čeká nášup. Protože natrefíme na místní slavnosti, je i ten velice chutný. Ale pozadu v tomto ohledu nezůstanou ani krásné Pieniny s průlomem Dunajce..
Pokračovat ve čtení...

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Z Durmitoru odjíždíme po třech dnech k moři a cestou stihneme přefrčet kaňon Tary a obejít krásné Biogradské jezero. Nezahálíme ani u moře, odkud je to skok do NP Lovčen a slavného města Cetinje.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.