Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 19. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Podzimní Jarník ve fotkách

Podzimní Jarník ve fotkách

Babí léto se musí řádně využít. Proto jsme si udělali malou radost krátkým odpoledním výletem do Píseckých hor. Shlédli jsme lom Ptáčkovna, který je stále v provozu, barevnost hor z rozhledny na Jarníku, vyhlídku píseckých lesníků a nakonec i daňčí říji v oplocené oboře U Vodáka. Nemálo na necelé tři hodinky v krásné přírodě.
Pokračovat ve čtení...

Boubín v nedbalkách

Boubín v nedbalkách

Boubín na Silvestra zdolává mnoho nadšenců. Z Vimperka na Kubovu Huť dokonce, již počtrnácté, pojede Silvestrovský vlak, letos plný detektivů.
Nás nahoru vyhnala několikadenní inverze a touha po hřejivém sluníčku již o pár týdnů dříve. Ani nevím proč jsem vybral zrovna vrchol Boubína, hory vysoké a již od prvních prosincových dnů zasněžené. Asi jsem se bál, že nižší kopečky budou stále zahalené do lezavého smogového snosu. Kupodivu to bylo nakonec trochu jinak ...
Pokračovat ve čtení...

Na běžkách ke Knížecím Pláním a Březníku

Na běžkách ke Knížecím Pláním a Březníku

Vzít či nevzít s sebou běžky? To je jistě v letošní zimě, která se podobá středomořské, kardinální hamletovská otázka. Ani Šumava totiž nedává na přelomu ledna a února jasnou odpověď. Do Ubytovny Kameňák NP Šumava v Borové Ladě jedeme tak plni otázek. A jak to nakonec dopadlo?
Pokračovat ve čtení...

Lesy kolem Vráže do kaňonu Otavy

Lesy kolem Vráže do kaňonu Otavy

Výhodou naší malé republiky je, že spoustu přírodních krás máme doslova za humny. Jižní Čechy nejsou výjimkou. Rozmanitost krajiny zde přímo vyzývá k jejich prozkoumání, a když se k tomu vydaří i počasí, každá chvilka v ní strávená stává se balzámem na duši. 
Velmi atraktivní je okolí velkých řek Vltavy a Otavy, které za miliony let vytvořily hluboké kaňony. Projdeme se  lesy kolem Vráže, jejíž perlou je nádherný zámek,  a prudkými stráněmi nad Otavou doputujeme tajemnými zákoutími až k jejímu soutoku s Lomnicí.
Pokračovat ve čtení...

Botanická zahrada v Praze

Botanická zahrada v Praze

Pražskou Tróju, kde nyní žiji, mají jistě mnozí spojenou se ZOO. Méně profláklá a možná o to sympatičtější je její sousedka, botanická zahrada. Narozdíl od ZOO je více oázou klidu, kam si člověk jde odpočinout. Pojďme se tedy projít jejím hlavním lákadlem, tropickým skleníkem Fata Morgana, kde uvidíme kromě běžné expozice také výstavy orchidejí a poletující motýly. Nahlédneme i do rozsáhlé venkovní expozice, v níž zaujme mimo jiné japonská zahrada s výstavou bonsají.
Pokračovat ve čtení...

Až na vrcholky slovenských hor l.

Až na vrcholky slovenských hor l.

Když jsem konečně znovu vyhrabal zastrčené a o dva roky odložené plány na zdolání několika nádherných vápencových hor Slovenska, bylo mi jasné, že nastal ten pravý čas na jejich uskutečnění. Pokud znalci slovenských hor sdělíte některé z jejich názvů, hned mu bude jasné, že jde o bílé perly v náhrdelníku mnoha podobně krásných vrcholů. Tlstá, Ostrá a Král'ovo skala ve Velké Fatře, malofatranský Kl'ak i skvostný Vápeč ze Strážovských vrchů nakonec skutečně stály za to, a daly zapomenout na propocená trika a vlhké nohy z neustále se tvořících bouří, které nás celý týden provázely.
Pokračovat ve čtení...

Kolem Lipna na Čertovo kopyto

Kolem Lipna na Čertovo kopyto

Lipno se stává pro výletníky stále populárnější a jeho kouzelné okolí podobné severské krajině učarovalo kde komu. Ne nadarmo se ve zdejších lesích plných mokřad a slatin zalíbilo losům. Pokud nebudete lpět pouze na nově vyasfaltovaných cyklostezkách, můžete si v blízkosti jezera užít i dostatek samoty a klidu. Cest a stezek zůstalo ve vylidněné krajině dostatek. Stačí po nich jít a užívat si přírodu v celé její kráse. Našim cílem se stala Medvědí hora, skalní útvar Čertovo kopyto a tisícovka Hvězdná.
Z mnoha možností jsme si vybrali k přenocování Frymburk, který je díky přívozu přes jezero ideálním místem pro dálkoplaze. 
Pokračovat ve čtení...

Opuštěná Ktišská hora

Opuštěná Ktišská hora

Jednou z posledních vysokých hor Šumavy, posléze sestupující do předhůří, je dvojvrchol Ktišské hory (911 m n. m.) a o 7 m nižšího Mackova vrchu. V minulosti se na jejich svazích rozkládalo hned několik vesniček, po kterých zbyly jen rozlehlé pastviny ukryté v lesích. Letošní opakované babí léto bylo dobrou pozvánkou k výletu a tak jsme využili inverzi a ohřáli se krásnými výhledy.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2014)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2014)

Další rok se utápí v melancholii krátkých prosincových dnů a nezbývá než se poohlénout co dobrého přinesl a co naopak vzal. Pokud zůstanu u fotek, které zcela zaplnily prostor jednoho z paměťových pevných disků mého nootebooku, nezbývá než potvrdit další ústup od tématiky makro. I letos převažovaly krajinky, které stály za objevováním nových míst, převážně v horách Šumavy, k níž mám citově tak blízko.
Krajinným fotkám se přesto zcela vyhnu a budu se znovu u dvanácti zastavení držet obvyklých makrofotek. U nich jde o jiný pohled, odhalující to, co jinak zůstane navždy skryto.
Pokračovat ve čtení...

Když na Vysokou Bětu mrholí

Když na Vysokou Bětu mrholí

Vysoká Běta a Buglata. Že vám tato krásná jména nic neříkají? Pravda, v CHKO Blanský les, kam oba vrcholky patří, jsou mnohé známější a navštěvovanější. Přesto klid zářivých bučin a kamenité sutě na jejich úbočích přitahují pozornost vandráků. 
Podmínky, které nás jednu listopadovou neděli čekaly, byly skvělé. Mlžný příliv rozlévající se hřebenech hor nechal vzniknout zajímavé fotografie, přesně takové, jaké jsem si doma v suchu a teple vysnil.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.