Kategorie Ostatní 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Motýlí čas

Motýlí čas

Když mi bylo dvacet o poezii jsem ani nezavadil. Až internet, kde jsem náhodně při zadání odkazu "kulový blesk" do vyhledávače, narazil na webové stránky Písmáku a začetl se nejen do básně s tímto názvem, ale i mnoha dalších, objevil pro mne, mnohem později, skryté kouzlo veršů. Dodnes to tak zůstalo a v knihovně přibyla jména Skácel, Zahradníček, Mácha, Apollinaire, Morgenstein, ale i Hrabě, Krchovský a další.
Pokračovat ve čtení...

Hrad Hohenwerfen, 40 km od Salzburku

Hrad Hohenwerfen, 40 km od Salzburku

Tuto velkolepou pevnost můžete navštívit během Vaší cesty na dovolenou k moři do Itálie nebo do Chorvatska (cestou před Tauernským tunelem) nebo při pobytu v Rakousku v salzburské oblasti. Je totiž snadno dostupná z dálnice, od Salzburku je to jen 40 km a rozhodně ji nemůžete přehlédnout.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červen 2018) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2018) - příběh fotografie

Motto: "To, co si hodně přejeme se i splní. Soužení ale také patří k životu, o kterém sníme."
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie

Motto: "Jsme obklopeni moudrostí, člověk není jejím pramenem, nýbrž pouhou nádrží a může vydat jen to, co nasbíral." Ernest Thompson Seton
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červenec 2022) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2022) - příběh fotografie

Motto: Cestování je brutalita. Nutí nás věřit cizincům a ztratit z dosahu vše z našeho domácího pohodlí a přátel. Během cest jsme neustále v nerovnováze. Nic nám nepatří kromě vzduchu, spánku, snů, moře a oblohy." (Cesare Pavese)
Pokračovat ve čtení...

Něco tak abstraktního jako je padesát ...

Něco tak abstraktního jako je padesát ...

Co je realita a co jen sen? Kde zůstaly všechny naše šlápoty? Kdo jsem já a kdo jsi ty? Esence geniality ...
Pokračovat ve čtení...

Loďkou na klášter Ostrov

Loďkou na klášter Ostrov

V dnešním kratším článku se podíváme na Ostrov s velkým O. Jelikož tam nevede žádný most nebo lávka, ostrov je krásně liduprázdný a divoký. A především se na jeho jižním konci nacházejí zbytky jednoho z nejstarších klášterů na českém území. 
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2012)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2012)

zkameněly kvítky drobné, modrající
doteky v křehké démanty obroušeny
nepřivoníš

v oblázcích safírových
hřejivé teplo navždy soustředěno
nedotkneš se

osudovým krokem pomalu vše mizí
ztrácí se v nedohlednu
nenajdeš již...
Pokračovat ve čtení...

Co se skrývá v trávě l.

Co se skrývá v trávě l.

Šlapeme po nich, ničíme jim domovy a jen stěží dohlédneme jak opravdu žijí. Jejich množství vysoko převyšuje populaci lidskou. Jen proto, že jsou tak drobní, maličcí, nevšímáme si jich, pokud nás zrovna na sebe neupozorní nějakým tím bodnutím, píchnutím či kousnutím. Někomu se zdájí být odpornými, jiní z nich mají různé fobie a likvidovali by je všelijakými insekticidy, všichni se ale musí naučit s nimi vycházet a žít. Hmyzí říše je svět sám pro sebe a jen občas nám umožněno do něho nahlédnout.
Pokračovat ve čtení...

Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu

Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu

Nečekaná sněhová nadílka pondělního rána (18.12.) nás naladila k prvnímu otestování běžek, na které se dlouhé měsíce prášilo kdesi ve sklepě. To, že bude mít náš krátký výlet svoji zajímavou astronomickou dohru, ještě netušíme...
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.