Kategorie Kostely a jiné církevní stavby 10. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Drážďany v čase vánočním

Drážďany v čase vánočním

"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé...," tak začíná jedna z vánočních písní pana Borovce, Vomáčky a Dvořáka, kterou bych rád zahájil článek o německém městečku, kam jsme se během adventního času vydali na prohlídku. Bohužel v té době si zima vzala svůj oddychový čas, ale to krásám tohoto města tolik nevadilo. Vítejte v Drážďanech! (Willkommen in Dresden!)
Pokračovat ve čtení...

Volenice a okolí

Volenice a okolí

Zima, sníh, led... v tom se přece nedá jezdit na kole, nebo snad jo? Možná jo, možná ne... ale i tak tu mám pro Vás do zásoby další cyklistický výlet...:)
Pokračovat ve čtení...

Solná komora očima Luďka

Solná komora očima Luďka

Ještě jednou se padesátkou fotek vrátíme k jezerům a do hor Salzkammergute. Solné komory, v níž Luděk se Špagetkou objevovali krásy přírody na svých pěších poutích horskou krajinou.
Pokračovat ve čtení...

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Žďárské vrchy jsou nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny. Jejich vrcholy často poskytují skvělé výhledy z vysokých skal a většinou jsou dostupné nejen pro horolezce, ale i pro turisty. Vzniklo zde mnoho kamenných moří a skalních útvarů, z nichž jsou nejznámější Čtyři palice, Dráteničky, Devět skal, Zkamenělý zámek nebo Pasecká skála.
CHKO Žďárské vrchy byla vyhlášena v roce 1970 a zahrnuje vyváženou kulturní krajinu s významným zastoupením lesů a přirozených ekosystémů.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (květen 2018) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2018) - příběh fotografie

Motto: "Život běží jako film, který nejde zpomalit či zastavit. Nezbývá, než ho prožít."
Pokračovat ve čtení...

Silvestrovské rozjímání na vrcholu Pohořelce

Silvestrovské rozjímání na vrcholu Pohořelce

Díky nouzovému stavu a opatřením vlády se naše partička zmenšila téměř na polovic. I tak jsme překročili povolený počet dvou osob. V přírodě se však nedržíme za ručičky a naše rozestupy byly násobně větší než uváděná dvou metrová bezpečná vzdálenost.
Pokračovat ve čtení...

Křížem krážem Slovinskem část první

Křížem krážem Slovinskem část první

Za šest dní a pět nocí nemůže nikdo poznat cizí zemi natolik, aby o ní dokázal něco kloudného říci. My - studující geografové z JČU v Českých Budějovicích - jsme se o to ale chtěli přeci jen pokusit. Navštívili jsme jednu z bývalých jugoslávských zemí - Slovinsko.
Pokračovat ve čtení...

Praha

Praha

Máme tu poslední měsíc v roce – prosinec. Lidé neustávají ve svém spěchu, ba naopak ještě více přidávají, neboť nastává období Vánoc :) a následně oslavy konce roku – Silvestr. Ale my nekončíme... Usaďte se a vstupte do Staré Prahy.
Pokračovat ve čtení...

Island, část VI.: fjordy a trávové domečky

Island, část VI.: fjordy a trávové domečky

Poté, co jsme strávili nabitý den v okolí jezera Mývatn, začínáme směřovat zpět na jihozápad k Reykjavíku, kde ještě chceme navštívit příkopovou propadlinu Thingvellir a gejzír. Cesta nám trvala dva dny a rozhodně jsme jen neseděli v autě: projedeme se okolo fjordů na severním pobřeží, kde se z moře vysoko zvedají hory, a navštívíme rybářský přístav v Siglufjörðuru i tamní muzeum zlaté éry lovu sleďů. Také prozkoumáme domečky a kostelík z travních drnů a celou cestu se budeme kochat nádhernou krajinou.
Pokračovat ve čtení...

Rodinný výlet na Šumavu

Rodinný výlet na Šumavu

V úterý 20. 7. jsem se s rodinou vypravil na celodenní výlet do nejkrásnějšího koutu Čech, na Šumavu :-).
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.