Kategorie Kostely a jiné církevní stavby 13. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Výlet na Mouřenec

Výlet na Mouřenec

Je 5. března 2017 a já společně se svým bratrem Frantou máme v plánu navštívit Šumavu. Z publikace 50 nejkrásnějších turistických výletů po horách a údolími Šumavy turistického průvodce Rother vybírám pod pořadovým číslem 18 výlet k jednomu z nejstarších šumavských kostelů,  Mouřenci.
Ono vlastně již toho v publikaci není moc vybírat, jelikož už zbývají pouze 4 výlety, z toho 3 výlety představují výstup nad 1000 metrů nadmořské výšky, kde se určitě ještě drží sníh. Ten jistě nebude na vrchu Mouřenec, kde se v nejvyšším bodě (617 m n. m.) výletu výše uvedený kostel nachází.
Začátek trasy je v Sušici, kam se dopravujeme železnicí a od železniční stanice do centra města místní autobusovou dopravou.
Pokračovat ve čtení...

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Třetí den opět věnujeme Českému ráji, konkrétně okolí Malé Skály, kde shlédneme zajímavý hřeben Pantheonu a hrad Frýdštejn. Podzim hýří paletou barev a tak si užijeme krásných a dalekých výhledů.
Poslední den nás čekají oblíbené Jizerky s výstupem na Černou Studnici.
Pokračovat ve čtení...

Český ráj - Hruboskalsko a brdský Třemšín z Rožmitálu

Český ráj - Hruboskalsko a brdský Třemšín z Rožmitálu

Na konci října 2016 si naše turistická skupina (zlivský Rony, strakonický Roman, zlivský Venca a jeho bratr Franta z Prahy) naplánovala vícedenní pobyt s ubytováním v Českém ráji. Nakonec však turistu nejvyšší kategorie Ronyho zradila dolní páteř při opravě svého automobilu a Romana na turistické trasy nepustily zdravotní potíže v rodině. Takže jsme zůstali jen dva a čtyři etapy jsme se rozhodli  realizovat sami cestováním z matičky Prahy i s ohledem na aktuální stav počasí v jednotlivých krajích České republiky.
Pokračovat ve čtení...

Podzimní courání Třeboňskem

Podzimní courání Třeboňskem

Padající listí, pokřik racků poletujích nad vypuštěnými rybníky a rezavě hnědá krajina pokrytá drobnými kapičkami ranní rosy, odedávna signalizují brzký příchod zimy. Mohou být pozvánkou jak prožít jeden sychravý den. Vždyť každé roční období má své kouzlo a ani podzim není výjimkou. 

Pokračovat ve čtení...

Stolové hory a Broumovské stěny ll.

Stolové hory a Broumovské stěny ll.

Sobotní ráno nám poletí vstříc, budeme u cesty stát... a s vílou Aťkou celý den pochodovat. Broumovské stěny jsou proklatě nebezpečné, v bludišti skalních měst již mnoho pěšáků zhynulo, když ztratilo správnou cestu. Proto nás těší doprovod domorodkyně, která se nás nezištně ujme. I díky ní se tento den neztratíme a plně si osvěžující skalatý hřeben užijeme.
Utaháni pak neděli trochu ošidíme. Krása stolové hory Ostaš a nedaleké Kočičí skály nám však mnohé vynahradí.
Pokračovat ve čtení...

Hory Slovenska: l. Manínská tiesňava a Sul'ovské skály

Hory Slovenska: l. Manínská tiesňava a Sul'ovské skály

Poznávání tvrdosti slovenských hor chceme začít rozumně. Proto před Roháče a Chočské vrchy zařazujeme Strážovské vrchy, kde z pozůstatků korálových útesů dávného mělkého moře vytvořily stamiliony let úžasné kulisy dramatického divadla, ve kterých diváci oněmí.
Manínská a Zákostelecká tiesňava, stejně jako slepencové Sul'ovské skály, jsou pomyslnou vstupní branou na Slovensko, země plné přírodních krás, nevšedních zážitků a milých lidí.
Cestu tam si zpestříme prohlídkou Květné zahrady v Kroměříži.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity - San Pellegrino ll.

Dolomity - San Pellegrino ll.

Opět se zaměříme na krásné okolí San Pellegrina. Nejisté bouřlivé počasí mění plány. Nikdo se nechce potulovat po hřebenech hor v dešti mezi blesky. Proto do Passo di Fassa budeme víceméně jen sestupovat.
Další den prší od rána a ten se tak stává oddychovým. Navštívíme sýrárnu v Predazzu a nedaleké jezero.
Bouře pokračují a tak naše malá parta jde od vrcholu Col Margherity k jezeru Lago di Cavia a odpoledne po Alte Via delle Dolomiti na druhé straně údolí k dřevěným stavením vesničky Fuciade. 
Pokračovat ve čtení...

Island, část VI.: fjordy a trávové domečky

Island, část VI.: fjordy a trávové domečky

Poté, co jsme strávili nabitý den v okolí jezera Mývatn, začínáme směřovat zpět na jihozápad k Reykjavíku, kde ještě chceme navštívit příkopovou propadlinu Thingvellir a gejzír. Cesta nám trvala dva dny a rozhodně jsme jen neseděli v autě: projedeme se okolo fjordů na severním pobřeží, kde se z moře vysoko zvedají hory, a navštívíme rybářský přístav v Siglufjörðuru i tamní muzeum zlaté éry lovu sleďů. Také prozkoumáme domečky a kostelík z travních drnů a celou cestu se budeme kochat nádhernou krajinou.
Pokračovat ve čtení...

Nejen Rychlebské hory Il.

Nejen Rychlebské hory Il.

Přechod studené fronty s deštěm nedostal vízum k překročení moravských hranic a tak jsme se mohli bez obav pustit do dalších dobrodružství. Penzion Paprsek leží na pomezí hned tří pohoří a my jsme se následující dny postupně prošli po všech. Po lehčím výletu Polskem k Borůvkové hoře jsme zdolali hřeben Králického Sněžníku, s výstupem na mlhou zahalený vrchol, a poslední den si užívali trek kolem skalní věže Pasáku a svahů Hrubého Jeseníku.
Pokračovat ve čtení...

Toulky jarním Pošumavím

Toulky jarním Pošumavím

Ačkoliv po velikonoční anabázi po sopkách Českého středohoří nožky sotva stihly zregenerovat, letní teploty dalšího víkendu nás znovu vyhnaly do kopců. Velký a Malý Plešný v boletickém vojenském prostoru jsou vždy příjemným cílem, stejně tak i vrcholy Blanského lesa - Albertov a Bulový.
Svěží vzduch, první jarní bylinky a několik druhů poletujících motýlů doprovázely naše kroky, kdy ani pohled na stále zasněžený Chlum nedokáže popřít definitivní konec zimy.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.