Kategorie Jižní Čechy 16. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Medvědí stezka - ráj turistů, Schwarzenberský kanál - ráj cyklistů

Medvědí stezka - ráj turistů, Schwarzenberský kanál - ráj cyklistů

Na atraktivních místech Šumavy je to dnes jasně patrné. Pěší a cyklisté se na stejných trasách spolu míjejí s nevolí a jedem druhému i překážejí :-!. A tak je jistě dobré rozmyslet si kam vyrazit a neutrpět přitom újmu na zdraví. Medvědí stezka sa zákazem vjezdu kol je jako dělaná pro putování pěšmo, okolí Schwarzenberského kanálu je díky frekventované cyklostezce pro změnu rájem bikerů. Pěší turista se zde, ale i jinde na Šumavě, může cítit právem utiskovaný a z cesty si odnést tak akorát velké znechucení>:o. Často je značkami vyznačena cesta jak pro peší, tak i pro cyklisty. A to i na úzkých stezkách. Přitom většinou by šlo vyhnout se tomuto střetu turistickou značkou mimo asfaltové trasy. Bohužel kompetentní a zodpovědné úřady, které mohou a mají tento gordický uzel konečně rozetnout a něco v zájmu všech návštěvníků Šumavy udělat, stále mlčí. Možná se čeká na první mrtvé ...
Pokračovat ve čtení...

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Není již na Šumavě moc míst, která bych neznal. Jednou takovou oblastí je hornatá krajina lipenska u Milné a Světlíku. A právě Světlík, kde je malý kemp s možností ubytovat se v chatce, se stal tou správnou základnou pro dva barevné, podzimní dny.
Už o léta přitahuje pozornost i nedaleká Stezka korunami stromů, kterou jsme spolu s Vítkovo hrádkem měli možnost také poznat. Rozhledy na alpské vrcholy a Lipenskou přehradu byly krásným zakončením příjemného víkendu.
Pokračovat ve čtení...

Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady

Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady

Projít se krajinou nedaleko Kunžaku stojí určitě za to! Zvláště čistý lesní rybník Zvůle a jeho okolí se spoustou balvanů láká k bližšímu prozkoumání. Nejzajímavější je nedaleké seskupení balvanů, z nichž největší je rozříznut jako bochník chleba. Říká se mu proto Ďáblův chléb... 
Pokračovat ve čtení...

Zbudovská, nebo-li Svobodná Blata

Zbudovská, nebo-li Svobodná Blata

To volavky bílé objevily pro sebe tento tichý, opuštěný kus země, kde každoroční záplavy mění jeho tvář v lidem nepřívětivou a nepřístupnou. Dnes ještě odráží selská stavení své baroko v rybnících a tůních rozesetých všude kolem v nebývalém množství a Mlhy na Blatech Karla Klostermanna dávají vzpomenout na staré časy a těžký život zdejších lidí. Projdeme se po podmáčených lukách kolem Soudného potoka a zavzpomínáme na dobu, kdy Jakub Kubata dal svou hlavu za Blata...
Pokračovat ve čtení...

Svobodná hora - Haniperk

Svobodná hora - Haniperk

Hornatá krajina mezi Netolicemi, Vodňany a Bavorovem patří k Chelčické vrchovině, která je podokrskem Netonické vrchoviny a součástí Šumavského podhůří. Rozkládá se na pravém břehu řeky Blanice, 2 km východně od Bavorova a nejvyšším vrcholem je Haniperk, jak se lidově nazývá Svobodná hora.
Pokračovat ve čtení...

Vzhůru na Knížecí stolec

Vzhůru na Knížecí stolec

Konečně se umoudřilo počasí a my se dokázali domluvit na prvním vícedenním vandru. Volba nakonec padla na Boletický vojenský výcvikový prostor, kterým se ve volných dnech dá bezproblémů projít. Nové turistické i cyklo stezky již vedou i do tohoto dříve zapovězeného území. My se, pravda, vydáváme přímo do jeho nitra, ale i to bývá bez větších problémů. Navíc kamenné bloky Knížecího stolce jsou tak lákavé...
Pokračovat ve čtení...

Větrnou smrští k Poledníku

Větrnou smrští k Poledníku

Zimní Šumava je trochu jiná, ale stejně krásná jako ta letní a stojí za to ji blíže poznat. Dnes již existuje množství průběžně rolbou protahovaných tras pro běžkaře, které na sebe vzájemně navazují a tak není problém postupně si projet celou Šumavu od Nýrska po Lipno nad Vltavou. I v okolí Prášil je mnoho nových tras a ty nás nalákaly na jeden z lednových, větrných víkendů.
Pokračovat ve čtení...

Zámek Hluboká trochu jinak

Zámek Hluboká trochu jinak

Jistě není nutné zámek Hluboká dlouze představovat. Jeho přitažlivost ročně testují statisíce návštěvníků, díky kterým je třetím nejnavštěvovanějším historickým objektem u nás. Hodně z nich si zaplatí jednu z prohlídek, ale čas na procházku kolem zámku, ani prostorným přilehlým parkem, si nenajdou. To ja velká škoda, protože tak o dost přichází.
Pojďme se jeho okolím projít v době, která je nejmalebnější.
Pokračovat ve čtení...

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Luzný, Steinfleckberg, Velká a Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch, Černá hora, Siebensteinkopf, Stráž a Holý vrch.

Jednoduchý seznam devíti vrcholů na pomezí Bavorského lesa a Šumavy skrývá tajemný vandr, který se nám hluboko vryje do paměti. Nepohodu prvního dne, kdy jsme bloudili po pás ponořeni ve vysoké mokré trávě a v borůvčí hustou mlhou, bez možnosti se zorientovat, naštěstí další dva dny vystřídalo slunné počasí a nevšední daleké výhledy z hraničního hřebenu.
Pokračovat ve čtení...

Boubín v nedbalkách

Boubín v nedbalkách

Boubín na Silvestra zdolává mnoho nadšenců. Z Vimperka na Kubovu Huť dokonce, již počtrnácté, pojede Silvestrovský vlak, letos plný detektivů.
Nás nahoru vyhnala několikadenní inverze a touha po hřejivém sluníčku již o pár týdnů dříve. Ani nevím proč jsem vybral zrovna vrchol Boubína, hory vysoké a již od prvních prosincových dnů zasněžené. Asi jsem se bál, že nižší kopečky budou stále zahalené do lezavého smogového snosu. Kupodivu to bylo nakonec trochu jinak ...
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.