Kategorie Jižní Čechy 8. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Tábor ala Žižkova Alexandrie

Tábor ala Žižkova Alexandrie

Ve středu 9. května 2012 jsem měl tu možnost vyrazit se třídou 2. B Gymnázia Strakonice a paní profesorkou Klichovou do Tábora, kde už jsem měl tu čest několikrát býti. Středověké město, které bylo centrem husitského života a založeno Janem Žižkou z Trocnova, sloužilo jako hlavní středisko husitů, něco jako Alexandrova Alexandrie v Egyptě.
Pokračovat ve čtení...

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

Přestože nás trápilo nevyzpytatelné počasí, stihli jsme toho za tři dny vidět dost. Náš největší rybník Rožmberk, Naturpark Blockheide u Gmündu, nejsevernější bod Rakouska a nakonec díky bouřce s krupobitím zbyl čas i na Třeboň a Schwarzenberskou hrobku. Střídali jsme tak pěší túry s cyklovýlety. 
Také ubytování v penzionu Medenice na místě bývalé roty pohraniční stráže jistě stojí za zmínku. Jeho výzdobu totiž tvoří autentické dokumenty a fotky z doby Studené války.
Pokračovat ve čtení...

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Není již na Šumavě moc míst, která bych neznal. Jednou takovou oblastí je hornatá krajina lipenska u Milné a Světlíku. A právě Světlík, kde je malý kemp s možností ubytovat se v chatce, se stal tou správnou základnou pro dva barevné, podzimní dny.
Už o léta přitahuje pozornost i nedaleká Stezka korunami stromů, kterou jsme spolu s Vítkovo hrádkem měli možnost také poznat. Rozhledy na alpské vrcholy a Lipenskou přehradu byly krásným zakončením příjemného víkendu.
Pokračovat ve čtení...

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Jen zvolna přechází kopcovité Prácheňsko do krajiny rybníků kolem Blatné. V zemi zamyšlenou, kde kameny čerti vrší do podivných struktur připomínající obří náramky a které pak v hněvu znovu rozhazují jako vrchcáby po širém okolí. Těch kamenů jsou všude stovky, tisíce a stejně jako v dávných dobách i dnes poutají lidskou pozornost. 
Jednou z možností, jak některé z nich poznat, je projít si naučnou stezku Okolím viklanu a nechat se okouzlit zdejší zvláštní, pestrou krajinou, plnou lesů, vod i strání. A pokud vás náhle zaskočí nepřízeň počasí, vydejte se na prohlídku zámku ve Lnářích.
Pokračovat ve čtení...

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum (1 191 m n. m.) se pro mne vlastně stal synonymem Šumavy. Nejen proto, že jeho mohutný souměrný kužel dobře vidím ze svého bydliště, ale především pro jeho blízkost chatě u Ktišského rybníka, kam často a rád mířím. Na jeho vrcholu jsem byl v minulosti již mnohokrát. Touto popisovanou trasou jsme v barevně vděčném podzimu přešli z Markova na Chlum přes Kamenný vrch (833 m n. m.) a Chlumek (1 025 m n. m.)
Pokračovat ve čtení...

Od hradu k hradu pošumavím

Od hradu k hradu pošumavím

Krajina plná mystiky, tajemství a překvapení na vás čeká v místech, kde se první šumavské kopečky začínají postupně měnit v hory. V zimní době bývá víc než jindy sevřena pouty nostalgie a sycena řadou vzpomínek na časy dávno minulé. Takovou jsme ji v prvních lednových dnech hledali a takovou jsme ji i našli. Ne nadarmo právě zde, nedaleko Hor Matky Boží a Velhartic, čerpal sílu a hledal inspiraci Jan Werich.
Příjemným překvapením byl rozlehlý hrad Klenová, přestože jsme se dovnitř na jeho nádvoří přes veškerou snahu nedostali.
Pokračovat ve čtení...

Trek u řek Lomnice a Skalice

Trek u řek Lomnice a Skalice

Opravdové překvapení nás čekalo na naplánovaném okruhu u Ostrovce, na který se při posledním putování kolem Otavy již nedostalo. Kamenitá koryta nevelkých řek Lomnice a Skalice se proplétají krásnými údolími mezi skalnatými srázy lesnatou krajinou a nabízejí úchvatné pohledy. Modré koberce jaterníku podléšky dokreslují podmanivou atmosféru horkého jarního dne, zatímco slunce nám nemilosrdně vypaluje první letošní tetování do zimou vybledlé kůže.
Pokračovat ve čtení...

Hůrky a Skalský vrch - svědectví minulosti

Hůrky a Skalský vrch - svědectví minulosti

Původně to měl být jen obyčejný nedělní výlet do lesního komplexu u Skalského vrchu, nedaleko Protivína a Písku, po okružní naučné stezce Školní polesí Hůrka. Díky oboře, ve které chovají jelence běloocasé, a hlavně okolí Skalského vrchu, na jehož jižním svahu je navršeno velké množství kamenných hromad, zřejmě rozsáhlého mohylového pohřebiště, šlo nakonec o velmi zajímavou zkušenost.
Pokračovat ve čtení...

Pěšinkami k Homoli a Vlčímu kameni

Pěšinkami k Homoli a Vlčímu kameni

Šumavu nemusíte poznávat jen po cestách s tradičními turistickými značkámi. Mnoho jiných cest, stezek a lesních pěšin vás může zavést k cílům méně známým, ale přesto zajímavým. Pokud jsou mimo l. zónu NP Šumava, nikdo vašemu toulání nebude bránit. Naopak se tím vyhnete nebezpečným a všudepřítomným polykačům kilometrů, kteří z kola slézají jen když zrovna píchnou.
Právě díky neznačeným stezkám a pěšinkám jsme si užili dva příjemné víkendové dny plné klidu a pohody, v lesích vysoko nad břehy Teplé Vltavy. Cílem se stala Polecká nádrž, Žďárské jezírko, Polední vrch a Homole, Vlčí kámen i okolí Michlovo Hutě.
Pokračovat ve čtení...

Toulky nad zlatonosnými šumavskými řekami

Toulky nad zlatonosnými šumavskými řekami

Jen malý kousek zlata najít, jen střípek z bohatství, které stále ještě dřímá pod našima nohama, když kráčíme hřebeny zlatokopy proděravěných hor a přecházíme mosty přes Zlatý a Rýžovní potok, Losenici, Otavu až vysoko nad Křemelnou. Zlatonosné řeky, u nichž se před více než tisíci lety stačilo jen shýbnout pro žlutý třpyt vzácného kovu, často zakletého do povalujícího se křemene. 
Nebo jen bez cíle bloudit lesy, stoupat do skal k vrcholkům hor a znovu padat jako uschlý list, nesený teplým letním vánkem, dolů k stříbřitým pramenům potoků a kaňonům velkých řek.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.