Kategorie Jižní Čechy 17. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...

Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...

Poetický název zaniklé obce Sněžná jsem si vybral pro název tohoto článku záměrně. Symbolicky nás vítá v tichém kraji lesů a luk, kde lišky opravdu dávají dobrou noc. Nachází se v Želnavské hornatině, na náhorní plošině rozvodí Vltavy a Blanice, mezi vrcholy Křemenné a Doupné hory. Jako širé okolí patří do CHKO Šumava. Některé horské louky zde slouží jako pastviny a otevírají se z nich daleké výhledy na Knížecí stolec, Chlum, Libín, Zbytiny a Křišťanov. Od Doupné hory bývají za dobrého počasí vidět i Alpy.
Pokračovat ve čtení...

Pecivál a měřicí věž na Vysokém Kamýku

Pecivál a měřicí věž na Vysokém Kamýku

Klidové území Písecké hory zasahuje svojí jižní částí až k Protivínu. Většinou bukové lesy obléhají ze všech stran i nejvyšší kopec Vysoký Kamýk s rozhlednou. Ta je vlastně jednou z devíti měřicích věží v Čechách, které byly v letech 1939-41 vystavěny. Putování k rozhledně začneme u kostela v Krči, asi 2km východně od Protivína. Ještě před ním si ale prohlédneme Krokodýlí ZOO v Protivíně.
Pokračovat ve čtení...

Přes Kozí Hřbety k Turnerce

Přes Kozí Hřbety k Turnerce

Díky jednoduchému ukládání a prezentaci digitálních snímků, není nijak nesnadné vrátit se občas o nějaký ten pátek zpět a popsat naše šlápoty již dávno zašlé. A tak z archívu, jako z kouzelného klobouku plného různých překvapení, vytáhnu na světlo další z našich mnoha putování Šumavou. Stopy dávných zlatokopů nás tentokráte vedly z Kašperských hor, kolem Zlatého potoka a Losenice a přes Kozí Hřbety až k řekám Vydra a Otava, aby posléze přes Rejštejn uzavřely okruh opět v Kašperkách.
Pokračovat ve čtení...

Borovoladské barevné snění

Borovoladské barevné snění

Borová Lada je místem zaslíbeným turistice. Její okolí na podzim vyniká barevností, která zaujme a uchvátí. Toulání se loukami, zarůstajícími smíšeným lesem, osvobozuje mysl. Cítíte všude přítomnou energii proudící do vašich těl z klidné a tiché šumavské krajiny. Mlhy jen dotvářejí melancholickou náladu a je na vás, kam stočíte své kroky.
Pokračovat ve čtení...

Po červené, příhraniční Šumavou

Po červené, příhraniční Šumavou

Konečně se počasí vylepšilo tak, že naše putování šumavskými stezkami bylo ryze letní a pohodové. A také krásné, střídající neporušené smíšené lesy s pastvinami kdysi kulturní, obydlené krajiny. Cestou velkých balvanů a nádherných vyhlídek i jmény zaniklých vesnic, Stodůlky, Světlé hory, Krásné hory, Cizov, nás provázela jako tenká červená nit turistická značka. 
Pokračovat ve čtení...

Oslava padesátin s výstupem na Vysoký Kamýk

Oslava padesátin s výstupem na Vysoký Kamýk

Pro věčné poutníky, kteří strávili značnou část svého mládí s báglem na zádech a mnoho nocí pod hvězdnatým nebem, je i oslava padesátin příležitostí potýrat své věkem zdevastované tělo a protáhnout staré kosti. Proto jsem se nijak nedivil, když jsem od svým starých kámošů dostal pozvání k dobrému obědu ve Všetči, ovšem po mnohakilometrovém pochodu drsnou jihočeskou přírodou.
Odpoledne pak korunoval výstup na rozhlednu Vysoký Kamýk s výtečnými rozhledy po okolí.

Pokračovat ve čtení...

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Hojná Voda je malá víska ležící přímo pod Kraví horou, která spolu se sousední Kuní horou a Vysokou tvoří dominantu východní části Novohradských hor. Tyto tři vrcholy mají jedno společné, a to mohutné skály a skalní bloky.
Nedaleké Červené blato, Terčino údolí a zajímavou tvrz Cuknštejn jsme také nemohli minout. Spolu s večerním trekem přes Kraví a Kuní horu nám tyto cíle zaplnily celý první den. 
Pokračovat ve čtení...

Po stopách Švejka, aneb poetické Ražicko a přechod Hradu (666 m n. m.)

Po stopách Švejka, aneb poetické Ražicko a přechod Hradu (666 m n. m.)

Jihozápadní dráha Č. Budějovice - Plzeň sice nemá poslední dobou o volných dnech velký zájem zajišťovat ztrátovou osobní přepravu, přesto jsme si naplánovat túry v jejím atraktivním okolí dokázali. Malebná krajina u Ražic a Protivína je známá z putování dobrého vojáka Švejka z Haškova románu, a je bohatá na vršky, lesy a rybníky. Toulání v ní je vždy zážitek. A protože turistických cest, naučných stezek i cyklotras je zde dost na několik víkendů, není důvod je nevyužít. 
Pokračovat ve čtení...

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Když před osmi sty lety vymřel v Čechách pratur, zdálo se, že je to jednou provždy. Velkým překvapením tak dnes je, že se téměř identické zvíře k nám znovu vrací. Jak je to možné? Inu pomohla k tomu dnešní moderní genetika a prapředci dnešních krav se díky ní mohli přestěhovat z Nizozemska do šumavského Křišťanova
Nedalo nám to a jeli jsme se jednoho krásného letního dne na pratury podívat.
A protože atraktivní je i okolí šumavské vísky Křišťanov, prošli jsme se nádavkem krásnou přírodou kolem vrchů Skaliny (958 m n. m.) a Skelný (947 m n. m.) do vysoko položené vsi Koryto. Jen díky tomu jsme spatřili i výběh s několika zubry evropskými.

Pokračovat ve čtení...

Za tajemnou energií mlžnými lesy Šumavy

Za tajemnou energií mlžnými lesy Šumavy

Na oba vrcholy Popelné hory jsme měli spadeno již delší dobu. Přestože se zdálo, že náš výstup nemůže skončit jinak než úspěchem, nakonec se tak nestalo. Proč, to se můžete dočíst v následujících řádcích, které mimo to popíší i objevení Měsíčního kamene, nejtajemnějšího menhiru magické Javornické vrchoviny.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.