Kategorie Gruzie 1. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Arménie X.

Arménie X.

vydáno 24. června 2017 – napsal Navarro – 5 komentářů

Po téměř dvou týdnech na cestách a výstupu na Aragats jsou již naše cestovatelské choutky uspokojeny. Zbytek dovolené tedy tvoří už jen takové střípky a drobky, o čemž svědčí i to, že jsem si přestal vést cestovní deník. Snad se vám tato série cestopisů líbila; já si zřejmě od takto podrobných článků budu muset dát delší pauzu, neboť do budoucna je takové autorské nasazení těžko udržitelné :)
Pokračovat ve čtení...

Cesta z města. Na Kavkaz.

Cesta z města. Na Kavkaz.

vydáno 12. září 2019 – napsal Pája – žádný komentář

Jak si jednou přivoníš k dobrodružství v přírodě, jsi pro každodenní realitu nepoužitelná. To jsem si říkala při rozhodnutí, které bylo tentokrát na mne: po nabídce kamarádů vypomoct nám pod Kavkazem bylo nutné se rychle rozhodnout, zda odletíme do Gruzie v nabízeném termínu. A protože mi už zdaleka není dvacet a nevím, jak dlouho budou kosti v milovaných horách ještě fungovat, využila jsem možnosti rozhodovacího práva a řekla ano, zkusíme si sáhnout na pětitisícovou horu Kazbek, která je právě v Gruzii. S vědomím, že logistika není zrovna moje silná stránka a zbyde tentokrát na mně, se mi podařilo zajistit letenky, potřebné informace o místě pobytu (jistota je jistota), připojištění do zemí Asie (což mě překvapilo), lezecké náčiní nepřesahující letadlový limit zavazadla a vyžebrat dovolenou. Povedlo se. Dne 13. 7. v půl sedmé ráno startujeme z pražské Ruzyně vstříc mému dosud největšímu dobrodružství.
Pokračovat ve čtení...

Předchozí1Další

Nejoblíbenější články z kategorie

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie

Náhodné fotografie

Pohled z dálničního "view pointu" Výkvět mezi květy.
Přírodní rezervace pod Jelení studánkou je unikátní přírodní lokalitu evropského významu s neobvykle početným výskytem mravenců druhu Formica lugubris (kromě deseti dalších zástupců lesních mravenců, například mravenec Lémanův, mravence horský a mravenec dřevokaz). Rozloha PR Pod Jelení studánkou je 138,42 ha, ochranné pásmo pak zaujímá plochu 403,50 ha.
Juránkova chata díky tomu obnovena jen tak nebude.
Hlavní oltář je dílem sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Pozadím oltáře je iluzivní freska od Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787. Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jen namalovaný.Nástropní malby vymaloval v letech 1902–1906 vídeňský profesor Andreas Groll, vyučující v té době na umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V hlavní kupoli jsou tři výjevy – Nanebevzetí Panny Marie, Ježíšovo ukřižování a Andělé nesoucí Svatý kříž. (Wikipedie) Poslední pohled na vrchol. Člověk si říká "To jsem byl ještě před pár hodinami tak daleko?"
U jezera Kari pod vrcholem Aragats, Arménie Valjaviški Čukar zakončuje dlouhé údolí vedoucí od Banska téměř rovně na jih

Další náhodné fotografie »

Jaký typ výletů preferujete?

1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě

838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu

597 22% Poznávání památek a velkých měst

Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket

Náhodné články

Další náhodné články »

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.