Kategorie Česká republika 31. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

Pod širák do Českého krasu lll.

Pod širák do Českého krasu lll.

Zmučeni nemilosrdně ostrým sluncem, před kterým nebylo dva dny úniku, se rádi ponoříme do chladivých štol lomů Mořiny. V jejich šeru si se zatajeným dechem vyslechneme vyprávění pana Karla Fouse ze spolku Hagen Mořina.
Pokračovat ve čtení...

NS Semenec k soutoku Vltavy s Lužnicí

NS Semenec k soutoku Vltavy s Lužnicí

Okolí Týna nad Vltavou má turistům co nabídnout. Hluboké lesy a kopcovitý terén okolo řek Vltavy i Lužnice může nalákal i vás. Nová naučná stezka Semenec míří ze stejnojmenné rozhledny k stanici Pomoc přírodě, kde můžete navštívit přírodovědné muzeum i naučné arboretum a botanickou zahradu, paleontologickou a geologickou expozici.
Nedaleko je i snadno přístupný soutok Vltavy s Lužnicí
Pokračovat ve čtení...

Od Brníku ku Vraníku...

Od Brníku ku Vraníku...

Jak jsme vandrovaly - nikoli od potoka k řece, nýbrž od Brníku k Vraníku. Ale od začátku. Začátek začal v Praze. Pro mě na hlavním, pro Angelu na Florenci. A naše mobily spolu odmítaly na tu dálku komunikovat. Ještě, že jsme se na ně nespolehly a šťastně se spolu setkaly u autobusu do Loun. A z Loun podél Ohře až do Mnichovského Týnce. Tady natvrdo začala naše první cesta bez cest.
Pokračovat ve čtení...

Tábor ala Žižkova Alexandrie

Tábor ala Žižkova Alexandrie

Ve středu 9. května 2012 jsem měl tu možnost vyrazit se třídou 2. B Gymnázia Strakonice a paní profesorkou Klichovou do Tábora, kde už jsem měl tu čest několikrát býti. Středověké město, které bylo centrem husitského života a založeno Janem Žižkou z Trocnova, sloužilo jako hlavní středisko husitů, něco jako Alexandrova Alexandrie v Egyptě.
Pokračovat ve čtení...

Nahlédnutí do Vily Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí

Nahlédnutí do Vily Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí

Ačkoliv jsem v Táboře a v jeho přiléhajícím městě Sezimově Ústí již několikrát byl, nikdy jsem neměl to štěstí, aby byla vila Benešových otevřená. Není veřejnosti totiž přístupná, jen v mimořádných dnech otevřených dveří. Jedna taková příležitost se tak naskytla koncem října, hned před svátkem k 28. říjnu.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošské návraty lll.

Krkonošské návraty lll.

Třetí den třemi cestami znovu objevujeme krásu v okolí Sněžky a Liščího hřebene. Můj okruh vede od Výrovky až k Modrým kamenům nad Jánské Lázně.
Pokračovat ve čtení...

Na Hadí vrch a jezero Laka

Na Hadí vrch a jezero Laka

Jsou místa, která nás stále přitahují k sobě zpět. Jejich kouzlo se nedá popsat slovy, ale musí se prožít. Tímto zvláštním místem je pro mne i okolí horního toku řeky Křemelné a Slatinného potoka, kde se střídají podmáčené horské louky a slatě s mohutnými hřbety hor. Pojďme proto spolu navštívit Hadí vrch, Zhůří, Keply, Slučí tah, Hůrku, jezero Laka a také bývalá bojiště naší armády, která zde po 2. světové válce zabrala vylidněnou krajinu.
Pokračovat ve čtení...

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Po asi deseti letech se vracím do problematických míst Šumavského NP, kde jsou cesty přehrazeny l. zónami, které zbytečně zabraňují vstupu do turisticky atraktivních míst. Tyto cesty, které staletí sloužily lidem, i ty novější, vystavěné vojenskými lesy, dnes zejí prázdnotou, a potkat na nich lze jen největší odvážlivce. Náš trek zabloudil do míst pod Studenou a Medvědí horu, k Novohuťským močálům, Roklanskému potoku a Rokytce.
Pokračovat ve čtení...

Město Vimperk a Sudslavická naučná stezka

Město Vimperk a Sudslavická naučná stezka

Město Vimperk má turistům co nabídnout. Jeho dominantou je především zámek, ale také mohutná městská zvonice, jejíž původ sahá až k roku 1500. Zachovalé hradby pozdně gotického opevnění, bašty, ani zajímavé měšťanské domy, především na náměstí, nenechají nikoho lhostejným. 

Krásy přírody můžete zase nenuceně vnímat v údolí řeky Volyňky na Sudslavické naučné stezce. Čeká zde skalnatá, lesem porostlá stráň, jeskyňka s pravěkými koeterními nálezy a prastará Sudslavická lípa. Okruh nedaleko hlavní cesty Strakonice-Vimperk je časově nenáročný a může sloužit i jako zajímavá zastávka na vaší cestě za krásami Šumavy.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.

Používáme
Cookies

Tyto webové stránky používají k poskytování svých služeb soubory Cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů Cookies. Více o souborech Cookies
Souhlasím