Kategorie Česká republika 24. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Jihem Táborska ll.

Jihem Táborska ll.

Druhý celodenní výlet na Táborsko doplní předchozí, kdy jsme navštívili Zoo Tábor, Kozí hrádek a zámeček Brandlín s nádhernou sbírkou historických starožitných hodin. Tentokrát máme namířeno do Chýnovské jeskyně, na hrad Choustník a na zámek Červená Lhota.
Pokračovat ve čtení...

Pivo, dudy a *

Pivo, dudy a *

Co tyhle dvě slova ale i to třetí spojuje? Nehledejte v tom žádný skrytý podtext... Pivo se pije všude, dudy hrají jen někde a *? Hvězdička značí naši šlápotu, která tímto místem prošla a ne jednou. :) Chci vám představit jihočeské městečko Strakonice, která má nyní kolem 25 tisíc obyvatel a rozlohou je poloviční než její město v sousedství - Písek. Ale ono samotné má, co nabídnout.
Pokračovat ve čtení...

Když na Vysokou Bětu mrholí

Když na Vysokou Bětu mrholí

Vysoká Běta a Buglata. Že vám tato krásná jména nic neříkají? Pravda, v CHKO Blanský les, kam oba vrcholky patří, jsou mnohé známější a navštěvovanější. Přesto klid zářivých bučin a kamenité sutě na jejich úbočích přitahují pozornost vandráků. 
Podmínky, které nás jednu listopadovou neděli čekaly, byly skvělé. Mlžný příliv rozlévající se hřebenech hor nechal vzniknout zajímavé fotografie, přesně takové, jaké jsem si doma v suchu a teple vysnil.
Pokračovat ve čtení...

Mezi daňky v Blatné

Mezi daňky v Blatné

Zámek Blatná, který byl vybudován na ostrůvku uprostřed řeky Lomnice patří společně s Červenou Lhotou mezi nejvýznamnější vodní zámky v Čechách. Obklopuje ho prostorná zámecká obora plná mohutných, starých dubů a také pozůstatky zlatokopeckých sejpů.
V zámeckém anglickém parku se natáčela pohádka Šíleně smutná princezna a nás do něho nalákalo především stádo několika desítek daňků, kteří jsou zvyklý brát lidem chleba přímo z ruky. Díky tomu se zde dají pořídit zajímavé fotky.
Pokračovat ve čtení...

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Třetí den opět věnujeme Českému ráji, konkrétně okolí Malé Skály, kde shlédneme zajímavý hřeben Pantheonu a hrad Frýdštejn. Podzim hýří paletou barev a tak si užijeme krásných a dalekých výhledů.
Poslední den nás čekají oblíbené Jizerky s výstupem na Černou Studnici.
Pokračovat ve čtení...

Hrubý Jeseník pěšky i na kole l.

Hrubý Jeseník pěšky i na kole l.

Ihned jak se pootevřela vrátka a my do nich strčili jen dva prstíčky, odjíždíme do hor. Znovu se vracíme na Jesenicko, tentokrát do atraktivního Červenohorského sedla v Hrubém Jeseníku. V plánu máme pět dnů dohledávat tisícovky, procházet hřbety hor a já především na elektrokole vyjíždět jejich čarovné doliny.
Pokračovat ve čtení...

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Jako fotografovi mě srdce vždy zajásá, když se mohu ponořit do husté podzimní mlhy, nebo se mi podaří využít k focení alespoň její zbytky a vytvořit v nich zajímavé, zvláštní obrázky plné tajemství a nostalgie. Udělal jsem dobře, když jsem si po ránu zajel k hlubockému zámku a tam strávil příjemnou hodinku s mobilem, místo dříve obvyklé zrcadlovky Nikon.
Pokračovat ve čtení...

Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Velký Javor, Malý Javor, Malé Javorské jezero

Neděli věnujeme nejvyšší hoře Šumavy, Velkému Javoru, odkud naše pouť povede k jeho mladšímu bratru, Malému Javoru. Sestupíme i k Malému Javorskému jezeru, kde řádí bobři evropští. 
Ranní mlhy se nám v době návštěvy Velkého Javoru postarají o dramatické expozice a tak z fotek čiší ona zvláštní atmosféra, na kterou sběratelé hezkých obrázků mnohdy marně a dlouho čekají.
Pokračovat ve čtení...

Smrčinou na Plechý

Smrčinou na Plechý

Kdo se bojí, nesmí do lesa... řekli jsme si, když předpověď počasí hlásila silné bouře a vyrazili na dlouho plánovaný trek na vrchol Plechého přes masív Smrčiny. Nakonec jsme měli štěstí a jedinou větší přeháňku přečkali v suchu bývalé boudy kontrolního stanoviště hraničního přechodu Plešné jezero / Holzschlag. Jediným vážnějším kazem tak pro mne byly puchýře z dávno nepoužívaných pohorek. 
Naštěstí odměna v podobě večerních červánků na vrcholu Plechého tuto maličkost přebila.
Pokračovat ve čtení...

Barvy podzimu na Šumavě

Barvy podzimu na Šumavě

I v loňském roce byl na Šumavě nádherný podzim, různé lapálie nám však nedovolily tam zajet a pokochat se tou krásou. Letos jsme se lépe soustředili a ve dnech 19.10 - 20.10. nám to vyšlo. U nás doma bylo počasí přímo odporné a z každého koutu nás volaly poslední práce před zazimováním. Zprávy o počasí na Šumavě byly více než příznivé a tak jsme tedy vyrazili. Navíc jsme jako průvodce získali člověka z nejpovolanějších, profesionálního fotografa Šumavy (nejen) Vláďu Hoška a tak jsme společně s ním strávili nádherné dva dny, umocněné jeho znalostí prostředí a možnostmi přístupu do míst, kam normální smrtelník nemůže.
Zkrátka nádhera.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.