Kategorie Česká republika 30. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Poledník - mrazivé trápení

Poledník - mrazivé trápení

Nepříjemné zvuky skřípejícího, přemrzlého sněhu nevěstí nic dobrého. Arktický vzduch dává vzpomenout na loňské marné dobývání rozhledny na šumavském Poledníku, kdy nás vichřice se sněhovou vánicí odehnala z její těsné blízkosti.
Tentokrát se však z blankytného nebe nic na naše hlavy nesype a absolutní bezvětří jen podtrhuje pohádkově krásný den, ve kterém se zdá cesta z Modravy kolem Roklanského potoka idylkou. Jen nebýt toho krutého mrazu...
Pokračovat ve čtení...

Věnec, výstup na halštatské hradiště u Lčovic a trek ze Zálezel do Vlachova Březí

Věnec, výstup na halštatské hradiště u Lčovic a trek ze Zálezel do Vlachova Březí

Hradiště Věnec se nalézá na stejnojmenném vrcholu, který je dominantou krajiny nad údolím Volyňky. Je významnou pravěkou památkou a vzniklo v 7. století př.n.l. Ještě v 1. století před naším letopočtem bylo využíváno keltskými Bóji. Jeho kamenné valy obklopují vrchol v délce 1,5km. Jednalo o opevněné mocenské centrum vyššího řádu, které ovládalo větší území. Náš výstup ze Lčovic sice poněkud zkrátila hrozící bouře, ale to podstatné z hradiště jsme přece jen viděli.
Začátkem září jsme si udělali do okolí další výlet, a to ze Zálezel do Vlachova Březí a znovu obešli mohutný Věnec, ale také Mařský vrch se sousední Bělčí (927 m).
Pokračovat ve čtení...

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Zpočátku to vypadalo ideálně. Sněhu na Šumavě napadlo v polovině prosince dost a tak náhodně získané ubytování na Kvildě mezi Vánocemi a Silvestrem dávalo předpoklad k nevšedním běžkařským zážitkům.
Počasí však opět ukázalo svoji nevyzpytatelnou, odvrácenou tvář a několikadenní obleva a déšť dokázaly rychle zničit protažené trasy. 
Do deště a sněhové břečky jsme také do Kvildy ve čtvrtek dorazili. Naštěstí se nad námi nebe smilovalo a tak na pátek připravilo sněhovou nadílku a na sobotu dokonce jasnou oblohu inverzního charakteru s výhledy na vrcholky Alp od Stráže a Bučiny.
Jediným mínusem se tak stal jen odjezd domů, kdy se mi po nezvládnutém smyku na zledovatělém povrchu vozovky podařilo slušně poničit pravou stranu auta.
Pokračovat ve čtení...

Šumavské tisícovky ve VVP Boletice

Šumavské tisícovky ve VVP Boletice

Želnavská vrchovina je turisty nejméně prozkoumanou oblastí Šumavy. Je to proto, že většinu jejího území po "odsunu" německy hovořících obyvatel zabralo vojsko a přetvořilo ve vojenský výcvikový prostor Boletice. I díky tomu je zde dnes jedno z míst ptačích oblastí Natura 2000.
Uvolnění části tohoto velkého prostoru k němuž má brzy dojít, a který v poslední době ani nebyl vojensky celý využíván, povede k možnosti proniknout do míst, kde vládu měla desetiletí jen příroda.
Pojďme tedy již nyní na malý průzkum zvláštní krajiny a vystoupejme spolu na vrcholy Mechového vrchu, Křemenné, Špičáku a Knížecího stolce. Na vrcholy výrazně převyšující magickou kótu 1 000m.
Pokračovat ve čtení...

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

To, že Šumava nekončí hranicemi s Rakouskem a Německem je dobře známo. Za nimi pouze změní své jméno na rakouský Böhmerwald a německý Bavorský les (Bayerischer Wald). Jedná se o geologicky stejné pohoří, které svojí celkovou velikostí nemá ve středoevropském prostoru obdobu. Mnoho značených cest je dnes přes hranice propojeno a tak lze volně putovat mezi všemi třemi uvedenými státy.
Atraktivní a nejvyšší vrcholy pohoří leží v sousedním Bavorsku nedaleko našich hranic. Zajímavé však nejsou jen ony, neméně působivé jsou i ledovcová jezera, chráněná jádra pralesů a areály zvířecích výběhů.
Naštěstí dnes, kdy znovu vzýváme komunisty k návratu a 17. listopad 1989 se zdá tolik vzdálený, již za překročení hranic u Železné Rudy nehrozí zastřelení a my můžeme volně i za "ty kopečky".
Pokračovat ve čtení...

Barvy podzimu na Šumavě

Barvy podzimu na Šumavě

I v loňském roce byl na Šumavě nádherný podzim, různé lapálie nám však nedovolily tam zajet a pokochat se tou krásou. Letos jsme se lépe soustředili a ve dnech 19.10 - 20.10. nám to vyšlo. U nás doma bylo počasí přímo odporné a z každého koutu nás volaly poslední práce před zazimováním. Zprávy o počasí na Šumavě byly více než příznivé a tak jsme tedy vyrazili. Navíc jsme jako průvodce získali člověka z nejpovolanějších, profesionálního fotografa Šumavy (nejen) Vláďu Hoška a tak jsme společně s ním strávili nádherné dva dny, umocněné jeho znalostí prostředí a možnostmi přístupu do míst, kam normální smrtelník nemůže.
Zkrátka nádhera.
Pokračovat ve čtení...

Inverze z Libína

Inverze z Libína

Co dělat, když se jednoho podzimního rána probudíte do nevlídně šedého dne a z rádia oznamují inverzi s teplotami, které na horách vystoupají nad 20°C? 
Ani chvilku jsem neváhal a díky tomu si mohl užít posledních ještě hřejivých paprsků slunce, které se líně povalovalo nad hřebeny Šumavy, zatímco v údolích kypěly husté mlhy jako kaše v hrnci z pohádky Hrnečku vař!
Atraktivní pohledy z rozhledny na Libínu jsem zvěčnil na mnoha barevně vděčných fotkách.
Pokračovat ve čtení...

Za kameny a skálami Novohradských hor (II.)

Za kameny a skálami Novohradských hor (II.)

Hojná Voda je malá víska ležící přímo pod Kraví horou. Ta spolu se sousední Kuní horou a Vysokou tvoří dominantu východní části Novohradských hor. Tyto tři vrcholy mají jedno společné, a to mohutné skály a skalní bloky na svých vrcholech.
Zlatavé listí buků naladilo krajinu do zářivých barev a byla radost putovat lesy okolo Hojné Vody. Nová naučná stezka Prales Hojná Voda a kamenné ochozy Vysoké se tak staly cílem druhého dne našeho putování podzimní přírodou. Krátká zastávka u poutního kostela v Dobré Vodě pak jeho završením.
Pokračovat ve čtení...

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Hojná Voda je malá víska ležící přímo pod Kraví horou, která spolu se sousední Kuní horou a Vysokou tvoří dominantu východní části Novohradských hor. Tyto tři vrcholy mají jedno společné, a to mohutné skály a skalní bloky.
Nedaleké Červené blato, Terčino údolí a zajímavou tvrz Cuknštejn jsme také nemohli minout. Spolu s večerním trekem přes Kraví a Kuní horu nám tyto cíle zaplnily celý první den. 
Pokračovat ve čtení...

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Není již na Šumavě moc míst, která bych neznal. Jednou takovou oblastí je hornatá krajina lipenska u Milné a Světlíku. A právě Světlík, kde je malý kemp s možností ubytovat se v chatce, se stal tou správnou základnou pro dva barevné, podzimní dny.
Už o léta přitahuje pozornost i nedaleká Stezka korunami stromů, kterou jsme spolu s Vítkovo hrádkem měli možnost také poznat. Rozhledy na alpské vrcholy a Lipenskou přehradu byly krásným zakončením příjemného víkendu.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.