Kategorie Adrenalin 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Vysoké riziko bouřek znovu oddaluje hřebenový přechod. Jdeme pro jistotu k Roháčským plesům, odkud sledujeme, jak Ostry Roháč atakuje několik odvážlivců. Bouře a déšť přijde až později odpoledne. Další den prší. Trasa v dešti Látanou dolinou tak končí v sedle Zábrať a na Rákoni v husté mlze a zimě. 
Pokračovat ve čtení...

Za našimi krajany II

Za našimi krajany II

Minule jsme opoštěli oblast důležitého centra Transylvánie město Arad, abychom se vydali dále do nitra Karpat, ale také blíže k Dunaji, která tudy protéká. Nedivíme se, že právě tady v těchto končinách se usídlili naši krajené.
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Poslední den, poslední naděje. Dnes na ty zpropadené Skriniarky už jít musíme. Brestová od časného rána tone v mlhách, které vichr přefukuje přes hřebeny do Roháčské doliny. Ochladilo se a vůbec to nahoře nevypadá dobře. Co nás tam asi čeká rok a den poté? Jedno je jisté. Bouře to nebude!
Pokračovat ve čtení...

Trauma na Traunsteinu

Trauma na Traunsteinu

Tato hora aspiruje na titul Strážce Solné komory. Jedete-li po dálnici od Lince k Salzburku, upoutá vaši pozornost mohutná silueta, která se objeví zničeho nic přímo před vámi. Když přijedete blíž, kolmé vápencové stěny vzbudí velký respekt a jsou jasnou výzvou. Výstup k vysokému kříži na vrcholu Traunsteinu rozhodně není zadarmo.
Pokračovat ve čtení...

S báglem - Rusko (Sajany a Bajkal)

S báglem - Rusko (Sajany a Bajkal)

"Když už si myslíme, že jsme v průsmyku, zjišťujeme na malé plošince s vyschlým jezírkem, že jsou kolem dokola jen vysoké hřebeny s násypy suti. Žádné sedlo! Jsme v pasti! Když Voloďa rozhodl, že polezeme sutí na jeden z hřebenů, byl jsem rozhodnut jít zpět. Lézt nahoru je hotová sebevražda. Nakonec, po zvážení osamoceného pohybu v tajze, jsem uznal, že nemám na výběr a musím na vrchol..."
Pokračovat ve čtení...

Do hor s vlčí smečkou

Do hor s vlčí smečkou

Krásných fotek je plný internet. Potěší na duši, vždyť příroda naší planety je opravdu úžasná. Stejně osvěžující jsou i fotky zvířat, které v ní s námi přežívají. Často spíš nezávisle a mimo nás. Těm divokým jsme jejich životní prostor velmi omezili. Vzali jsme jim místa, kde po tisíce let žila. Měli bychom omezit populační lidskou explozi, která svět pohlcuje a více se dívat kolem sebe. Nezničme krásu naší modré planety, je jedinečná.
Pokračovat ve čtení...

Člověk člověku vlkem

Člověk člověku vlkem

Přišla mi škoda, abych vynechal některé cestovatelské či sportovní zážitky, které mě v letech 2016 - 2018 obohatily a svým způsobem dovedly na kraj svých vnitřních i fyzických sil. Jelikož někdy nebývá mnoho času a taky fotografického materiálu, který by dal dohromady delší články, rozhodl jsem se udělat určitou změnu. Snad to potěší a trošku pootevře hranici mého já i těch kolem nás.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.