Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady

vydáno 30. září 2012 – napsal Rony – 2 komentáře

Projít se krajinou nedaleko Kunžaku stojí určitě za to! Zvláště čistý lesní rybník Zvůle a jeho okolí se spoustou balvanů láká k bližšímu prozkoumání. Nejzajímavější je nedaleké seskupení balvanů, z nichž největší je rozříznut jako bochník chleba. Říká se mu proto Ďáblův chléb... 

Někdy se na svých pracovních cestách dostanu do míst, které moc neznám, a tak pokud to jen trochu jde, rád spojím užitečné s příjemným.

Nedaleko Kunžaku jsem měl možnost se toulat i na jaře, kdy jsme spojili výlet parním vláčkem s výstupem na nejvyšší bod České Kanady, Vysoký kámen. Tentokrát se naše pohledy upřeli k lesnímu rybníku Zvůle a jeho blízkému okolí. Již mapa signalizovala, že se zde nachází mnoho skalních útvarů, které stojí za povšimnutí.

mapka

Příjemnou lesní cestou postupně stoupáme kolem jižní strany rybníka k obci se známým názvem Terezín. Tato je však ukryta v hlubokých, souvislých lesích České Kanady, která je jednou z mnoha nádherných přírodních perel na náhrdelníku České republiky.

Z Terezína pokračuje červená TZ do údolí zvaném Vlčí jáma, my ale odbočujeme vpravo k Radíkovskému potoku. Čeká nás mírné stoupání po čerstvě vysypané cestě bořícím se štěrkem. Po necelé hodince přicházíme na modrou TZ a po ní postupně podcházíme vrch Šibeník. Na jeho hřebenu jsou v mapě zakresleny skály, ale přístup k nim nemusí být snadný, a tak raději postup vzhůru hustníky a mlázím měníme za pohodlnou cestu.

Dosahujeme tak rozcestníku Mostecké polesí, kde je nedaleko něho i odpočívadlo a první z cedulek lesního závodu s poetickou básní o lese. Červená TZ na kterou jsme přešli míří k ukazateli Na Jitrách, my jdeme zkratkou, rovnou k rozcestníku Pod skalou. Tady začínají přibývat volně ložené balvany a skály, které nás rychle vedou k nejzajímavějšímu místu, Ďáblovu chlebu.

Tento skalní útvar nás ihned ohromí a tak ho, bohužel s šedivým nebem v pozadí, mnohoktát zvěčňuji do paměti Nikonu. Nedaleko je návrší Stodůlky, které je díky dnes již vykáceným stromům podobně fotogenické. Zde je množství balvanů poskládaných přes sebe a nám to tak připomíná NP Blockheide u Gmündu, který jsme měli možnost navštívit v létě.

Pomalu a plni dojmů klesáme zpět ke Zvůli, kde se při koupeli v chladné vodě seznamujeme i se zde žijícím rakem. V čisté vodě je radost ho pozorovat a mě jen mrzí, že jsem si v autě odložil foťák. Rak za chvíli navždy zmizí pod břehem mezi kameny.

Je ale dost možné, že se s ním ještě někdy setkám, protože zdejší krajina i příjemný kemp se skvělým koupáním si další pobyt jistě zaslouží.

Rybník Zvůle.

Kemp s chatkami je dobrou možností ubytování v krásné přírodě České Kanady.

Do rybníka vbíhá poloostrov.

Na dně je vidět mnoho balvanů.

Mokřadní vodní plocha.

Po červené TZ stoupáme kolem dalšího lesního rybníku k Terezínu.

Obec Terezín.

Z turistické značky míříme do údolí Rudíkovského potoka.

Jdeme po nasypaném štěrku. I zde bude zřejmě brzy asfaltka. Ještě hůř než nám, dělá tento povrch problém hlavně projiždějícím cyklistům.

Pod Šibenikem již jdeme po běžně auty využívané cestě, kterou k večeru budeme odjiždět k Nové Bystřici autem i my.

Studánka pod Šibeníkem.

Na modré...

Cestou si můžeme přečíst i dílka z pera básníků.

Vyrůst se dá na nejrůznějších místech...

Minuli jsme Mostecké polesí s křižovatkou turistických cest a malou zkratkou přicházíme k zlatému hřebu naší cesty, kamennému útvaru zvaném Ďáblův chléb.

Ten si fotím už z velké dálky, ale jeho zajímavost spatříme až přímo u něj.

Navršené kameny tady opravdu tvoří neobvyklé přírodní dílo.

Obří rozkrojený chléb...

Na nedalekém návrší zdálky vidíme další shluk balvanů a tak se na místo zvaném Stodůlky jdeme také podívat.

Je zde velké množství po sobě poházených obelisků a vypadá to také na ďáblovo dílo. Zřejmě si zde vyléval vztek, když nemohl sehnat do svého bochánku lidskou pomazánku...

Focením se docela zdržíme, je jen škoda, že plechové nebe neumožňuje hezčí kompozice.

Vracíme se zpět z Ďáblovu chlebu a začínáme sestupovat k rybníku Zvůle, který je nedaleko.

Před od západu blížící se frontou je velmi teplo a tak se, podobně jako mnoho dalších návštěvníků těchto krásných míst, noříme do chladivých vod rekreačního, lesního rybníka Zvůle. Nakonec nás potěší i pohled na raka, který u písčitého břehu hledá něco k snědku. Ověřujeme si tak skutečnost, že opravdu chodí (prchá) pozpátku.