Zlatou stezkou na hrad Hus
vydáno 21. července 2010 – napsal Rony – 6 komentářů
Akce naplánovaná jako nedělní výlet po cestách-necestách kolem Blanice se vydařila. Po předešlém bouřlivém dni se nad námi obloha slitovala a žádné problémy nebyly. A navíc pominulo neskutečné vedro červencových dnů a nocí.
Pro focení plechové nebe zrovna vhodné nebylo, ale něco málo se snad přece jen povedlo...
Původní úmysl jít z Blažejovic, místa kde jsme se z různých směrů všichni auty sjeli, po Zlaté stezce směrem na Vysoký les, nám nevyšel. Důvod byl prostý, přeznačkování žluté, která nyní místo terénem a lesem jde po asfaltce kolem rozpadajícího se mlýna do Cudrovic.
Trochu se tím zkrátila úvodní část našeho okruhu. U rozcestníku v zaniklých Cudrovicích se vnoříme do lesů a kaňonu nad meandrující řekou Blanicí.
Kolem vznikly, zřejmě kdysi dávno po sesuvu skal, četné jeskyně a průrvy, kolem kterých nás vede modrá značka.
Do dvou větších jeskyní je možné pouze nahlédnout, vchody jsou opatřeny bytelnou mříží. Ještě by do nich za nepohody mohli lézt turisté, a nebo v nich dokonce přespávat trampíci.
Nevím, jestli tento můstek vydržel povodně z roku 2002, ale je faktem, že i na Blanici vzalo tehdy plno mostů za své. U Blažejovic, kudy vede frekventovaná cesta z Prachatic do Volar, se poroučel most také a trvalo pár let, něž o kus dál fungl nový postavili.
I deště předcházejícího dne a noci byly vydatné, ale vysušená půda tentokrát mnoho vody stihla pobrat.
Kalná voda pokračuje dalšími meandry k Záblatí a Husinecké přehradě, my se vydáme na hrad Hus, který je již malý kousek nad námi.
Hrad byl vystavěn na úzkém skalnatém ostrohu obtékaném řekou Blanicí a přístupný byl jen od severu. Tam bylo opevněné předhradí a hned za ním stál vlastní hrad chráněný hlubokým, ve skále vylámaným příkopem s hradbou.
Původně gotický hrad byl postaven roku 1341 na ochranu okolních vsí proti nebezpečí z Bavor a jistě též k ochraně nedaleké Zlaté stezky. V 15. století se zde ale paradoxně usídlil loupežník Habart Maršík z Hrádku a přepadal na Zlaté stezce kupce. V r. 1441 byl hrad obležen, poté zapálen a rozbořen.
Tohle ovšem není zlověstný Habart Maršík z Hrádku, nýbrž Pavel v pozici manekýna. Pro dokonalou harmonii s okolní přírodou a příjemným rozptýleným světlem vyhlašuji tuto fotku jednoznačnou jedničkou mezi všemi fotkami této akce.
Kousek pozadu tak zůstavají i tyto krásně prosvětlené listy smetánky lékařské...
Vraťme se ale ještě jednou k hradu. Ten se již po zboření nikdo nepokusil opravit a proto se mu začalo říkat Zřícenina. Tou dnes také bezesporu je.
Z hradu se do dnešní doby dochovaly mimo zasypaného a špatně čitelného jádra jen četné terénní nerovnosti a zbytky hradeb, které jsou dobře patrné zejména v jižní části předhradí a na východě, na skále nad řekou.
Výška ukazuje, že již jsme v horách, vždyť mohutný Boubín s Bobíkem na západě a Libín severovýchodně jsou jen pár kilometrů od nás.
Kolem jsou smrkové stromy těžebních velikostí, zatím je zde ještě posvátný klid.
S výhledem na Blanici je tu vhodné místo pro meditaci. Poseďme v hlouby lesa a přenesme se do dob, kdy v polovině února 1441 byl hrad obležen krajskou hotovostí a kdy se nakonec po více než půlročním obléhání(8. září 1441), hradní Smilkova posádka a spolu s ní i Habart Lopata, pro nedostatek potravin vzdala.
Z hradu stoupáme až k Panskému vrchu (834m).
Tady je už pohodlná cesta vedoucí ke Křišťanovickému rybníku, u kterého je i malý kemp.
Ještě než k němu dorazíme, mineme další jeskyňku.
A také Kouzelnou studánku. U ní nikde není napsáno jestli náhodou nejde o kouzla zlá, a tak jediným nebojsou, co ochutnal vodu, byl Pavel. Uvidíme, co se mu cestou přihodí...
U Křišťanovického rybníka (na webu jsem našel o něm zmínku jako o nejvýš položeném rybníku v ČR) se odpojujeme ze značené stezky, abychom v nedaleké příjemné restauraci něco pojedli.
A popili. Po všeobecné ochutnávce s přehledem vyhrálo pivo Lobkowitz, ze soukromého pivovaru Lobkowitz Vysoký Chlumec.
Posilněni se vracíme k rybníku a stále po modré stoupáme k polesí, ve kterém jsou bunkry bývalého pohraničního opevnění. Nehledáme je, víc nás zaujalo množství a velikost mravenčích obydlí.
Mírným spádem se stáčíme opět ke Zlaté stezce.
Vlevo pokračuje modrá značka do Albrechtovic a dále přes Libínské Sedlo na Libín, my se pouštíme po žluté. Ta je i zde v terénu přemalována. Jdeme po původní značce podle mapy.
Jitka nás straší, že jsou tady pastviny pro zdivočelé býky a radši jde poslední. Naštěstí za kopcem, kde se kocháme výhledy k Bobíku, polehává jenom pár mírumilovných krav.
Sestupujeme zpět do Blažejovic a cestou si ještě přečteme něco o Zlaté stezce.
To můžete udělat i vy.
A jak to chodilo u rudovousích kumpánů vám zase vylíčí tento zajímavý přepis dávné události. Končíme okruh v okolí Blanice a hradu Hus. Za 5 hodin jsme mohli ujít hrubým odhadem 20km nepříliš náročným terénem. Okolí hradu Hus je nádherné a skutečně stojí za shlédnutí.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
22. července 2010 23:16
Rony říká
Jasně, je dobrá. Přepošlu ji v plné kvalitě Honzovi, na něj mám mail.
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
23. července 2010 10:29
Japo říká
Díky, už dorazila po temných stezkách internetu.
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."
25. července 2010 16:08
Rony říká
Vidím ...
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
26. listopadu 2011 23:59
Bohumil říká
Upřesnění :"Jeskyně a průrvy" pod Cudrovicemi nevznikly sesuvem skal, ale těžbou nepříliš mocných čoček krystalického vápence v rulách.
30. listopadu 2011 23:00
Rony říká
Bohumile, díky za informaci, ten sesuv byl jen nápad, o dolování jsem nic nevěděl.
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."
- Moldaublick a Bärenstein, trek s výhledy na Lipno
- Nahlédnutí do Vily Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí
- Barvy podzimu na Šumavě
- Křížem krážem po křížových cestách ll. Český Krumlov
- Prášilské rozloučení se s létem
- Volenice a okolí
- Křížem krážem po křížových cestách I. Rožmitál na Šumavě, Tichá, Cetviny
- Zbudovská, nebo-li Svobodná Blata
- Kostely, kaple, kapličky a jak je to vlastně s Vánocemi?
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Krušné hory pěšky i na kole l.
- Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart
- Čundrem na poslední tisícovky Šumavy lll. - Nad Hospodárnicí, Hvězdáře, Hvězda
- Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou
- Krušné hory pěšky i na kole ll.
- TOP 12 : zastavení v čase (rok 2021)
- Javorník, Kašperk a Sedlo - stezkami starých Keltů
- Dolomity - Fontanazzo l.
- Jak jsem okusila nezávislý dánský život
- Bílé Velikonoce - túra do Zbytin
21. července 2010 22:41
Japo říká
Hehe, prý nejlepší fotka se mnou
Ale povedla se, asi si ji dám jako profilovou na některé weby, nemáš-li něco proti tomu.
Každopádně díky za článek
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."