Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Železné hory a Posázaví ll.

vydáno 26. května 2022 – napsal Rony – žádný komentář

Druhý den se podíváme na kamenné zoubky Sazavě. Zaslíbenou řeku trampům a skautům přiblížil ve svých dobrodružných dětských knihách "Jestřáb" Jaroslav Foglar, který tak formoval i můj pohled na kamarádství a přírodu kolem nás. Víkendovou neděli věnujeme pro změnu Lipnici nad Sázavou, reliéfům nesvobody a já i Melechovu, vyznamnému vrcholu Posázaví.

Ze Světlé nad Sázavou podél řeky Sázavy do Ledče nad Sázavou

2. etapa (30. dubna 2022)

mapa

Tato etapa bude mým třetím seznámením s řekou Sázavou. Prvním byla procházka z pražské Zbraslavi přes oppidum na vrchu Závist (389 m n. m.) k soutoku řeky Sázavy s Vltavou u Davle. Druhým pak cesta z Českého Šternberka (návštěva hradu) k Sázavskému klášteru v městě Sázava. Obě tyto trasy jsem zhruba před 15 lety absolvoval s bratrem Frantou a jeho synem Honzou.

Poslední den v dubnu 2022 absolvuji trasu podél Sázavy s Jirkou a šerpou Romanem. Celý tok Sázavy měří 226 km, z toho 208 km je sjízdných na sportovních lodích. Řeka pramení ve Žďárských vrších zhruba 1 km od Kamenného vrchu (803 m n. m.) a Šindelného vrchu (806 m n. m.) a mimo jiné protéká rybníkem Velké Dářko a Pilskou vodní nádrží, které velmi dobře znám z mé návštěvy Žďárských vrchů v říjnu v roce 2016. Svou cestu řeka končí již u vzpomínané obce Davle. Je nazývána řadou vodáků a trampů Zlatou řekou, a to podle barvy vody, způsobené odnosem jílovité půdy.

My vyrážíme hned po snídani. Naproti penzionu Maria objevujeme dřevěnou kapli se sochou sv. Jana Nepomuckého, po několika stovkách metrů v Dolní ulici pak smírčí kamenný kříž zapuštěný do země. Údajně je z roku 1676. Po mírném stoupání dojdeme ke skále nad železniční tratí s pěknou vyhlídkou na řeku Sázavu a město Světlá. Místní obyvatelé ji nazývají prostě Skálou. Pro bezpečnost poutníků je vybavena kovovým zábradlím.

Smírčí kříž z roku 1676 ve Světlé nad Sázavou.

Pohled z vyhlídky Skála na město Světlá nad Sázavou.

To jsme již na červeně značené trase nazvané Cyrilometodějská stezka, jež nás bude provázet téměř po celou dnešní etapu až do Ledče nad Sázavou. Když už máme za sebou 3 km, dorazíme k rozcestí u železniční stanice Mrzkovice (místní část Světlé nad Sázavou). Zde se nalézá kukuřičný mlýn a nedaleko od něho most pro pěší, přes který již vede žlutá značka. Ta by nás mohla dovést do 7 km vzdálené Lipnice nad Sázavou. Lipnice však počká na zítra a my pokračujeme stále po červené k železniční stanici Smrčná. U ní je tabule upozorňující na Čertův kámen nalézající se asi 400 m západně od Smrčné. Této nabídky nakonec ani jeden z nás nevyužije, zřejmě všichni chtějí uspořit nějaké síly z cesty, která bude dnes dlouhá. Jen pro zajímavost, Čertův kámen je velký, asi 5 metrů vysoký balvan, pomalovaný primitivní malbou čerta.

U železniční zastávky odbočíme vlevo po mostě na druhou stranu řeky. Nedaleko od mostu začíná přírodní rezervace Stvořidla, tolik oblíbená vodáky a turisty. Zde si v délce asi 3,5 km vytvořilo koryto řeky balvanovité řečiště s četnými peřejemi. Velké množství oblých balvanů se vyskytují nejen v řece, nýbrž také na obou stráních kolem řeky. Přírodní rezervace Stvořidla vznikla v roce 1948.

Asi po 2 km na stezce vedoucí přírodní rezervací potkáváme našeho kolegu Romana H., kterému terén a zřejmě i zákaz jízdy na kole, neumožňuje nasadit zde svého elektrocyklistického kamaráda. Od železniční stanice Stvořidla ke stanici Smrčná tak ujde 4 km, zde nasedne na vlak do Světlé nad Sázavou a bude pokračovat ve výletech na elektrokole.

Setkaní nad Sázavou.

Stvořidla.

Krátce po setkání se posunujeme k Rodrigově skále. Toto místo je spojeno se jménem Jaroslava Foglara. Jedna z jeho táborových her se totiž konala u této skály. Hrdina hry Rodrigo měl za úkol chytit klíč hozený z cely vězení, kterou představoval vrchol skály. Na vrchol této skály nevystoupám, jelikož za svými kolegy citelně zaostávám. Oba dva totiž pojali pochod jako chodecký závod. Zřejmě se inspirovali známým chodeckým závodem Praha - Poděbrady. Zastaví je až kemp Stvořidla a nedaleká hospůdka Pohoda, kde si s chutí pochutnáme na pivu Rebel z pivovaru Havlíčkův Brod.

Po odpočinku pokračujeme k rozcestí Nemocnice v Háji (v blízkosti Vysočinská nemocnice poskytující lůžkovou následnou péči), zde poprvé a naposledy opustíme červenou značku a po žluté dojdeme do Sluneční zátoky. Zde objevujeme památný žulový kámen s bronzovým reliéfem Jaroslava Foglara (1907 - 1999), zvaného Jestřáb, který zde pořádal v letech 1925 - 1945 junácké tábory pro mladé lidi. Pomník zde byl odhalen v roce 1997.

Pamětní kámen s reliéfem Jaroslava Foglara ve Sluneční zátoce.

Na červenou značku se vrátíme po neznačené silničce. Po té dojdeme do města Ledeč nad Sázavou. Na kraji města, které má kolem 4 800 obyvatel, vidíme renesanční kostel Nejsvětější Trojice z roku 1585, o kousek dál u červené značky památník pátera Josefa Toufara z roku 2013 (číhošťský farář zemřel po mučení ve věznici Valdice v únoru 1950). Kousek od památníku je kostel sv. Petra a Pavla, gotická stavba z doby kolem roku 1400. Na východní části Husova náměstí stojí unikátní Mariánské sousoší z roku 1770 od Jakuba Teplého, na západní straně Husova náměstí pak socha Mistra Jana Husa z roku 1926 od sochaře Rudolfa Kubeše z Tábora.

Nemohu ani zapomenout na hlavní dominantu města, kterou lze vidět z daleka, a to hrad Ledeč, založený ve 13. století a jež byl mnohokrát přestavován. Další dominantou města je Šeptouchovská skála, k níž se dostáváme Tyršovým nábřežím. U skály dole je pomník padlých hrdinů v obou světových válkách. Na vrchol Šeptouchovské skály se dostaneme po schodišti a dále lesoparkem Šeptouchov, jehož součástí je i vrchol Šeptouchov (422 m n. m.) . Z vyhlídkové plošiny vybavené zábradlím je překrásný výhled na řeku Sázavu a celé město Ledeč nad Sázavou.

Šeptouchovská skála v Ledči nad Sázavou.

Pohled na Ledeč z vyhlídky Šeptouchovské skály.

Gotický kostel sv.Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou.

Z vyhlídky sejdeme po schodech a přes most se vydáváme Nádražní ulicí k železničnímu nádraží. Tam zjistíme, že máme velkou časovou rezervu, takže se najde čas zajít se podívat k samotné venkovní prohlídce ledečskému hradu. Na hradě lze absolvovat několik okruhů. Severní okruh obsahuje vlastivědné muzeum, jižní okruh muzeum historických hodin a sklářství, dětský okruh upoutá sbírkou plyšových medvídků a hraček. V hradu lze navštívit muzeum Jaroslava Foglara se zdokumentovaným životem a dílem spisovatele. Možná je i návštěva okrouhlé věže hradu, vysoké 32 metrů.

Socha Mistra Jana Husa z roku 1926 od sochaře R. Kubeše z Tábora v Ledči nad Sázavou.

Mariánský sloup v Ledči nad Sázavou z roku 1770 od Jakuba Teplého.

To se však nás netýká. Nám zbývá už jen dojít stejnou cestou k železničnímu nádraží a odtud odjet zpět do Světlé nad Sázavou. Tato etapa měřila celkem 20 km, při celkovém stoupání o 260 m a klesání o 290 m. Ani poslední dubnový den nás město Světlá nad Sázavou neodmění za poctivý výkon teplou večeří, musí nám stačit tlačenka s cibulí a octem a k zapítí pivo.

(napsal a nafotil Václav)

Od Sázavy k horám

Stvořidla pěšky

Dopoledne kamarádi odcházejí již kolem osmé k Sázavě, aby zdolali trasu ze Světlé do Ledče. Já se ještě přes hodinu válím v posteli, protože pěšky si projdu jen zkrácenou verzi. "Posázavským Pacifikem" uháním na Stvořidla, odkud se vydávám zpět k Smrčné. Míjím Rodrigovu skálu, jedno z památných míst popsaných ve Foglarově knize Devadesátka pokračuje. Jaroslav Foglar se svým oddílem Pražská Dvojka tábořil na řece Sázavě v nedaleké Sluneční zátoce. V okolí zátoky a také na Stvořidlech pro kluky připravoval zajímavá dobrodružství a hry, které poté popisoval ve svých knihách a v vzpomínkách.

Sázava nad Stvořidly vytvořila smyslné kaňonovité údolí. Oblé kameny lemují nejen břehy řeky, ale mnoho z nich leží přímo v jejím korytu.

Pacifické expres u Stvořidel...

Stvořidla...

...

...

Rodrígova skála.

Pohled z vyvýšeného místa nabídne scénu podobnou té na šumavské Křemelné. Přírodní rezervace Stvořidla zde chrání přirozený tok Sázavy. Potkávám kluky, Jirku jako Jarku Metelku, Romana známého Rychlonožku a nakonec i Vencu, Jindru Hojera. To, že jim chybí Mirek Dušín, ale také Červenáček, jim doufám tolik nevadí. Prohodím s partou pár slov a pokračuji dál k Smrčné, odkud oni přišli. Meandry řeky mění pohledy na Sázavu, obrázky z nich si zaznamenávám do mobilu. Ani dnes nenesu zrcadlovku, když se mi to zdá zbytečné. Fotky na webové stránky stačí a plakáty vytvářet nehodlám. Pohodlně dojdu na zastávku do Smrčné, odkud se vracím do penzionu Maria ve Světlé nad Sázavou.

Okolo Sázavy vede červené značení Cyrilometodějské trasy...

...

...

...

...

...

...

...

...

Na zastávce Smrčná.

...

Sázavskou cyklotrasou k Čihošti

stopař - cyklotrasa

Odpoledne se věnuji opět Sázavě. Objedu na kole trasu, kterou jsem prošel pěšky. Cyklostezka se zpočátku vine kolem řeky, aniž by opouštěla její břehy. Rozhoupaným mostem po cyklostezce přejdu opatrně na druhou stranu řeky a u Smrčné stoupám vytrvale vzhůru na Koňkovice. Rozhled do kraje budí moji pozornost, zvlášť druhou stranu sázavského údolí zkoumám podrobně, vždyť tudy budu zanedlouho projíždět.

Bilantovo a Dobrovítovo Lhoty projíždím směrem na Ledeč. Hrad z opačné strany mne láká, ale spokojím se s výhledem k němu z mostu přes Sázavu. Důkladný průzkum ponechávam Rychlým šípů, kteří se do Ledče již rozvážným krokem Václava blíží od Sluneční zátoky. Předtím ještě vystoupají na Šeptouchovskou skálu, odkud mají mít hezký pohled na město. Pod Šeptouchovskou skálou uvíznu i já, když mne zastaví zákaz vstupu. Zkontrolovat mé počínání přijede dokonce policejní auto. Od domorodce se dozvím, že uzávěra je kvůli hrozbě pádu kamenů z Šeptouchovské skály.

Odjíždím problematický kousek cyklotrasy přes můstky a novou asfaltovou cestičkou upaluju k Sechovu. Pod ním je skrytý most přes Sázavu. Čeká mne opravdu dlouhé stoupání lesem kolem potoků až k vísce Jedlá. Zde jsou kvalitní cesty díkybohu zcela bez provozu. Náhorní plošina leží v nadmořské výšce 550 m, cítím se jako v horách. K tomu přispívá i vítr, který se prohání po polích v okolí.

V Mrzkovicích poprvé překonávám Sázavu.

Výhledy ke Koňkovicím.

Ledeč nad Sázavou...

Pokračuji po Sázavské cyklotrase...

Most v Podhradí. Dál budu stoupat až k Třebětínu.

Za Třebětínem jedu zkratkou po žluté značce polní cestou a protože se mi to zalíbí, přidám ještě jednu zkratku v Hlohově. To je již úlet, což poznám vzápětí. Kus cesty kolo vedu, to když se dostanu na její "opravenou" část, kde z haldy z bouraček trčí všelijaké dráty a jiný humus. Bloudím lesem. Olešenský potok by mohl být záchytným místem, ale není. Když najdu správnou odbočku, zatarasí ji velký padlý smrk, větve až k zemi. Chvíli váhám co dál, pak začnu kolo i sebe střídavě v poloze ležmo posouvat dopředu. Plazím jako had, pak už jen zoufale táhnu kolo za sebou. Každou chvíli se mi přitom někde něco zahákne či zamotá. U malého rybníčku třikrát přejedu brod, když znovu ztrácím trasu. Bez mapy a modré tečky bych tady byl dočista bezradný. Kouzelný les, zdivočelá země. Nakonec se vymotám z lesa a v Zdeslavicích se zorientuju.

Problémy nastanou v terénu pod Hlohovem...

Jeden z brodů Olešenského potoka.

Čihošť, kam mířím, ostatně po pár metrech již před sebou vidím. Hned si vzpomenu na "Čihošťský zázrak" a proces komunistické StB s páterem Toufarem. Možná podobný zázrak mi pomohl vymotat se z údolí říčky bez větších nesnází, pouze se ztrátou času. Fotím čihosťský kostel Nanebevzetí Panny Marie a pokračuji k Borovině. Nevšimnu si, že Čihošť má ještě jednu zajímavost. Leží zde geografický střed České republiky, který určuje kamenný pomník s deskou. Ačkoli výpočet provedl soukromý geodet Ing. Ladislav Fofonka, myslím, že se mu dá věřit. Pohled na mapu Česka tomu napovídá.

Ze středu našeho státu jedu na jihojihovýchod. Od vrchu Boroviny následuje mnoha kilometrový sjezd do Světlé, kde se i s kolem navalím do hospody, v níž jsme jedli i včera. Po domácí sekané si všichni dávame pro změnu tlačenku. Poněkud ústup ze slávy restaurace ve Vizovicích, výběr ve Světlé je mizerný.

Čihošť...

...

Čihošťský kostel Nanebevzetí Panny Marie měl být svědkem čihošťského zázraku, za který zaplatil životem zdejší farář Josef Toufar.

...

(napsal a nafotil Rony)

Ze Světlé nad Sázavou do Lipnice nad Sázavou

3. etapa (1. května 2022)

mapa

Na třetí a poslední etapu nastupujeme v nezměněné sestavě. Dnes se budeme celou trasu až do Lipnice nad Sázavou pohybovat po modře značené trase. Na náměstí Trčků z Lípy míjíme kostel sv. Václava, jenž byl postaven v roce 1207 jako původně raně gotický, později renesančně i barokně přestavován. Věž kostela je 35 m vysoká. Když přejdeme most přes řeku Sázavu, objeví se vlevo světelský zámek, založený v roce 1567 za panství Trčků z Lípy přestavbou původní tvrze na lovecký zámek. Dalšími významnými majiteli zámku byli v 18. století Černínové a Kolovratové Krakovští. Dnešní podobu získal zámek v 2. polovině 19. století zásluhou vídeňského architekta Svatoše. Za informaci stojí, že za německé okupace na zámku sídlila německá armáda, od roku 1949 do roku 2011 na zámku fungovala střední zemědělská škola. V současné době je od roku 2013 majitelem zámku společnost Zámek s.r.o., která od města zámek koupila a zpřístupnila ho k prohlídkám pro veřejnost.

My pokračujeme ulicí Wolkerovou podél plotu zámeckého parku. Ten má rozlohu 18 ha a vyskytuje se zde několik rybníků s řadou laviček a altánů. Po kilometru chůze dojdeme k památníku básníka Jiřího Wolkera a Antonína Benjamina Svojsíka (1876 - 1938), pedagoga a zakladatele skautingu. Další průběh trasy výletu již nebyl nikterak zajímavý, snad jen v Závidkovicích, jedné ze čtrnácti místních částí poměrně velkého města Světlé nad Sázavou (6 300 obyvatel), se nalézá kaplička (Panna Marie s mrtvým Ježíšem).

Do Lipnice (641 obyvatel) k hradu dorazíme asi po sedmi kilometrech. Zdejší hradní zřícenina musela být v dřívější době mohutným hradem. Hrad Lipnice byl založen kolem roku 1310 pány z Lichtenberku a přestaven byl na počátku 16. století Trčky z Lípy. Do současnosti se vyskytlo celkem 19 majitelů. Byl i majetkem českých králů (Jan Lucemburský, Karel IV., Ferdinand II.). V roce 1869 vyhořel a rychle se proměnil v zříceninu. V roce 1924 až do roku 1952 se stal majitelem zříceniny hradu Klub českých turistů, jež se významně podílel na záchraně této památky. Od roku 1953 je hradní zřícenina majetkem státu.

Hrad jsme prošmejdili od shora dolů, výjimkou nebyly ani sklepní prostory. Z ochozu věže Samson se nám naskytl nádherný výhled například na Ledeč nad Sázavou a Železné hory, tedy místa, která jsme mohli za našeho krátkého pobytu navštívit. Mně osobně se nejvíce líbila gotická hradní kaple sv. Vavřince z první čtvrtiny 14. století s nástěnnými malbami. Tato kaple je nejcennější částí hradu.

Hrad Lipnice.

Gotická kaple sv.Vavřince ze 14.století.

Po náležité prohlídce hradu se přesouváme k domku číslo 185, kde je muzeum Jaroslava Haška. Toho do Lipnice nad Sázavou přivedl jeho kamarád malíř Jaroslav Panuška 25. srpna 1921. Dokladem je bronzová plaketa na zdi železničního nádraží ve Světlé nad Sázavou, kde je datum upřesněn časem 12 hodin 37 minut (my jsme včera také odcházeli ze světelského nádraží, ale žádného nápisu jsme si nevšimli). Do Lipnice nad Sázavou se oba dostali k půlnoci po návštěvách mnohých hospod. Jaroslav Hašek pak téměř rok bydlel u pana Alexandra Inwalda v hospodě U České koruny. Na podzim roku 1922 zakoupil již jmenovaný domek č. 185, který opravil. Z toho mi vychází, že v domku bydlel jen několik měsíců, protože už na začátku ledna 1923 umírá.

Muzeum je zaplněno exponáty ve dvou patrech. Na 14 tabulích je objasněn celý spisovatelův život včetně jeho literárních děl.

1) Rodina a mládí

Otec byl středoškolským učitelem a trochu i náboženským fanatikem. Onemocněl rakovinou, kterou hodlal vyléčit pitím alkoholu. Zemřel na intoxikaci alkoholem, když Jaroslavovi bylo 13 let. Jaroslav měl ještě bratra Bohuslava, který byl o 3 roky mladší. Spolu později hodně cestovali. Bohuslav zemřel za rok po smrti bratra, upil se k smrti.

2) J.Hašek- tulák a spisovatel

V letech 1904-1907 procestoval celou střední Evropu, napsal stovky povídek, satir a humoresek, dostal se i na Balkán.

3) J.Hašek - redaktor a anarchista

4) J.Hašek - manžel a majitel kynologického ústavu

V roce 1910 si vzal za manželku Jarmilu Mayerovou, dceru štukatéra a sochaře. V roce 1912 po narození syna Richarda od rodiny odchází.

5) J.Hašek - král pražské bohémy

I když vedl opravdu svérázný způsob života, své bohémství často nafukoval. Ale napsat za svůj krátký život kolem 1500 povídek nebyla žádná maličkost a představovalo to mít pevnou vůli.

6) J.Hašek - strana mírného pokroku v mezích zákona

V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, jeho kandidatura byla pořádnou parodií, nebyla myšlena vážně. Strana ve volbách získala několik desítek hlasů.

7, 8, 9) J.Hašek vojákem c. k.armády, legionářem a vojákem Rudé armády

V roce 1915 vstupuje do rakouské armády, 24. září 1915 je již v ruském zajetí, na jaře 1916 vstupuje do Československých legií, 1. - 2.července 1917 se zúčastní bitvy u Zborova, později nesouhlasí s koncepcí Československých legií, neodjede s nimi do Francie, ale přijíždí do Moskvy (v roce 1918) a stává se vojákem Rudé armády. I přesto, že dřívější manželství nerozvedl, žení se s Ruskou Alexandrou Gavrilovnou Lvovou, které říkal Šura. Později je v Československu kvůli bigamii obžalován podle tehdejšího § 206 trestního zákona, nebyl však odsouzen, jelikož Československo nemělo uzavřené odpovídající smlouvy se sovětským Ruskem (manželství uzavřené v Rusku nebylo uznáno).

10) J.Hašek - návrat domů

Do Prahy se vrátil Hašek v roce 1920 se svoji druhou ženou. Kvůli účasti v Rudé armádě ztratil mnoho kamarádů a přívrženců. Často svého návratu litoval.

11) Josef Švejk - literární postava

Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka byla přeložena do 58 světových jazyků. Na tabuli jsou i fotografie filmových představitelů Švejka (Karel Noll, Saša Rašilov, Rudolf Hrušínský).

12) Zdeněk Matěj Kuděj (1881 - 1955) - spisovatel a přítel Jaroslava Haška

Známější než jeho dílo je jeho tulácký život, který byl předznamenán stálým stěhováním jeho otce (inženýr budující rakouské železnice). Při pobytu v Německu v roce 1903 vyhrál v kartách lístek do USA, kde prožil 6 let. Procestoval velkou část USA a Kanady. Při pobytu v Rusku v roce 1912 byl hned v Kyjevě zavřen do vězení na 7 měsíců. V letech 1913 - 1914 podnikal s Jaroslavem Haškem dobrodružné výlety po středních Čechách. Nasazení do 1. světové války se vyhnul předstírajíc nemoc. Nejčastěji pobýval v Posázaví a v Lipnici nad Sázavou. Německou okupaci prožil v Ledči nad Sázavou. Při naší 2. etapě jsme měli čest v Ledči procházet Kudějovou ulicí.

13) Jaroslav Panuška (1872 - 1958) - akademický malíř a přítel Jaroslava Haška

Akademický malíř Jaroslav Panuška maloval v okolí Lipnice nad Sázavou již v roce 1908 a v roce 1921 sem přivedl Jaroslava Haška. V roce 1923 po smrti Jaroslava Haška zakoupil malíř pozemek v Kochánově u Světlé nad Sázavou a začal stavět srub s ateliérem. V roce 1926 se sem s rodinou přestěhoval natrvalo. Maloval také hrad Lipnici, vrch Melechov a okolí Světlé nad Sázavou. S několika Panuškovými obrazy s fantaskními a strašidelnými výjevy z tvorby na rozhraní 19. a 20.století jsem se seznámil kolem roku 1980 v Praze u příbuzných, kde jsem byl nucen přenocovat. Skoro celou noc jsem nemohl usnout.

14) Jaroslav Hašek v Lipnici nad Sázavou

Jaroslav Hašek se dožil pouze 39 let. Ke konci života byl silně obézní, měl oteklé nohy a v posledních měsících již nemohl ani psát, takže byl nucen najmout ke psaní svého asistenta, dvaceti letého Klimenta Štěpánka. Příčinou smrti dne 3. 1. 1923 bylo ochrnutí srdce pravděpodobně při selhání více orgánů. Pokud správně počítám, spisovatel v Lipnici pobyl pouhých 16 měsíců.

V muzeu se také seznamujeme s původním nábytkem. V jedné místnosti byl na stole velký hliněný džbán, s kterým s přáteli chodil Hašek krátkou vzdálenost do hostince U České koruny. Prý se do něj vejde 16 litrů piva. V této místnosti jsem porušil zákaz vstupu a musel si džbán potěžkat. Je opravdu těžký, nechtěl bych ho plný nést ani chvíli.

Džbán na pivo (na 16 litrů) se kterým chodilz domku do hostince U České koruny.

Po prohlídce muzea jdeme všichni čtyři do hostince U České koruny, který vede rodina Martina Haška (43 let), pravnuka Jaroslava Haška. I když jsou ceny jídel i pití nadprůměrně vysoké (místní kvasnicový ležák stojí 58 Kč), měli tu v době kolem 13 hodiny úplně narváno. Dobře tady vaří a nám tu moc chutnalo. Zřejmě dobré jídlo a kvalitní piva měly za následek, že jsem opomněl dojít ke starému hřbitovu, kde vzadu u zdi je Haškův hrob. Náhrobek má tvar otevřené knihy.

Busta Jaroslava Haska v Lipnici nad Sázavou.

Jedna z dřevěných soch poblíž amfiteátru.

Socha Mistra Jana Husa v Lipnici.

Posilněni odcházíme z restaurace nejprve po zelené značce kolem pomníku Mistra Jana Husa, soch Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého k soše zvané Kamenná jednohubka, respektive Jednohubka ala Jurajda. Socha je 5,4 m vysoká a váží 5 tun. Sochu tvoří několik žulových kvádrů spojených akátovým párátkem. Tato socha realizovaná v prosinci 2005 má rovněž vztah k Jaroslavu Haškovi (kuchař okultista Jurajda z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka). Autoři díla jsou Radomír Dvořák a Jaroslav Fieger.

Dalším naším cílem bude Národní památník odposlechu nalézající se západně od středu Lipnice. Ten se skládá ze tří reliéfů vytesaných do skal zatopených žulových lomů. Nejprve dojdeme v zatopeném lomu č. 1 k Bretschneiderovu uchu, dílu odhalenému v červnu 2005. Třímetrový ušní boltec má na svědomí skupina kameníků pod vedením Radomíra Dvořáka, který bude podepsán i na ostatních dále uvedených dílech. Svůj název reliéf dostal podle tajného policisty z Haškova nejznámějšího díla. Druhým reliéfem vzdáleným od Bretschneiderova ucha 200 metrů jsou Ústa pravdy, nalézající se v zatopeném lomu č. 2. K jeho odhalení došlo v září 2006. K třetímu reliéfu Zlatý voči se pak dostaneme po žluté značce podél rybníčků Váha, Metelka a Prostřední. Reliéf byl odhalen v září 2007 v zatopeném lomu Hřeben č. 1. Zlatý voči jsou vytesány v trojúhelníku vysokém 2,5 metrů.

Zelená značka nás následně severněji dovede k monumentu Nomen Omen, odhaleném v roce 2015. Zde jde o poctu žule (granitu) a dlouhodobé kamenické tradici, reprezentované firmou Granit Lipnice s.r.o. Nedaleko od tohoto díla se nalézá socha, jež se nazývá Hlava XXII. Tato velká žulová hlava vysoká 265 cm a vážící 18 tun byla odhalena ke 130. výročí narození Jaroslava Haška. Socha je nazvaná podle slavného románu amerického spisovatele Josepha Hellera (1923 - 1999), který podobně jako Jaroslav Hašek s humorem kritizuje absurditu světových válek. Hrdina jeho románu kapitán letectva Yosserian je obdobou Haškova Švejka. Hlava sochy patří Jaroslavu Haškovi, modelem autoru stál vnuk Jaroslava Haška Richard. Socha dosvědčuje vztah obou děl, neboť se Heller po přečtení Haškova románu inspiroval k napsání románu Hlava XXII. To dosvědčil významný český spisovatel Arnošt Lustig po osobním rozhovoru s Josephem Hellerem.

Na závěr bych chtěl ocenit tvorbu Radomíra Dvořáka (63 let) z Havlíčkova Brodu, sochaře a grafika, jež jen na soše Hlava XXII pracoval přes 2 roky. Všech šest výše jeho uvedených děl určitě přiláká do města Lipnice stále větší počet turistů. Prohlídkou monumentu Hlava XXII. naše třídenní turistická mise Posázavím končí. Ujdeme ještě sto metrů přes křižovatku, pak přijede náš řidič a kolega Roman a odveze nás domů. Byla to znamenitá turistická akce.

(napsal a nafotil Václav)

Z Lipnice na vrchol Melechova

stopař - cyklotrasa

Ze Světlé odjíždím sám. Oddíl našich skautů pod vedením Václava odchází po modré do Lipnice nad Sázavou, kam já dojedu autem. Ještě se zastavím u zámku Světlá, který Trčkové z Lípy nechali v roce 1567 přebudovat z tvrze na lovecký zámek, později upravený v barokním stylu. Pravidelné prohlídky jsou možné až od června a tak jsme byli ochuzeni o expozici sklářství, které má ve Světlé dávnou tradici.

Zámek Světlá nad Sázavou...

...

V zámeckém parku...

Dolní parkový rybník...

Čertův most...

...

...

...

...

Procházím si hezký zámecký park s několika rybníčky i přes zajímavý Čertův most u jednoho z nich. Pak jedu pod Lipnický hrad, kde přesedám na e-bike a mířím k Melechovu. Přitahují mne v lomu vytesané symboly totality a udavačství. Vlastně jde o Národní památník odposlechu. Moje první zastávka odhaluje "Ústa pravdy", která byla často v minulosti umlčována. Je paradoxem dnešní doby, že nám znovu kdosi filtruje zprávy, zavírá ústa a likviduje nepohodlné názory. Je to pro naše dobro, neboť nejsme sami schopni v dnešní době internetu určit, co jsou to dezinformace a co jsou to lži.

Parkují pod hradem Lipnice a jedu na vrch Melechov.

Ústa pravdy...

...

K druhému lomu musím po kamenných schodech s kolem sejít. Terén je zde pro pěší, kolem leží úplný kamenolom. "Bretschneiderovo ucho" již čeká nastraženo, jak to popsal Jaroslav Hašek v Dobrém vojáku Švejkovi. Reliéf tři metry vysokého ušního boltce byl dokončen v roce 2005, předlohou mu byl údajně sádrový model ucha, nacházející se v lipnickém hostinci U České koruny. Tu provozuje vnuk slavného spisovatele, Richard, který se stal také mecenášem památníku.

Sám autor reliéfu se však nechal inspirovat středověkým odposlouchávacím zařízením, zvaným Dionýsovo ucho a má symbolizovat špiclování, tedy oblíbenou vlastnost Čechů. Tu vlastnost, kterou v dnešní době svým neuvěřitelným vládním traktátem podporují "demokratické" strany. Je dobré si to připomenout. Zakřičím do ucha "špiclové všech zemí, táhněte do prdele... " a jedu dál.

Vedu kolo kamenolomem.

Bretschneiderovo ucho...

...

...

"Zlatý voči", k nimž se ubírám posléze, již se zdají býti inspirovány ryzím "češstvím". Po projetí kolem tří lesních rybníčků na mne zírají ze skály, jako by chtěly cosi nehezkého říct o dnešním světě. To ale oči nemohou, oni se mohou na vše kolem nás jen smutně dívat. Když vám zavřou ústa, protože jejich ucho od vás zaslechlo nějakou nehoráznost, zbydou vám jen oči pro pláč.

Rybník Váha.

Na hladině Prostředního rybníku se zrcadlí hrad Lipnice.

Zlatý Voči ukončují triptych reliéfů Národního památníku odposlechu.

...

Pár fotek věnuji skulptuře u grafitového lomu, který je stále v provozu. Jednotlivá písmenka monumentu "Nomen Omen" zde byla rozhozena v roce 2015, havlíčkobrodským sochařem Radomírem Dvořákem. Ten má na svědomí všechny sochařské činy v okolí. Nápis Granit Lipnice jako neznalý interpretuji jako "Granice". Hranice, které si sami stavíme mezi sebou. Od roku 2013 doplňuje triptych reliéfů "avantgardní" památník Jaroslava Haška, nazvaný Hlava XXII. Skládá se z osmi částí, kdy segmenty levého oka a úhlopříčné části temene hlavy jsou vyjmuty a pohozeny opodál. Na vnitřních stěnách segmentů jsou citáty z Haškova nejslavnějšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka v deseti jazycích. Hlava XXII je protiválečným románem amerického spisovatele Josepha Hellera a literární kritici upozorňují na to, jak blízko se dostal k Švejkovi.

Monument Nomen Omen.

...

Hlava XXII. Haškova hlava sestavená z osmi segmentů je novějším přírůstkem k památníkům odposlechu.

...

Zklidnění mysli přinese projížďka za Dolním Městem. Pomalu stoupám k modravým lesům mohutného, ale ne příliš vysokého Melechova (717 m n. m.). Přesto mám před sebou téměř tři sta metrové převýšení. Pastviny u Lukova vystřídá prudší výjezd lesem k Čertovu kámenu. Chraněný osamělý žulový balvan má blízko k viklanu.

Plochý vrchol Melechova leží nad samotou Rohule a po zelené lze vzhůru vyjet i na kole. Za Rakouska - Uherska byl považován za střed Evropy, přičemž je vzdálen asi 11 km od geografického středu České republiky v Čihošti, kterou jsem projížděl včera. Cedulka u nakupené vrcholové hromady kamení odkazuje na fakt, že se zde v roce 1419 konalo shromáždění husitů a přijímání podobojí. Kousek dál od vrcholu stojí turistům nepřístupná měřičská věž, která od roku 1937 slouží jako bod Základní trigonometrické sítě.

Od Města znovu dohlédnu na Lipnici.

Melechov tvoří mohutná hradba zalesněného hřebene.

Čertův kámen.

Na vrcholu Melechova...

...

...

Z vrcholu sjedu po červené, poté dorazím až ke Koutům, odkud se vracím na Rejčkov. Minu plánovanou odbočku, jež vede po červené terénem s vyklučenými lesy a pro jistotu se vracím známou cestou do Nového Města. Pohled do hlubokého údolí Meziklaského potoka i vzpomínka na včerejší eskapády v podobném terénu, mne odradí. Mohu si tak plně vychutnat dlouhý sjezd za dříve nastoupané metry. Přemýšlím jak upravit trasu, abych se do Lipnice nevrátil příliš brzy.

Prodloužit ji mi umožní cesta do a Křepin a Kejžlic. Velmi pěkným výhledům dominuje postavení hradu Lipnice, který zvýrazňuje hřeben táhnoucí se od Humpolce k Světlé. U turistického přístřešku na rozcestí Nové Dvory se domlouvám mobilem s parťáky, kteří se již prochází po hradu. Myslel jsem, že ho prozkoumáme společně, ale oni vynechali Ústa pravdy, Bretschneiderovo ucho i Zlatý voči, které půjdou hledat až po obědě.

Do údolí pod Rejčkovem jsem měl původně klesat. Vyhrál však pohodlný sjezd zpět do Dolního Města..

Dominanta hradu od Kejžlic.

Rád se k nim přidám v hostinci U České koruny, kde se za mrzký peníz dobře najíme. Pečený vyuzený ovar s bramborovou kaší mohl být častým pokrmem samotného Haška. Interiér hospody na jeho dobu odkazuje. Z obrázku na zdi na nás shlíží císař Franz Josef l., byť na něho serou mouchy. K shlédnutí je zde vystaveno mnoho dalších dobových zvláštností.

Sedlo Nové Dvory.

Hostinec U České koruny.

V hostinci U České koruny...

...

...

...

...

Hrad Lipnice

Ponechávám kámoše svému osudu a vyrážím na Hrad Lipnice. Ten patří mezi nejmohutnější české hrady. Na počátku 14. století ho nechal vybudovat královský komoří Raimund z Lichtenburka. Nejvýznamější historickou událostí bylo vysvěcení prvních husitských kněží v hradní kapli v roce 1417. V 16. století byl hrad přestavěn na honosnou pozdně barokní hradní rezidenci. Jako většinu hradů byl poničen za třicetileté války a jeho zkázu dokonal požár v roce 1869. Od 2. poloviny 20. století byl hrad částečně zrekonstruován a dodnes je obnovován.

Než začnu prolézat hrad, vyslechnu si dlouhý monolog prodejce lístků a místního vypravěče. Hodinovou prohlídku začínám právě v kapli, kde tichá dobová hudba podkreslila nevšední podívanou. Jde o architektonicky nejcennější budovu s částečně zachovanou původní gotickou výzdobou. Sestoupím do spoře osvětleného sklepení Thurnovského paláce, kde byly kdysi maštale a opatrně nahlédnu do 30 m hluboké studny vytesané ve skále.

Obytný věžový palác nazvaný Samson skrývá několik podlaží. Čtvrté patro odkazuje na "Jestřába", tedy spisovatele Jaroslava Foglara, s jehož dobrodružnými knihami pro mládež jsem vyrůstal. Slouží též jako vyhlídkový ochoz, z kterého je velmi hezký rozhled do všech čtyř světových stran. Dívám se k rozložitému masívu Malechova. Vzhledem k tomu, že samotná obec Lipnice je umístěna na kopci, nic nebrání dalekým výhledům. Ještě si v klidu projdu Trčkovský palác a Velkou věž, kde si na chvíli zalezu do Haškovy komůrky. Zde spisovatel zmožený alkoholem často přebýval a také v ní tvořil Dobrého vojáka Švejka.

Prohlídku Lipnice začínám v kapli sv. Vavřince.

Podzemní prostory jsou součástí volné prohlídky.

Studna.

Výhled na Melechov.

...

Hranolová věž Samson.

...

Výhled z terasy Samsonu...

Dobrodružství Rychlých šípů mne provedla dětským světem.

...

...

Zátiší komůrky, kde Hašek občas přebýval.

...

...

Náves lipnická.

...

Obešel jsem se bez výkladu, který každou hodinu na nádvoří vede pracovník hradu, ale vše podstatné jsem si přečetl na jednotlivých cedulkách rozesetých po prostorném hradu. Dole si kupuju první letošní zmrzlinu z Opočna a poté sjedu k monumentu Nomen Omen, kolem něhož zanedlouho projdou kluci k Hlavě 22. Jirka s Romanem nevšímavě, Václav jako vždy s důkladnou prohlídkou uměleckého díla, včetně čtení nápisů kamenných bloků. Tentokrát nás nečeká dlouhá cesta domů, její zbytek bude jen hodinu a půl dlouhý. Cestou si libujeme, jak nám při všech hezkých výletech znovu přálo počasí a ač se kolem honí tmavé, vodou nacucané mraky, my vše přečkali bez jediné dešťové přeháňky.

(napsal a nafotil Rony)