Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Železné hory a Posázaví l.

vydáno 17. května 2022 – napsal Rony – žádný komentář

Železné hory jsou součástí Českomoravské vrchoviny. Nejvýraznější je jihozápadní hřbet v Chvaletické pahorkatině od Licoměřic směrem k nejvyššímu vrcholu v CHKO Železné hory na vrcholu Vestce. Železnohorský hřbet je zde rozrušen dvěma hlubokými údolími, Lovětínskou a Hedvikovskou roklí. A právě toto turisticky vděčné území se stává našim prvním cílem v Posázaví.

Výlety po Českomoravské vrchovině

Na přelomu dubna a května 2022 jsme se rozhodli navštívit opět Českomoravskou vrchovinu. Ta je svou rozlohou 11 752 kilometrů čtverečných největším pohořím v České republice. Ubytováni budeme v městě Světlá nad Sázavou v penzionu Maria. Třídenního výletu se zúčastňují Roman H. a Václav ze Zlivi, Roman V. ze Strakonic a Jirka z Borovan. Pěší pochody budou absolvovat poslední tři jmenovaní a náš řidič Roman H. bude zdejší turistická místa projíždět na svém elektrokolu.

Naše tři pěší pochody byly naplánovány následovně:

1. etapa povede dílčím pohořím Železných hor, které jsou svou rozlohou druhým nejmenším z celkového počtu sedmi dílčích pohoří ČMV. Železné hory se nacházejí na severu ČMV a svou rozlohou 762 čtverečných kilometrů zabírají jen 6,5 % Českomoravské vrchoviny.

2. etapa se bude týkat pochodu ze Světlé nad Sázavou podél řeky Sázavy do Ledče nad Sázavou. Zde se budeme pohybovat na rozhraní dílčích pohoří Hornosázavské pahorkatiny a Křemešnické vrchoviny.

Stejná dílčí pohoří navštívíme i ve 3.etapě, kdy se vydáme ze Světlé nad Sázavou do Lipnice nad Sázavou.

Z Třemošnice k zřícenině hradu Lichnice, na vrch Krkanka až do Licoměřic

1. etapa (29.dubna 2022)

mapa

Na první etapu tedy vyrážím s Jirkou a se svým strakonickým šerpou Romanem. Začínáme v třítisícovém městě Třemošnice v okresu Chrudim a cílem bude mimo jiné zdolat až 16. nejvyšší vrch v Železných horách Krkanku (567 m n.m.). Je to podstatně nižší výška než u vrcholů na samé východní hranici Železných hor (nejvyšší je vrch U oběšeného se 737 m n m.), ale bude nás čekat mnohem atraktivnější trasa.

V samotné Třemošnici lze najít barokní zámek postavený v 18. století, v místní části města Závratci Gerlovu vápenku a v další městské části v Podolí zříceninu hradu Lichnice, ke které se pochodem brzy dostaneme. Ještě na náměstí se seznamujeme na informační tabuli s tragickou událostí starou 70 let spojenou s činností zločinecké skupiny bratrů Mašínů. 2.srpna 1952 došlo k loupežnému přepadení automobilu, při kterém byl zastřelen účetní firmy Kovolisu v Hedvikově (nyní městská část Třemošnic) pan Josef Rošický a ukradeno přes 884 tisíc korun. Tyto peníze byly určeny na mzdy pracovníků Kovolisu. Této loupežné vraždě zhruba před rokem předcházely vraždy příslušníků SNB. Zvláště druhá vražda strážmistra svázaného a chloroformem omámeného, kterého tito zločinci zbavili života podříznutím krku, byla zvlášť cynická. Rovněž cynické bylo rozhodnutí tehdejších politiků za ODS Topolánka a Vondry v roce 2008, resp. v roce 2011 udělit Mašínům a Paumerovi státní a vojenské vyznamenání. Bohužel i takoví politici nám v minulosti vládli.

Po 1,5 km dojdeme k památnému stromu Žižkovu dubu. Strom je tak nazván podle dvou obléhání hradu Lichnice husity, i když se Žižka ani jedné výpravy nezúčastnil. Jen pro zajímavost, odhadované stáří dubu letního je asi 750 let, výška stromu 21 metrů, obvod kmene 923 cm. Za nedlouho se v plné kráse objevuje zřícenina kdysi mohutného hradu Lichnice, postaveného v polovině 13. století Smilem z Lichtenburku. Byl také hradem královským. K přestavění a rozšíření došlo rodem Trčků z Lípy v 15. a 16.století. V roce 1469 hrad odolal nájezdu uherského krále Matyáše Korvína při jeho snaze stát se českým králem. V roce 1646 se ubránil obléhání Švédů za třicetileté války. Ještě před tím v roce 1610 vyhořel. K jeho konci přispělo nařízení císaře Ferdinanda III. pobořit hradby hradu. Po roce 1700 byla zřícenina hradu poškozována a stala se zdrojem levného stavebního materiálu.

V letech 1933 - 1950 patřily zříceniny hradu Klubu českých turistů, kdy se také začalo s opravnými a záchrannými pracemi. V současné době patří hrad městu Třemošnice. K ještě lepšímu výhledu byla v roce 2017 postavena na severní straně zříceniny rozhledna Milada. Je 13 m vysoká a je tvořena ocelovým točitým schodištěm. Výhledy jsou na vrcholy Železných hor a směrem ke Kutné Hoře, Čáslavi a Žlebům. Velmi dobře vidíme na město Třemošnice. Výrazná je například Berlova vápenka, postavená v roce 1880. Vápenec se k ní dovážel lanovkou z 5 km vzdáleného lomu z Prachovic. Vápno se zde vyrábělo do roku 1960. V současnosti je opravená vápenka přístupná jako muzeum vápenictví v Závatci, místní části města Třemošnice.

1) Žižkův dub starý 750 let stojící před zříceninou hradu Lichnice.

Zvonička v Podhradí.

Zřícenina hradu.Lichnice...

...

...

...

Zhruba 300 m severně od zříceniny hradu se nalézá vyhlídka Dívčí kámen. Jedná se o skalní útes nad Lovětínskou roklí opatřený zábradlím. Výhledy z něj jsou stejné jako z rozhledny Milada. Od Dívčího kamene pokračujeme stále po červené na rozcestí se žlutou značkou. Ta vede Lovětínskou roklí. Pokud bychom klesali Lovětínskou roklí a následně pokračovali po zeleně značené trase, dostali bychom se po třech km k již vzpomínané Berlově vápence. My však pokračujeme po červené, mineme obec Rudov a po delším stoupání dosahujeme vrcholu Krkanka (567 m n. m.). Na vrcholu stojí telekomunikační věž s vysílačem. Od Třemošnice jsme nastoupali 260 výškových metrů.

Červenou značku opustíme, když už budeme mít v nohou 7 km. Zahybáme po modré a dojdeme do obce Zbyslavec, pyšnící se krásnou zvoničkou. Po dalších necelých 2 km dojdeme k odbočce Zemljanky, kde se poblíž nalézá památník úkrytu partyzánské brigády Mistra Jana Husa, která na východě Čech operovala od 26. října 1944 až do konce 2. světové války. Zemljanky byly zlikvidovány 19. prosince 1944 při akci nacistů proti partyzánům brigády a následně obyvatelstvu obcí Lipovce a Licoměřic. Památník se nalézá na úpatí vrchu Skála (490 m n. m.).

Pamětní kámen úkrytu partyzánské brigády Mistra Jana Husa

Další naší zastávkou bude o kilometr vzdálenější tvrziště Stoupec, doložené koncem 14. století. Okrouhlé tvrziště o průměru 30 m s okružním příkopem a vnějším valem je již bez zbytků staveb. Ve středu tvrziště byla v roce 2018 při příležitosti 100. výročí založení Československé republiky zasazena Společností přátel Železných hor pamětní lípa. O pár desítek metrů dále objevujeme Stoupeckou studánku (pramen Mlýnského potoka), u níž byl také v roce 2018 postaven stejnou společností pamětní kámen s básní o studánce. Tento úryvek je z básnické sbírky Chyba broskví moravského básníka a prozaika Jana Skácela (1922 - 1989).

Od studánky jdeme po modré k Památníku obětem 2. světové války. Jde o připomenutí brutální akce fašistů v již vzpomínaném datu 19. prosince 1944, kdy fašisté nevypátrali žádného partyzána z brigády Mistra Jana Husa, a proto se jejich hněv obrátil na obyvatele Lipovce a Licoměřic, jenž partyzány podporovali. Celkem 106 občanů z těchto obcí bylo po výsleších nakonec posláno do koncentračního tábora v Terezíně. Třicet lidí se z Terezína nevrátilo, většina zemřela na tyfus. Autorem zdejší plastiky je akademický sochař Oldřich Tlustoš z Hradce Králové.

Památník obětí 2.světové války v Licoměřicích

Od památníku sejdeme do obce Licoměřice, která je dnes částí obce Lipovce. V samotných Licoměřicích jsou významné tři objekty:

1) Hřbitovní kostel sv.vKateřiny ze 14. století. Gotický kostel byl později upravován.

2) Zvonice nedaleko od kostela původně ze 16. století, v přízemí zděná a horní patro dřevěné. Po opravách dřevěné části je horní část novějšího data.

3) Rozhledna Na Kopečku, vybudovaná v roce 2007 manžely Bohuňkovými. Ta je volně přístupná a poskytne výhledy na Čáslavsko. Zvláštností této dřevěné rozhledny je to, že má komín, v přízemí je totiž krb s udírnou.

Rozhledna Na Kopečku v Licoměřicích

Litoměřice.

Zámek Žleby

mapa

Do 2,5 km vzdálených Žlebských Chvalovic už nestačíme dojít, protože přijíždí náš řidič Roman, který svou cyklistickou etapu zvládl dříve. Naloží nás do auta a jedeme se ubytovat do Světlé nad Sázavou. I tak jsme ušli po svých celkem 13 km. Když projíždíme obcí Žleby, doporučuji kolegům alespoň zvenku prohlédnout krásný zámek, což se za chvíli stává skutečností. Tento zámek (původní hrad z konce 13. století) byl novogoticky přestavěn koncem 19. století na honosný reprezentační zámek. Touto prohlídkou naše 1. etapa v Železných horách končí.

(napsal Václav, foto Václav, zámek Žleby Rony)

Zámek Žleby...

...

...

...

...

...

...

Železné hory - na e-biku okolo Sečské přehrady

stopař - cyklotrasy

Po příjezdu do Třemošnice, do které jsme dorazili po nedobrovolné prohlídce Seče, kam nás omylem zavedla moje chyba a navigace, se odtrhnu od pěší výpravy a osedlám poprvé ocelového oře. Můj cíl bude objet Sečskou přehradu a prozkoumat krajinu Železných hor, v nichž se jezero nachází. Vyrážím proto na opačnou světovou stranu než přátelé.

Nad Třemošnicí se zdvihá dlouhý hřeben převyšující o dobrých 250 m "rovinky" mezi Chotěboří a Čáslaví. Průjezd zde u Třemošnice umožnuje Hedvičino údolí. Toulavá kamera České televize mi v týdnu umožnila zhlédnout krásy kaňonu a i proto jsem původní plán trasy přepracoval.

A určitě jsem udělal dobře. Hned zkraje trasy si mohu nabrat z pramene vodu do bidonu a doufat, že je pitná. Hlavou se mi přitom honí slogan "pramen zdraví z Posázaví...", ale netuším, kam ho zařadit. Také pán, jenž plní několik pet lahví, mi rozhřešení nedává. Raději na to přestanu myslet a ponořím se mezi svahy lemující z obou stran Zlatý potok. Projíždím NPR Lichnice hlubokou Hedvikovskou roklí, ohrazenou rulovými skalisky. Kolem několika jezů se motám až k samotám Pekla u Hedvikova. Kus dál u osady Peklo mne roklina vyplivne u rybníku Dolní Peklo, na který směrem na východ navazuje rybník Horní Peklo. Na rozdíl od Vizovických vrchů se již příroda zabarvila svěží zelení, bučiny září jasem a vdechly krajině nový život. Užívám si díky tomu všech Pekel podobně jako mnozí ptáčci zpěváčci, jejichž zpěv se nese ztichlým lesem. Od Počáteckého potoka brzy odbočím do kopců nad Sečí. Konečně. Zdejší vrchovina mne bude trápit po téměř celý zbytek trasy, ale s boží pomocí a nabitou baterií elektromotorku to nebude až tak hrozné.

Hedvíkovské údolí zdobí několik kamenných stupňů, které mají za úkol zklidnit tok při velké vodě.

Zlatý potok zde tvoří hluboký kaňon.

...

Sečská přehrada leží mezi kopci dokonale skryta a pohledy k ní budou vzácné. Poprvé se jí dotknu za obcí Seč, která jí propůjčila své jméno. Přehradu vybudovali v letech 1924 - 1934 v údolí Chrudimky. Přehradní hráz má v koruně délku 165 m a výšku 42 m.

To ale nemohu jet prozkoumat. Uzavírka hráze mi znemožní dostat se přes údolí řeky, jak mám v plánu. Místo toho musím obkroužit velké území a řeku Chrudimku překonat až u vodní elektrárny Seč. Znovu mne čeká výjezd vzhůru k vrcholkům kopců, kterých je v okolí požehnaně. Když za Prosečí sjíždím do lesa na cyklostezku, jsem již na konci přehrady. Překonávání tři padlé smrky a poprvé vidím tu spoušť kolem. Dole problesknou meandry Chrudimky, k nimž dohlédnu díky polomům a silné těžbě, decimující zdejší lesy. A nejen ony dopadly špatně, stejně utrpěly lesní cesty, rozbité těžkou těžební technikou. Projíždím mezi hromadami pokácených stromů jinak hezky se vlnícím krajinou. U řeky již kvalitní cesta umožní bezstarostnou jízdu. Stále v její blízkosti jedu do Dolního Bradla, kde se trasa za mostem přes Chrudimku zlomí a bude pokračovat zpět k Seči.

Cyklotrasa č. 1 spojuje Prahu s Brnem.

Kostel sv. Vavřince v Seči.

U Zlatého potoka.

Chrudimky pod Sečí.

...

Chrudimka nad Sečské přehradou meandruje v hlubokém údolí.

Lesy vypadají jako by se přes ně přehnalo tornádo...

...

...

Chrudimka v Horním Bradlu.

Ještě splním úkol vyjet na vrchol Spálavy (663 m n. m.), který je jedním z hlavních geodetických bodů u nás. Pěkné výhledy mám z travnatého plochého kopečku především na sever do centrální části Železných hor. Ve středověku byla Spálava strážním místem na tzv. Libické stezce, která spojovala Čechy s Moravou. První zmínka o něm pochází již z let 1146 - 1148. V 19. století stávala na vrcholu dřevěná rozhledna, dnes zde najdete starou maringotku a dřevěný domeček s napevno postavenou anténou, zřejmě nějakého radioamatéra.

...

Spálava.vrchol...

...

...

Znovu projíždím těžaři rozbitou lesní cestu. V jeden moment vjedu na okraj hluboké vyjeté koleje a už letím vzduchem. Dopad je úplně stejný, jako ten před rokem u Bavorova, kde jsem v rokli za padlým stromem přehlédl kámen. Holeň levé nohy práskne do šlapačky a palcem levé ruky mi projede ostrá bolest. Staré poranění se znovu naplno ozvalo. Kontrolují stav svůj i kola, zlomeného není nikde nic. Opatrně jedu dál a vytřepávám ustupující bolest z dlaně.

Brzy jsem na dobré cestě do Rušínova. Z náhorní plošiny již budu sjíždět k Sečské přehradě. Možná to nejzajímavější na dnešní trase mne čeká v další vesnici. Klokočovská tisíciletá lípa je tak známá, že má jmen hned několik.

„Tisíc skoro let přeletělo přes moji hlavu a jsouc nejstarší v království, mohu vypravovat o slávě Žižkově a Jiříkově i o ponížení lidu svého po bitvě bělohorské. Stáří moje nechť zírá vstříc jen šťastným dnům příštím“, traduje nápis na desce umístěné před lípou, která již od dob knížete Václava, kdy byla krajina ještě plná hustých lesů a bažin, roste na svém místě v Klokočově.

Pověst vypráví, že se zde zastavil Karel IV. se svou družinou při cestě z královského hradu Lichnice, který roku 1334 vyplatil ze zástavy. Lípa je tak někdy nazývána Královská, Karlova nebo i Císařská.

Klokočovská tisíciletá lípa...

...

...

Červená značka v Klokočově odbočuje dolů k přehradě, já se držím cyklostezky, jež nese významné číslo 1. Narazit na první trasu pro cyklisty však není zas až tak neobvyklé, vždyť ta je v terénu vyznačena na dlouhém úseku mezi Prahou a Brnem. Prochází okresy Praha-východ, Kolín, Kutná Hora, Chrudim, Žďár nad Sázavou, Brno-venkov a Brno-město a je součástí evropské cyklistické trasy EuroVelo 4. K přehradě sjedu až u židovského hřbitova, z kterého konečně fotím vodní plochu. Nečekal jsem, že si Sečské přehrady odvezu "vodní fotografii" jedinou. Zanedlouho se od ní znovu vzdálím.

Kratší výjezd pod Zbohovský kopec mne pošle na opačnou stranu hřebene hor, byť bych mohl pokračovat i po červené na Javorku přímo zalesněným hřebenem. Držím trasu č. 4232 a jedu do Župandy, odkud velmi pěkná cesta pokračuje bučinou chráněnou jako NPR Kaňkovy hory. Napravo se zdvihá květnatý svah se staletými buky. Užívám si příjemnou projížďku na hranici lesa, pastvin v CHKO Železné hory. Třemošnice se přiblížila a s ní i konec dnešní zajímavé trasy.

Sečská přehrada..

... Na židovském hřbitovu.

Na cyklotrase k Třemešnici...

...

...

Lhotka.

Po hodině popojedu autem do Licoměřic, kam dorazí útrapami dlouhých cest poničená parta pěších nadšenců, kteří dobyli hrad Lichnice a přešli hřebenem Krkanky k bývalému tvrziště Stoupec. Pak společně vyrazíme do Světlé nad Sázavou, kde máme zajištěné ubytování. Cestou se zastavíme u zámku Žleby, který je mimořádně fotogenický.

Zámek Žleby

...

Penzion Maria ve Světlé.

Náměstí je v rekonstrukci, pohyb omezen...

Kostel sv. Václava.

Radnice z přelomu 18. a 19. století.

Když se ubytujeme v pohodlném penzionu Maria, který leží v centru Světlé, nedokážeme najít žádnou slušnou restauraci, kde bychom se najedli. Musíme improvizovat a necháváme se pohostit alespoň domnívám sekanou s chlebem. Na gurmánské hody to tentokrát nevypadá.

(napsal a nafotil Rony)