Zaniklé obce Ktišska

Zaniklé obce Ktišska

Krajina se mění a příroda postupně pohlcuje to, co bylo dříve lidmi vytvořeno. Stačí několik desetiletí, aby se z domů staly ruiny, ze sadů houštiny, z křížů rezavá torza. Na mnoha místech již jen staré mapy doloží, kde stály domy, kde byl rybníček, kde náves. Zapomínat na minulost bychom však neměli. Pokud ji nechceme znovu prožít.

Okolí šumavské Ktiše mám prochozené důkladně, vždyť ke Ktišskému rybníku jezdím na chatu již téměř padesát let. Přestože pár metrů od chaty byla na strom přibita cedule "Vojenský prostor, vstup zakázán", moje první kroky teenagera směřovaly právě do tohoto zapovězeného území. Jak se říká "zakázané ovoce nejvíce chutná".

Samotná obec Ktiš leží v kopci a nejinak je tomu i s její částí Ktišský Mlýn, která leží v blízkosti rybníků nad Křemežským potokem. Stejně jako na většině míst Šumavy zde převládal německý živel. Druhá světová válka rozpoutala nepřátelství, jež zákonitě vyústilo v odsun německy mluvícího obyvatelstva. Mnoho obcí a samot zůstalo opuštěno. Nejinak tomu bylo i na Ktišsku, kde se navíc z velké oblasti stal vojenský výcvikový prostor. V jeho okolí dnes můžete najít zbytky mnoha desítek samot a vesniček. Na místech, kde dříve kypěl život, dnes stojí pouze staré rezavé křížky u cest a nálety zarostlé ruiny domů.

Již od mládí mě tato místa přitahovala. První takovou vískou, kterou jsem si důkladně prolezl, byly Rovence. Cedule s českým názevem obce v té době stále ještě stála u nevyužívané příjezdové cesty. Kousek nad Ktišským Mlýnem, ukryté mezi vzrostlými stromy jsem nalezl kamenné zbytky domů, děravé prolezlé nádobí, křížek u zarůstajícího rybníčku plného žabince. A také desítky ovocných stromů, na kterých stále ještě v létě dohrávalo ovoce. Stará zpola zakrytá hluboká studna a spousta dalších drobností mne naplnila objevitelským elánem. Rovence ostatně nese i název mého článku staršího data -Na houbách u Rovenců.

Zjištění, že na zaniklé obce Ktišska nově upozorňují informační cedule, u nichž vždy stojí turistický přístřešek, mne zaujalo. Začal jsem proto pátrat po jejich vzniku. V době internetu nebylo těžké dohledat informací, kdo toto vše "spískal". Stopy neomylně vedly do Prachatického muzea, které vznik osmi informačních cedulí iniciovalo a zpracovalo. Tedy v článku se píše o osmi, bez většího upřesnění, mně se v terénu podařilo dohledat pouze sedm z nich. Jejich jména prozradím postupně tak, jak jsem si je v krajině plné kopců projel na horském elektrokole.

mapa trasy

Rovence

Rovence.

Začínám u Ktišského rybníku, odkud jedu přes Ktišský Mlýn na Rovence. Podrobný průzkum bývalých obcí dělat nehodlám. Všechna místa jsem si prošel v minulosti a dnes se spokojím s jejich propojením do jedné trasy, kterou půjde projít či projet na kole. První pokus jsem provedl již před pár dny, ale nedokončil ho úspěšně. Na vině byly hned dvě věci. Poprvé to, že jsem marně hledal informační ceduli v bývalém Novém Křišťánově v lesích nad Miletínkami, podruhé proto, že se ve vojenském prostoru, kudy jsem chtěl projet, konaly cvičné střelby. Jak jsem byl v Tisovce upozorněn, mohl bych být o pár tisícovek lehčí. Ale především bych se zkratkou od Sádlna k Rovencům nedostal. I proto si dnes projedu trasu pro jistotu v opačném směru.

Na Rovence upozorňuje cedule u cesty, která pokračuje přes území vojenského prostoru se zákazem vstupu. Samotná obec však ležela pár set metrů nalevo a k jejímu důkladnějšímu průzkumu byste museli ještě kus cesty popojít. Pěšky to jde po zarostlé staré a po celá desetiletí nevyužívané cestě mezi vzrostlými stromy, na kole je lepší jet loukou nad ní. Ztráta času jistě za Rovence stojí. Podrobně bývalé obce popisovat nechci, ale můžete si vždy prokliknout odkaz, jenž vede na stránky www.zanikleobce.cz. Tam naleznete víc fotek i podrobností.

U Rovence...

Rovence. ..

...

Mezi Rovenci a Sádlnem leží vojenský výcvikový prostor Boletice.

Sádlno

Sádlno.

K druhé zaniklé obci, kterou je Sádlno, musím přejet svažitou loučku, kde již vojsko vyklidilo své pozice a ustoupilo kamsi k Boleticím. Ostřížím zrakem zkoumám, zda někde nezbyl poslední záškodník, ale vzduch je čistý. Na rozdíl od minulého pokusu se nebe vyčistilo a jen pár mráčků spokojeně pluje modrou oblohou. Až se vše zdá nudné, proto obrázky k tomuto článku budu vkládat i se zcela zataženou, kterou jsem měl při prvním pokusu. K zaniklým obcím mi to víc sedí.

Dostávám se na cyklotrasu, která zde přetíná vojenský prostor mezi Třebovicemi a Tisovkou. O svátcích a víkendech sem tedy bez problémů smíte. Sádlno leži pod Matuškovo kopcem (789 m n. m.), kam vedla kdysi cesta. Nyní po ní není ani památky, ale ani po zaniklé obcí zde mnoho nenajdete. O to více láká k posezení turistické odpočívadlo u informační cedule.Ta nabízí nejen pár slov o Sádlnu, ale i historické fotky. Také nabízí hezký výhled přes louku, z které v létě můžete zaslechnout ostrý křik chřástala, až na rozlehlou Ktišskou horu. Právě k ni budu svoji trasu postupně směrovat.

Sádlno...

...

Pohled k Mackově Lhotě.

U Sádlna.

Stará Huť

Stará Huť.

Opouštím bývalé Sádlno a jedu do Tisovky. V údolí Křemžského potoka stával dříve Sieglův mlýn. To Tisovka měla více štěstí a zachovala si svoji původní tvář. Právě zde můžeme spatřit na vlastní oči, jak vypadaly domy zaniklých vesniček. Ty často měly i desítky domů a nebyly úplně malé. To se dá říct s mírnou nadsázkou i o Staré Huti, kde bydlelo kolem stovky lidí v patnácti domech. Do míst zaniklé obce vede kamenitá cesta z Tisovky, ale samotné zbytky vísky musíte opět za turistickým posezením a informační cedulí dohledat. Zde vám to mohou ztížit pastviny dobytka. Kromě několika pobořených domů nejdete ruiny okolo dvou rybníčků, velmi špatně dostupných. Příroda si zde vzala zpět to, co jí bylo lidmi odebráno. Nedaleko stojící státem chráněná lípa by o tom mohla vyprávět, stejně jako vyvrácený kamenný podstavec kříže, ležící opodál. I zde jsem si prošel okolí Staré Hutě v nedávné minulosti, viz článek staršího data Tisovka - slunce, seno a ostružiny.

Stará Linecká stezka přes Tisovku přímo zřejmě nevedla, snad jen nějaká boční větev by mohla vést.

Pohled k Miletínkám od bývalé Staré Hutě.

...

Stará Huť...

...

...

Ruiny domů zarostlý nálety.

Rybníček u Staré Huti.

Lípa je němým svědkem u bývalé Staré Huti.

Ostrá Hora

Ostrá Hora.

Od Staré Hutě se můžete vrátit stejnou cestou do Tisovky, odkud se dá po dobré cestě pokračovat na Miletínky. Já využiji z minula prozkoumanou zkratku lesem, kam protáhnu kolo za drát pastviny. Lesem se projet dá, byť připomíná prales. Brzy jsem na louce svažující se k cestě od Tisovky. Příjemný sjezd trávou je osvěžením. Miletínky, nebo-li německy Paulus, také unikly zkáze. Jako jinde se o to postarali hlavně chalupáři, protože domorodcům se zde dobře nežilo. Práci mohli najít jen v zemědělství či okolních lesích. Právě z Miletínek jsem při svém prvním pokusu dohledat všech osm zaniklých obcí Ktišska jel vzhůru na bývalý Nový Křišťanov. Leží za zajímavou lokalitou přírodní rezervace Miletínky, chránící oblasti kolem kopce Borek a svahů nad Zlatým potokem. Nachází se zde hadcové vyvřeliny tzv. serpentinitu, kterému se přizpůsobila flóra i fauna. Jak jsem již v úvodu článku psal, hledání informační cedule u Nového Křišťanova bylo marné.

Další zaniklou obcí je Ostrá Hora. Web zaniklé obce upozorňuje, že první písemný záznam o obci pochází z roku 1423. Patřili sem i samoty Dworschak a Thomashäuse. Osada se také jmenovala Ostrohora nebo Ostrohoří. Na místo samé musím od Miletínek vystoupat, ostatně téměř všechny zaniklé obce Ktišska leží dost vysoko. Ostrá Horá nese název po kopci (780 m n. m.) stejného názvu, který leží nad příjezdovou cestou.

Miletínky - serpentinit.

...

...

Cesta od Ostré Hory k Tisovce.

Bosákův vrch u Chrobol.

...

Ostrá Hora...

Obec ležela pod stejnojmenným kopcem.

Křížovice

Křížovice.

U Ostré Hory se trasa ostře stáčí vpravo. Mířím na mohutnou Ktišskou horu (911 m n. m.), pod kterou leží bývalé Křížovice. Cestou mne zastavuje dvojice s psíkem, která zabloudila, když se spolehla na mobilní přístup k mapám.cz. Samozřejmě vím o co jde. Vodafone zde má signál velmi špatný, byť na vrcholu Ktišské hory stojí vysoký mobilní vysílač. Není od věci mít nejdůležitější mapy stažené v mobilu a nespoléhat se tak jen na dobrý příjem signálu. U "Kržižowitz" místo domů stojí ohrada, kde se můžete sblížit s jelenem, laněmi a občas i s divočáky. Zde jsem po zbytcích domů nepátral.

Křížovice.

Obora vysoké zvěře...

...

....

Křížovice...

Ktišská hora od Křížovic.

Nad Křížovicemi.

Pod křížovou cestou.

Ktiška

Ktiška.

Ještě o dost výš musím vystoupat na Ktišku. Z cesty svažující se ke Ktiši odbočím na lesní cestu a jedu vzhůru kolem upraveného místa křížové cesty, jež byla původně postavena u kaple Dobrá Voda v roce 1874. Křížovou cestu tvoří 14 zastavení, která jsou rozmístěna v kruhu a jistě stojí za návštěvu. Zajdete si jen 200 m.

Louky, které obklopují bývalou Ktišku, jsou využívány jako pastviny pro dobytek. A tak se stalo, že zatímco jsem před pár dny ještě pohodlně jednou z nich projel, dnes se na ní pasou krávy a telata. Dívám se dolů a přemýšlím, jestli jet přímo k nim. To ale nikdy nevíte, jestli se proti vám nevyřítí nějaký bejk. Podlezu nabitý drát a jedu kolem lesa horem ke kapličce, jež se bělá pod Ktišskou horou. Nejbližší kráva se rozběhne na mnou a tak se řítím pastvinou rychlostí blesku, abych unikl. To se daří a já mohu projet kolem kaple na cestu ke Ktišce. Cílem je chráněný tis a posezení u další informační cedule. Fotku mám naštěstí z minulé jízdy, protože dnes bych si k poslednímu pobořenému domu jít netroufl. Zvlášť když mne zdejší cedulka upozorňuje na přítomnost býka.

Ktiška.

Na pastvině u Ktišky.

...

...

Ktiška...

Kaplička u Ktišky...

...

Ktiška.

Odpočívadlo u Tisu červeného.

Ktiška.

Pohled ke Ktiška od Ktiška hory.

Libín.

Mackova Lhota

Mackova Lhota

Kolem vrcholu Ktišské hory se převalím do jihovýchodních svahů a sjíždím do Ktiše. Trochu bokem leží bývalá Mackova Lhota. Jedu k informační tabuli, jejíž umístění asi přesně neodpovídá bývalé osadě se sedmi domy. Najdu jí v lese na odbočce z hlavní k Tisovce. Na místě bývalých domů dnes stojí dva nové, k nimž se dostanu až oklikou po louce. Jedním ze zachovalých domů Mackovy Lhoty je Stifthäusl, původně dům rodiny Pelzlů.

Travnatou cestu necestu znám, projede ji párkrát do roka traktor při sečení trávy. Slibuje pěkné pohledy do údolí Křemžského potoka a na Ktiš s dominantním kostelem sv. Bartoloměje, který stojí na místě původního gotického kostelu založeného roku 1310 zlatokorunským opatem Dětřichem.

Boží muka nad Ktiší.

Plešný a Chlum.

Tisovka.

Mackova Lhota...

...

U Mackovy Lhoty...

Ktiš.

Nad Křemežským potokem.

...

P. S. Vkládám také odkaz na diplomovou práci, jež pojednává právě o zaniklých obcích Ktišska, vám může podat mnoho dalších svědectví a zajímavých informací.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Zajímáte se o zaniklé a vysídlené obce v České republice?

62%Ano, velmi mne to na dnes opuštěná místa táhne.

38%Ne. Jen výjimečně o nějakou při svých toulkách zakopnu.

Hlasovalo 86 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Mirka

7. prosince 2022 13:43

Mirka říká

Zajímavý článek, tak si je také objedu, až bude nějaký pěkný den.Tak mě mrzí, že nám ty Boletice zase zavřou. Prakticky úplně pro cyklisty. Pro pěší jen Knížecí stolec a to hodně omezeně. 

Mirka

 

azave

7. prosince 2022 16:38

azave říká

Dobra prace !!! Jen bych zmenil slovo odsun na vyhnani ... No a Knizeci stolec, dalo se tam ruzne pohybovat pred ,,uvolnenim,, , pujde to i ted ... Armada tolik policajtu nema, aby uhlidala Boleticko, Jince, Libavou, Doupov a hranice se Slovenskem ... 

Rony

8. prosince 2022 12:03

Rony říká

Slyšel jsem o tom. Jezdit do prostoru ale nepřestanu. Asi to má cosi společného s výcvikem ukrajinských vojáků. Zdá se, že NATO počítá s dlouholetou válkou. Mírová jednání jsou v nedohlednu.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.