Zámek Valeč a jižní část Doupova

Zámek Valeč a jižní část Doupova

Doupovské hory (Doupov a nebo také VVP Hradiště)jsou bývalá obrovská sopka. Hlavní kráter byl tam, kde bývalo do roku 1953 město Doupov. Nejvyšší kopec těchto hor je Hradiště 943 mnm. Na jižních svazích Doupova leží vesnice Valeč s opraveným zámkem a pozoruhodným parkem.

Minulou sobotu jsme si udělali výlet na jižní stranu Doupovských hor, k zámku Valeč, ležícímu ve stejnojmenné vesnici. Podle předpovědi počasí mělo být na horách a kopcích slunečno a pěkně. Jenže všechno bylo trochu jinak... Mlhy byly i na kopcích Doupova.

kostel Nejsvětější trojice v mlze

zámek Valeč

Teprve až odpoledne se na čas mlha roztrhala. Je to vidět i na fotkách.

zámecký skleník čekající na opravu - snad se jí dočká ....

Zámek, který byl ve své historii vším možným, měl do roku 1945 své majitele. Po válce byl tzv. znárodněn. Staral a stará se o něj stát. Stal se kancelářskou budovou i domovem pro severokorejské děti. V sedmdesátých letech vyhořel - asi dětem byla zima, tak školník přitopil.Alespoň se to tak traduje...

konečně trochu slunce

Rekonstrukce samotného zámku už snad letos skončila a je přístupný. Park a přilehlé budovy zdaleka ještě zrekonstruované nejsou.

letohrádek v parku, také čekající na opravu

z jiného pohledu

a ještě z další strany

Snad bude mít ministerstvo kultury dostatek financí na opravy.

tomuhle se říká - iluzivní brány

součástí parku je na kopci na zámkem zřícenina Neuhaus.

Doupovské hory mají ještě pohnutější historii. Do konce druhé světové války zde žili Češi i Němci v městečkách a na vesnicích pohromadě. Po roce 1945 proběhl odsun (anebo vyhnání) Němců a tím začal konec života na Doupově. Korunu všemu nasadila tehdejší vládní a krajská garnitura v roce 1953, kdy nařídila všem zbývajícím obyvatelům se vystěhovat.Byl zde zřízen další vojenský výcvikový prostor. Během pár let pak armáda všechny vesnice i samotné město Doupov srovnala kompletně se zemí...

Dál už nemá cenu nic spisovat, všechno jde "vygooglit".

tabule jsou skoro všude, jenže se jimi málokdo řídí

stará předválečná silnice z Valeče do Doupova (do města Doupova)

mlha a slunce nad Doupovem

opravený rybník u cesty do Doupovských plání

cesty po Doupovských horách

kostel na náměstí s přesně jdoucími hodinami

pamětní deska na počest zrušení nevolnictví Josefem II.

vesnička Valeč

doupovské lesy a louky u zámku

kostel Nejsvětější trojice

trošku lepší světlo ...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Rony

29. října 2011 20:10

Rony říká

Doupovské hory i okolí je pro mne Terra incognita, země neznámá. Určitě je stejně zajímavá jako Boletický VVP.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Japo

3. listopadu 2011 14:54

Japo říká

Zajímalo by mě, jestli se dá o víkendu po VVP bez obav chodit ... I když jiné vojenské újezdy vypadají lákavěji.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Japo

3. listopadu 2011 15:00

Japo říká

Musím ještě pochválit fotky k článku, povedly se

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.