Zámek Hluboká v mlžném oparu

Zámek Hluboká v mlžném oparu

Jako fotografovi mě srdce vždy zajásá, když se mohu ponořit do husté podzimní mlhy, nebo se mi podaří využít k focení alespoň její zbytky a vytvořit v nich zajímavé, zvláštní obrázky plné tajemství a nostalgie. Udělal jsem dobře, když jsem si po ránu zajel k hlubockému zámku a tam strávil příjemnou hodinku s mobilem, místo dříve obvyklé zrcadlovky Nikon.

Víte, že:

Zámek Hluboká býval hradem? Hrad Froburg stál na ostrohu nad Vltavou od 13. století.

V roce 1265 král Přemysl Otakar II. uzmul Hlubokou soudci Čéčovi, kterému byl hrad po založení dán zástavou? V tomto roce byly založeny nedaleké České Budějovice.

Král Ferdinand I. v roce 1562 prodal Hlubokou do dědičného vlastnictví pánům z Hradce, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek?

Po bitvě na Bílé hoře byl zámek Hluboká v rukou španělského majitele, za něhož vzniklo kolem zámku nové opevnění a teprve od roku 1661 byl zámek ve vlastnictví Schwarzenbergů?

Dnešní podoba Hluboká prochází z 19. století, díky přestavbě ve stylu anglické novogotiky a byla inspirovaná anglickým královským hradem Windsorem?

Název zámku by mohl být odvozen od studně, která je na zámku hluboká kolem 125 m?

Zámecká věž je vysoká 52 metrů a na její vyhlídkovou plošinu musíme vystoupat 245 schodů?

Zámek se stával základnou pro každoroční uskutečnění hlubocké honební sezóny? Stávalo se tak ve druhé polovině 19. století, před první světovou válkou a za první republiky. Honitbu pořádali Schwarzenbergové pro vybranou společnost a hony trvaly až dva týdny. Lov se zaměřoval na drobnou zvěř, na nadhánění černé zvěře, muflonů a daňků ve Staré oboře.

Na závěr

můžete nahlédnout do webu, kde si můžete přečíst Historky a pověsti Hluboké.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.