Za našimi krajany III
vydáno 10. března 2020 – napsal Jack – 2 komentáře
S krajany se v dnešní době setkáváme díky turismu skoro po celém světě, ale s těmi, kteří pocházejí z české kotliny a žijí již několik desítek let mimo naši vlast, už ne tak často. Díky zahraniční exkurzi jsme se v rumunském Banátu setkali nejen s Čechy ale i Slováky, kteří si vybudovali i své městečko.
Květen 2015 a 2016
Naposledy jsme naši výpravu opouštěli v rumunském Banátu, kde jsme prozkoumali nejen Svatou Helenu, ale i zdejší pohoří Retezat. Trochu se tak budeme stáčet zpátky, abychom se mohli přibližovat k maďarským hranicím a také k domovu (předchozí články - Budapešť a Arad / Banát a Svatá Helena).
Temešvár
Vítá nás Timisoara, průmyslové město a jeden z nejdůležitějších průmyslových centrem nám již známého trojúhelníku Arad-Oradea a Temešvár. Se svými 300 000 obyvateli se řadí na třetí pozici nejlidnatějších měst celého Rumunska, a to hned po Bukurešti a Kluši.
Kudy se vypravím?
Škoda budov
Náměstí Vítězství
Tento dopravní uzel s mezinárodním letištěm, první koněspřežkou a pouličním osvětlením v Evropě, nás přivítal v doznívajícím velikonočním a jarním hávu. Pokud jsme Temešvár zažili jedenkrát při přestavbě z evropských peněz, dnes je jeho historická část nádherně opravena. Na každém kroku vidíme nějaký kus historie, ať už z dob římských, turecké nadvlády a nebo po roce 1714, kdy město dobyli Habsburkové.
Kašna poblíž náměstí Vítězství
Vlčice a budoucí zakladatelé Říma
Dominantou historického centra je nejen bývalá radnice v barokním stylu, budova opery, ale také římskokatolický a dva pravoslavné kostely. A právě víra v Boha napomohla před koncem roku 1989 v Temešváru svrhnout krutý režim diktátora Nicolae Ceaușesca, který zde vládl od 60. let 20. století (vybudoval Palác republiky na úkor budov Starého města, málo dostupná voda, 2 hodiny elektřiny pro lid denně,...). Mohl za to zdejší maďarský kněz, který měl být převezen do vězení, lidé však zakročili a vojáci, kteří měli střílet do lidí, tak neučinili a přidali se na stranu davu, který podnikl tu nejzásadnější věc pro budoucnost Rumunska..
Rekonstrukce náměstí Svobody (rok 2015)
Sloup Nejsvětější trojice
Dům se lvy
K symbolům města se řadí především Katedrální chrám Tří hierarchů, který byl dokončen po druhé světové válce. Honosí se tím, že dokáže pojmout až 4 000 věřících, což jej řadí mezi jeden z největších pravoslavných chrámů na světě.
Rumunská pravoslavná katedrála zblízka
Interiér pravoslavné katedrály
Všechna posvátná místa i uličky měst na vás dýchnou zdejší atmosférou, a pak se někdy cítíte, jako kdybyste se dostali blíže k srdci zdejšího národa. A to se mi stalo i zde - uprostřed Temešváru.
Výzdoba Temešváru
Nadlac
Rumunsko během své historie zažilo mnohá příkoří, ale i časy rozkvětu, kdy do země proudily finance z vývozu ropy i automobilů značky Dacia, která je dnes pod americkým koncernem Ford. Do země se tak dostali nejen sousední Maďaři, ale i Němci, židé, Češi i Slováci. Bohužel po roce 1948 někteří byli nuceni opustit svou vlast a odejít z nové domoviny pryč.
Výhled z věže na Nadlac
To se naštěstí vyhnulo městečku Nadlac, které je jakýmsi skoro hraničním přechodem mezi Maďarskem a Rumunskem. První Slováci, kteří sem dorazili kolem roku 1803, tu vybudovali nádhernou obec, které vévodí i barokní evangelický kostel. Právě v něm najdeme i obraz, který byl namalován ke stému výročí jejich příchodu. Skrytá je v něm ale i tehdejší korupce, která tak trochu dneska podlamuje nohy politikům Slovenské republiky.
Hlavní oltář
Výročí příchodu
Slováci po kupe
Více jak polovina obyvatel se dnes hlásí ke slovenské národnosti, ačkoliv již v roce 1920 byl Nadlac připojen po Trianonské dohodě k Rumunsku, nikoli k Československu. Každou čtvrt hodiny se na všechny světové strany troubí z kostelní věže daný čas, který nám připomněl, že jsme očekáváni. Byli jsme přivítáni zdejším starostou, ochutnali jsme místní mastné produkty i si osladili život v místní cukrárně.
Evangelický kostel v Nadlacu
Čas zatroubit
Skvělá cukrárna
Je krásné, že i zde se snaží uchovat a využívat slovenskou kulturu. Až teprve od páté třídy mají ve škole navíc domovský jazyk - rumunštinu. Nikoho tak ani nepřekvapí, že místní jsou silně nábožensky věřící, podle posledního sčítání se k ateistům řadí pouze jednotky lidí (2-3).
Ve slovenském Nadlacu
Hrad Korvín a Herkulovy lázně
Mnohem smutnější místa nás ale čekala. Vypravili jsme se do Herkulových lázní, tedy do zbytků věhlasného místa, kam jezdila odpočívat dříve i císařská rodina. Naštěstí předtím nás čekal hrad Korvín. Ten leží nedaleko Hunedoary, které se přezdívá "město tisíce tváří", ať už kvůli hojné socialistické výstavbě s průmyslovými brownfieldy, anebo kvůli honosným cikánským sídlům, které mnohdy připomínají přehnaně pohádkové kýče. A nevymyká se to jen v našich hlavách, které jsou zvyklé na běžné a ničím nevybočující objekty?
Dům v Hunedoaře
Sedmý div Rumunska, jak jej označil časopis The Epoch Times, byl docela dost zaneprázdněný a ne všichni z naší skupiny měli tu možnost se dostat dovnitř. Na goticko-renesančním hradě s názvem Hunedoara (podle obce, u které se nachází) či Korvín z 15. století se totiž natáčel nový film Dračí srdce.
Opevnění města Hunedoary
Jeden z brownfieldů
Hrad Hunedoara (Korvín)
Natáčení filmu
Uvnitř se nachází architektonicky ceněné místnosti jako Rytířský sál, ale nečekejte nic ohromného, alespoň co se týče vybavení. Možná právě proto se s hradem spojuje legenda o sedmiletém věznění hraběte Vlada, který se stal slavným pod jménem Dracula.
Tapisérie v Korvíně
Interiér hradu Korvín
Jedna z komnat
Výhled na Hunedoaru
Pokud jsme zažili s tlukoucím srdcem živý středověk kvůli místu i filmařům, Herkulovy lázně nás zklamaly. Pokud český národ postupně ztrácel a možná trochu i ztratil některé lázeňské komplexy vzhledem k majetkovým poměrům i chátrajícím budovám, zdejší rumunské lázně jdou podobným směrem. Bohužel! Velká škoda, že více jak šesti tisícové město ztratilo význam a ani investice z Evropské unie mu nejspíš nepomohou.
Herkulovy lázně
Cestou do centra
Další z hotelů
Jak se ale říká, naděje umírá poslední, proto nějaký záchvěv lepších časů tu vidět byl, ale je to ještě daleká cesta...Jelikož můj život byl pár let spjatý s pošťáckým životem, daří se mi i v cizině všímat si poštovních schránek ale i lidí, kteří přinášejí radost i zklamání. Ja čas říci sbohem Rumunsko, ať se ti podaří začít více vzkvétat než nyní...
Druhý z kostelů v Herkulových lázních
Rumunský pošťák
...na hranicích jsme tentokrát kontrolováni. Musíme z autobusu, který je prohledán, některé kufry jsou vybrány k prohlídce a navíc nás čeká postupná lustrace. Naštěstí stačí jen občanský průkaz a slyšet správně své jméno. Hold "migrační krize" vrcholí a Maďaři si dávají velký pozor, koho si k sobě pustí.
Szeged
Poslední zastávka naší zahraniční geografické exkurze bylo město Szeged, známější pod českým názvem Segedín, jež dostalo název podle ostrova, který se nacházel v místní řece Tisze. Bývalé centrum jižních Uher dokonce mohlo v minulosti několikrát zaniknout, ať už kvůli nájezdům Mongolů či Turkům, kteří město dobyli a více jak jedno století zde vládli.
V Szegedu
Náměstí v Szegedu
Pomník Kossutha na náměstí
Ani Segedínu se nevyhnula druhá světová válka, při které bylo zabito kolem šesti tisíc obyvatel a židovští občané uvězněni v ghettech. Již v minulosti se stalo 160 tisícové město centrem lehkého průmyslu, především toho potravinářského, kdo by neznal uherský salám, segedínský guláš apod.
Vyobrazení houslisty
Budovy v Szegedu
Albert Szent-György před univerzitou
Ačkoliv nejstarší budova - radniční věž - je z 12. století, najdeme tu i modernější památky, které byly vystavěny po jedné z největší povodní v roce 1879 za vlády Františka Josefa I. Ve "městě slunečního svitu", jak se Segedínu také přezdívá kvůli 500 mm srážek a 2 200 hodinám slunečného počasí za rok, se nachází jedna z největších univerzit Maďarska.
Fontána před univerzitou
Univerzitní fakulty
Zvonice svatého Demetriuse
Mezi památky města patří také Votivní kostel Panny Marie, který je vyzdoben nádhernou mozaikou Madony. Zažili jsme v něm nádherný varhanní koncert i zpěv místního sboru, na který jsme tajně jako věřící vlezli. Hudba nás ale provázela i nedaleko jednoho z mostů. Poslech hudby při západu slunce, popít místní pivo Dreher a komunikovat se společníky, jak osvobozující pocit...Egészségére (Na zdraví.).
Katedrála Panny Marie v Szegedu
Průčelý katedrály
Interiér katedrály
Cestování se pro někoho opravdu může stát drogou ;), možná jako pro mě, který z poznání a zážitků čerpá energii. Děkuji spolužákům i učitelům z katedry geografie při JČU v Českých Budějovicích, protože bez nich bych své sólo prvopočátky možná tak rychle nezačal.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Jack
Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..
Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."
Komentáře
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Naučné stezky v okolí Kašperských Hor
- Cyklisťák
- Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm
- Jihočeské cyklotrasy V.
- Lesy kolem Vráže do kaňonu Otavy
- Mikroregion Porta Bohemica
- Národní park Podyjí lll. - Vinice Šobes a vyhlídky na Dyji
- Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen
- Krkonošská šestidenní ll.
- Vánoční Vídeň
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
10. března 2020 08:35
azave říká
Pekne poctenicko, diky... Pres vyse uvedena mesta jsem-jsme jeli xkrat stopem jak do rumunskych hor a pak nekam do Bulharska k mori. A vesnice Banatu jsme take tenkrat poznali jen diky autostopu a diky jednomu z hodnych ,,rumunskych,, ridicu, ktery byl ze Sv. Heleny. Ptal se kdo jsme, odkud jsme a ze tam u nich zna hoodne lidi, co mluvi cesky. Tak na misto do Retezat, jsme objevovali Banat. Jojo, to letopocet zacinal 19.. ... .. .