Za našimi krajany I

Za našimi krajany I

Poslední dvě zahraniční geografické exkurze, kterých jsem byl součástí, vedly tam, kde naši krajané z Československa dodnes ještě žijí. Výlet, který mi splnil můj velký dětský sen - dostat se do země, kam Bram Stoker situoval upířího vládce Draculu - byl nezapomenutelný.

Květen 2015 a 2016

Brzká ranní cesta tradičně vedla z hlavní jihočeské metropole směrem na Třeboň, starý přechod Halámky a přes hlavní město dřívějšího státního uskupení Rakouska-Uherska a dnešního Rakouska, Vídně. Naštěstí hodiny v autobuse ubíhají poměrně rychle, někdo čte, povídá anebo se věnuje četbě či spánku.

Maďarsko

Přejezd do Maďarska je prostě poznat. Všude samá rovina a není divu, vždyť se dostáváme do nitra Vněkarpatských sníženin, kde se pěstuje všelijaké obilí, slunečnice a řepka, které to tu zbarvují dozlatova. Stát, který už od pradávna ochraňuje svatý Štěpán, si všichni vybavíme jako země lázní, vína a ostrých jídel, na čemž těží i v rámci zemědělské výroby a služeb. Potřetí zvolený premiér Orbán však razí cestu k zadlužování země a vzrůstajícímu populismu. Ale pryč od politiky, pomalu přijíždíme a jdeme se uprostřed hlavního města ubytovat v jednom hostelu.

Budapešť

Hlavní město, ve kterém žije necelé dva miliony obyvatel a proslulo rodištěm mnoha známých osobností - jako je třeba skladatel Ferenc Liszt, vzniklo ve 2. polovině 19. století spojením třech důležitých čtvrtí, které do té doby žily vlastním životem, a to Budína, Starého Budína a Pešti. My za tu krátkou dobu pobudeme na obou březích druhé nejdelší řeky Evropy Dunaje, ale nejdříve nás čeká Pešť, tedy oblast na levém břehu perly našich evropských řek.

Vzhůru do hlavního města

Jako první nás zajisté zaujme jedna z nejstarších ulic Váci utca, která je typickým příkladem architektonickým změn města, a také Andrássyho třída. V obou dvou se nejvíce honosí styl klasicistní, což dokazuje i Státní opera, na jejímž vrcholu se tyčí i náš skladatel Bedřich Smetana.

Státní opera (Állami Operaház)

Paradox dneška...

Bazilika svatého Štěpána

Jedna z nejvyšších budov v Maďarsku se nachází na Svatoštěpánském náměstí a trochu mi připomněla svou velkolepostí Katedrálu svatého Pavla v Londýně. Bazilika svatého Štěpána s výškou 96 m je nejvýznamnější církevní stavbou, která ukrývá i část svatého, podle kterého nese jméno. Konkrétně jeho ruku, jež je ukryta v relikviáři. Je chvályhodné, že se Maďarům povedlo relikvii ukrýt před Osmany, kterých se zbavili až koncem 17. století.

Bazilika svatého Štěpána

Řetězový most a Budínský hrad

Při přecházení řeky přes Řetězový most se lvi, se kterými jejich stvořitel nebyl spokojený, skočil do Dunaje a skončil v blázinci; vám vůbec nepřijde, že by Maďaři v minulosti někdy stály na "špatné" straně barikády.

Městská zástavba

Alžbětin most přes řeku Dunaj

Řetězový most a v pozadí královský hrad

Řetězový most se strážcem

Momentka na Řetězovém mostě v Budapešti

Míjíme znak města i státu s polámaným křížkem na koruně a kráčíme k vrcholu Várhegy, kde stojí Budínský hrad.

Lanovka na Budínský hrad

Městský znak

Symbol uherských králů, pod jehož hradbami prochází tzv. Nultý kilometrovník, byl v menším měřítku postaven už za Římanů. Ale až za Bély IV. se stal hodným sídlem panovníků.

Nulový referenční bod pro měření kilometrů

Řetězový most přes Dunaj

Konec lanovky na hrad

I dnes jsou zde ale patrné známky druhé světové války, protože v roce 1944 bylo město bombardováno spojeneckými vojsky. Součástí královského hradu je neogotická stavba z 19. století - Rybářská bašta, gotický Matyášův chrám pojmenován podle Matyáše Korvína s místem poslední korunovace roku 1916 a novodobý hotel Hilton z roku 1977.

Pozůstatky římského města Aquincum

Rybářská bašta

Matyášův chrám

Pomník krále Štěpána na Budíně

Pomník svaté trojice v západu slunce

Panorama městské části Budín

Budapešťský parlament

Slunce pomalu zapadá a my scházíme k budově parlamentu - symbolu Budapešti. Jedna z největších vládních budov na světě se honosí 700 místnosti a má vyjadřovat "návrat ke svobodě a demokracii" Osmdesát osm plastik maďarských panovníků chrání ukryté korunovační klenoty.

Výhled z hradu na Parlament

Noční Parlament

Pomník Lajose Kossutha

Připomínka židovského masakru

Cestou ještě nesmíme opomenout ochutnat něco maďarského - guláš, papriku, čabajku apod. - a zaplatit vše forinty. Pokud by člověk chtěl něco velmi chutného a čerstvého, vyplatí se využít zdejší Tržnici, kde se dá mnohé nakoupit. Dokonce se v Budapešti setkáte i s českým hrdinou - bronzovým Švejkem.

Maďarská měna forint a pivo Ferdinand

Švejk v Budapešti

Budapešťské oko

I Maďaři však mají své hrdiny, na které jsou pyšní! V roce 1896 vzniklo náměstí Hrdinů, které leží na konci Andrássyho třídy, které připomíná 1 000 let od obsazení zdejší kotliny maďarským národem. Stojí zde památník Tisíciletí, kterému vévodí třiceti šesti metrový archanděl Gabriel.

Noční náměstí

Město Gyula

Další den opouštíme hlavní město a vstupujeme do župy Békes, která je proslavená termálními prameny. Naší zástavkou v této části Maďarska bude město Gyula - rodiště Erkezyho (autora maďarské hymny), které vás očaruje svou malebností.

Hrad v Gyule

Je libo se vrátit do dob středověku?

Vodní hrad Gyula

Lázeňská střediska

Ať už je to středověký vodní hrad, několik křesťanských kostelů anebo promenáda kolem zdejšího kanálu. Takové Mariánské lázně po Maďarsku. V minulosti se na okraji města nacházely masné závody, odkud se vyvážely třeba klobásy, dneska vám určitě doporučuji vyzkoušet zdejší zmrzlinu! Dlouho jsem si tak nepochutnal.

Meditační zahrada

Jeden z kostelů v Gyule

Termální středisko

Kruhový objezd s vodním prvkem

Rumunsko

Čeká nás přejezd z Maďarska do sousedního Rumunska. Už při překročení hranic poznáte, že jste vstoupili do nejzazšího kouta Uherska, a to není jen změnou času, kterou musíte na svých hodinách provést o hodinu napřed, ale i hraniční kontrolou. I když je Rumunsko v Evropské unii, Schengenský prostor se jim zatím vyhnul. Možná za to trochu může i jedna z tras, kudy hojně utíkali cizinci z východu na západ. Rumuni se ale dost liší i svou mentalitou a užší provázaností s přírodními prvky.

Rodinka v Rumunsku

Osamocená žena

Třikrát větší s dvakrát více obyvateli než naše vlast tato země trpěla a stále občas trpí nedostatkem antikoncepce, toaletního papíru a přemírou toulavých psů. A občas dokonce narazíte i na turecký záchod, není divu, když místní historie je spjatá s Osmany.

My však míříme přímo do srdce župy s názvem Transylvánie (dříve Sedmihradska), kterou všichni ve světě znají kvůli hraběti Draculovi, do města Arad. Cestou míjíme snahy o rekultivaci krajiny, je zde však více vidět, že některé finance z Evropského unie neskončily, kde měly.

Klasika v Rumunsku

Konec železnice

Cestou do Aradu

Město Arad

Ano, nacházíme se skoro 420 km od hlavního města Bukurešti, a přesto zde najdeme mnohá prvenství, čím toto město získává prim. Honosí se nejvýznamnějším průmyslovým centrem a dopravním uzlem země, najdeme zde sídlo rumunského pravoslavného arcibiskupství, dvě univerzity a jednu z nejstarších konzervatoří na kontinentu. A to opravdu není málo!

Aradská radnice s náměstím

Na mě bohužel ale nijak nezapůsobilo. Nehezké centrum s připomínkou domova - setkáte se zde z vysloužilými pražskými tramvajemi, které díky spolupráci s Československem získal diktátor Ceausesco - přesto dva zážitky odtud mám. První souvisí s toulavými psi, kteří čekali na přechodu, až jim padne zelená, anebo až uslyší zvuk zeleného panáčka.

Státní divadlo v Aradu

Ta druhá historka je provázaná hudbou a řekou Mureš, která Aradem protéká. Naše skupinka hrála a zpívala na nábřeží až do večerních či pozdních nočních hodin, dokonce se k nám přidal i jeden rumunský student, který však nevydržel nápor naší české nátury, odpadl a zranil se. S otřesem mozku tak byl odvezen místní záchrannou službou někam do nemocnice. Domluva s někým, kdo neumí skoro ani slovo anglicky, a navíc přijede s rouškami na ústech, vás musí nějak poznamenat.

Hudební večer v Aradu

Díky za možnost využití fotek nejen z mých zdrojů Štěpánovi, Terce a dalším spolucestovatelům.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.