Za našimi krajany I
vydáno 29. října 2019 – napsal Jack – žádný komentář
Poslední dvě zahraniční geografické exkurze, kterých jsem byl součástí, vedly tam, kde naši krajané z Československa dodnes ještě žijí. Výlet, který mi splnil můj velký dětský sen - dostat se do země, kam Bram Stoker situoval upířího vládce Draculu - byl nezapomenutelný.
Květen 2015 a 2016
Brzká ranní cesta tradičně vedla z hlavní jihočeské metropole směrem na Třeboň, starý přechod Halámky a přes hlavní město dřívějšího státního uskupení Rakouska-Uherska a dnešního Rakouska, Vídně. Naštěstí hodiny v autobuse ubíhají poměrně rychle, někdo čte, povídá anebo se věnuje četbě či spánku.
Maďarsko
Přejezd do Maďarska je prostě poznat. Všude samá rovina a není divu, vždyť se dostáváme do nitra Vněkarpatských sníženin, kde se pěstuje všelijaké obilí, slunečnice a řepka, které to tu zbarvují dozlatova. Stát, který už od pradávna ochraňuje svatý Štěpán, si všichni vybavíme jako země lázní, vína a ostrých jídel, na čemž těží i v rámci zemědělské výroby a služeb. Potřetí zvolený premiér Orbán však razí cestu k zadlužování země a vzrůstajícímu populismu. Ale pryč od politiky, pomalu přijíždíme a jdeme se uprostřed hlavního města ubytovat v jednom hostelu.
Budapešť
Hlavní město, ve kterém žije necelé dva miliony obyvatel a proslulo rodištěm mnoha známých osobností - jako je třeba skladatel Ferenc Liszt, vzniklo ve 2. polovině 19. století spojením třech důležitých čtvrtí, které do té doby žily vlastním životem, a to Budína, Starého Budína a Pešti. My za tu krátkou dobu pobudeme na obou březích druhé nejdelší řeky Evropy Dunaje, ale nejdříve nás čeká Pešť, tedy oblast na levém břehu perly našich evropských řek.
Vzhůru do hlavního města
Jako první nás zajisté zaujme jedna z nejstarších ulic Váci utca, která je typickým příkladem architektonickým změn města, a také Andrássyho třída. V obou dvou se nejvíce honosí styl klasicistní, což dokazuje i Státní opera, na jejímž vrcholu se tyčí i náš skladatel Bedřich Smetana.
Státní opera (Állami Operaház)
Paradox dneška...
Bazilika svatého Štěpána
Jedna z nejvyšších budov v Maďarsku se nachází na Svatoštěpánském náměstí a trochu mi připomněla svou velkolepostí Katedrálu svatého Pavla v Londýně. Bazilika svatého Štěpána s výškou 96 m je nejvýznamnější církevní stavbou, která ukrývá i část svatého, podle kterého nese jméno. Konkrétně jeho ruku, jež je ukryta v relikviáři. Je chvályhodné, že se Maďarům povedlo relikvii ukrýt před Osmany, kterých se zbavili až koncem 17. století.
Bazilika svatého Štěpána
Řetězový most a Budínský hrad
Při přecházení řeky přes Řetězový most se lvi, se kterými jejich stvořitel nebyl spokojený, skočil do Dunaje a skončil v blázinci; vám vůbec nepřijde, že by Maďaři v minulosti někdy stály na "špatné" straně barikády.
Městská zástavba
Alžbětin most přes řeku Dunaj
Řetězový most a v pozadí královský hrad
Řetězový most se strážcem
Momentka na Řetězovém mostě v Budapešti
Míjíme znak města i státu s polámaným křížkem na koruně a kráčíme k vrcholu Várhegy, kde stojí Budínský hrad.
Lanovka na Budínský hrad
Městský znak
Symbol uherských králů, pod jehož hradbami prochází tzv. Nultý kilometrovník, byl v menším měřítku postaven už za Římanů. Ale až za Bély IV. se stal hodným sídlem panovníků.
Nulový referenční bod pro měření kilometrů
Řetězový most přes Dunaj
Konec lanovky na hrad
I dnes jsou zde ale patrné známky druhé světové války, protože v roce 1944 bylo město bombardováno spojeneckými vojsky. Součástí královského hradu je neogotická stavba z 19. století - Rybářská bašta, gotický Matyášův chrám pojmenován podle Matyáše Korvína s místem poslední korunovace roku 1916 a novodobý hotel Hilton z roku 1977.
Pozůstatky římského města Aquincum
Rybářská bašta
Matyášův chrám
Pomník krále Štěpána na Budíně
Pomník svaté trojice v západu slunce
Panorama městské části Budín
Budapešťský parlament
Slunce pomalu zapadá a my scházíme k budově parlamentu - symbolu Budapešti. Jedna z největších vládních budov na světě se honosí 700 místnosti a má vyjadřovat "návrat ke svobodě a demokracii" Osmdesát osm plastik maďarských panovníků chrání ukryté korunovační klenoty.
Výhled z hradu na Parlament
Noční Parlament
Pomník Lajose Kossutha
Připomínka židovského masakru
Cestou ještě nesmíme opomenout ochutnat něco maďarského - guláš, papriku, čabajku apod. - a zaplatit vše forinty. Pokud by člověk chtěl něco velmi chutného a čerstvého, vyplatí se využít zdejší Tržnici, kde se dá mnohé nakoupit. Dokonce se v Budapešti setkáte i s českým hrdinou - bronzovým Švejkem.
Maďarská měna forint a pivo Ferdinand
Švejk v Budapešti
Budapešťské oko
I Maďaři však mají své hrdiny, na které jsou pyšní! V roce 1896 vzniklo náměstí Hrdinů, které leží na konci Andrássyho třídy, které připomíná 1 000 let od obsazení zdejší kotliny maďarským národem. Stojí zde památník Tisíciletí, kterému vévodí třiceti šesti metrový archanděl Gabriel.
Noční náměstí
Město Gyula
Další den opouštíme hlavní město a vstupujeme do župy Békes, která je proslavená termálními prameny. Naší zástavkou v této části Maďarska bude město Gyula - rodiště Erkezyho (autora maďarské hymny), které vás očaruje svou malebností.
Hrad v Gyule
Je libo se vrátit do dob středověku?
Vodní hrad Gyula
Lázeňská střediska
Ať už je to středověký vodní hrad, několik křesťanských kostelů anebo promenáda kolem zdejšího kanálu. Takové Mariánské lázně po Maďarsku. V minulosti se na okraji města nacházely masné závody, odkud se vyvážely třeba klobásy, dneska vám určitě doporučuji vyzkoušet zdejší zmrzlinu! Dlouho jsem si tak nepochutnal.
Meditační zahrada
Jeden z kostelů v Gyule
Termální středisko
Kruhový objezd s vodním prvkem
Rumunsko
Čeká nás přejezd z Maďarska do sousedního Rumunska. Už při překročení hranic poznáte, že jste vstoupili do nejzazšího kouta Uherska, a to není jen změnou času, kterou musíte na svých hodinách provést o hodinu napřed, ale i hraniční kontrolou. I když je Rumunsko v Evropské unii, Schengenský prostor se jim zatím vyhnul. Možná za to trochu může i jedna z tras, kudy hojně utíkali cizinci z východu na západ. Rumuni se ale dost liší i svou mentalitou a užší provázaností s přírodními prvky.
Rodinka v Rumunsku
Osamocená žena
Třikrát větší s dvakrát více obyvateli než naše vlast tato země trpěla a stále občas trpí nedostatkem antikoncepce, toaletního papíru a přemírou toulavých psů. A občas dokonce narazíte i na turecký záchod, není divu, když místní historie je spjatá s Osmany.
My však míříme přímo do srdce župy s názvem Transylvánie (dříve Sedmihradska), kterou všichni ve světě znají kvůli hraběti Draculovi, do města Arad. Cestou míjíme snahy o rekultivaci krajiny, je zde však více vidět, že některé finance z Evropského unie neskončily, kde měly.
Klasika v Rumunsku
Konec železnice
Cestou do Aradu
Město Arad
Ano, nacházíme se skoro 420 km od hlavního města Bukurešti, a přesto zde najdeme mnohá prvenství, čím toto město získává prim. Honosí se nejvýznamnějším průmyslovým centrem a dopravním uzlem země, najdeme zde sídlo rumunského pravoslavného arcibiskupství, dvě univerzity a jednu z nejstarších konzervatoří na kontinentu. A to opravdu není málo!
Aradská radnice s náměstím
Na mě bohužel ale nijak nezapůsobilo. Nehezké centrum s připomínkou domova - setkáte se zde z vysloužilými pražskými tramvajemi, které díky spolupráci s Československem získal diktátor Ceausesco - přesto dva zážitky odtud mám. První souvisí s toulavými psi, kteří čekali na přechodu, až jim padne zelená, anebo až uslyší zvuk zeleného panáčka.
Státní divadlo v Aradu
Ta druhá historka je provázaná hudbou a řekou Mureš, která Aradem protéká. Naše skupinka hrála a zpívala na nábřeží až do večerních či pozdních nočních hodin, dokonce se k nám přidal i jeden rumunský student, který však nevydržel nápor naší české nátury, odpadl a zranil se. S otřesem mozku tak byl odvezen místní záchrannou službou někam do nemocnice. Domluva s někým, kdo neumí skoro ani slovo anglicky, a navíc přijede s rouškami na ústech, vás musí nějak poznamenat.
Hudební večer v Aradu
Díky za možnost využití fotek nejen z mých zdrojů Štěpánovi, Terce a dalším spolucestovatelům.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Jack
Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..
Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Expedice Norsko 2015, část druhá
- Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen ll.
- Krušné hory lll. - Komáří vížka
- Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr
- Poledník - mrazivé trápení
- Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...
- Chřiby - sépiové malby l.
- Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2013
- Podzemí malé a velké Ameriky
- Barvy divočiny – Gabreta