Za blanickými rytíři

Za blanickými rytíři

Podzim konečně máchl kouzelnou hůlkou a horská krajina se proměnila v pestrobarevnou mozaiku, která láká i pecivály. Využívám toho, že se pracovně dostanu do Tábora, odkud to není daleko k Blaníku.

Velký Blaník

mapa Blaník

Za Mladou Vožicí přejíždíme hranice Jihočeského kraje, abychom nádherně zbarvenou krajinou projeli mezi Velký a Malý Blaník. Lesní parkoviště nám poskytne vhodné místo začátku asi 10 km dlouhé trasy. S Hankou a Jáchymem vyrážíme na cestu, která se brzy změní na pěšinu mokřady vyztuženou krátkým povalovým chodníkem. Většinou však balancujeme po tenkých kmenech stromků, jež sem kdosi položil. Velký palouk Rytířské louky s v rákosinách ukrytým jezírkem či rašeliništěm je místem výskytu vzácných živočichů a rostlin.

Pokračujeme lesem kolem vývratů na zelenou turistickou značku, po které se přiblížíme k vrcholu Velkého Blaníku (638 m n. m.). Poprvé spatříme falus rozhledny, jež vyzývavě trčí z bučin. U rozcestí se připojí červená značka. Začínáme stoupat po vytvořených schodech k vrcholu hory opředené bohatou historií. Zvláště pověst o blanických rytířích, kteří v nejtěžších dobách české historie vyjedou z hory, aby zemi zachránili, je velmi známá. Blaník se stal symbolem naděje na získání svobody a svébytnosti českého národa. Je docela možné, že již přichází čas blanických rytířů, celá hora jako by se pod našima nohama lehce chvěla. Že by se před blázněním politiků v hlubinách hory začala šikovat vojska?

Zdejší kraj vydal i pravěké nálezy z doby neolitu. Sekeromlat nalezený v okolí Vlašimi pochází z doby 3 000 př. n. l. Prvním doloženým sídlištěm na Velkém Blaníku je však až keltské hradiště ze starší doby železné, tedy z období 440 - 370 př. n. l. Toto hradiště, které se nacházelo na vrcholu hory, mělo díky své výhodné poloze především strážní a vojenskou funkci. V okolí jsou balvany z keltského hradiště dobře patrné. Na počátku 15. století dle některých záznamů mohl na vrcholu stát malý dřevěný hrad, což ale není potvrzeno. Mnozí badatelé se přiklání k názoru, že hrad stál na Malém Blaníku. Na ten se vydáváme poté, co vylezeme na kamennou plošinu a u zdejší rozhledny si přečteme několik informačních cedulí. Třicet metrů vysoká dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky pochází z roku 1941. Podobnou menší rozhlednu lze najít u Žamberka (rozhledna Rozálka) a donedávna na Hýlačce u Tábora, která však 1. 1. 2012 vyhořela.

Povalový chodník přes mokřiny Rytířské louky...

...

V lese slyšíme těžaře, polom zde vyvrátil několik smrků hned u stezky.

...

Rozhledna Velký Blaník...

...

Podzim převzal vládu.

U turistického odpočívadla nalezneme několik interaktivních hrátek.

...

Stoupáme na Blaník.

S malým pěšákem Jáchymem.

...

...

...

...

Masiv Velkého a Malého Blaníku je tvořen převážně ortorulou, svory a svorovou ortorulou.

..

Na vrcholu...

...

Skály na Velkém Blaníku...

...

Rozhledna.

...

...

...

...

...

.

..

..

...

...

Kamenný stůl jako dolmen.

...

...

...

Takhle vidí blanické rytíře český génius Cimrman, který tvrdil, že nejlepší bojovníci budou ti z největších prohraných válek.

...

Klesáme bučinami PR Velký Blaník k cestě strážené kamennou hlavou blanického rytíře. Jak že to praví ona pověst?

"Uvnitř hory odpočívá vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je sám patron země České svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře tzv. Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír."

Malý Blaník

Projdeme placené parkoviště a za potokem stoupáme loukou k lesní cestě na červenou značku zkratkou. I tak nás znovu čeká stoupání na Malý Blaník (580 m n. m.). Shora se otevře velkolepý pohled zpět na Velký Blaník. Stojíme u trosek kaple z roku 1735, jež byla zrušena v roce 1790 během náboženské reformy císaře Josefa II.

Ještě se vracíme podívat na Thórovo kladivo, které zdobí kamennou terasu vrcholu Malého Blaníku. Thórovo kladivo je ukuto tak těžké, že jej zvedne jen sám Thór a jeho syn Magni. Thór vždy vrhá kladivo v podobě blesku a po neomylném dopadu se mu vrací zpět do ruky. Tolik severské mýty, které jsou tolik blízké těm keltským.

Mrazové sruby v okolí vrcholu i zde chrání přírodní rezervace. Skalnatý hřeben sejdeme zpět na červenou Svatojakubskou cestu - Jihočeskou, odkud to je k parkovišti a výchozímu místu hezké trasy pár stovek metrů.

Kamenná hlava blanického rytíře

Louka mezi Velkým a Malým Blaníkem.

. .

Velký Blaník že svahů Malého Blaníku.

Z kaple Máří Magdalény mnoho nezbylo...

...

...

.. .

...

...

...

...

Thórovo kladivo.

Skály Malého Blaníku.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Blaník je jedním z míst, která by měl každý Čech alespoň jednou v životě navštívit. Povedlo se vám to již?

26%Více než jedenkrát.

46%Jednou jsem na Blaníku již byl(a).

28%Zatím ne.

Hlasovalo 93 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Ladik23

15. února 2024 09:50

Ladik23 říká

Byl jsem minulý rok a můžu jen doporučit.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.