Z pohádky do pohádky cestou přes Safari

vydáno 19. července 2013 – napsal Danny – žádný komentář

Hned v úvodu odtajním trochu zvláštní název článku. Na naší výpravě jsme se totiž v jednom dni rozhodli poznávat krásy zámeckých interiérů i exteriérů, vzápětí poznat technickou (ale velice estetickou) památku a den zakončit trochu netradičně poznávacím zájezdem do Afriky.

Šikmá věž ve Dvoře Králové.

Zámecké krásy interiéru a exteriéru jsme nemohli poznávat nikde jinde než na ohromujícím a monumentálním Kuksu u Dvora Králové. Protože jsme nechtěli minout ani jediný skvost areálu Kuks, zaparkovali jsme (jako jediní!) na malém parkovišti, odkud vedla naučná stezka. Zprvu byla cesta přehledně značená, prohlédli jsme si Braunův Betlém a pokračovali. Bohužel ukazatele nás vůbec nenavedli k modernímu Betlému 21. století. Nutno podotknouti, že nás nenavedli ani k zámku... Po několikaminutovém bloudění kdesi v lese bez značek jsme potkali pár dalších zbloudilců a dohromady jsme se pokoušeli vymyslet trasu na místě, kde zkrátka chybělo značení. Zažili jsme nevídané. Naučná stezka byla horší než leckterá turisticky značená pěšina v největším zapadákově světa. Zpustlý les, louka bez pěšiny i značení, rozmokřené pole, koleje, silnice, les, pole....a kýžená prašná ošuntělá cesta k zámku.

Braunův Betlém. Socha poustevníka Juana Garina.

Braunův Betlém. Reliéf Klanění pastýřů a reliéf Příchod tří králů.

"Zapovězená" naučná stezka z Braunova Betléma na Kuks.

Samotný zámek je před rekonstrukcí, což je nepřehlédnutelné, ale má svoje tajemné kouzlo. Rozhodně stojí za prohlídku všechny okruhy. Zajímavá je expozice barokní lékárny, jejíž prostředí vás pohltí. Paní průvodkyně vypadala jako dlouholetá nadšenkyně historie zámku, a tak dodala i mnoho zajímavých a nevšedních informací. Bonusem byl milý minikoncert v kostele jako součást prohlídky. Poslech hudby na staré, jednoduché a přitom úžasně znějící nástroje byl opravdu požitek, zvláště v takovém prostředí. Jako správní turisté jsme nechtěli opomenout nic, co by se dalo prošmejdit, a tak jsme vstoupili i do rodinné hrobky Šporků. Pokud nejste studenti lékařské fakulty, antropologie nebo nadšenci vykukujících kostí z rakví, raději ani nevstupujte. Moje dušička byla v tu chvíli maličká a jediné mé přání bylo rychle odejít pryč a nikdy více tam už nevkročit. Rakve jsou totiž pootevřené, aby byly zbytky těl správně „větrány“, což neskýtá příjemný pohled. A ten vzduch...respektive směsice pachů...!

Zámek Kuks.

Ze všemožných interiérů jsme se raději přesunuli do hezkých zahrad se sochami od B. J. Zwengse a M. B. Brauna, který je svým dílem pro celý Kuks tak typický. Tady se otevírá brána klidu, odpočinku a pozitivní energie. Kuks jsme opouštěli plni příjemných dojmů, a protože jsme nechtěli riskovat cestu zpět krkolomnou naučnou stezkou, počkali jsme si na malou železniční lokálku, popovezli se jednu stanici a k autu došli pěšky.

Špitální zahrada na Kuksu.

Zde každoročně (na podzim při oslavách) teče víno. Bývalá tradice Šporků.

V zámeckém stylu jsme pokračovali v poznávání- v trochu nadneseném smyslu. Naše kroky mířili k vodní přehradě Les Království. Kdo zde byl, jistě nikdy nezapomene na překvapující architekturu. Tomu se říká svět pohádky! Nedokážete si představit lepší západ slunce než tady. Poblíž stojí okouzlující věž jako ze Šípkové Růženky. Při troše fantazie se mužské pohlaví promění v neohrožené rytíře a něžné pohlaví v půvabné Růženky čekající nahoře ve věži. Mé nadšení pro toto místo doloží fotografie.

Přehrada Les Království. Pohádka!

Les Království.

Princeznovská věž, Les Království.

A protože den byl náročný, chtěli jsme se z okolí Dvora Králové přesunout rychle a relativně levně do Afriky. To se nám povedlo díky večernímu Safari v ZOO Dvůr Králové. Hodina v podvečerní „Africe“ byla příjemná- s milým průvodcem, který nejen stíhal ukazovat do různých zákoutí na leckdy dobře ukrytou zvěř, pojmenovávat ji, prohodit o ní pár zajímavostí, odpovídat na všetečné dotazy, otevírat výběhy a opravovat mikrofon. Tento multifunkční průvodce měl ohromující přehled a hluboké znalosti. Jediné mínus této cesty po Safari bylo několik nevychovaných dětí a bohužel i dospělých, kteří rušili výklad.

Usínali jsme zcela vyčerpaní, ale s pohádkovými i dobrodružnými pocity z dnešních cest. Kdo ví, kam naše kroky povedou příště...?