Výlet na Mouřenec

Výlet na Mouřenec

Je 5. března 2017 a já společně se svým bratrem Frantou máme v plánu navštívit Šumavu. Z publikace 50 nejkrásnějších turistických výletů po horách a údolími Šumavy turistického průvodce Rother vybírám pod pořadovým číslem 18 výlet k jednomu z nejstarších šumavských kostelů,  Mouřenci.
Ono vlastně již toho v publikaci není moc vybírat, jelikož už zbývají pouze 4 výlety, z toho 3 výlety představují výstup nad 1000 metrů nadmořské výšky, kde se určitě ještě drží sníh. Ten jistě nebude na vrchu Mouřenec, kde se v nejvyšším bodě (617 m n. m.) výletu výše uvedený kostel nachází.
Začátek trasy je v Sušici, kam se dopravujeme železnicí a od železniční stanice do centra města místní autobusovou dopravou.

mapka Mouřenec

Sušice

Město Sušice bylo založeno králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1273, leží na řece Otavě a má kolem 11-ti tisíc obyvatel. Na náměstí Svobody provádíme krátkou prohlídku, v jehož středu se nachází výrazná radniční budova, ve které je i Informační centrum. Vždy, když​ přijedeme do Sušice, nás nejvíce upoutají tři historické domy nalézající se na jižní straně náměstí Svobody. Vlevo je bíle zbarvený Voprchovský dům (Muzeum Šumavy), vpravo Krocínovský dům (hotel Fialka) a vedle něho Rozacínovský dům (Stará lékárna) s černobílými sgrafity. Kromě empírové kašny objevujeme na náměstí Kámen neštěstí. Kámen připomíná místo kde se zabil v roce 1672 rytíř z Rumerskirchenu, když předtím v opilosti rozstřílel obraz sv. Anny Samotřetí v kapli zámku Volšovy. Město má také tři kostely. My navštěvujeme kousek od náměstí největší a nejstarší kostel sv.Václava, který byl založen v 1. polovině 14.století. Potom se už vydáváme na vlastní trasu po červené a ta nás bude provázet po celé trase až do Rejštejna.

Radnice v Sušici.

Hotel Fialka - Krocínovský dům.

Stará lékárna - Rozacínovský dům.

Kámen neštěstí...

Náměstí.

Kostel sv. Václava.

Procházíme lesoparkem Luh a jdeme vlevo proti toku řeky Otavy. Po 1,3 km od náměstí dojdeme k místu, z něhož vidíme na druhé straně řeky zvonici pátera Ferdy, která je již osazena zvonem. Dřevěná zvonice pátera Ferdy je věnována památce pátera Františka Ferdy (1915-1991), kněze a fenomenálního jasnovidného léčitele, jenž žil a působil v Sušici od roku 1980 až do své smrti. O jeho geniálních schopnostech svědčí fakt, že dokázal s úspěchem stanovit diagnózu nemocného pacienta na vzdálenost několika stovek kilometrů.

Otava a Zvonice pátera Ferdy.

Z tohoto místa se asi za 1,5 km dostáváme na okraj vesnice Červené Dvorce a za dalších 1,5 km vystoupáme do vesnice Nuzerov, kde se vyskytuje několik památkově chráněných domů. Obě tyto vesnice jsou částí města Sušice. Další vesnicí na trase je Nové Městečko, známé svým autokempinkem.

Výhled od Nuzerova.

Nuzerov, památkově chráněný dům.

Kaple v Anníně...

Annín

Po deseti kilometrů chůze dojdeme k Annínu. Kdybychom přešli most pro pěší na pravou stranu řeky, dostali bychom se k autokempinku Annín 1, patřící svou kapacitou (ubytování 220 osob v chatkách a 160 míst ve stanech a karavanech) k největším v České republice. Tento autokempink byl vůbec prvním autokempinkem v naší republice, založeným v roce 1960.

V Anníně narazíme na krásnou kapličku, krátce na to na anenskou sklárnu. Sklárna byla založena v roce 1796 a jako první začala vyrábět rubínové sklo podle italského vzoru pomocí zlata. Největší rozkvět anenské sklárny nastal od roku 1863, kdy sklárnu vlastnil Josef Eduard Schmidt. Za dobu jeho činnosti (zemřel v roce 1910) došlo k výrazné modernizaci sklárny, v čemž pokračoval jeho zeť Franz Novotny a později i zeť pana Novotneho. Za působení posledně jmenovaného byl zde poprvé v republice při tavení skla použit elektrický proud. V roce 1945 byla sklárna znárodněna, po roce 1948 bylo ukončeno tavení skla a zůstalo jen jeho broušení. V roce 1993 byla sklárna privatizována firmou Jiří Rückl a synové, bohužel s nevalným úspěchem. V roce 2003 byl provoz silně omezen. V roce 2012 koupil sklárnu pan Petr Svrčula ze Sušice, který zaměstnává jen několik zaměstnanců. Jeho úsilím v červnu 2015 vzniklo sklářské muzeum. To se nachází v prostorách sklárny.

Annínská sklárna.

Hrobka sklářské rodiny Schmidtů...

Hrobka...

Mouřenec

Od sklárny stoupáme vzhůru k bývalé novogotické kapli svaté Anny, od roku 1886 sloužící jako hrobka sklářské rodiny Schmidtů. Od hrobky scházíme opět na červeně značenou trasu a nám zbývá pouhých 700 metrů ke kostelu sv. Mořice na vrchu Mouřenec, při převýšení cca 70 metrů. Přímo u kostela nás čeká příjemné překvapení, a to, že se za pouhých 10 minut koná komentovaná prohlídka v kostele sv. Mořice. Jen pro připomenutí kdo to byl svatý Mořic. Narodil se v Egyptě ve 3. století, zřejmě černé pleti (odtud mouřenec ) a byl velitelem legie egyptských křesťanů naverbovaných císařským římským vojskem pro potlačení vzpoury v Galii. Nedaleko Ženevského jezera dostala legie příkaz obětovat před bojem pohanským bohům, což odmítla. Na rozkaz císaře Maximiána byla celá legie popravena včetně Mořice. Samotný kostel byl založen kolem roku 1230, je pozdně románský a prošel několika úpravami. V 18. století byla přistavěna barokní kaple. Po odsunu německého obyvatelstva se kostel, hřbitov i kostnice dostaly do žalostného stavu. Především zásluhou německých rodáků a jejich potomků se dostalo kostelu potřebných oprav, během nichž byly objeveny vzácné gotické fresky ze 14. století. Nás nejvíce upoutal výjev Posledního soudu, kdy Archanděl Michal váží duše na vahách a Panna Maria jako přímluvce za hříšníky tajně přidržuje váhy na straně duše a na druhé straně čerti bojují o to, aby duše připadla peklu. Toto a mnoho dalšího nám vykládá mladá sympatická paní průvodkyně během 90-ti minutové velmi kvalitní přednášky. Protože je v kostele zima (kolem 5-ti stupňů), musíme s Frantou z preventivních důvodů po půlhodině vstát z kostelních lavic a zbytek přednášky doposlouchat na nohou.

Kostel je obklopen kostnicí a hřbitovem. Součástí přednášky je také návštěva kostnice, kde se nalézá 3500-5000 lidských ostatků. Na hřbitově jsme dlouho postáli u hrobu katolického faráře Franze Andraschka, jež na Mouřenci působil téměř 45 let až do své smrti v roce 1946.

Mouřenec.

Kostel sv. Mořice...

Mladá průvodkyně Mouřencem.

V kostele sv. Mořice...

Fresky z 14.st...

Varhany.

Kostnice...

Během pobytu v Anníně jsme tedy zjistili, že tato vesnice má opravdu co nabídnout. Při přípravě výletu jsem taky zjistil, že v Anníně existuje Muzeum lehkého opevnění (v roce 2017 zahajuje prohlídky od 20. května). Z časových důvodů bychom stejně tuto prohlídku nezvládli. V Anníně jsme mohli naši pouť ukončit a počkat na autobus, ale nás ještě zajímá městečko Rejštejn, ke kterému se hned vydáváme.

Míjíme Radešov jednu z osmi částí obce Rejštejn. Je mimo jiné vybaven autokempinkem a hotelem. Po něm následuje další městská část Rejštejna, a to Klášterský Mlýn, vzdálený 1 km od Rejštejna.

V Klášterském Mlýně byla v roce 1836 založena sklárna, v letech 1878-1908 to byla nejvýznamnější sklárna Rakouska-Uherska a prezentovala se vysokou úrovní secesního skla. Nejznámějším sklářem této sklárny na přelomu 19. a 20. století byl Maxmilián Spaun. V roce 1947 tato sklárna zanikla.

Do Rejštejna doslova uháníme a málem mineme bez povšimnutí vilu Maxmiliána Spauna. Do obce dorazíme čtvrt hodiny před příjezdem autobusu. Rejštejn je čtvrté nejmenší město v České republice, má jen 240 obyvatel. Na náměstí je farní kostel sv. Bartoloměje ze 16.století, barokně přestavěný v roce 1792. Bohužel byl zavřený. V kostele je gotický zvon ze 14.století. Okolo kostela je hřbitov, kde je možno nalézt hroby matky a bratra spisovatele Karla Klostermanna. Jeho bratr Jakub zde býval katolickým farářem. Dále tu mají hroby významní skláři, jako byli Loetz a Spaun. Po návratu ze hřbitova zaznamenáme u autobusové zastávky kamennou kašnu z roku 1890 a sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1883.

Více už nestihneme, neboť přijíždí autobus, který nás odveze do Strakonic a odtud železniční dopravou jedeme domů do Zlivi.

Znak Rejštejna zdůrazňuje důlní minulost. Zlato se těžilo na mnoha místech, především směrem ke Kašperským Horám.

Kostel sv. Bartoloměje.

Kamenná kašna.

Socha sv. Jana Nepomuckého.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Navštívili jste již kostel na Mouřenci?

37%Zatím ne.

33%Ano, ale nebyl(a) jsem uvnitř.

30%Ano, mohl(a) jsem si prohlédnout i jeho interiér.

Hlasovalo 605 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Venca

Venca

V posledních letech v turistice dohání to, co v mládí zameškal. Pozorohodné je jeho dobývání českých tisícovek a to především díky tomu, že prochodil již téměř všechny hory a pohoří v České republice, včetně těch nejmenších.

Duchem sportovec, stále válí na zlivských tenisových kurtech.

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.