Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Vyhlídky Jizerských hor lll. - Ořešník, rozhledna Štěpánka

vydáno 21. srpna 2013 – napsal Rony – žádný komentář

Pátý den sjíždíme do Hejnic, odkud je nejsnáze dostupná dolina Černého Štolpichu s několika vodopády a hlavně chutný Ořešník, skála s vytesanými schody a velkým křížem, který je dobře vidět i od hejnického kostela.
Poslední den věnujeme již jen rozhledně Štěpánka, která nám naposledy umožní nahlédnout do nitra Jizerských hor.

den pátý:

Vodopády Černého Štolpichu na Ořešník

Poprvé nezačínáme svúj pochod na Smědavě, ale sjíždíme autem do Hejnic. Zaparkujeme u kostela a po zelené jdeme do Ferdinandova, odkud nás dolina Černého Štolpichu zavede do příjemného stínu bukového lesa. Díky tomu stoupání zvládáme beze ztrát.

Menší vodopády míjíme bez povšimnutí. Je málo vody a ostré slunce v lese není vhodné ani pro focení. Teprve na staré, do skály vysekané, cestě, se chvíli zastavujeme. Serpentiny nás vyvedou nad vodopád Velký Štolpich, kde přecházíme můstek a znovu k němu slézáme. Zatímco se ostatní občerstvují, já se snažím zastavit rozstříklé kapičky vodopádu. Docela se tím bavím, i když výsledek nedokážu vůbec odhadnout.

Nad hejnickým kostelem se zvedá skalnatý výběžek Zahradní stěny a ojedinělý Ořešník, hlavní cíl dne. Toto je boční pohled od Velkého Štolpichu a tak není vidět vrcholový kříž.

Zrovna nahoru někdo leze.

Už jméno Štolpich dává tušit, odkud se vzalo. I v Jizerských horách se v minulosti dolovalo. Zde se těžila železná ruda pro pec v Raspenavě.

Cesta kolem potoka Černý (Velký) Štolpich je prastará a dobře upravená.

Vodopádům bohužel chybí po vedrech posledních týdnů víc vody.

Horní cesta je vedena vzdušně skálou nad říčkou. Dole slyšíme vodopád Velký Štolpich. Moc pěkný úsek!

...

Skal kolem již přibývá a nám nezbývá než jimi projít.

Vodopád z můstku...

... a zdola.

Rozhledová plošina pod vodopádem.

Pár kapek pro osvěžení.

...

Od vodopádu opět prastarou pěšinou postupně stoupáme. Nakonec jsme zvolili cestu na Ořešník, který nemůžeme minout. Jeho fotka, v knize o Jizerkách a Krkonoších, nás totiž uchvátila.

Traverzujeme svah porostlý starými buky a postupně stále více se ukazujícími skálami. Velmi pěkná cesta se nakonec začne svažovat k odbočce, odkud je výhledová skála Ořešníku nadosah.

Od Hejnic k němu odedávna vzhlížely tisíce poutníků přicházejících ze všech stran do kostela za hejnickou madonou. Možná i proto kdosi, snad některý ze zdejších františkánů, před dávnými časy postavil na jeho vrcholu z dálky patrný kříž. Potom se už vždy našel někdo, kdo práchnivějící kříž obnovil či vyměnil. Zatím poslední tady byl vztyčen v roce 1991.

Skalnatý štít Ořešníku, přitahoval stále více návštěvníků a to i přesto, že dříve bylo vrcholové skalisko takřka nedostupné. Proto se ho členové místního odboru Německého horského spolku rozhodli zpřístupnit a do žuly dali v roce 1898 vytesat 28 schodů a celý výstup i vrcholovou plošinu zabezpečili zábradlím.

Nahoře je docela frišno a tak se při focení okolí radši držím kříže. Ten je na konci dolů se svažující skály. Ani se nedivím, že kdysi z ní spadli dva bratři františkáni a zabili se.

Poslední úsek cesty znamená postupný sestup do Hejnic. Klesání o 450m vede bukovým lesem, který v této části zpříjemňuje chůzi.

Jen vyjdeme ven z lesa, padne na nás deka z vedra. Je přes 30°C a my jsme rádi, že už končíme. V cukrárně se chladíme kávou se zmrzlinou a hned frčíme nahoru na Smědavu, kde je příjemně.

Roman ještě v pozdním odpoledni zkouší zdolat Smědavskou horu, nebo aspoň dohledat pomníčky dvěma havarovaným letadlům. Nevybere si ale správnou odbočku za Bílou Smědou, musí stoupat složitě svahem na horní cestu a nakonec se vrací bez vrcholu. Těch jsme za pět dní nasbírali dost a protože Jizerky mají i 15 tisícovek, tak i některé z nich.

Cestou k Ořešníku jdeme bukovým lesem.

...

...

Průchodem se již dostáváme poblíž Ořešníku.

...

Ořešník je sice dobře zajištěný, ale ne každý se nahoru vydá. Kolmo vytesané schody vedou odvážně na skloněnou vrcholovou plošinku. Zážitek k výstupu je ale dokonalý.

Hejnický kostel máme jako na dlani (zoom 200mm).

Horolezecké zkušenosti Leně pomáhají. Já hlavně neumím padat, tak se zatím nahoře křečovitě držím kříže a modlím se aby nepovolil.

Je totiž kam padat...

Triptych výstupu na Ořešník končíme touto fotkou.

...

V bučinách.

...

Přepadové foto l.

Přepadové foto ll.

Přepadové foto lll.

...

...

Zpětný pohled k Ořešníku.

Poutní kostel kdysi navštěvovali tisíce věřících i z dalekého okolí.

Most přes Smědou.

Bazilika Navštívení Panny Marie.

Za komunistů kostel dlouhá desetiletí jen chátral. Až v roce 1990 došlo za nového faráře Miloše Rabana k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na „Mezinárodní centrum duchovní obnovy“. Klášter znovu vysvětil 5. ledna 2001 velvyslanec Vatikánu arcibiskup Giovanni Coppa.

Prastaré poutní cesty, které do hejnického kostela směřovaly ze všech stran, jsou dnes protkány turistickými značkami všech barev.

...

...

Soška Panny Marie v pozlacené skříňce na hlavním oltáři pochází zhruba z osmdesátých let 14. století. Vzhledem k její, na gotiku neobvykle usměvavé tváři, je nazývána Mater Formosa – Sličná Matka.

...

Frýdlantské cimbuří od Bílého Potoka jsem takto vyfotil při cestě zpět na Smědavu.

den šestý:

Rozhledna Štěpánka

Snídáme, platíme, balíme a loučíme se s obsluhou a smědavskou horskou chatou. Slyším, že by nebylo marné sem jet i na běžky. Nebylo! Tak uvidíme, možná si Jizerky projedeme i v zimě. S ubytováním a stravováním jsme byli spokojeni a dost mě překvapilo, že ještě před pár lety zde neměli elektřinu.

Sjíždíme Jizerskými horami kolem Černé Desné a přehrady Souš, která je dnes zásobárnou pitné vody, k Desné. Před obcí odbočíme na Kořenov a nakonec zaparkujeme v Příchovicích. Jet se dá i výš, ale zelená značka vede cestou s krásnými rozhledy až na vrchol Hvězdy (959 m n. m.) a tak se trochu projdeme. I tak jde jen o krátkou procházku.

Rozhledna Štěpánka je zrovna opravovaná a tak ji zvěčním i s nevzhledným lešením. Úzkým schodištěm jdeme hned nahoru, protože se lesem blíží davy. Nahoře opravdu moc místa není, zato rozhled je výborný. Naposledy naše pohledy zabrousí k vrcholovým skalám Jizery. Horou, kterou první den začalo naše poznávání a symbolicky s ní takto i končí.

Pohled směrem k Ještědu ukazuje i jeden z nejkrásnějších železničních viaduktů v České republice, který je ve Smržovce. Již za hlavním smržovským nádražím je hluboké údolí, které viadukt přemosťuje. Nabízí se oku lahodící pohled na výjimečnou vyváženost umělé stavby s okolní krajinou. Stavba byla zahájena v roce 1893 a dokončena v roce 1894. Použita byla kvalitní žula splňující potřebné nároky pevnosti a vzhledu. Kvalitu práce tehdejších stavitelů, zkušených italských mostařů a tunelářů, prokázal čas.Viadukt má celkem 9 otvorů přemostěných půlkruhovými kamennými klenbami a jeho délka včetně opěr je 123,5 metru. Vlastní přemostění je 116,5 metru a výška 26,5 metru. (www.smrzovka.cz)

Štěpánka je nejstarší rozhlednou Jizerských hor, její stavba byla zahájena knížetem Camillem Rohanem roku 1847. V tomtéž roce probíhala dole v údolích stavba císařské Křkonošské silnice, jejímž nejvyšším patronem byl arcivévoda Stephan - Štěpán, který tehdy vystoupil na vrch Buchstein (dnes Hvězda).Kníže Rohan kopec na jeho počest přejmenoval na Štěpánovu výšinu a zahájil zde stavbu rozhledny. Byla však postavena pouze základna věže se vchodem, kdy se arcivévoda přestal těšit přízni vídeňského dvora a odešel do Uher. Kníže, který stavbu zahájil zřejmě pro posílení svého vlivu ve Vídni, práce pozastavil a torzo věže poté stálo nad Tesařovem celých 40 let. Udržoval ji Horský spolek a turisté sem chodili pozorovat slunce.Zajímavé národností poměry této části hor se odrazily i na nedokončené rozhledně. Rozhlednu od knížete převzal Horský spolek a o 4 roky později byla dostavěná věž otevřena. Výhled z ní je opravdu krásný - kromě západních Krkonoš je odtud velice hezky vidět roztroušená zástavba horských chalup až k přehradě Souš a hora Jizera v pozadí, stejně jako i údolí Desné a Kamenice a další, podstatně vzdálenější krajina.O Štěpánce se vypráví pověst, podle níž kníže Rohan stavbu zastavil na varování cikánky - hadačky, která mu předpověděla, že zemře brzy po dokončení věže. Roku 1892 byla rozhledna dokončena a kníže Rohan skutečně zemřel pár měsíců poté.

Jára byl všude!

Jizera s přehradou Souš.

Krkonošský hraniční hřeben je také v dohledu.

Horní Polubný a Smrk s dobře viditelným Nebeským žebříkem.

Horní Polubný - Kostel sv. Jana Křtitele.

Za věží jsou trosky kamenného válečného kříže, který měl být údajně symbolickým místem zdejších nacistů za 2. světové války.

Při dostavbě byla k dolní 6 m části dostavěna štíhlá osmiboká věž z kombinace cihel a pískovce. Výška rozhledny je 24 m.

Červené karkulky u kamenného stolu.

Kamzík z Jizerek. Vysazení několika kusů kamzíka ve skalách Divé Máří se s úspěchem nakonec nesetkalo a tak kupuji alespoň tento prezent.

STŘEPINY Z FOTOALBA LENYJizera.

Jizera.

Pohoda v chatce, která je spíš útulnou. Smrk

Dolů to jde Jitce těžko...Smrk

... a vzhůru ještě hůř. Polední skály

Fotoaparát jako dalekohled. Co fotím se často dozvím až po stažení dat do PC a za pomoci map. Polední skály

I stromky chtějí mít výhled do kraje. Polední skály

Některé vyhlídky končí až v nebi. Ještě, že máme pro strach uděláno! Frýdlantské cimbuří.

Nejstabilnějším místem se mi často jevily mohutné dřevěné kříže, které jsou v Jizerkách na mnoha skalách. Stačilo obejmout ho a nepustit. Samozřejmě jsem se držel výhradně kvůli focení, ne ze strachu z výšky a pohledů do bezedných hlubin. Frýdlentské cimbuří

Tady to sice vypadá, že trochu kecám, ale nenechte se mýlit. Strch jsem měl jen o foťák. Frýdlantské cimbuří

Opuštěný kříž ještě trochu navlhlý mým potem. Frýdlantské cimbuří

Co dělat na vrcholku hory, když vedro sebere při výstupu všechny síly? Černá hora

Mám udělat holubičku? Nebo radši sněžnou sovičku? Sněžné věžičky

Spokojenost z vyzařuje tak silně, že se začínají i slaťová jezírka rychle vypařovat a rosnatky okrouhlolisté uvadat. Na čihadle