USA - den devátý a desátý

USA - den devátý a desátý

Už máme více než týden za sebou a pomalu si začínáme připadat jako Američané (to je jenom žertík). Spokojenost z nás jen vyzařuje a nějak si nechceme připustit, že za pár dní tahle idylka skončí.
V posledním článku jsem si zanaříkal na stravu, teď bych se letmo pozastavil nad dopravními předpisy. I když jsem za volantem strávil něco málo přes tisíc kilometrů, některá pravidla silničního provozu mi zůstala utajena. Např. křižovatky. Na neřízených mi to připadalo, že přednost má ten, kdo ke křižovatce přijíždí první. Ale ruku do ohně bych za to nedal.
Řízené křižovatky - to byla kapitola sama pro sebe. Ty jsem nepochopil vůbec, naštěstí jsem projížděl asi dvěma a vždy za vedoucím autem. Ale drtilo mě, když semafor byl až za křižovatkou.
Možná, že by Paulie, který v USA strávil delší dobu, mohl do této problematiky vnést trochu světla.

9.den: Utah - Monument Valley

Ráno odjezd po 163 do Mexican Hat a prohlídka stejnojmenné skály. Kaňon Goosnecks a přejezd po silnici Forest Gumpa do indiánské rezervace Navajů Monument Valley. Průjezd celým údolím, trocha deště a písečné bouře. Večerní západ slunce a nocleh přímo v údolí v Primitive Campu (název pravděpodobně odvozen od chování polských turistů).

74 mil – 119 km

Něco málo faktů

Monument Valley (do češtiny přeloženo jako Monumentální údolí nebo Údolí monumentů) je region v severoamerické Koloradské náhorní plošině, který je charakteristický množstvím červených pískovcových skalních útvarů, které se tyčí z plochého údolí. Nejvyšší z nich dosahuje 300 metrů nad údolní plošinou. Nachází se na jižní hranici státu Utah se severní Arizonou v blízkosti Four Corners. Jde o území, které spadá do Navažské autonomní oblasti a je nejlépe přístupné z americké mezistátní silnice číslo 163.

Jde o turisticky velmi atraktivní místo, které je hojně navštěvováno lidmi nejen z USA ale i z celého světa. Zdejší romantická krajina mnohokrát posloužila jakožto exteriér při natáčení řady amerických filmů (ať už dobrodružných či westernových).

Vzhledem k tomu, že se celé území nachází v autonomní indiánské rezervaci, platí zde zvláštní právní předpisy a pro vstup do oblasti je také nutno zaplatit vstupné.

Jak to ten den bylo

Dnes konečně nastává den, kdy se nám podaří zhlédnout očekávané Monument Valley. Projíždíme krajinou, která je naprosto úžasná i mimo národní parky. Mimochodem se prý uvažuje o tom, že celý stát Utah by měl být prohlášen národním parkem. Je zde tolik překrásných míst, že by si to tenhle kout světa zasloužil.

Cestou se zastavujeme u dvou významných míst - Goosenecks, který je příkladnou ukázkou vlivu tekoucí vody na krajinu, konkrétně řeky San Juan River. Dále skalní útvar Mexican Hat, také dílo eroze, který již v dávných dobách byl významným orientačním bodem. Zanedlouho pak již vidíme charakteristické, nezaměnitelné panoráma Monument Valley, známé například z filmu Forrest Gump. Zastavujeme a nějakou dobu vychutnáváme ten fascinující pohled, samozřejmě také fotografujeme.

Pak už vjíždíme do údolí. Nejprve zastavujeme u početných stánků, kde Indiáni prodávají svoje rukodělné výtvory, převážně šperky a v menší míře např. tomahawky, hroty šípů a podobné zboží. Samozřejmě nějaké suvenýry nakupujeme, protože zde máme jistotu, že se jedná opravdu o práci místních lidí. Do informačních center, pump a dalších míst s prodejem suvenýrů jsou jejich výhradními dodavateli Číňané.

Pokračujeme k informačnímu centru, kde v reklamních tričkách CK OCEAN a čepicích fy OEHLING pořizujeme společné foto všech účastníků výpravy. Přitom se bavíme pohledem na směšné Japonce, kteří mají roušky přes obličej, aby se, nedejbože, nenadýchali prachu, oblečení téměř ve skafandrech, zatímco nám v tom nesnesitelném vedru stačila pouhá trička.

Utah, Monument Valley - vyhlídkový bus s japonskými turisty

Na dohled máme Primitive Camp, kam se odebíráme rozbít tábor, neb jak zde bývá zvykem, později už by mohlo být pozdě. Název kempu hovoří za vše - není tam voda, elektřina, zkrátka nic. Pouze se tam skromě krčí dvě nebo tři toi toi budky pro vykonání tělesných potřeb. Stavíme stany - jak jsme říkali - na antuce a hned se vydáváme na projížďku údolím. Spousta turistů jezdí po údolí pronajatými otevřenými auty s průvodcem. My jedeme vlastními, uzavřenými auty a nutno říci, že je to dobrá volba. Každé auto za sebou víří oblaka prachu, což by asi nebylo to pravé pro naše fotovybavení.

Často zastavujeme a fotíme a fotíme ... V jednu chvíli se z ničeho nic zatáhlo a zvedl se poměrně silný vítr - zažíváme pravou a nefalšovanou písečnou bouři, kterou jsme zbaběle přečkali v zavřeném autě. Bouře sice za chvíli pominula, ale rozptýleným pískem v ovzduší se nám poněkud omezila pro další focení viditelnost.

Po návratu do kempu nás čekalo malé překvapení - stan Vládi Hoška byl o nějakých padesát metrů jinde, zkrátka nevydržel ten nápor větru. Nicméně stál tak, jako by tam byl postaven zcela záměrně, takže se pánové ani neobtěžovali ho vracet zpátky a přespali tam, kde jim nocleh zařídila sama příroda.

I když je to zakázané, tak tu nejzákladnější hygienu jdeme nenápadně vykonat do informačního centra a malinko osvěženi uléháme s tím, že ráno opět vstáváme dříve a bude se fotit východ slunce.

Utah, kaňon Goosenecks - meandr řeky San Juan River

Utah, Mexican Hat - balvan o průměru 18 metrů, posazený na špičatém návrší, 22 km od Monument Valley

Utah - před námi je vytoužené Monument Valley, přijíždíme po cestě Forresta Gumpa

Utah - místo, kde Forrest Gump ukončil svůj běh napříč Amerikou

Utah, Monument Valley - školní autobus na silnici Forresta Gumpa, jiný způsob dopravy do školy snad ani není možný

Utah, Monument Valley - část sortimentu indiánských suvenýrů

Utah, Monument Valley - máme nakoupeno, zaplaceno a tak je možné se vyfotit s prodavačkou

Utah, Monument Valley - od stánků není daleko k těmto divům přírody

Utah, Monument Valley - dívka z kmene Navajo

Utah, Monument Valley - pohled na Primitive Camp od informačního centra

Utah, Monument Valley - před informačním centrem

Utah, Monument Valley - v tričkách CK Ocean, v pozadí East Mitten

Utah, Monument Valley - pohled na Mittens (Rukavice, Palčáky)

Utah, Monument Valley - East Mitten

Utah, Monument Valley - The Totem Pole, posvátné indiánské místo

Utah, Monument Valley

Utah, Monument Valley

Utah, Monument Valley - hledám další záběry

Utah, Monument Valley - já a náš stan

Utah, Monument Valley - moje manželka a náš stan

Utah, Monument Valley - s vlajkou stan vedoucího výpravy Mildy Martana, majitele prachatické CK Ocean a dva Chevrolety, kterými jsme celý trip absolvovali

Předchozí tři fotografie sice namají takřka žádnou vypovídací hodnotu o krásné přírodě všude okolo, ale prostě jsem rád, že jsme tam byli ...

Utah, Monument Valley

Utah, Monument Valley

Utah, Monument Valley

Utah, Monument Valley - The North Window

Utah, Monument Valley - East Mitten

10.den: Utah, Arizona - Monument Valley, Antelope Canyon, Grand Canyon

Ráno východ slunce nad Monument Valley a přejezd po 163, 160 a 98 do Page. Cesta indiánskými auty do Upper Antelope Canyonu, kaňon řeky Colorado Horseshoe Bend, přejezd po 89 a 64 na jih Grand Canyonu, vyhlídky Desert View, Lipan Point, Moran Point. Večerní západ slunce a nocleh v kempu přímo v parku.

270 mil – 434 km

Něco málo faktů

Antelope Canyon je nejnavštěvovanější a nejfotografovanější úzký (těsný) kaňon na americkém jihozápadě. Rozkládá se na území Navajů, poblíž městečka Page v Arizoně. Antelope kaňon sestává ze dvou separátních, fotogenických sekcí, jednotlivě nazývaných Upper Antelope Canyon nebo The Crack a Lower Antelope Canyon nebo The Corkscrew.

Navažský název pro Upper Antelope Canyon je "Tsé bighánílíní", což znamená "místo, kudy teče voda skrz skály". Lower Antelope Canyon je "Hazdistazí" (nebo také "Hasdestwazi" podle Navažského parku a rekreační oblasti), nebo "spirálové skalní oblouky". Oba se nacházejí v LeChee Chapter v Navažské autonomní oblasti

Grand Canyon je nejznámější a mylně považován za největší kaňon na světě. Vytvořila jej řeka Colorado v severní Arizoně ve Spojených státech amerických. Tvoří podstatnou část národního parku Grand Canyon, jednoho z prvních národních parků založených v USA.

Prezident Theodore Roosevelt byl jedním z hlavních zastánců založení tohoto parku, k ochraně zdejší krajiny.

Kaňon, který tok řeky Colorado modeloval milióny let je téměř 446 kilometrů dlouhý, se šířkou od 500 metrů do 29 kilometrů. Největší hloubka je okolo 1 600 metrů. Řeka Colorado a její přítoky se téměř dva milióny let zařezávají vrstvu po vrstvě sedimenty coloradské plošiny.

Prvním Evropanem, který zaznamenal zmínku o existenci Velkého kaňonu byl Španěl García López de Cárdenas v roce 1540. První vědeckou expedici vedl koncem 60. let 19. století major americké armády a geolog John Wesley Powell. Powell označil zdejší souvrství sedimentárních hornin za otevřenou knihu zaznamenávající velký příběh. Dávno před Evropany však v oblasti kaňonu i v jeho stěnách sídlili původní obyvatelé Ameriky.

Grand Canyon je velmi hluboký a ve svém profilu odkrývá starohorní a prvohorní vrstvy hornin. Zdvih související s vlivem deskové tektoniky spolu s horotvornými procesy dal vzniknout Coloradské plošině. Vysoká převýšení jsou také důsledkem většího množství srážek v povodí Colorada, které však nezměnily místní vyprahlou krajinu.

Eroze a sesuvy s dalšími přírodními pochody neustále proměňují tvářnost zdejší krajiny a hloubku i šířku kaňonu. Zdvih plošiny však nebyl stejnoměrný a tak je část na sever od řeky (North Rim) o 300 metrů vyšší než část jižní (South Rim).

To, že řeka Colorado teče podél jižní části plošiny je vysvětlováno asymetrií zdvihu. Většina toků odvádějících vodu ze severní části (která má také vyšší dešťové i sněhové srážky) teče do kaňonu, zatímco většina toků z jižní části odtéká od kaňonu. Výsledkem je stále se zvětšující eroze a rozšiřování části kaňonu severně od řeky i menších kaňonů jeho přítoků v této části.

Teploty v severní části jsou průměrně nižší z důvodů větší nadmořské výšky (2 400 metrů). Během zimních měsíců jsou v celé oblasti běžné vysoké sněhové srážky.

Jak to ten den bylo

Abychom z Monument Valley vytěžili maximum, je třeba pořídit nějaké záběry s vycházejícím sluncem. Vstáváme před šestou a po pár krocích rozestavujeme stativy v očekávání té správné chvíle. Čekání bylo do poslední chvíle napínavé, neboť mraky, honící se po obloze, vůbec nedávaly záruku, že slunce uvidíme. Mezitím pořizuji snímek osvětleného infocentra s okolní krajinou ve tmě.

Utah, Monument Valley - informační centrum před východem slunce

Utah, Monument Valley - východ slunce vedle Mittens (Rukavice "Palčáky")

Utah, Monument Valley - poslední pohled zpět

Utah, Monument Valley - poslední pohled zpět

Po nafocení balíme tábor a vyjíždíme směrem k Antelope Canyonu. Od parkoviště jedeme otevřeným autem s průvodkyní až k samému kaňonu (Upper Antelope Canyon). Kaňon je pouze nějakých 150 metrů dlouhý a velice úzký. Možnosti fotografování jsou velmi omezené - světlo přichází pouze otvory v horní části. Blesk je zde zakázáno používat, stativ je z důvodu velkého množství lidí, neustále procházejících kaňonem, nepoužitelný. Takže co nejvyšší ISO a pevná ruka ve spojení se spoustou záběrů dávají jakousi naději, že se alespoň něco vyvede. Samotný kaňon je naprosto dokonalý zážitek, ale stejně jako spousta jiných výtvorů přírody se musí zkrátka vidět, nelze nijak zprostředkovat.

Arizona, Antelope Canyon - vchod do kaňonu

Arizona, Antelope Canyon - průvodkyně naší skupiny, úvodní výklad

Arizona, Antelope Canyon - jak je vidno, hustota návštěvníků je poměrně značná. Pokud je člověk nechce mít na snímku, je nutné mířit nahoru. Ale na straně druhé z této perspektivy jsou docela zajímavé záběry.

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon - kraťoučká chvíle bez lidí

Arizona, Antelope Canyon - silueta, připomínající Monument Valley

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon - hlava medvěda

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Arizona, Antelope Canyon

Po prohlídce jedeme dál ke kaňonu řeky Colorado, na vyhlídku Horseshoe Bend. Meandr řeky ve spojení s okolní krajinou v nás budil až posvátné pocity. Fotografování bylo poměrně problematické, je zapotřebí hodně širokoúhlý objektiv, nebo, jako v našem případě, obrázek seskládat z více dílčích.

Arizona, kaňon řeky Colorado Horseshoe Bend

Od Horseshoe Bend pokračujeme k hlavnímu cíli dnešního dne, Grand Canyonu. Přijíždíme tam v pozdní odpoledne a naše ohromení z toho, co příroda dokáže, dále pokračuje. O Grand Canyonu nemá smysl se nijak rozepisovat. Stačí zde ocitovat slova jednoho návštěvníka z r. 1895, uvedená na jedné z informačních tabulí : " Žádný jazyk nemůže zcela popsat, žádný umělec ztvárnit nádheru, velkolepost, nezměrnost a božskou dokonalost tohoto nejskvělejšího produktu velkého architekta - přírody. Grand Canyon musí být viděn, aby byl pochopen".

V pomalu se chýlícím dni dílem fotografujeme, dílem se necháváme unášet viděným majestátem. S počínajícím šerem se pomalu vydáváme do kempu, který je nedaleko, přímo na území národního parku.

Arizona, Grand Canyon - řeka Colorado

Arizona, Grand Canyon

Arizona, Grand Canyon

Arizona, Grand Canyon

Arizona, Grand Canyon

Arizona, Grand Canyon - v zapadajícím slunci

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

6. srpna 2012 15:21

HoHo říká

To je prostě nádhera...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

6. srpna 2012 18:45

Jack říká

Souhlasim s Honzou ...vypadá to úchvatně!

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

6. srpna 2012 23:41

Paulie říká

Ještě než si přečtu článek, odpovím na zmínku o dopravě v úvodu. Stručně řečeno důvody a pravidla moc nevím.

V USA jsem neřídil (naštěstí , i když jsem s Američany autem jel. Jsou obecně zvyklí jezdit autem mnohem víc než my, což má za důsledek několik věcí, třeba že se někdy nepočítá s chodci a veřejná doprava není tak vyvinutá (mimo velká města). V průměru budou určitě lepšími řidiči, i když jsem tam nějakou nehodu taky zahlédl.

Na křižovatkách bez semaforu si nemohu vybavit, co udávalo přednost. Že jsou semafory až za křižovatkou mi přišlo jako jediná větší odlišnost od našich světelně řízených křižovatek. Nebo mají ještě jiný háček? Možná se to také bude lišit stát od státu a mezi východem a západem mohou být nějaké odlišnosti.

Mimochodem, semafory až za křižovatkou mají negativní efekt v tom, že řidiči často dobržďují až za čárou, někdy i uprostřed přechodu!

O dopravním značení se ještě chci zmínit v jednom z dalších článků.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Paulie

8. srpna 2012 12:50

Paulie říká

Tak jsem se na křižovatky ptal jednoho Američana a skutečně se na těch bez světel používá pravidlo kdo dřív přijede, ten dřív pojede. V praxi možná i rychlejší/těžší/silnější má přednost

Nicméně občas bývají před křižovatkami stopky, které pak určují přednost. Navíc křižovatky bez světel jsou prý málo vytížené, tedy na nich člověk většinou nikoho nepotká a Američani jsou zkušení řidiči.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Paulie

13. srpna 2012 00:18

Paulie říká

Tak jsem si článek přečetl a především prohlédl fotky. Neuvěřitelné, neskutečné ... Fotky z Antelope Canyonu by mohly být prodávány jako umělecké obrazy

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Phoenix

6. června 2015 08:10

Phoenix říká

Díky za články i fotografie, je to pro mé plánování velká inspirace a zdroj informací. Plánujeme s přítelkyní road trip, kdy předběžný plán je San Francisco, Yosemite NP, Sequoja NP, cesta přes západní pobřeží, L.A., San Diego, Joshua Tree NP, Death Valey, Las Vegas, Grand Canyon NP, Zion NP, Bryce Canyon, Wave, Horseshoe bend, Antelope Canon, Monument Valley. Odtud pravděpodobně do Denveru nebo Salt Lake City. Ještě nevíme, kde budeme končit.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.