Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

TOP 12: zastavení v čase (rok 2020)

vydáno 31. prosince 2020 – napsal Rony – 16 komentářů

Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem. Platón

V divném roku 2020

Celý rok byl celosvětovou pandemií Covidu-19 velmi tvrdě zasažený. Týkalo se to prakticky všech oblastí našich životů. Omezené bylo cestování do zahraničí a proto mnoho turistů začalo "z donucení" objevovat krásy zemí českých. A že je co objevovat a obdivovat. Žijeme v krasném prostředí plném lesů, vod a hor, pestrém tolik, až oči přechází.

I pro mne osobně to byl neobvyklý rok. Cestoval jsem po českých horách, ale pro silnou bolest zad vystřelující do nohou jsem toho moc pěšky nenachodil. O to víc jsem ujel kilometrů na elektrokole, kterých bylo kolem 4 000. S ním jsem šlapal i na vrcholky hor, naštěstí bez větších problémů. Zvláštní je, že zatímco někdy před 10 lety jsem měl potíže právě se sezením a delšími jízdami na kole a chodil jen pěšky, letos se to zcela otočilo. Při psaní některých článků mi tak pomohli kamarádi, kteří elektrokolem zatím opovrhují. Jim se šlape po horách dobře.

Nečekanou spoustu času jsem strávil o samotě na chatě, kde jsem se cítil jako někde v kanadské divočině. Měl jsem hromadu času přemýšlet a relaxovat. Přečetl jsem hodně knih, z nichž mohu vřele doporučit čtivé dílko Moje Pacifické hřebenovka od Moniky Benešové. Ukazuje, že chodit po horách lze, aniž by byl člověk zcela zdravý. Pokud by se vám číst knihu nechtělo, pak mohu dát odkaz na úžasné povídání o stejné cestě další české hikerky Lucii Kutrové. I ona vydala knihu o strastech a zážitcích Pacifické hřebenovky, nominovanou na knihu roku.

Podobně zajímavou knihou je Saudáde, na kole a v já jako kolem světa Matěje Balgi, od které se také neodtrhnete. Tu jsem sice přečetl již vloni, ale její odzkaz mi v hlavě stále zůstává.

Letošních dvanáct fotek z naší přírody tentokrát ozdobím náhrdelníkem z výsledků zajímavých anket, které se lety pod jednotlivými články objevily. Výsledky jsou překvapivé snad jen v tom, jak se jednotlivé sloupky odpovědí časem vyrovnávají.

A abychom si oddechli od klasických fotek z přírody, vkládám obrázy kamenů a skal softwarem upravené.

1. Myslíte si, že bylo správné nezasahovat proti kůrovci v době, kdy to šlo ještě i v I. zónách šetrnou cestou?

29% Ano, příroda si pomůže sama a I. zóny musí být vždy nedotknutelné.

23% Nevím a ani mě to nezajímá.

21% Ne, když vidím důsledky pro celou Šumavu. Dříve jsem ale byl proti zásahům.

27% Ne! Rozhodně se mělo zasáhnout dokud to šlo. Tento experiment byl pro šumavskou přírodu devastující.

Hlasovalo 928 čtenářů

2. Myslíte si, že Bavorský les s Javorem, Roklanem a Luzným je ...

39%méně atraktivní než Šumava.

30%podobně zajímavý, má své přednosti i nedostatky.

31%atraktivnější a nad Šumavou svojí krásou vyhrává.

Hlasovalo 735 čtenářů

3. Dostali jste již někdy pokutu pro porušení zákona některého Národního parku?

27%Ne, protože raději do lesa kvůli ochráncům a klíšťatům vůbec nechodím!

26%Ne, ale už jsem měl(a) několikrát namále.

26%Ano, jednou jsem platil(a).

21%Nejednou! Beru si pro tuto příležitost do všech NP s sebou vždy velkou hotovost.

Hlasovalo 820 čtenářů

4. Do jakých hor nejraději chodíte?

30%Vyhledávám velehory a dávám jim jednoznačně přednost.

25%Mám rád jak vysokohorskou turistiku, tak i treky v nižších horách.

24%Nejradši mám české hory pro jejich dostupnost a malou obtížnost.

21%Do hor téměř nechodím, pouze občas na hrady a zámky nenáročným terénem.

Hlasovalo 753 čtenářů

5. Zdolání Luzného ani Roklanu není úplně zadarmo. Podařilo se vám stát na jejich vrcholech?

29%Ano, byl jsem již na obou.

29%Byl jsem jen na Luzném.

21%Zdolal jsem pouze Roklan.

21%Ne, nebyl jsem ani na jednom z nich.

Hlasovalo 961 čtenářů

6. Mnoho turistických cest, které kdysi turisté na Šumavě běžně využívali, stále není přístupných. Jaký máte názor na proznačení těchto území?

36%Bude lepší ponechat je jen přírodě. Lidé by vše poničili.

26%Omezeně by se snad některé z nich mohly proznačit.

38%Podobně jako tomu je dnes v NP Bavorský les by se nejcennější území měla ohleduplně zpřístupnit.

Hlasovalo 814 čtenářů

7. Menhiry jsou rozesety po České krajině jako symboly našich pohanských předků a dnes se stávají předmětem zkoumání. Přestože jejich původní smysl není zcela objasněn, mnozí tvrdí, že tato místa jsou nabita silnou energií, kterou lze pocítit.

35%Energie je na těchto místech skutečně přítomná. Vím to, protože ji jasně vnímám.

31%Myslím, že existují pozitivní a negativní místa, ale já je neumím dobře identifikovat. Věřím ale v to, že mnozí to dovedou.

34%Nevěřím na podobnou magii, ani na to, že někdo senzitivní tuto "energii" cítí. Je to jen hra s mystifikací a oblbováním lidí.

Hlasovalo 751 čtenářů

8. Návrat vlků na Šumavu již roky v tichosti probíhá, byť zatím jde jenom o jedince. Jste pro jeho návrat na Šumavu?

38%Myslím, že by to nebylo vhodné. Naši předci dobře věděli, proč vlky vyhubili.

31%Snad by jich několik mohlo v NP Šumava pobíhat, smečky vlků ale rozhodně potkávat nechci.

31%Ano, vlci rozhodně na Šumavu patří. Pohádkám o napadení lidí moc nevěřím.

Hlasovalo 631 čtenářů

9. Šli jste již někdy po hranici mezi Modrým sloupem a Roklanem?

40%Ne, nikdy.

29%Ano, jednou.

31%Ano, již vícekrát.

Hlasovalo 625 čtenářů

10. Léčivých studánek a pramenů je mnoho. Věříte, že opravdu mají zázračnou moc?

35%Ano, věřím tomu. Důkazů je dost. Pokud to jde, vodu si v nich vždy naberu.

28%Ne, jde o obyčejnou vodu jako je každá jiná.

37%Nejsem si jistý, ale za pokus to vždycky stojí. Jak se říká "víra tvá tě uzdravila...".

Hlasovalo 468 čtenářů

11. Alpy zasahují do několika zemí Evropy. Jakou zemi byste si k jejich návštěvě nejradši vybrali?

26%Rakousko.

18%Německo.

22%Itálii.

20%Švýcarsko.

14%Francii.

Hlasovalo 723 čtenářů

12. Jaké roční období máte nejraději?

24%Jaro.

19%Léto.

18%Podzim.

19%Zimu.

20%Od všech něco. Určit jedno období, které mám nejradši, nedovedu.

Hlasovalo 858 čtenářů

∆ ∆ ∆

Kde se nacházíme a kam směřujeme

Začalo TO prý kdesi v Číně a vzhledem k globálnímu propojení celého světa rychle rozšířilo. Po pár měsících relativního letního klidu se TO s ještě větší silou rozhodlo dále množit, mutovat a testovat celou lidskou populaci. Populaci dosti přežranou, pohodlnou a choulostivou. TO likviduje ekonomiku a zabíjí lidi, především starší a nemocné. Jako by TO pochopilo, že nastal čas změny. Jako by TO bylo někým plánované. Utahování šroubů a křik po cenzuře spolu s vyhledáváním všelijakých nepravd, nepodložených vadných názorů všemi těmi různými Manipulátory, je velmi varující. Nezažili jsme my, dříve narození, již něco podobného?

"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie." (Sokrates)

Pře o to, je-li autorem vyřčeného výroku opravdu Sokrates, není až tak důležitá, pokud cítíme, že je výrok pravdivý.

Jezuita Koniáš v 18. století pálil knihy s nevhodným obsahem, a to pro dobro a věčnou Boží slávu. Dnešní Koniášové to dělají v zájmu boje za rovnost, rasovou spravedlnost a genderovou vyváženost. Jak příznačné. Do toho přichází jakýsi zelený úděl, o jehož opravdových důsledcích se lze jen dohadovat. A dobře oganizované skupinky stejně smýšlejících se stále větší drzostí válcují většinovou společnost, která nedokáže být tak homogenní ani hlučná. Sociální sítě jsou jim v tomto směru dobře nápomocné. Ale už brzy i ony pocítí chladnou ruku Velkého bratra, který již je nebude potřebovat. I tyto "vzorné" skupinky budou někomu vadit. Velký bratr totiž nemusí být nutně "Rudý".

Jedna z postav v slavném románu George Orwella "1984" sděluje, co mnohdy v menším měřítku právě nyní prožíváme:

„Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné pitomosti, v níž má Strana vždycky pravdu.“

Když jsem začal před léty v TOP 12 zveřejňovat pár odstavců, kde se vyjadřuji k současnému stavu světa, bylo mi párkrát doporučeno, abych to nedělal. Jistě to nebylo míněno jako cenzura mých názorů. Spíš se jednalo o preventivní doporučení, aby náhodou kdosi nahoře Šlápoty kvůli tomu nevymazal z webové mapy světa. Totalitní praktiky si jistě mnozí pamatujeme. Znovu musíme chodit kolem horké kaše po špičkách, aby náhodou Velký bratr nezačal po svém úřadovat. A jak soustavná mediální masáž dokáže lidem vymýt mozky, jsme již v nedávné historii zažili.

MeeToo, inkluze, bezuhlíková společnost, Black Lives Matter v nás mají vyvolat pocit viny za útlak žen a dětí, za diskriminaci černochů, za tání ledovců, za vymírání živočichů, za miliony uprchlíků valících se do Evropy. Vymýšlejí se nesmyslné projekty ničící národní hospodářství jednotlivých zemí, kácejí sochy, přepisují dějiny a pořádájí hony na úspěšné osobnosti s odlišnými názory, vše v duchu Orwella.

Elity prakticky všech západních zemí i mediální mainstream toto vše pokrytecky obhajují a nijak tomu nebrání. Absenci hodnot postupně nahrazuje násilí, které pozvolna začíná mít navrch i u nás. Kapitalismus se prý přežil, teď půjde o to, abychom my přežili to, co přijde místo něho.

Cítím dnes nové ohrožení svobody (nejen slova), jež se k nám znovu blíží a přichází tentokrát ze západu. Ze zemí, k nimž jsem nejen já po dlouhá léta šedivého a neschopného socialismu vzhlížel. Když jsem v roce 1989 podepisoval petici "Několik vět", netušil jsem, že budu podepisovat za třicet let podobnou,petici zaměřenou proti omezování osobní svobody slova na internetu. Aby se totalita pozvolna znovu nevkrádala do našich hlav, když si postupně zvykáme na to, že nás mocní znovu kontrolují a cenzurují. Neuvěřitelně se tato doba podobá oné divné, v které jsem třicet let vyrůstal.

Zároveň dobře vidím, jak se diskuze pod články stávají otrávenými stokami, kde si lidé rádi vylézají svou zlost. Mnoho médií pro jistotu tyto diskuze zrušilo. To mi hlava nebere. Nestačilo by, kdyby z nich zmizeli všichni ti anonymové, ukrývající svoji pravou identitu? Pokud všichni budeme psát pod svým pravým jménem, zmizí nebo se omezí zbytečné hádky plné sprosty, provokací a nadávek. Jsem přesvědčený, že k tomu internetový svět dospěje.

A abychom nezapomněli na islám, který dál táhne vítězně nejen západní Evropou, jehož nekontrolovatelný vpád jsem v roce 2015 nazval pragmaticky "invazí", mohu odkázat na článek Mariana Kechlibara Republika zasažená do srdce, aneb o realitě, která se prosadila sama, o pozdním probuzení Francie. Marek Kechlibar má velký dar vidět věci kolem sebe takové jaké opravdu jsou, bez růžových brýlí a falešných iluzí. Pokud je pravdou, že letos do EU přibylo dalších 700 000 imigrantů, z nichž valná většina z nich jsou ekonomickými migranty bez nároku v EU dostat azyl, je něco hodně schnilého v té "staré dobré Evropě".

České republice prý nic nehrozí, místo přebírání imigrantů, které nikdo nechce, je jen převezmeme my a postaráme se o návrat do jejich vlasti. Ta však často jaksi neexistuje, zahazování dokladů před vstupem do EU je běžnou praxí.

Přes všechny popsané průvodní jevy dneška, mne tolik udivujících, jaké předsevzetí si vzít do nového roku? Snad nenechat se zbytečně strašit médii a negativními zprávami v nich. Nemít strach z odlišných názorů, z předpovídané ekologické katastrofy spojené s táním ledovců, z nemocí, před kterými se stejně nikam neukryjeme. A přemýšlet, co sami můžeme změnit. Jistě toho zbývá dost.

Hodně štěstí a zdraví v novém roce 2021.