Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

TOP 12: zastavení v čase (rok 2018)

vydáno 30. prosince 2018 – napsal Rony – 5 komentářů

Rok 2018 mohl být dalším osmičkovým rokem, který převrátí či upraví naše dějiny. Nestalo se tak, byť snaha o to byla. Extrémní bylo snad jen vedro jehož jsme si užívali při svých túrách. V teplém podzimu jsme pak vzpomínali, kolikrát jsme zmokli. Jednou nebo dvakrát? Přiton vícedenních akcí jsme absolvovali mnoho a doufám, že podobné to bude i v roce následujícím.

Úžasné možnosti digitální fotografie a softwarových úprav fotek, spolu s možností jejich snadného sdílení, jsou pro mne jako amatérského fotografa velmi přínosné a motivující. Při brouzdání po webech zaměřených na toto vděčné téma, často zůstávám okouzlen, jak dokonalá díla dokáže příroda vytvořit. A když se k tomu přidá i trocha lidského umu, vznikají mistrovská díla, obrazy, od nichž často nemůžu odtrhnout své oči, a které mne pohladí na duši. Několik odkazů jsem proto přidal k prokliknutí.

Letos jsem se zaměřil na ukázku prací, prezentovaných na webu www.beta.1x.com, kde naleznete pouze skvostné fotky, oprostěné zbytečného balastu, který každý tvoří. Výběr je opravdu jedinečný, ostatně posuďte sami...

Mých 12 makrofotek tak bude jen malým předělem mezi vhledem na umění skutečných mistrů fotografie.

. . .

Vzpomínky

•

Vzpomínky hážu do Křemelné,

ať divoká řeka všechny semele

a na prach a písek zvrátí

•

Vzdorovat svému stínu nelze

ni topit ho v černých vodách,

on z hlubin se nazpět vždycky vrátí,

tak nač marnit slova

•

•

Snění

•

Miluji déšť jenž shůry padá,

miluji kuropění,

mrazivý pocit, co ráno mění

krajinu v pohádku

•

•

Začarované zahrady

•

Opouštím řeky rozlité z břehů,

nehybná města pokrytá prachem,

vše co se v moudrých knihách cení,

často dlí skryto mezi řádky

v temném a dávném zapomnění.

•

Tam dočíst se můžeš sám,

že život je pouhý klam

v klidové zóně ve vesmíru,

z kterého občas unikám

•

•

Dlouhým časem

•

Do hlubin zcela bezedných

padají jména dívek mých,

ztrácí se navždy v temnotách

•

Jediné jedno ze tmy září,

co nepřečteš v žádném kalendáři,

to ono si hýčká můj strach

•

•

Světlo a stín

•

A snad jen ticho navždy zvěčnělé,

nehledá lásku skrze mne,

dojdu-li plání k slunci blíž,

na prach v něm shořím, uvidíš

•

•

Help me!

•

Daleko od domova

procházím napříč prostorem

mezi prázdnými holými stěnami,

co propouští dovnitř jen žalostné zpěvy

několika poraněných ptáků

zachycených za svá křídla

ve větvích bezlistých stromů

•

•

Vlající hřívy

•

Až ucítíš uvnitř sebe

opravdovou bolest,

nikdo ti nepomůže

•

Až uprostřed hrobového ticha

zazní tvůj krátký vzdech,

všichni kolem ustrnou

•

Až ukončíš svůj život,

nikdo tě nepolituje

•

•

V detailu

•

Sám bloudím ospalým městem,

kde kapky deště tančí

své osamělé, smutné blues

v modravé záři reflektorů

a v mělkých loužích křiví

mlčenlivé charaktery kamenných domů,

které se v jejich proměnlivých zrcadlech

podobně jako ženy

rády po nocích vzhlíží

•

•

Oceán

•

Mlýnské kameny drtí modlitbu

na prášek tak jemný,

že než jej můžeš spatřit

rozpráší ho lehký vánek po krajině,

kde smísí se s žlutými zrnky pylu

na květech, které přinesou nové jaro

•

•

Pouť pouští

•

Snad dohlédnu až na dno

hluboké zarostlé studny,

kde čirá voda sto let stojí

•

Snad uvíznu za rámy oken v troskách zdí,

jež krajinu ráje stále hyzdí

•

Snad vstoupím do rozkvetlého ovocného sadu,

který jen trpké plody rodí

pro všechny opuštěné

•

•

Obrazy holandských mistrů

•

Pouhé dvě svíce za oknem hoří,

jedna rychleji, a ta druhá pomalu,

kdo ví, která tobě patří

•

Časem pohasnou obě,

a v tuto chvíli

se celý náš svět nadobro zhroutí...

•

•

Portréty

•

Jdou čirá, mírná a vzletná slova,

jdou stezky, z kterých se nepráší

jdou varování zas a znova,

jdou ruku v ruce s rozkoší.

•

Jdou opuštěné mladé ženy,

jdou aniž by se hor bály,

jdou ač se kolem čerti žení,

jdou vichry krutě zmítány.

•

Jdou osamělí staří muži,

jdou, plahočíc se dolinou.

jdou, poslední své kroky zmnožit,

jdou hledat zemi slíbenou.

•

Jdou cesty plné slepých ptáků,

jdou rozpálenou krajinou

jdou pomalu a tiše v šiku

jdou, a ti co nejdou, zahynou

•

Barvy dne. . .

•

...

☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆

"Komu zvoní hrana"

Při účtování s prošlým rokem již několik let věnuji pár řádek politické situaci v Evropě i ve Světě. Přimělo mě k tomu otevření hranic Schengenu a masivní muslimská migrace v roce 2015, dobře organizovaná a přesně cílená. Své úvahy posouvám až za fotky a odkazy na webové stránky jiných fotografů, protože chápu, že i názory na masivní migraci mohou být různé. A také na to, k čemu má být dnes využita.

Zdrojem takzvaných uprchlíků, mezi které se schoval kde kdo, dokonce i brutální vrazi z Islámského státu, byly především rozvrácené země v západním světem rozpoutaných či podporovaných válkách a totální politický chaos v mnoha arabských zemích. Není náhoda, že jde často o země s obrovskými zásobami ropy a plynu, o které se desetiletí bojuje. Již ne pouze diplomatickou cestou, ale také zbraněmi. Afganistán, Libye, Irák, Sýrie, dnešní Jemen, následovat je může Írán a další země. Dnes nejen tyto války, ale i obrovský nárůst obyvatel v chudých afrických zemích přispívá k nekončící imigraci.

Někteří vrcholní politici Evropské Unie v čele s německou kancléřkou, která vše svojí autoritou zaštítila, se touto obří imigrací snaží docílit likvidaci národních států a vytvoření jediného superstátu - Spojených států Evropských. Na ruku jim jdou nadnárodní korporace, v mylné doměnce, že tím cosi v budoucnu získají.

Nezískají nic. Pokud bude pokračovat ilegální migrace z Afriky a Arábie, vznikne neuvěřitelný chaos, jaký již v mnoha zemích západu zaznamenáváme. Občanské nepokoje a pokojné demonstrace se rázem mohou změnit v cosi, co nebude daleko od občanské vàlky.

Již dnes v Německu proti sobě na pomyslných barikádách stojí nejen politické strany (AfD x SPD, die Linke, zelení), ale s nimi i obyčejní lidé. Mnozí tuší, že evropská civilizace může mířit velmi rychle do záhuby. Snadno ji nahradí islám, s dokonale propracovanou ideologií nadřazenosti ostatním, velkou porodností žen a ochotou za svoji víru zemřít. Islám totiž není pouhé intimní náboženství, ale především politika, která se uskutečňuje šaríjou.

Co nechtějí chápat některé vlády a mnozí politici EU, již pochopila většina jejich voličů. Proces otevřených hranic se tak načas zastavil. Evropa ani nemůže být schopna poskytnout útulek všem, kteří si to přejí.

Nyní nám OSN servíruje tzv. Globální pakt o migraci, který ve svém důsledku udělá z ilegálních migrantů legální. Pak již obrana bude velmi svízelná. Populace v nejchudších zemím stále prudce vzrůstá. Brzy bude na Zemi 9 miliard lidí. Ne všichni se uživí tam, kde se narodili.

Marrákešskou deklarací OSN hodlá zcela změnit pravidla ilegální migrace, která se stane rázem legální a jednotlivé státy bránící se invazi ji budou porušovat. Všichni migrující lidé se tak v budoucnu stanou uprchlíky. OSN ztrácí sympatie mnohých a podle mě si tím kope svůj hrob.

V říjnu mě zaujal proslov mladé Slovenky, za který byla ostrakizována a mediálně lynčována. Stojí za pozornost. Jestliže tahle jasná slova vadí, kde to vlastně jsme a kam jsme se dostali? Evropa již stovky let multikulturní je. Ale ti, kteří je tímto slůvkem zaštiťují, ji hodlají zničit.

Marrákešskou deklaraci schválily nejsilnější země EU. Možná z důvodu, aby nám nadále vnucovali přerozdělování jejich imigrantů, kterých se potřebují zbavit. Je dobře, že jsme k jejímu podpisu nepřistoupili. Pomůže nám to ale, když pakt o uprchlících ano?

Abychom si ujasnili důvod, který vede mnohé vrcholné politiky k protlačení podobných nesmyslů ničících samostatně státy, musíme vědět, kdo za globalizací a multikulturalismem stojí. Dle mnohých je to především OSN a další nadnárodní instituce, např. Mezinárodní měnový fond. To ony touží po globálním vládnutí a národní státy jim stojí v cestě a jsou poslední vážnou překážkou“.

Bruselská budova, kde sídlí Evropská komise, je dnes vyzdobena hesly připomínajícími padesátá léta v socialismu. Hned při vstupu do budovy Evropské komise visí poutač v překladu sdělující toto: "Klimatické závazky do roku 2030 splníme.“ Západ se rozhodl vyzkoušet si na vlastní kůži svoji verzi RVHP a řízeného socialistického hospodářství. To nemůže dopadnout dobře.

Ano, řítíme se do světa, který ještě nedávno vypadal jako román sci-fi. Stává se realitou.

V Orwellově slovech "v časech všeobecné lži se stává vyslovená pravda revolučním činem...", je ve zkratce řečeno vše.

Již je to dávno, co jsem si přečetl orwelův román "1984". Kdysi jsem si ho vztahoval k omezení slova v ČSSR, nyní mám stejný pocit z dnešních mainstremových médií. Velký bratr nezemřel, Velký bratr stále nad námi bdí, jen poněkud změnil svoji řeč, praktiky, vizáž. A nástroje k našemu ovládnutí má dnes mnohem účinnější než dříve.

"Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla." Ano, Orwell měl pravdu.

Letos jsem si přečetl podobně alarmující knihu Huxleyho "Konec civilizace", aneb Překrásný Nový svět. Obě tyto knihu jsou trochu jiné, přesto mluví o podobném osudu lidí. Svět možná mílovými kroky k jednomu takovému osudu směřuje...

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst.

Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu.

Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti.

Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem.

Jak Huxley poznamenal v Brave New World, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení.

Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší.

Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

(AZCitáty.cz)

Naší nadějí jsou volby do Evropského parlamentu. Doufám, že k nim mimořádně voliči přijdou a rozdají zcela nové karty, s kterými se bude v budoucnu hrát.

Na závěr bych rád uvedl příspěvek z jedné diskuze pod nejmenovaným článkem na Neviditelném psu (autor: A. Pakosta Datum: 17.5.2018):

"Úžasná je ta sebestřednost lidského druhu, který, domnívaje se, že je vrcholem vývoje života na této planetě, je přesvědčen, že jeho konec planeta nepřežije. Zajímalo by mne, zda si to o sobě mysleli i dinosauři, kteří tu byli přes sto milionů let! V porovnání s nimi jsou primáti, včetně člověka, jen ukázkovou slepou uličkou vývoje. Jsme tu všeho všudy pár set tisíc let, a už jsme naprosto neschopní se udržet - likvidujeme své vlastní biotopy a přemnožení jsme jak svého času králíci v Austrálii. Ale z hlediska dějin planety těch pár set tisíc let neznamená nic - až se lidstvo vzájemně vyhubí, nebo prostě vyhyne hladem po zničení světového ekosystému, planetární vývoj se nezastaví, a za milion let či dva nebude po lidstvu ani stopa. Existuje i méně apokalyptická verze této prognózy - lidé nezlikvidují celý svůj druh, vyhyne jen civilizace. Primitivní formy lidského druhu jsou totiž mnohem životaschopnější, nepotřebují k životu sofistikovanou technickou infrastrukturu jako my, a prostě se rozmnožují bez ohledu na následky..."

Mizerná situace dlouhobě trvá na Ukrajině, která je ekonomicky zcela rozvrácena a tento stav jakoby vyhovoval mnohým. Dobře o tom promluvil ukrajinský novinář Ruslan Kocaba. Nejen jeho svědectví ukazuje na to, že Rusko není jediným, ani prvním viníkem této situace. Doufejme, že si někdo nevybral Ukrajinu za válečné bojiště mezi Ruskem a silami NATO.

P. S. Uznávám, že je text dlouhý, možná ho stačilo zkrátit, jako se to podařilo bývalé ministryni spravedlnosti Daniele Kovářové:

"vaječňák bez mléka, knihy bez humoru, cirkusy bez zvířat, veřejná vystoupení bez nadsázky, manželství bez dětí, ženy bez něžnosti, obyvatelstvo bez názoru..."

...

Stále žijeme v klidném státě bez přímých teroristických hrozeb ale to nemusí být navždy.

Za odměnu všem co proslov, kdy jsem využil citaci z jiných zdrojů, vydrželi, věnuji video Moravském Toskánsku.

Přeji vám všem abyste v novém roce našli svůj pramen zázračné čisté vody - video

Přeji vám všem šťastný a spokojený nový rok.

Stále žijeme v dobré době, v krásné zemi, nezapomeňme na to a važme si toho.