TOP 12: zastavení v čase (rok 2014)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2014)

Další rok se utápí v melancholii krátkých prosincových dnů a nezbývá než se poohlénout co dobrého přinesl a co naopak vzal. Pokud zůstanu u fotek, které zcela zaplnily prostor jednoho z paměťových pevných disků mého nootebooku, nezbývá než potvrdit další ústup od tématiky makro. I letos převažovaly krajinky, které stály za objevováním nových míst, převážně v horách Šumavy, k níž mám citově tak blízko.
Krajinným fotkám se přesto zcela vyhnu a budu se znovu u dvanácti zastavení držet obvyklých makrofotek. U nich jde o jiný pohled, odhalující to, co jinak zůstane navždy skryto.

Příjemné prožití vánočních svátků
a hodně štěstí v novém roce.

Často nahlížím do nejrůznějších galerií fotografů a obdivuji, co dokázali vytvořit. Skvělých webových stránek pojednávajících nejen o přírodě přibývá a opravdu je na co se koukat. Dovolte mi proto, abych Vás pozval na skromnou prohlídku TOP 12, ale také na tyto webové stránky. I jich jsem vybral dvanáct...

Prvním bude web Ondřeje Prosického. Jeho jedovaté kostarické žabky již skoro deset let spokojeně visí na stěně synova pokoje.

Déšť matičce Zemi přinesl mnohé. Je to právě voda, která stála při zrodu života a spolu s blahodárnými paprsky slunce se postarala o vše podstatné. Je rozumné uctívat vodu, milovat ji a chránit. Je krásná, nejen když má rozpuštěné vlasy...

Novým objevem se pro mne staly stránky www.fotojirina.cz. Některé krajinky jsou tak fotogenické, že se neomrzí.

Život má mnoho podob a zdá se být věčný. Aby se ale na naší planetě udržel, musíme my lidé našlapovat potichu, potichučku ...

Do exotických krajin, kam ne každý má možnost nahlédnout, nás pozve Petr Bambousek.

Nebe nikde nechybí, přestože si z něho pomněnky každý rok znovu a znovu po kouskách uždibují ...

Lovy beze zbraní jsou doménou Rostislava Stacha. Jeho kniha Fotolovy 2 mi dělá radost v mojí knihovně, kde je vícero fotografických knih.

Z touhy růst a líbit se světu vzkvétají zjara tmavomodré květy rozrazilu, aby zkrášlily břehy horských potůčků ...

Rád si prohlížím i fotky Borise Michalíčka v jeho poetickém webu www.borievky.com.

Tykadla květin, tyčinky hmyzu, dokonalost abstraktu je skryta v detailech ...

Pokud dáváte přednost zvířátkům naší přírody a exotika vás tolik neláká, mohu doporučit stránky www.jmichal.cz, kde neleznete mnoho krásných fotek.

Viděl jsem čirou vodu růst z chladného dechu ranních mlh, průzračnou a čistou jako slzu vzpomínek ...

Mnoho čtenářů Šlápot jistě jezdí do vysokých hor. Někteří po nich chodí jen nalehko, jiní je přecházejí s báglem na zádech, další zase prolézají feratty přímo k vrcholkům. Těm všem se jistě zavděčí vyprávění a pohledy shora Jakuba Cejpka..

Vzepřít se svému osudu, to se vždy cení, z hlubiny lesa - odtud jdu a čekám vzkříšení ...

Do sekce krajinářské fotografie zavítáme i na webu www.michalbalada.com, které potěší romantická srdce svojí malebností.

Až uvidíte žlutou louku plnou rozkvetlých pampelišek, vzpomeňte si, že jejich semínka spadají z nebe ...

Pro mne jsou přitažlivé i galerie, kde pobíhá nejrůznější malý hmyz. Pokud nemáte strach otevřít jednu z nich a nebojíte se, že se Vám po bytě rozlezou mravenci, brouci, pavouci či jiná havěť, klikněte na www.d-photo.cz. Tam čeká průvodce Lubomír Doubek. A nebojte se, nečíhají tam jen brouci...

Víc očí víc vidí, to neplatí jen pro lidi ...

Wildnature.cz Martina Hejzlara nabízí Foto s příběhem. A protože si i rád čtu, zařadil jsem do výběru i jeho webové stránky.

Co barevných listí vítr svál do prázdných dlaní, co ve větru podzim zanechal. Kalná jsou jitra kouzelníků a život je vzácný dar ...

Asi jste již zvířátky a přírodou zahlceni a tak Vám nabídnu něco z jiného šálku. Káva v něm bude často jen černobílá a zarámovaná ve čtverci, ale vždy chutná a originální. Uvidíte architekturu tak, jak jste ji ještě neviděli.

Dívej se pozorně. Tahle krása není na prodej a sebemenší dotyk ji navždy zničí ...

Jako třešničku na dortu jsem si ponechal Ladislava Kamaráda a jeho www.horolezec.cz, kde není mnoho fotek, ale všechny jsou fascinující.

Tak už to v životě chodí, když něco umírá, jiné se rodí ...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Podobně jako ve škole ohodnoťte právě končící rok 2014.

264 27% Za jedna.

201 20% Za dvě.

163 16% Za tři.

170 17% Za čtyři.

192 19% Za pět.

Hlasovalo 990 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

24. prosince 2014 16:10

Paulie říká

Děkuji za pěkné fotky, jimiž obohacuješ tyto stránky, a přeji hezké svátky a do nového roku plno krásných pohledů nejen skrz objektiv fotoaparátu.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

24. prosince 2014 21:55

Rony říká

Díky, i já Vám do Prahy přeji krásné svátky a hodně štěstí v novém roce.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.