Svéráz pošumavského "lovu"
vydáno 22. března 2017 – napsal Rony – 3 komentáře
Lehkou parodii v nadpisu lze vysvětlit celkem jednoduše. Pro další nedělní vandrování jsme si totiž zvolili hornatou oblast mezi Českým Krumlovem a Světlíkem, krajinu kdysi obývanou převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Po nich zde zbyly rozlehlé pastviny, lesy a ... liduprázdno.
Zvláštní čaro putování nás vyvede od Okolí k vrcholku protáhlého kopce Hrubec a do Svérázu.
Začínáme hezky shora, ze Světlíku. To je víska na kopečku vysokém 800 m a dominuje jí kostel, založený kolem poloviny 13. století. Jedno putování okolní podzimní přírodou již Šlápoty popsaly. Dnes se však os Světlíku nevydáme k Muckovu, ale směrem k Svérázu a Malšínu.
Za obcí odbočíme vlevo ke Křížové hoře (828 m n. m.). Cesta vede mezi rozlehlými pastvinami a kdyby nám protivně rozptýlená oblačnost nebránila ve výhledu, dohlédli bychom snadno k horám boletického vojenského újezdu, ale i k hraničnímu hřebenu Trojmezné. Je lezavo, led pokryl všechny louže a slunce má šanci se ukázat snad jenom na vteřinku. V závějích navátých přes zimu jsou u cesty ještě zbytky sněhu. Přesto si vysoko nad našimi hlavami prozpěvují svoji milostnou melodii první skřivani.
Sešli jsme se po delším čase v pestrém složení a je o čem si povídat. Jen já toho moc nenamluvím. Pozoruhodná krajina plná nostalgie vdechla kouzlo pošmourné neděli a tak se zdržuji častým focením. Jestli z toho bude něco ke koukání, netuším.
Kostel ve Světlíku byl založen kolem poloviny 13. století. V roce 1663 rozšířen a v letech 1872-74 stavebně upraven. Devadesátá léta 20. století pak znamenal kompletní rekonstrukcí, roku 1999 byly posvěceny dva nové bronzové zvony ze zvonařství Rudolfa Pernera v Pasově.
Zrcadlení doby.
Jasný zvuk pasovských zvonů Rudolfa Pernera si vyslechneme na vlastní uši. Právě odbíjí desátá.
Zbytky kamenných koryt jako skulptury cesty poutníka.
Domy zde stojí mohutné a mnohé jen díky tomu odolaly zubu času.
Pohled od Křížové hory.
Pod námi jsou mokřiny prameniště Černého potoka, který stéká přes těžené rašeliniště k Blatné a nedalekému Lipnu. Volně kráčíme přes travnatý vrcholek Bučince k Sušskému potoku. I zde překonáváme mokřady, stále dokonale vymrzlé. Pastviny se začínají střídat s lesy. Nad námi se zdvihá vrch s názvem Okolí (953 m n. m.), který podcházíme po lučinách bývalé vísky Dolní Okolí. Z té zbylo jen pár ruin.
Naše pohledy zpět zavadí o nezřetelný, vzdálený zasněžený vrchol. Než se shodneme, že jde o Hraničník, chvilku to trvá. Sousední mohutná Smrčina se skrývá v oparu hned vedle něho. Teprve v klidu u tabletu jsem nybyl přesvědčení, že zasněženou horou je Plechý.
Stará mapa vykazuje německé názvy zaniklých obcí.
Vymotáme se z pastvin a v lese rozděláváme oheň k upečení klobás a buřtů. Suché smrkové dřevo krásně hoří a tak se pauza na oběd docela protáhne. Po překročení cyklostezky klesáme k bývalému Podolí. Prvními posly jara jsou zde výhonky devětsilu. Jejich paličky se prodraly na světlo ztvrdlou zemí a dělají nám radost. Jiné kvítko dnes neuvidíme, přece jen jdeme v dost velké nadmořské výšce, kde ještě nedávno ležel sníh. To je vidět z okolní udusané trávy. Dostali jsme se k prameniśti Svérázského potoka, kde se rozhodneme poslední úsek cesty zpestřit výstupem na protáhlý vrch Hrubec (843 m n. m.). Odbočku na hřeben nevidíme a proto jdeme přes bývalý Dětošín po další z cyklotras, které zde nahrazují chybějící turistické značení. Je to divné, ale mezi Světlíkem a Malšínem turistům značky zcela chybí. Přitom se shodujeme, že jde i velmi krásnou a atraktivní oblast pro pěší vandrování. Lesy se střídají s horskými pastvinami, často s hezkým výhledem do okolí, a především jde o lidmi zcela opuštěnou, tichou krajinu.
Syrovost krajiny je zdůrazněna nevlídným počasím.
Pastviny patří ke koloritu Pošumaví.
U Křížové hory.
Bučinec...
...
Jen nakrátko se vyjasní.
Lidová tvořivost.
Dvojvrchol Okolí (956 m n. m.) je celý zalesněný.
...
U prameniště Sušského potoka.
...
...
...
Jaro se dočká...
...
Dolní Okolí ja další z mnoha vysídlených obcí.
...
Vzdálená Smrčiná a zřejmě zasněžený vrchol Plechého, nejvyšší hory české strany Šumavy..
Porada dravců - tak zaslanou fotku nazvala Štěpánka. Já bych ji nazval Tři mudrci.
U ohníčku...
Hodná Vločka!
Zbyde pro mě něco?
Devětsil se dere na světlo boží.
Suš a Bohdalovice a Branný vrch.
U (bývalého) Podolí.
Vystupujeme k hřebenu hory, avšak čas již tlačí Míru a Ájou k rozhodnutí Hrubec jen podejít. Slibuji, že je přes vrchol brzy dohoním, abych je odvezl zpět do Světlíku k autu včas. Čeká je totiž další zážitek, tentokrát k budějovickém kině, kde dávají něco o nějakém psovi. A tak nechám za sebou kluky a skoro běžím pěšinkou kolem křížku k vrcholové tyčce. A dál dolů cestou necestou k Svérázu. Sbíhám novou cestou k potoku a připadám si jako ten pes. Je mi divné, že přede mnou nikdo není. V přesvědčení, že zkratkou zabloudili a já jsem před nimi, mě potvrdí bahnitý terén za potokem, kde není ani stopa. Očichávám místo a volám mobilem zbloudilcům, kde jsou. Podle všeho bloudí kdo ví kde.
Než dorazí do Svérázu, jdu si prohlédnout mohutný kostel, který spolu s okolními starými domy tvoří krásnou kulisu, cíl naší cesty. Kostel sv. Petra a Pavla zdobí barokní svatyně pocházející z let 1774-1775, která se nachází na místě starší kostelní stavby, doložené z roku 1357. Do nového kostela byla přenesena uctívaná gotická mariánská socha. Dvojjazyčná cedule u vstupu do kostela oznamuje nejen rok založení, ale slovem " vyhnání" i vysídlení německých obyvatel. Krutosti 2. světové války, její příčiny a její důsledky se k nám budou nejen ve zdejších opuštěných zdech neustále vracet. Zlo, které i k nám přišlo z nacistického Německa bylo neskutečné. Asi i proto se dnes Němci snaží nebýt Němci, ale především Evropany. A toto chtějí i od ostatních národů. Ale já se cítím jako Čech, patriot, ne anonymní Evropan.
Když si takhle o samotě přemýšlím, zazvoní mi mobil. V posledních dnech a týdnech mě denně otravují telefonáty od různých makléřských firem s tím, že ve své nové platformě zhodnotí moje těžce vydělané peníze. Mít volně dostupné telefonní číslo je dnes k zbláznění. Bankovním makléřům zjevně dochází lehká obživa v podobě výběru poplatků od lidí, co se nechávají napálit. Také jsem jedním z nich. Vždy si přitom vzpomenu na přítelkyni Lenu, která udělala velké terno s podobným milionářem a je mi z toho na nic.
Přiložím v obavách mobil k uchu a ozve se. "Kde jsi? My už jsme u auta..."
Bohdalovice a vzdálená Kleť.
Vrch Hrubec.
Na vrcholu.
Chaloupka pro zvířátka (lehce pasterizovaná).
U Svérázu.
...
Volksschule - pokud jsem správně vyluštil prastarý německý název.
...
...
Svéráz = Tweraz.
Kaplička z cesty mezi Světlíkem a Suší.
Kostel ve Svéràzu od Suše.
Ke vzpomínce na bývalou německou farnost Svéráz založenou r. 1273 až do vyhnání r. 1946 s jejím počtem 1 800 obyvatel v 18 vesnicích.
...
... rodáci zmizeli a o náhrobky se dnes nemá kdo starat.
...
Všeho do času, jenom smrt navždy...
Kostel sv. Petra a Pavla.
...
...
...
...
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
28. března 2017 14:35
Rony říká
Děkuji zdvořile . Podíval jsem se na rajče a ty fotky jsou mi povědomé. Moje vzpomínky na totožnou trasu (opačným směrem) Světlík - Muckov, na kterou je i v textu článku Šlápot odkaz, se mi osvěžily. T
aké mě zaujaly fotky z letu balónem z Krumlova, byť vás vítr odfoukl na opačnou stranu než nás na podzim, tedy ke Kájovu. A určitě Tibet.
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Nad Latschensee - za poslední tisícovkou České republiky l.
- Pod širák do Českého krasu lll.
- Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen l.
- Čundrem na poslední tisícovky Šumavy ll. - Kapradinec jižní vrchol
- Velký Kameník, druhý pokus
- Šumavské tisícovky ve VVP Boletice
- Šumperk l. - Háj a Hanušovická vrchovina
- Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart
- TOP 12: zastavení v čase (rok 2014)
- Půltucet (leden 2019) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Zakarpatská Ukrajina
- Smrčinou na Plechý
- Zillertalské Alpy
- Půltucet (červen 2018) - příběh fotografie
- Půltucet (květen 2020) - příběh fotografie
- Půltucet (březen 2022) - příběh fotografie
- Národní park Podyjí lV. - Vranovská přehrada
- Island, část II.: vandr mezi ledovci
- Hallstatt a jezera Solné komory lll.
- Na návštěvě ve Slovinsku I.
25. března 2017 20:15
Mirka říká
Zdravím Šlápoty- pěkně se ta Vaše povídání čtou a jsou inspirací pro naše výlety. Možná jsme se na Světlíku málem potkali : http://hejdlov.rajce.idnes.cz/Jit_krajinou...Svetlik_Muckov-okruh/ .
Přeji krásné výlety!
Mirka