Švecburg aneb středověk neskončil...

Švecburg aneb středověk neskončil...

Nejstarší hrad v Čechách a na Moravě určitě navštívily davy lidí, z velké části cizinců. Ale co ten nejmladší? Zvlášť, když zatím není zakreslen na mapách a neví o něm ani mnoho lidí z okolí...

Dnes se vydáme za opravdovou specialitou. Nejmladším hradem nebo spíše hrádkem v Čechách.

Vše začalo značně prozaicky otázkou "Kam dneska vyrazíme na kole?" Tu jsem si položil se strýcem Jirkou, ale naštěstí mu přišla SMS, že se v ten samý den vydali jeho kamarádi na jakýsi hrad Švecburg. V duchu si říkám, co je to za hrad, když jsem o něm ještě neslyšel, odpověď však dostávám po několika minutách hledání na internetu. Na serveru mapy.cz je jedna jeho fotka uprostřed pole s malými lesíky a na tn.cz zase reportáž. Nikde jinde na internetu ale není ani zmínka, a tak mě posedla touha se tam vydat.

Vyjeli jsme sice až po druhé hodině odpolední, ale do večera času dost... :) V plánu bylo následovat žlutou značku směrem na jih na Dobrou Vodu do Stříteže, ale nechtělo se nám přes Podsrp, tak jsme projeli Volyňskou ulicí, za městem zabočili doleva a kolem Vajaxu došlapali do Zadních Ptákovic. Tam jsme uhnuli ze žluté, jež se k nám na silnici přidala, a objeli další kopec po polních cestách a asfaltkách. Od Miloňovic jsme se však žluté poctivě drželi.

Turistická značka nás navedla po silnici na Sudkovice, pak polní cestou k Milejovicím a odtud docela dlouhým stoupáním na kostel Dobrá Voda. Jedná se o poutní kostel, který by byl celkem obyčejný, kdyby jednak nestál uprostřed lesa kousek od vrcholu kopce Vráž a druhak u něj nebyl pramen křišťálově čisté vody (ještě nikdy jsem po ní nelítal na záchod :) ). Navíc je kostel obklopen křížovou cestou tvořenou kapličkami s křesťanskými obrazy. Místo na člověka působí vpravdě kouzelně a jeho návštěvu určitě doporučuji (ze Strakonice tam můžete dojít i pěšky, vzdálenost odhaduji na 15 km). Více informací o kostele i pramenu dobré vody najdete na stránkách Milejovic.

[IMG:http://im.foto.mapy.cz//big/4aa42a8f2e69a68078c60000.jpg]Kostel Dobrá Voda (foto ze serveru mapy.cz, autor d.zampach)[/IMG]

Po krátké zastávce jsme sjeli po žluté do Stříteže a po silnici dojeli přes Skály do Kváskovic, přičemž se mi cestou povedlo zahlédnout červenou stříšku cíle naší cesty (nad vesnicí vpravo na kopečku schovaná v lesíku). Odsud je hrádek celkem blízko. Stačí ve vesnici zabočit na Netonice a pak v zatáčce doleva, když se vyjíždí z vesnice, odbočit doprava po asfaltové cestě k malému rybníčku.

Pak se hned dejte doleva (je třeba být nalevo od rybníčku) a při první příležitosti odbočte na pole. Nahoru by měla vést stopa od aut, i když dost záleží na stavu pole (pokud je čerstvě zorané, prostě jděte nahoru). Stoupání po zoraném poli je dost namáhavé i s dobrým horských kolem, naštěstí není příliš dlouhé. Odměnou za dřinu bude pohled na nejmladší hrad v Čechách.

Dobyl jsem hrad a na důkaz mě strejda vyfotil od pole.

Hrad Švecburg

Když říkám (tedy píšu) hrad, můžu vytvořit trochu zavádějící dojem. Ačkoliv má tři nádvoří, jeho rozloha činí zhruba 15 x 10 m. Má jednu věž o výšce asi dvou pater a skládá se přibližně ze 3 domků spojených mezi sebou hradními zdmi. Přesto se bezesporu jedná o hrad, jelikož se tvořen z kamenů a vše je vyvedeno ve středověkém stylu (včetně kvalitních bytelných dvěří). Výjimkou je střecha, kterou tvoří nové tašky. Není tam téměř nic "novodobého", žádná elektrika či voda, avšak ani studna.

Fotografie mám bohužel jen z mobilu, takže se omlouvám za nižší kvalitu.

Pohled na věž a přilehlou budovu (trochu proti sluníčku, ale co se dalo dělat...)

Budovy okolo III. nádvoří

Spižírna, jediná zamčená místnost. Zatím je v ní ale jen pár židlí a svíčka (hradní pán se asi pořádně najedl než odjel).

Celá budova stojí na místě bývalého středověkého hradu, z něhož zbyly už jen základy. Prý byl doslova rozebrán někdy po třicetileté válce.

Věž, tentokrát však trochu z jiné strany

II. nádvoří a lavička pro uondané návštěvníky z nižších vrstev (šlechtici mají lavičku uvnitř jednoho z křídel)

Malá budova, v níž se nachází pouze lavička určená k odpočinku pro hosty zdaleka.

Pikantní je na hradě především fakt, že ho postavil jen jeden člověk. Pan Švec, invalidní důchodce. Z jeho jména je zřejmé, odkud se vzal název hradu. Navíc ho vybudoval převážně z materiálů, jež si sám sehnal, kameny jsou tedy povětšinou z okolních polí. A celé dílo zvládnul za pouhé dva roky (či dva a půl roku). Opravdu dobrý výkon.

Základní kámen na sobě nese LP 2007.

Krásná rytina oslavující dovednost a sílu hradního pána.

Věž v celé své kráse a velikosti

Měli jsme štěstí, jelikož pár minut po nás na místo přišel jeden starý pán s ženou a vnoučaty. Zjevně toho věděl o hradě celkem dost, a tak nás zasvětil do legend, jež se k němu vztahují. Hradní pán měl prý vždycky rád černé jeřabiny, a tak si je narouboval, aby je mohl vysadit na nádvoří. Jenže si pak spletl rouby a na nádvoří rostou jeřabiny červené.

Červené jeřabiny, jež měly být černé...

Hlavní nádvoří se základním kamenem a starý pán s vnoučaty, kterého jsme tam potkali.

Další zajímavá historka se vztahuje k obrazu v místnůsce pod věží, na němž je namalován hrad. Pán nám tvrdil, že si ho zbudoval jako menší hrádek poblíž Prahy, kam často jezdí, aby to neměl tak daleko... :)

Pan Švec si postavil také menší hrádek blízko u Prahy. Nejspíš ho pojmenoval po nějakém svém předkovi Karlovi.

Helfenburk a se západem slunce domů

Asi ve tři čtvrtě na pět jsme se nasvačení a odpočatí vydali dále, na Helfenburk. Plán to byl vzhledem k brzkému stmívání celkem odvážný. Sjeli jsme do Kváskovic a vydali se zpět do Stříteže. Cestou jsme však odbočili po cyklotrase na asfaltku vedoucí lesem někam bůhvíkam. Po ní jsme se přibližovali Helfenburku, až jsme narazili na modrou vedoucí po hřebeni ke zřícenině hradu.

Na modré, na níž je celkem drsný terén i pro horská kola, se mi stala nemilá věc. Ne úplně šikovně jsem najel na klacek a ten se mi zapletl do přehazovačky, čímž ji ohnul. Strejda to naštěstí trochu vrátil do pořádku, jinak bych nemohl přehazovat vůbec, ale pořád mi při přehození na nižší převodové stupně padal řetěz, musel jsem tedy dávat pozor a modlit se.

[IMG:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4d/Helfenburk1.jpg|S400]Helfenburk (fotka z Wikimedia Commons, autor Chmee2)[/IMG]

Kvůli mému defektu a kvůli blížícímu se západu slunce jsme jeli zpátky po silnici. Tedy skoro pořád. Z Helfenburku se totiž strejda rozhodl jet po červené, která padá opravdu prudce, kolmo na vrstevnice a navíc se na ní vyskytují staré, polorozpadlé schody. Tuhle část jsem radši vynechal a sjezdu si užil až na rozumnější, leč stále docela prudké lesní cestě.

Dál jsme jeli po silnici přes Koječín, Jiřetice, Čepřovice do Stříteže, kde nám to nedalo a vyšlápli jsme si po asfaltce (jinou cestou než na Dobrou Vodu) na kopec, který se pak sjížděl přes pole a polní cesty do Milejovic. Cestou jsme se zastavili pozorovat západ slunce.

Západ slunce focený na cestě mezi Stříteží a Milejovicemi

Slunce nám mává posledními paprsky a pobízí nás ke spěchu

Vzhledem ke snižující se teplotě a přibližující se tmě jsme spěchali nejkratší cestou po silnici do Strakonic (tedy kolem Hoštic, přes Milíkovice, Svaryšov a Kapsovu Lhotu). Závěr téměř 60 km dlouhého výletu nám zpestřily opravdu nádherné červánky oznamující, že i další den se můžeme těšit na pěkné počasí.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Paulie

Paulie

Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.

Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

7. října 2009 20:47

HoHo říká

škoda, že jsem zrovna nejel taky... tak ale třeba se na ten Švecburg ještě někdy zajedem podívat...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Japo

8. října 2009 00:26

Japo říká

Já bych ho chtěl pořádně nafotit, tak jsem pro. Ale není daleko, můžeš tam zajet i sám někdy odpoledne .

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

HoHo

8. října 2009 16:24

HoHo říká

No, tak někdy, třeba příští rok, tam ještě určo vyrazíme... Ale samotnýmu se mi tam nechce...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

8. října 2009 16:36

Jack říká

Pěkný článek, jsem ani nevěděl, že tohle existuje a byla by to docela dobrá projížďka, tak kdyby Vám nevadilo, přidal bych se někdy taky

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Janka

27. října 2009 18:42

Janka říká

Ahojky, chcete se podívat i na video?

http://tn.nova.cz/bin/search_adv_media_desc.php?media_id=480499

tak se koukněte Janina Šveců

Rony

31. října 2009 21:49

Rony říká

Dobrý odkaz Janko, ten si tam může Pavel zadat přímo k textu.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.