Šumperk V. - Velký Roudný, Slezská Harta a Šternberk

Šumperk V. - Velký Roudný, Slezská Harta a Šternberk

K přehradě Slezská Harta jsem se opravdu těšil. Stejně tak na sopky Nízkého Jeseníku, které okolí zdobí. Poslední den jsme si užívali bez stresu a se Slezskem se loučili v Šternberku, který má turistům co nabídnout.

Nizký Jeseník a Štermberk

Ráno po snídani opouštíme hotel Koruna, Václav jistě s velkou úlevou, a jedeme k Slezské Hartě. To byl pro mne jeden z prioritních cílů v tomto milém hornatém kraji. Nízký Jeseník zde zdobí několik dávno vyhaslých sopek, které mne lákaly. Pro bližší prozkoumání jejich vrcholů však nechám prostor Romanovi s Václavem.

Z Velkého Roudného na Malý Roudný

mapa Velký Roudný

Více než hodinová jízda autem končí pod kuželem Velkého Roudného, v obci, která propůjčila vrcholu jméno. Od barokního kostelu sv. Michala z druhé pol. 17. st., jenž je kulturní památkou, Venca s Romanem stoupají na přírodní památku Velký Roudný (780 m n. m.), třetí nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku. Tato sopka, bývalý stratovulkán, byla činná do počátku čtvrtohor.

Na samotném vrcholu nalezneme kráterovou prohlubeň. Svahy tvoří sypký vulkanický materiál a čedičová láva, která na úbočí Velkého Roudného vytvořila čtyři lávové proudy. Jeden z nich 5 km dlouhý vede až na druhou stranu řeky Moravice. Tu v místech dnešní přehrady Slezská Harta lávový proud zatatasil a vzniklo velké jezero, do kterého padaly sopečné vyvřeliny. Vytvořily se usazeniny pórovitých tufitů, jež se těžily jako stavební materiál. Přírodní památky chrání u Razové tufity, u Meziny zase lávový proud. U obce Bílčice najdeme stále činný lom na těžbu čediče.

Na vrcholu stojí ve výšce 780 m n. m. dřevěná rozhledna s výhledem na přehradu Slezskou Hartu a na Nízký i Hrubý Jeseník. Zatímco nemocí oslabený Václav shora sejde rovnou zpět k autu, Roman se ještě vydává před sedélko k Malému Roudnému. Jeho svahy tvoří terasovité pastviny s mezemi, vrchol je zčásti zalesněný, s omezeným výhledem.

Cyklostezkami kolem Slezské Harty

mapa cyklotrasy Stopař

Zahajujeme sjezdem k přehradě a podjíždíme Velký Roudný ze severu. Vrchol nám bude tvořit kulisu téměř celou cestu kolem Slezské Harty. Za potokem Lesná lehce vystoupáme nad Bílčice, odkud jedeme kolem čedičovému lomu k hrázi Slezské Harty.

Ve zkratce si povězme, že její výstavba probíhala deset let do roku 1997. Sypaná hráz je 540 m dlouhá a 65 m vysoká. Uvnitř skrývá malou vodní elektrárnu. Přehradní jezero má rozlohu 874 ha a je deváté největší na českém území.

U kostelu sv. Mikuláše v Roudném zahajujeme naše aktivity ..

Pěšáci mají napilno. Nejsou tak rychlí, jako my na elektrokolech

Pozdně barokní farní kostel vybudovaný v letech 1781-1782, na elipsovitém půdorysu se severní sakristií a západní věží. Interiér je členěný dvěma pilíři na tři pole, pruská klenba a lunety. (www.mapy.cz)

Velký Roudný.

Nad Slezskou Hartou ..

Na sypané přehradní hrázy...

...

...

...

...

Po kratší zastávce pokračujeme na opačnou stranu Harty po cyklotrase, kterou brzy ozdobí mnoho krásných výhledů na hladinu přehrady, po které se projíždí několik plachetnic. Nový povrch cyklostezky sem nalákal mnoho cyklistů, ale i pěších. Ti si mohou v přístavišti Leskovec nad Moravicí zapůjčit loď, nebo si objednat vyhlídkovou jízdu krásnou replikou plachetnice Santa Maria.

Zastavujeme ještě u posezení nad zálivem nedaleko vápenné pece z roku 1919, kde posvačíme. Stále se trasa příjemně kroutí, kopírujíce břehy jezera. Chvilku jsme výš s nadhledem na klidnou vodu, chvilku zase jedeme v blízkosti břehů.

V Razové míjíme přírodní památku Razovské tufity, které vznikly z mohutného lávového proudu činné sopky Velký Roudný a jedeme k pěknému výhledu na Hartu a Karlovecký kostel.

Kousek terénu a znovu krásná, čistá cesta

Výhledy nejsou vždy, kolem jezera je lesík.

Přístaviště v Leskovci nad Moravicí...

...

...

Pamatník Leskovickému mostu.

Krásné posezení.

Pohled od letiště Slezská Harta.

Karlovec od Razové...

...

Protože víme, že čekání Venci, který již jistě sestupuje z vrcholů Velkého Roudného, by bylo nepříjemně dlouhé, nezastavíme ani u Meziny, kde je další možnost spatřit lom, který dnes chrání přírodní památku Lázový proud u Meziny, z nedaleké Venušiny sopky. Zde lze spatřit sloupcovitou a kulovitou odlučnost čediče s příměsí olivínu.

Od Meziny si vybereme zkratku přes les, omylem sjedeme k tábořišti Loděnice, pak uháníme lesem pod Krahulčí skálu a dolů do Valšova. Z hlavní cesty brzy mizíme k Moravici, řece plnící Slezskou Hartu. Od Nové Pláně následuje dlouhý výjezd k Špičatému vrchu (654 m n. m.), ale za Volárnou stoupáme ještě výš, stále cestou, kterou jsme sem s autem po ránu přijeli. Brzy se objevuje kužel Velkého Roudného, a to znamená, že jsme u cíle velmi pěkné, hodnotné, ale nenáročné trasy.

Šternberk

Nasadíme na zadní nosič obě kola a jedeme s dobrou náladou do Šternberku, kde chceme navštívit hrad. Lepší náladu má i Venca, byť jeho polovina tváře je nehezky poznamenána. Radši omezujeme obvyklé vtípky, abychom ho nevyvedli z chatrné psychické rovnováhy. Skrytý před světem za svojí kšiltovkou a tmavými brýlemi nevypadá zase tak zle.

Ve Šternberku nás uchvátí klasicistní chrám, původně gotický kostel zvěstování Panny Marie z roku 1783. V sousedství lze navštívit klášter, dříve augustiniánský, zrušený Josefem II. v 18. st. Byl nejstarší augustiniánskou kanonii na Moravě, založenou již v roce 1371, později se budovy využívaly jako vojenská nemocnice.

Dvě vysoké věže nás uvedou do interiéru s oltářem z roku 1798 , kde zní nové varhany. Barokní hudba, která nás nepřetržitě provází, patří k prohlídkám kláštera, jež zavedou návstěvníky do zrestaurovaných barokních sálů, monumentálního kostela, klášterních sklepů, k obrazům barokního malíře J. K. Handkeho i současných autorů, či do loutkového divadla.

Passingerův mlýn ve Šternberku stojí v městské památkové zóně pod šternberským hradem. Mlýn z 15. st. byl přestavěn v roce 1750.

Barokní morový sloup s pozlacenou sochou Panny Marie. Na nárožích jsou umístěny sochy sv. Josefa, sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Karla Boromejského. Byl postaven knížetem Josefem Lichtenštejnem v roce 1719... (www.mapy.cz)

...

Hrad Šternberk

Kostel zvěstování Panny Marie je společně se sousedním barokním augustiánským klášterem zapsán mezi kulturní památky...

Fresky v interiéru zhotovil malíř František Antonín Šebesta-Sebastini...

...

...

...

...

Na prohlídku klášteru nejdeme, na tu chceme jít do hradu Šternberku. Venca však na ni rezignuje, což po zjištění, že stíháme dnešní poslední v 15 hodin, uděláme i my. Procházíme alespoň hradní branou k zahradnímu lesoparku, který vytvořil v letech 1907 - 1909 vídeňský architekt Albert Esche a fotíme hrad ze všech možných úhlů.

Hrad Šternberk založil v polovině 13. st. Zdeslav z Chlumce a Šternberka. Z původní stavby se zachovaly pouze zbytky opevnění, zdi hlavního paláce a také mohutná okrouhlá věž. Prohlídky nabízí pohledy do interiérů hradu, např. vzácnou kolekci gotických a renesančních dřevěných plastik. Reliéf Utrpení sv. Kunhuty patří mezi nejstarší dochované renesanční dřevořezby na Moravě. Zajímavou památkou je secesní osobní výtah. Najdeme zde i unikátní soubor italské a severské raně renesanční malby, spolu s ukázkami holandského a vlámského barokního malířství. Originály vystavených děl mají světové galerie, pařížský Louvre či petrohradská Ermitáž.

Hrad Šternberk - článek Kudy z nudy

U hradu Šternberku...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Jdeme k restauraci, já si ještě jednou odskočím vyslechnout varhany ke kostelu, abych se vrátil právě ve chvíli, kdy si kluci obědnavají jídlo. Dávám si před dlouhou cestou domů vepřové na houbách s rýží, abych se moc nepřejedl a neusínal za volantem.

Úsměvy autora valné většiny fotek a textu doprovázely celou šumperskou anabázi, jen Václav jich tentokrát moc nerozdal.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Znáte Nízký Jeseník?

33%Ano, velmi dobře.

32%Jen povrchně. Slezskou Hartu nebo pár kopců.

35%Neznám vůbec.

Hlasovalo 63 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.