Šumperk lll. - Hanušovickou vrchovinou na Rabštejn

Šumperk lll. - Hanušovickou vrchovinou na Rabštejn

Vrátíme se do okolí Šumperku a Hanušovické vrchoviny, kde se vydáme do hlubokých lesů k zbytkům hradu Rabštejnu.

Hanušovickou vrchovinou na Kamenný vrch a Rabštejn - den třetí

Po snídani, kterou si Václav opět poručil donést do postele, se vydáváme stejným směrem. Cílem bude zřícenina Rabštejnu v temných hvozdech Hanušovické vrchoviny.

Túra od Šumperku k Skřítku

mapa Kamenný vrch

Roman znovu zůstává osamocen, byť cesty pěší i cyklo máme dnes podobné. Tedy spíš než cesty, hlavní cíl. Ale pojďme hezky popořádku. Z Romanova vyprávění se později dozvíme, že si nevybral dobrou cestu. Přes Šumperk až do Nového Malína se nezbaví města a asfaltových cest, z nichž ho vysvobodí teprve Malínská rokle.

Wikipedie nám napoví, že první písemná zmínka o obci Frankštát (Nový Malín) pochází z roku 1350. Po roce 1945 došlo k vystěhování místního německého obyvatelstva a jejich místo zaujalo české obyvatelstvo, mezi nimi i mnoho volyňských Čechů přicházejících z území obsazených Sovětským svazem. 13. července 1947, při příležitosti čtvrtého výročí vypálení Českého Malína na Volyni nacisty byl Frankštát přejmenován na Nový Malín.

Dolina Manínské rokle se rychle zdvihá pod Kamenný vrch (964 m n. m.) s nízkou dřevěnou rozhlednou. Když ji Roman zdolává, voláme mu uvelebeni u hostince Rabštejn a domlouváme se, že tam hodinku počkáme. Shledáme se u pěkného venkovního posezení na velké louce, za kterou z lesů ční skalnatý vrcholek Zadní skály se zbytky hradu Rabštejnu. Chvíli ještě pokecáme a já předávám Romanovi postřehy, protože cestu od Rabštejna na Skřítek jsem před roky prošel se synem Lukášem. Do odjezdu autobusu od motorestu Skřítek má dost času Rabštejn zdolat a pohodlně stihnout autobus do Šumperku v 16:40 h.

Vrcholová rozhledna na Kamenném vrchu

Cyklostezkami po kopcích k Rabštejnu

mapy cyklotrasa - Stopař

Z hotelu jedeme do informačního střediska, kde nám paní sděluje, že Muzeum čarodějnických procesů je v sobotu a neděli zavřené. Otevřená bude alespoň radniční věž, kam se zítra vydáme.

Neblaze proslulé inkviziční procesy se zapsaly do dějin města Šumperka a blízkého okolí v letech 1679 - 1694. Expozice v Geschaderově domě odhaluje hon na čarodějnice a je zároveň jedním ze zastavení na „Čarodějnické cyklotrase“ vedoucí po stopách čarodějnických procesů od Mohelnice přes Šumperk až do Zlatých Hor.

My máme vlastní plán a z města vyrážíme k Annenskému dvoru, odkud začíná stoupání do hor a lesů nad Hraběšice, po kterých se tato část Hanušovické vrchoviny jmenuje - Hraběšická hornatina. Znovu jedeme dlouze kamenitou cestou, ale v krásné přírodě. Kamenný vrch objíždíme ze severu, poté již po příjemné asfaltce, umožňující nám zrychlit jízdu, míříme pod Rabštejn. Kola zamykáne pod hradem v lese u odbočky na vrchol a stoupáme vzhůru na Zadní skály. Trosky hradu leží uprostřed lesů ve svazích horského hřbetu svažujícího se do údolí říčky Oskavy. Hrad se rozkládal na dvou vysokých skalách a kdysi byl nejvýše postaveným hradem na Moravě. Na jeho vrchol šplháme skalním komínem za pomoci žebříků. Okolní skály jsou dobrým horolezeckým terénem, což je na nich patrné.

Projíždíme Šumperkem kolem secesního Schusterova domu.

Annenský dvůr je pod prvními zalesněnými kopci, v kterých se nadlouho ztratíme.

...

...

Výhled nad Hraběšicemi

...

Pod Rabštejnem ...

Hrad založil v druhé polovině 13. st. Hrabiše ze Švábenic a poprvé je doložen z roku 1318, kdy jej získal Jan Lucemburský. V 70. letech 15. st. došlo k jeho poškození vojskem Matyáše Korvína. Poté hrad vlastnili Žerotínové, ale opustili ho a vybudovali si zámek v Janovicích. Na hradě již bydleli jen služebníci a jeden čas v něm bylo vězení. Jako pevnost byl využit ještě za třicetileté války, v letech 1645 - 1646 jej ovládli Švédové a v druhé polovině 17. st. byl nadobro opuštěn.

Nahoře se vůbec necítíte jako na hradu, z vrcholů skalek se nám otevírají hezké pohledy na Hrubý a Nízký Jeseník, nekonečné moře lesů vlnící se v rytmu větru, který zde neustále profukuje. Slézáme ke kořenům stromů a vracíme se na palouk k hospodě Rabštejn. Je u ní pár desítek lidí, ale místa u bytelných dřevěných lavic a stolů stále dost. Dávám si fazolovou polévku, protože jako téměř vždy s sebou žádné jídlo nevezu a hlad už mám. Posedíme v příjemném prostředí skoro dvě hodiny, než se objeví osamocený strakonický vandrák Roman, jenž se béře po horách pěšky. Alespoň na chvíli ho potěšíme svojí milou přítomností, než vyrazíme dál.

Z hradu mnoho nezbylo.

Na vrcholové skály vedou skalní trhlinou žebříky

...

...

Rabštejnská krčma.

...

Úpatí Zadních skál.

U restaurace Rabštejn budeme dlouho vegetovat. Než přijde Roman z Kamenného vrchu.

Sjezd do údolí Oskavy ozdobí serpentiny, než se dostaneme do tmavého kaňonu říčky. Dlouhou a příjemnou jízdu dolů si užíváme a teprve u obce Oskavy znovu vjíždíme do kopců na Třemešek a Mladoňov. Kilometry hezky traverzujeme lesní svahy pod vrcholem Volyň (875 m n. m.). I my se dostáváme do Malínské rokle, kterou obloukem objedeme, abychom klesli do Nového Malína, odkud je Šumperk cobydup.

Údolí Oskavy

Novogotický kostel sv. Bedřich najdete v Bedřichově. Pochází z roku 1869, jeho boční oltáře jsou zasvěceny Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému srdci Mariinu.

Červená Felicie je můj sen. Krásné autíčko.

Medvěd v Mladoňově.

...

Podjíždíme Březový vrch.

Pastviny U dobré nálady.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.