Středohoří - do třetice všeho dobrého I.
vydáno 11. listopadu 2018 – napsal Rony – žádný komentář
Také říjnové počasí přeje tulákům. Znovu jedeme na sever do oblasti Českého středohoří, tentokrát až k Ústí nad Labem. První trek před námi z mlhy postupně odhalí hrad Střekov, Vysoký Ostrý, Široký vrch, Trpasličí kameny a vrch Kukla.
Vysoký Ostrý
Abychom využili velmi krátké dny, jedeme na sever již ve čtvrtek odpoledne. Doufal jsem, že bychom mohli před západem slunce vylézt na vrchol Panny či Kalichu, ale to nestíháme.
Takže se večer alespoň poveselíme se štamgasty Penzionu a restaurace U Horáčků v obci Homole pod Pannou, kde jsme se ubytovali. Skromně vybavený pokoj nám nevadí, jen večeře mohla být kvalitnější. Z mraženého polotovaru moc parády nenaděláš, ale nebuďme moc vybíraví.
Homole u Panny, klidná, tichá víska nám poskytne své zázemí.
Po ránu jedeme k nádraží Střekov-Ústí n. Labem, kde již netrpělivě přešlapuje pražský chodec Franta. Dnes půjdeme ve čtyřech.
Stoupáme k hradu Střekov, který mě vždy fascinoval při jízdě údolím Labe vlakem, byť mnohokrát jsem tuto trať nevyužil. Hrad otvírá až v 10:30, proto ho míjíme a pouštíme se do javorem porostlého svahu. Ten nás katapultuje o 220 m výš k Nové Vsi. Nad námi visí mlha, kterou chytají nejvyšší partie hřebene.
Zatímco kluci frfňají, že z vrcholu Vysokého Ostrého nic neuvidí, já si při focení užívám úžasné palety barev, roztýleného světla i oparu kolem.
Střekovský hrad ční nad Labem vysoko, ale cesta k němu je snadná.
Koruny stromů a spadané listí rámují obrazy teplými barvami.
Střekov.
...
Dívka se psem (olejomalba).
...
Nová Ves ponořená do husté mlhy.
...
...
Před vrcholem Vysokého Ostrého (587 m n. m.) zapomeneme odbočit na zelenou značku, ale i červená nás pod něj také dovede. V lese začaly převažovat statné buky. Mezi skalkami stoupáme na upravenou plošinu kopce. Jen z rozhledových tabulí se dozvíme, kde se utopily všechny okolní vrcholy. A že bychom jich odsud viděli.
Pod Vysokým Ostrým.
...
...
...
Křížová cesta k Vysokému Ostrému.
...
Pod vrcholem...
...
...
Vysoký Ostrý s vyhlídkovou plošinou.
...
...
O co jsme přišli.
...
...
...
...
Není proč se déle zdržovat na tomhle krásném kopci. Po malé svačince jdeme hřebenem přes hájovnu na Sedle k Širokému vrchu (659 m n. m.). Potkáváme nějaké Angličany, kteří mají zjevně radost, že všude kolem padá hustá mlha jako v Londýně.
Z korun stromů nás bombardují kondenzované kapky a my vlastně letos poprvé cítíme chladný dotek podzimu. Roztroušené zakulacené černé čedičové kameny se hezky vyjímají v zlatavé barvě usychajícího listí. Jejich původ je jasný. Jsme v Českém středohoří, kde sopky v třetihorském eocénu chrlily žhavou lávu všude, kam se podíváme.
...
...
Sedlo...
...
Široký vrch...
...
Široký vrch...
...
...
Hodně černých vyvřelých balvanů je kulatých.
...
Průčelská rokle
Venca je nejen největší sběratel "tisícovek", ale z nějakého mně neznámého důvodu musí slézat každou vyvýšenou hroudu, kterou míjíme. Takže místo abychom se šli podívat do krásných Výřích skal k Výřímu vodopádu, zamíříme k mojí nevoli na Trpasličí kameny (671 m n. m.). Na plochém vrcholku v mokré, vysoké trávě odmítám jakékoli trpaslíky hledat a vracím se s Frantou na turistickou značku.
Stejně dopadne pokus dostat nás na o tři metry vyšší vrchol Kukla. Radši v Němčí krademe přes plot přesahující sladká jablka a pak čekáme na lavičce pod kaštanem. Když kluci přijdou, dostane se nám poučení o této malé vísce. Venca tvrdí, že ji zde vysoko v nepřístupných horách zbudovali na bývalém území slovanské osady Němci (kdo jiný v Němčí), kteří se zde marně pokoušeli založit políčka pro svoji obživu. Jde o nejvýše položenou ves v celém Českém středohoří. Neúrodná půda či spíš velké výškové rozdíly v ní umožnily pouze drobné pastevectví. Ves se tak začala zase postupně vylidňovat, což dokončil odsun Němců po II. světové.
Pod Trpasličími kameny.
Němčí...
...
Jak strmé svahy v okolí Němčí jsou, se přesvědčíme záhy. Sestup do Průčelské rokle je velmi zajímavý a náročný. Zvlášť když se pod Skřivánčím vrchem dostaneme mezi polomy, kde se stezka ztratí. Jen málokdy vichřice složí stromy v hlubokém údolí, jako se to stalo zde.
Až u soutoku s Průčelským potokem se nohám uleví a již pohodlně sestoupíme do Průčelí a Brné. Hned jede městský bus a protože máme dost času, domluvíme se na výjezdu k hradu Střekov. Pěšky se kupodivu nikomu nechce.
Sestup do Průčelské rokle...
...
...
...
...
Mlok skvrnitý má ve vlhké rokli svůj domov.
Kamenné moře.
Vaňovský vrch se zdvihá na druhé straně Labe.
Hrad Střekov
Hrad Střekov je umístěný na vysoké skále přímo nad Labem. Jako strážní musel dobře plnit svoji úlohu. Jeho historie je ovšem mnohem bohatší.
Prolézáme si ho důkladně. Krásný pohled se zhora otevře na údolí Labe, Ústí a barevně oděné kopce, kterými jsme prošli.
Dokonale zde uspokojíme i naše prázdné žaludky. V kamenných prostorách restaurace Kovárna, která cosi sděluje o svém původu, je sice jídlo dost drahé, ale platíte za kvalitu. Pozoruhodný salonek je vytesán přímo ve skalním masivu.
Střekov...
...
...
Výhled k Vaňovu.
Na hradě.
...
...
...
...
Pohled k Vysokému Ostrému.
Ústí nad Labem...
...
Zobrazení Střekova.
...
...
...
...
...
...
...
V restauraci Kovárna.
Rozhledna Sedlo
Poslední světlou hodinku si necháváme na vystup k rozhledně Sedlo (284 m n. m.). Byla postavena v roce 2010 a leží podstatně níž, než jsme po celý den chodili. Její výhodou však je, že konečně můžeme zahlédnout krajské město Ústí nad Labem v celé jeho kráse.
Pod Sedlem...
...
...
Výhled ze Sedla...
Rozhledna Sedlo.
...
Na rozhledně.
Mariánská skála.
Zámek Větruše.
Franta z rozhledny odchází na vlak do Prahy a my po příjezdu do Homole u Panny stíháme poslední paprsky slunce, zlatě zkrášlující kostel a starou zástavbu.
Večerní Homole u Panny. Kostel sv. Pia V. byl zbudován v 80. letech 18. století na místě starší kaple. Podélná jednolodní stavba má odsazený polygonální závěr a na severní straně sakristii. V průčelí nahoře na římsou se nachází dřevěná zvonička. Hlavní oltář pochází z r. 1895, jsou na něm sochy sv. Barbory a sv. Doroty a reliéf Nejsvětější Trojice. Oltářní obraz sv. Pia V., kterému je homolský kostel zasvěcen, pochází z původní kaple a byl údajně získán v r. 1724 z Itálie. (www.mapy.cz)
...
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie
- Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi
- Zlato Píseckých hor
- Brdy a divoká noc s divočáky
- České Žleby - čtvero ročních období
- Půltucet (listopad 2018) - příběh fotografie
- V mlžných horách Slovenska
- Opuštěná Ktišská hora
- Co se skrývá v trávě l.
- Beskydy ll. - Trojmezí a Kamenná chata
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Cesta z města. Na Kavkaz.
- Prvomájové vandrování kaňonem Malše
- Půltucet (září 2020) - příběh fotografie
- Věnec, výstup na halštatské hradiště u Lčovic a trek ze Zálezel do Vlachova Březí
- Jarní sběr tisícovek Šumavy
- Jihočeské cyklotrasy V.
- Pachnes - Kréta
- Kaňonem Křemelné
- Půltucet (leden 2023) - příběh fotografie
- Drahanská vrchovina - Moravský kras ll.
