Stolové hory a Broumovské stěny l.

Stolové hory a Broumovské stěny l.

První hodiny a dny letošního podzimu jsme věnovali pískovcovým skalám nedaleko Police nad Metují, která se tak na tři dny stala base kempem našich cest. CHKO Broumovsko je oblast bohatá na skalní města a stolové hory a ty zasahují i na polské území.
Proto jsme se první den toulali Polskem po NP Stolové hory, v soutěskách Bludných skal Velké Hejšoviny.

Národní park Stolové hory (Polsko)

mapa

trasa a výškový profil

Bludné skály

Díky přejezdu Čech, který jsme absolvovali v pozdním čtvrtečním odpoledni, máme na toulky Broumovskem pátek, sobotu a kus neděle. "Apartmán Seifertovi" v Polici nad Metují umožní kratší přejezdy na startovní čáru, abychom se moc nepředřeli. Na 18 let starý prvomájový vandr, kdy jsme se po zdejších stolových horách plahočili s plnou polní hlubokým sněhem, který k ránu neočekávaně napadl, budeme s Romanem jen vzpomínat.

První den věnujeme okružnímu treku polským Národním parkem Stolové hory. Nepodstatné prohození s Broumovskými stěnami má na svědomí Sluneční víla Aťka. To je jedna z víl z Košťálova, které k nám přifoukl ranní jarní vánek při dobývání vyhaslých sopek Českého středohoří. A protože domovem této toulavé víly jsou lesy u nedalekého Náchoda, mohla nám svým čarováním zajistit krásné počasí a svůj milý doprovod. Ještěže i křehké víly mají dnes k dispozici emailové adresy a mobily. Inu pokrok nezastavíš!

Dnes však půjdeme pouze v pěti. I víly mají své povinnosti a kdo ví, v kterých roklinách či mokřadech svádí k poslednímu tanci nějakou ubohou duši dnešní den.

Posouváme se k penzionu a restauraci U Lidmanů do Machovské Lhoty, kde za možnost parkování slibujeme, že zde povečeříme. Od hostince brzy stoupáme k polsko české hranici. Lehkou rozespalost rychle rozežene rozprouděná krev v našich žilách i přes patrné chladno. Včerejší čas (16:25) rozhodl o nástupu astronimického podzimu a po ránu je to znát. Zima ale není a nebude. Naopak i tyto dny mají denní teploty atakovat 20 stupňovou hranici váženého pana Celsia.

Ovečky u Machovské Lhoty.

Křížek u hranic byl postaven nákladem Marie a Františka Turynských z Nouzína v roce 1907.

...

Vlevo Lhotecký Šefel (693 m n. m.).

Cvičné skály.

Výšvih na Krásnou vyhlídku je odbočkou ze značené stezky a vede na první pořádné skály. Kolem se povalují obří kamenné kostky, které zde kdosi rozhodil z vrcholu Bludných skal. Je vidět, že mu padly tři šestky, pokud bych si hodil já, tuším, že bych slízl tři jedničky. Vyhlídkové místo je totiž pár metrů od červené značky na polské straně hranice, což bych jasně zjistil z mapky, kterou jsem doma vytiskl a nesu ji v kapse kalhot. Tam je mi ale platná jako mrtvýmu kabát!

A tak se pokocháme omezeným výhledem a sestoupíme zcela zbytečně snad sto výškových metrů zpět dolů. Když zaslechnu za skalami ze stezky na polské straně hranice dětské hlasy, přičítám je chybně zde utábořeným skautům, nikoli turistům.

No nic, alespoň můžeme dojít ke kioskům u parkoviště Bledných skal po hezkých kamenných schodech. Ač je pátek dopoledne, je zde živo. Klobásky voní, pivo se chladí a auta plní nedaleký plácek. Nic než skály nás však nezláká. Rychle mizíme k skalnímu bludišti, které nás brzy zcela pohltí. Hromadně platíme poplatek 60,- Kč a z vrcholové kamenné plošiny pohlížíme do kraje. Náhled do něho je zcela totožný s Krásnou vyhlídkou. Vždyť je kousek pod námi.

Balvany spadlé z Kràsné vyhlídky.

...

Krásná vyhlídka...

...

...

...

Krásná vyhlídka leží na stolové hoře Bor pod Bledými skalami a jsou z ní nádherné výhledy na Broumovské a Polické stěny, Machov a Polici nad Metují.

Vrchcáby.

...

Samotné skalní město Bludné skály je impozantní. Neustále se proplétáme štěrbinami mezi vysokými skalami a mnohdy lze prolézt jen po čtyřech. Tato hodinová rozcvička je průběžně odměňována pohledy na neskutečné tvary, které vytvořil mistr čas. Kulisy okolo se mění, občas jdeme mokřady, ale stále mezi skalami.

V jednom místě nasaji do chřípí chlad a prudce kýchnu. Je to rána jako z vinnetouovy stříbrné pušky a skalami se ještě dlouho nese ozvěna.

Skalní město Bludné skály (polsky Błędne Skały) se rozkládá na vrcholové plošině hory Bor (Skalniak). Příjezd pro auta je možný pouze z Polska, pěšky však lze přijít i z českého Machova. Za vstupní branou do skal vás čeká zcela ojedinělý labyrint skal, které jsou ve spodní části vyklenuté a vypadají jako obrovské houby. Velkou část prohlídkové trasy tedy budete mít pocit, že jste pod střechou. Některé průchody jsou poměrně úzké. (tolik www.mapy.cz)

Vyhlídka podobná Krásné.

Kérku Bludných skal mi u pokladny (vstup za 60 Kč) vytetoval Luděk.

Siamská dvojčata.

Průchody skalami jsou velmi těsné...

...

...

DSC_0057

...

...

...

...

...

Půl hodiny ze skal nevylezeme.

...

...

...

...

Ve skalách.

...

Jako v jeskyni.

...

...

...

...

Z druhé strany skal je vstup zahrazen. Jde o jednosměrnou stezku.

Když nás stezka vyplivne ven, ještě užasle na ono kouzelné divadlo obrátíme zrak. Nabuzeni endorfiny pak letíme náhorní plošinou stolové hory ke Karlowu. U přechodu malého potůčku se mi můj let stane málem osudným. Obíhám v nerovném terénu velkou bandu pomalých Poláků a prásk..., špatně došlápnu a zvrtnu si nohu v kotníku. Zatmí se mi před očima a vidím jiskřičky jak ostrá bolest projede celým tělem. Luděk jde přede mnou a tvrdí, že to prasknutí slyšel.

Opatrně našlapuji a jdu dál, zastavit by znamenalo dát noze šanci natéct. Naštěstí pokračovat mohu, a dokonce docela svižným tempem, až ostatní ztrácím z dohledu. Stezka vede po rovince, střídá se písečný podklad s kamenitým, a je hodně prochozená. V létě se zde musí toulat davy, jak ostatně v krátkém článku na Šlápotech popisuje i "azave". S podivem sbíráme chutné borůvky, které bych v září v této nadmořské výšce nečekal. Opravdu je zde chladněji, jsme v horách.

Dále jdeme po červené Glówny Szlak Sudecki...

Stezka vede nahorní plošinou stolové hory.

...

Velká Hejšovina (Szczeliniec Wielki).

Památník l. světové války.

Velká Hejšovina

Než sejdeme do Karlowa, krátce z vlastních zásob poobědváme. Slunce dosušuje provlhká trička a k štěstí nám nic nechybí. Sestupujeme z jednoho bloku stolové hory, abychom za Karlowem na další znovu vystoupali. Velká Hejšovina byla vidět zdaleka a její skály po obvodě hory přitahovaly naši pozornost. Zdola spatříme vzdušné vyhlídky, na nichž nevědomky pózují turisté.

V lese nám trasu pozmění jednosměrka, která nekompromisně určí kudy stoupat vzhůru. Nízké kamenné schody, poskládané vzorně jeden za druhým, postupně berou zbývající síly a nejvíc na nich kupodivu frfňá Marie. Mě se ozývá nárt a poškozené vazy, kotník však drží. Přesto občas při neopatrném pohybu tiše vyjeknu.

Karlów.

Velká Hejšovina.

Vyhlídky.

Na Velké Hejšovině, polsky Szczeliniec Wielki (919 m n. m.) je horská chata, několik pomníčků a krásný výhled k Broumovským stěnám, kterým vévodí Božanovský Špičák a Koruna. Někde hluboko pod námi se motá hranice a jak nám ráno připomněl náš hostitel v penzionu, tento kraj patřil tisíc let Českým zemím, dvě stě let Němcům a padesát Polákům.

Opět platíme 60,- Kč vstupujeme do pískovcových skal, které se nám zdají o dost drsnější a pevnější než ty u Hřenska, kudy jsme se toulali loňského podzimu. Vystupujeme na jednu ze skal s vyhlídkou a užíváme si zase trochu jiné pohledy, tentokrát do Polska. V dáli se nejasně rýsuje hřbet Králického Sněžníku, bohužel je pošmourno a ostrost je rozmělněna oparem.

Klesáme značenou stezkou mezi skalní bloky do Pekliska a znovu lezeme na další vyhlídku. Těch přejdeme postupně asi šest a jak postupujeme dál, rozhlédneme se do všech světových stran. Je tady krásně, ani se nechce sestupovat.

...

Hejšovina má dva vrcholy, z nichž ten východní je nejvyšším vrcholem Stolových hor (919 m n. m.). Úchvatným skalním městem vede naučná stezka. Projdete se bludištěm mezi skalními věžičkami, i po skalních plošinách s vyhlídkami do dalekého okolí.

Turistická chata Na Szczelincu.

...

Vyhlídek je okolo hory několik.

Božanovský Špičák a Koruna.

Božanov.

...

...

Vrchol Velké Hejšoviny.

Jinak také Velbloud. Vidíte ho?

...

...

...

...

Opice.

Brzy sestoupíme do Ďáblovy kuchyně.

...

...

...

...

Peklisko.

A nad ním Nebe.

...

Občas to drhne...

Poslední dva výhledy - Tarasy poludniowe, jsme jsme viděli zdola od Karlówa.

...

Dohnali jsme zde i houf dětí. Povyku tedy bylo dost.

...

...

...

...

...

...

...

Půjčuji si od Luďka trekové hole, abych ulevil bolavému kotníku. Návrat do Machovské Lhoty povede po modré. Za rozcestím nad Pasterkovem přejdeme hranici a lesem sestupujeme přímo k penzionu a restauraci U Lidmanů. Jak jsme ráno slíbili, jdeme se pořádné nadlábnout. Pořádně nám vyhládlo.

...

Bludné skály od Ostré hory.

Sestup k hranici.

Nad Pasterkovem.

...

Večer upravujeme začátek treku, do Broumovských stěn půjdeme z Řečiště, a já domlouvám sraz v Machově s vílou Aťkou.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Znáte polský národní park Góry Stolowe?

39%Vůbec jsem o nich neslyšel(a).

31%Znám je jen z doslechu.

30%Ano, navštívil(a) jsem je.

Hlasovalo 667 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

14. ledna 2017 10:34

Paulie říká

Některých skal, aby se člověk radši nedotýkal, když drží na sloupku širokém jen pár desítek centimetrů. Úžasné

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

14. ledna 2017 11:43

Rony říká

Úžasná je hlavně ta Kamenná brána. Na ní je vidět, že vršek skály spadl a zasekl se do balvanu pod ním. Zdálky se zdá, že se to musí každou chvíli zřítit...

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Rony

14. ledna 2017 11:43

Rony říká

@Rony: jo,ta je ale v části ll. 

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.