Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Soutěska Samaria

vydáno 9. dubna 2009 – napsal Rony – 3 komentáře

Kréta, to je především slunění, koupání a přežírání :-!. Ale ne v našem podání. A tak hned první možný termín razíme do soutěsky Samaria na celodenní aktivní výpravu.

Ozářená krétským sluncem

s kapkou ledu z Bílých hor

skrývá v sobě i kousek jedu

při sestupu bez pohor

z vůní květů oleandrů

na dně rokle rozvitých

uzmi jedno zrnko medu

ze stěn kolmých, rozpitých

z pramene ho zapij z dlaní

setři pot i špínu měst

vnímej krásu než tě zraní

Samaria cesta cest

Faktem je, že spád do údolí je velmi prudký a jen díky serpentinám schůdný.

Níže je teď v létě koryto potoka suché a široké. Opuštěná chata Nikolaos, s všude přítomnými oleandry, je ještě v nejsevernější části. Celá soutěska je pak přístupná pouze shora(pro turisty jednosměrně z náhorní plošiny), anebo z Agia Roumeli, od moře.

Mapka, kterou jsme měli k dispozici, nám dávala jasnou představu o délce trasy.

Zajímavé jsou tu i věkovité stromy s rozložitými korunami.

Trochu níže konečně přitéká zleva potok a tak se můžeme svlažit. Horko ale naštěstí není až tak velké.

Někde uprostřed soutěsky leží Samaria.

Dnes jsou tu většinou jen základy bývalého osídlení.

Pramen je sem veden potokem černou hadicí, která nás bude doprovázet až dolů.

Stěny jsou čím dál vyšší ...

a užší a užší ...

Překonáváme bystřinu z jedné strany na druhou a postupně se blížíme k tzv. Železným vratům.

To je nejužší místo trasy, tak čtyři metry široké.

Procházíme pohodlně po povalovém chodníčku.

Dole dáváme další pauzu, něco pojíme a Lukáše ňafne nějaká potvora. Chladí si místo ještě asi hodinu.

Dolní část jsou můstky a přechody sem tam.

A voda hloubí kaňon stále dál ...

Nad Agií Roumeli je krajina typická - vyprahlá.

Únik odtud je pouze lodí (nebo zpátky asi tak sedm hodin nahoru).

A z lodi už můžeme soutěsce i malé vesničce jen zamávat.

Celý jih Kréty je nepřístupný, hornatý a už se nedivím proč je tady o ubytování taková nouze. Celá cesta v délce asi 16km pomalým tempem a častými přestávkami trvala kolem šesti hodin a že nebyla úplně lehká nám druhý den pověděly naše bolavé svaly.