Solvayovy lomy
vydáno 14. února 2012 – napsal Paulie – 2 komentáře
Český kras je doly opravdu prošpikován. K nejznámějším patří Velká a Malá Amerika a lomy kolem Koněpruských jeskyní. My se dnes podíváme na jiné vápencové lomy, které jsou zvláštní tím, že v nich dobrovolnická společnost Barbora svépomocí o volném čase vytvořila skanzen.
Je první říjnový den a podzim k všeobecné radosti nechce nastoupit se svou šedí (stejně jako nyní český kraj ne a ne opustit třeskutý mráz). Naopak babí léto hýří sytými barvami, je krásně teplo, ale už ne vedro, ideální čas na výlet.
Cílem našeho výletu jsou Solvayovy lomy nazvané dle Ernesta Solvaye, který vymyslel způsob výroby sody (uhličitanu sodného) nazývaný Solvayův proces. Pro něj je třeba kromě soli vápenec.
Začínáme na vlakovém nádraží v Srbsku, nikoliv však na Balkáně, nýbrž u řeky Berounky kousek po proudu před Berounem. Procházíme vesnicí do sevřeného údolí, jímž vede žlutá. Cestou si všímáme jeskyňky kousek na cestou a nahlížíme do ní. Není moc velká, jen pár metrů dozadu a ještě pár metrů nahoru komínem, ale výš se asi dostat nejde.
Po červené pokračujeme malebným údolím kolem Bubovických vodopádů. Pod vodopádem jsem si však vždy představoval něco jiného a to už jsem nějaký český zhlédl. Kolem stezky vedoucí podél potoka jsou místy další jeskyňky, jedna je celkem velká, dalo by se v ní spát, jen dost nepohodlně.
Procházíme kolem bezzásahové oblasti na kopci Doutnáč a mě láká podívat se, jak to tam bez úprav člověkem vypadá. Nicméně pokračujeme dál po červené. Na rozcestí Propadlé vody, kolem nějž je vidět několik hlubokých jam, se napojujeme na zelenou a po chvíli dáváme u jeskyně Arnika svačinu v malém altánku.
Studujeme také prozkoumávání Arniky, díky dešťům nedávno objevené. Její jeskynní systém vede až někam ke klášteru Svatý Jan pod Skálou. K lomům nám zbývá už jen kousek cesty.
Údolí Bubovického potoka
Toto se v Čechách nazývá vodopády
Detail minivodopádu (i když ještě nebylo třeba makro)
Vstup do nedávno objevené a momentálně zkoumané jeskyně Arniky.
Vstupujeme do lomu, aniž by po nás někdo chtěl vstupné, což je sympatické. Platí se jen za prohlídku muzea a štoly s průvodcem. Hned narážíme na slušnou sbírku balvanů alias galerii vápenců, jejíž některé jedince si můžete prohlédnout níže (obzvláště popisky se povedly).
Jdeme kolem úzkokolejky v jakémsi "prvním patře" lomu a obdivujeme skály. Sledujeme a především nedobrovolně posloucháme strašně rachotící vláčky pro turisty, jak dojedou na konec trati, odkud jedou zase zpět ke skanzenu.
Po odjezdu turistů šplháme po strmé (ale ještě ne kolmé) skále do "druhého patra", kde už roste les a dál po lomu není ani památky (až na jedno ocelové lano). Kocháme se výhledy.
Hned poté, co jsme vyšli z lesa, na nás vykoukl jeřáb.
Sklad výbušnin zasazený ve skále.
Výstavka vápenců
Fádní dvorecko-prokopský vápenec ...
... a jeho popis
Stydící se řeporyjský vápenec
Hlavonožec ve vápenci
Parádník mezi vápenci
Světově proslulý a čistý koněpruský vápenec
Některé stromy už barví podzim
V nižším patře lomu lidská tvořivost zanechala spoustu vzkazů budoucím generacím. Všimněte si také srdcovitého tvaru louky.
Lom už stačil za pár desítek let zarůst.
Skály nad lomem
Konec úzkokolejné trati pro rozvážení turistů.
Řítí se na nás vlak s turisty.
Vylezli jsme si po nakloněné skále nahoru nad lom.
Panorama lomu a okolí
Pohled ze shora na železnici vybudovanou nadšenci a převážející místo vápencových balvanů pěkně natřásané kameny ve tvaru turisty.
Jdeme lesíkem podél hrany lomy až se najednou vynořujeme v malé botanické zahradě nad výstavkou kamenů. Kytky nás moc nezajímají, jdeme radši ke skanzenu. Před prohlídkou muzea máme chvíli času, a tak se procházíme mezi zrekonstruovanými stavbami lomu.
Dlouhý dům na okraji je vyhrazen muzeu. To se sestává asi ze čtyřech místností, další se teprve připravují. V první je historie lomařství, v druhé nakouknutí pod pokličku jeskyňářství, třetí věnovali nákladním lanovkám (jedna dříve k lomům vedla) a v poslední je strojovna s výstavou motorů, soustruhů ... Průvodce je jaksepatří upovídaný, dozvídáme se spoustu zajímavostí.
Prohlídka pokračuje venku, ale tam se moc dlouho neohřejeme. Vezou nás tím šíleně hlučným vláčkem ke staré štole, resp. tunelu. Proč štola, resp. tunel? Nejdřív to totiž byla jednokolejní těžní štola, pak byla prodloužena na druhou stranu kopce a rozšířena o další kolej kvůli transportu materiálu z nově otevřené části lomu, čili se stala dopravním tunelem. Časem však přestala být potřebná a část štoly se zavalila, takže už není úplně ani tím tunelem.
Kromě zaparkovaných vagónů různých druhů bylo k vidění pár bočních štol. Dovedli nás až skoro na konec před zával, dál však už nebylo příliš bezpečno kvůli drolícímu se stropu.
Jak vylézáme ven, hned sundaváme mikiny. Teplotní šok je znatelný, i když denní doba pokročila. Ještě si pod šibenicí dáváme na sluníčku svačinu, rozhlížíme se po lomu a vydáváme se zpět do Srbska. Tentokrát lesem po zelené do Hostimi, dále kus po silnici a pak po žluté k Berounce. Skály nad řekou tu tvoří malebné údolí, i zde je na co se dívat. Tak zakončujeme výlet a vlastně i letní prázdniny, za dva dny se jde totiž do školy ...
Šibenice uprostřed malé botanické zahrady. Nevím, jaký tam měla význam v minulosti, nyní už tam dlouho nikdo nevisel. Je od ní však hezký výhled.
Vzdušníky
Zbytky drtiče vpravo (respektive nájezdu na něj) a třídírna.
Část muzea
Jeden z vláčků
Třídírna
Zbytky drtiče
V jámě se vytvořila tůňka
Svatá Barbora, patronka horníků, na stěně třídiče.
Tady dříve bývala kůlna na vagónky
Domeček na kolejích (třídírna)
Model staveb v lomu
Používejte českých názvů!
Adam: naftový motor dieselův
Vagóny v tunelu/štole
Staré rypadlo a vrtáky v boční štole
Hlavním tunelem vedou dokonce dvě koleje a mají tam vystaven i sanitní vagón (vepředu).
Svatá Barbora ve štole nyní místo horníků chrání návštěvníky. Prý je to magický dárek od Metrostavu.
Překlep na náklaďáku aneb Nepovolaným vstup zaházán
Pohled na jeřáb a spoustu pražců. Společnost Barbora stále ještě pilně buduje další části zařízení lomu.
Kopretina (asi)
a lom za kopretinou
Vláček veze turisty a dělá neuvěřitelný hluk.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Paulie
Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.
Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.
Komentáře
15. února 2012 00:19
Japo říká
No jo, oba píšeme o létě, oba o Českém krase
Na víkend by se hodilo možná přidat blízký lom Kobyla u Koněpruských jeskyní, kde se dá pěkně přespat. Ten je popsán v článku o letním přejezdu ČR na kolech.
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Český ráj - III. Hruboskalsko
- Beskydy lll. - přes tři státy a Ropice
- Adamello - Presanella a Ortler lll. - Marilleva, Passo del Tonale, Achensee a řeka Isar
- Zatím zakázané Brdy
- Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina l.
- Island, část V.: okolí Mývatnu
- Maďarská soutěska Rám, pohori Pilis
- Orlické hory pěšky i na kole lll. a Nové Město nad Metují
- Za kameny a skálami Novohradských hor (II.)
- S báglem - Africký roh
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Mont Blanc 2016 - Francouzská výzva
- Výlet na Moravu a do Slezska I.
- Půltucet 2022 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy
- Schwarzenberský kanál a Plešné jezero v zimním hávu
- Silvestrovské pátrání po stopách letce Kudličky
- Vzhůru na Olymp
- Půltucet (duben 2021) - příběh fotografie
- Vánoční Vídeň
- USA - den sedmý a osmý
- CHKO České středohoří l.
14. února 2012 20:41
Rony říká
He, při čtení jsem pořád myslel, že čtu článek "azaveho" ...
Dobrý tip na výšlap, když se to spojí s lomy Ameriky a Křivoklátskými lesy určitě to vydá na skvělý víkend.
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká