Solnohradsko

Solnohradsko

Vydat se zpátky v čase do jedné z nejstarších historických etap, tedy do dob Keltů a doby železné, jsem měl tu možnost v pondělí 22. října 2012 společně s Gymnáziem Strakonice (http://gymstr.cz/) a cestovní kanceláří Ciao (http://www.ciao.cz/). Pojďte se s námi podívat k solným dolům Hallstattu, do jeho malebného městečka, či se projet lodí po úchvatném jezeře Wolfgangsee .-).

Brzký ranní odjezd (kolem půl 4 hodiny ranní) a bezmála čtyř hodinová cesta přes České Budějovice - Český Krumlov - Linz - Bad Ischl až do místa určení - rakouského městečka v podhůří Dachsteinu a Solné komory - Hallstattu byla náročná, ale stála opravdu za to.

Východ slunce nad Hallstätter See

Fotografka v pozdimní krajině u Hallstätter See

Městečko Hallstatt

Tato malebná rakouská obec se nachází ve výšce 508 metrů nad mořem, v blízkosti Halštatského jezera, které společně s pohořím Dachsteinem a Solnou komorou náleží ke Světovému dědictví UNESCO.

Ještě na konci 19. století do Hallstattu nedalo dostat jinak než lodí (některé z domů jsou postaveny na kůlech a zapuštěny do jezera) nebo úzkou horskou stezkou. Teprve v roce 1890 byla vybudována silnice podél západního pobřeží (došlo k odstřelu překážejících skal).

Městečko Hallstatt

* Zajímavost: V letošním roce (v červnu 2012) byla v čínské provincii Kuang-tung slavnostně otevřena věrohodná kopie (vyšla na 940 milionů USD) městečka Hallstattu, která vznikla jako developerský projekt pro zámožné Číňany.

Více na: Solná komora a okolí

Lanovka a solný důl

Pozemní lanovka Salzbergbahn Hallstatt vás za 3 minuty klidné a bezpečné jízdy dopraví do horní stanice Hallstätter Hochtal, která leží ve výšce 838 m. Naskytne se vám pak nádherný výhled na samotné městečko i vysokohorské údolí, kterým vede naučná stezka Gräberfeld-Lehrpfad.

Lanovka na vrchol Salzberg

Hlavní buňka lanovky

Podzimní krajina

Nedaleko horní stanicí lanovky je tzv. Rudolfova věž (Rudolfsturm), která byla vybudována v letech 1282–84 rakouským vévodou Albrechtem I. Habsburským. Během Solné války (17. Století mezi Bavorskem a Solnohradskem o tuto oblast) sloužila až do poloviny 20. století důlním pracovníkům. Dnes se zde nachází restaurace.

Vyhlídka na restauraci Rudolfovu věž

My jsme se vypravili do nitra samotné Solné hory (Salzberg) na prohlídku jednoho z nejstarších solných dolů Salzbergwerk. „Bílé zlato“ zde vznikalo před 250 miliony let, a to ve zdejším moři, kde se objevovaly solné usazeniny, které se pak během dalších milionů let při vrásnění Alp uzavřely v horninách.

Upoutávka na solné doly SALZ WELTEN

Nejstarší důkazy o zdejší těžbě se datují zhruba do roku 5000 př. n. l., kdy ve střední Evropě žili právě Keltové. Díky bohatství a blahobytu zdejší komory, začala zdejší oblast ovládat Halštatská kultura, jež trvala přibližně mezi lety 800 př. n. l. a 400 př. n. l. a proslavila tak Hallstatt na celém světě.

Při vstupu do šachty Cristina nafasujete hornický mundúr a nic už vám pak nebrání k tomu, abyste vešli vstříc historii tohoto místa. Naše průvodkyně nás pozdravila typickým pozdravem: „Glück auf!“ (Pozdrav pánbůh).

Dozvíte se o historii Hallstattu, vzniku samotné soli, setkáte se s nejstarším horníkem Seppem (Pepim/Pepem), shlédnete fascinující světelnou show u podzemního jezera, projedete se vláčkem.

Ale největší atrakcí v solném dolu je zajisté stará havířská skluzavka. Jsou tu tedy dvě. Jedna kratší (tréninková) a druhá mnohem delší. Při ní si opravdu užijete skvělé zábavy. A ani kalhoty si nezničíte.

Skluzavka do hlubin

Barevně nasvícené podzemní jezero v Hallstattu

Více o dolech: Solný důl

V uličkách a kopcích

Ve městě jsme strávili několik dalších hodin. Podzim s historií dýchaly odevšad. Za zmínku stojí dva kostely – ten mladší (evangelický) ležící v blízkosti náměstíčka mohl být postaven až po patentu Františka Josefa I. (tedy až po roce 1861) a jeho špička věže dosahuje zhruba do výšky farního katolického kostela, který byl postaven kvůli záplavám na vyvýšeném místě.

Hallstatt z vrchu

Malebné domky

Protestanský kostel

Skrz městečkem

Centrum Hallstattu

Nad střechami domů byl zřízen (roku 1520) farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jeho mohutná věž je jedinou dochovanou částí původního kostela z roku 1320. Dvoulodní halová stavba poskytuje přístřeší nejvýznamnější kulturněhistorické památce, mariánskému oltáři, vyřezanému v pozdněgotickém stylu. Tento dvojitý skládací oltář byl zhotoven v roce 1515 gmundenským řezbářem Leonhardem Aistem. Na sever od kostela se nachází hřbitov a v něm kostnice, která se datuje do 16. století. Je zde uloženo několik set lebek zesnulých.

Křesťanský kostel s kostnicí

Hřbitov

*Zajímavost: Neměl bych opomenout ani zdejší stezku do hor, tzv. Königsweg, která vede až do Salzburgu. Mimo jiné se v Hallstattu konají dvě významné události. O svátku Božího těla se už od roku 1623 každoročně koná procesí u Halštatského jezera. Při něm nacházejí uplatnění tradiční čluny zvané „Mutzen“ nebo „Fua“, které slouží jako oltářní lodě. Naopak první víkend v květnu se od roku 1987 běhá půlmaraton kolem Halštatského jezera s příhodným názvem Hallstättersee-Rundlauf.

Městečko St. Wolfgang

V odpoledních hodinách jsme se přemístili k Wolfgangsee a za našimi zády se objevilo jedno z nejromantičtějších městeček Solná komory – St. Wolfgang. Toto místo je oblíbeným centrem letní i zimní turistiky a množství návštěvníků sem přijíždí i v čase adventním, kdy městečko získává neopakovatelnou vánoční atmosféru a na hladinu jezera vypluje obří lucerna.

Městečkem St. Wolfgang

Napříč zdejším krajem

Hlavní atrakcí městečka je bezesporu zubačková dráha na Schafberg (v překladu „Ovčí hora“) – Shafbergbahn. Lokomotiva s parním pohonem vás dostane na horní stanici (1 190 m n. m.), odkud jsou krásné výhledy na okolní vrcholky a jezera. My ji ale měli zavřenou.

Vrchol Schafberg

Zubačková lanovka Schafbergbahn

Historie městečka s navštěvovanými lázněmi je opředena legendami. Kapli s pár domky měl zbudovat biskup Wolfgang z Regensburgu, po němž nese dnes jméno i městečko. Srdcem St. Wolfgangu je již historicky doložený kostel s gotickým oltářem a dekorovanou kaplí na břehu jezera, který v 15. století nahradil zmiňovanou kapli. Dnes zde žije necelých 3 000 obyvatel.

Domeček ve St. Wolfangu

Muškáty na domě

Kostel St. Wolfgang

Idylka na Wolfgangsee

U břehů jezera

Lázně u jezera

V dálce St. Gilgen

Skrz rakouské městečko

Je libo nějaký vánoční dárek? :-)

Vzpomeňme si na rakouského rodáka Wolfganga Amadea Mozarta

Koule levituje

Plavba po jezeře Wolfgangsee a Abersee

V podvečer se vracíme k přístavnímu molu, odkud vyrážíme výletní lodí na podvečerní vyjížďku po Wolfgangsee (10 km x2 km x114 m). Krajina městečka pomalu ztrácí sluneční svit a halí se do oparů mlhy, která přichází ze zdejších hor. Pěkně se také ochladilo. Míjíme vánoční lucernu a míříme pomalu k cíli.

Na lodi

Kostel St. Wolfgang s kamenným vrcholem

Prsa Matky Boží v zapadajícím slunci

Poslední pohled na St. Wolfgang

Mlha přicházející z hor

Přejíždíme úzkou hranici mezi jezerem Wolfgangsee a Abersee, a přes sílící mlžný opar vidíme starobylé městečko St. Gilgen, kde naše plavba končí. V roce 2005 byl St. Gilgen propagován jako Mozart by Wolfgangsee Tourist Board. Ačkoli Wolfgang Amadeus Mozart toto místo nikdy nenavštívil. Pracoval tu pouze jeho dědeček a narodila se tu jeho matka.

Kaplička v Abersee

Kostel a rodný domek Mozartovy matky v St. Gilgenu

Nalazeni vánoční atmosférou, unaveni náročnou cestou, ale plni zážitků se vracíme zpět domů. Do rodných Čech.

Hodnocení článku

Anketa

Navštívili jste někdy tato místa?

360 40% Ano, všechna.

253 28% Jen pár z nich (Hallstatt).

290 32% Vůbec žádné z nich.

Hlasovalo 903 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

Rony

10. prosince 2012 00:12

Rony říká

Dobrý tip na krásný výlet. To podzemí i zubačka mě docela lákají. Fotky vyšly moc hezky.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

tatlanka

11. prosince 2012 20:57

tatlanka říká

Díky, Jacku, za krásný článek. Líbí se mi podzimní fotky, ale hlavně tvůj nepřekonatelný optimismus. Před lety jsme navštívili St.Wolfgang a vyvezli se zubačkou na Schafberg. Škoda, že vám se to nepovedlo, je odtud fakt nádherný výhled.

Přeju ti hodně úspěchů ve škole a ještě víc takových krásných zážitků.

Jack

15. prosince 2012 16:40

Jack říká

Díky Rony i Tobě Tatlanko , je fajn se snažit na všem vidět něco hezkýho .-)...jinak by se člověk zbláznil někdy

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

4. ledna 2013 01:40

Paulie říká

Alpy, podzim a krásné počasí jsou krásná kombinace!

Hallstatt a vrchol Plasen nad ním bylo mé první setkání s Alpami. Tak díky za článek, který mi to připomněl.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.