Slavonice l. Landštejn, Rakouskem kolem Dyje

Slavonice l. Landštejn, Rakouskem kolem Dyje

Barvy podzimu a Česká Kanada. Tohle opojné spojení dává neději na nevšední zážitky z čarokrásné krajiny. Ještě před příjezdem do penzionu ve Slavonicích odhalujeme tajemství hradu Landštejn. Poté se rozdělíme na dvě dvojice, první čeká trek k Grasselově stezce, druhou cyklotrasy Rakouskem k soutoku Německé a Moravské Dyje.

Česká Kanada

V odlehlém koutě Jižních Čech, tam kde můžete v hlubokých lesích zakopnout o historický hraniční kámen rozdělující Čechy a Moravu, leží hornatý kraj s líbivým názvem Česká Kanada. Ta je součástí Javořické vrchoviny spadající pod geomorfologický celek Českomoravské vrchoviny. Tvoří ji horniny centrálního moldanubického plutonu, ovlivněné vlastnostmi žul. Proto zde naleznete velké množství skalních útvarů, obrovské balvany, skalní mísy a dutiny.

Označení Česká Kanada se zrodilo v 20. letech 20. století, kdy se jindřichohradecký rodák Jaroslav Arnošt Trpák po své pouti Severní Amerikou snažil propagovat ve svém rodném kraji turistický ruch. Vznikl exoticky znějící název, který se původně vztahoval k označení celého Jindřichohradecka. Trpák byl pražským novinářem a právě svým článkem z roku 1928 zavdal příčinu k dnes hojně využívanému názvu Česká Kanada:

„Přehlížíte nejromantičtější koutek české země, vlní se terén do kopců a tmaví se lesními porosty, díváte se na nesčetné hladiny nejen velkých rybníků, ale hotových jezer orámovaných hustými lesy. A kamkoliv pohlédnete, všude se lesknou rybníky, široké potoky, točí se řeky, lesnaté kopce řadí se za sebou v nekonečných řadách...“

Než dorazíme na parkovistě restaurace Landštejnský dvůr, projedeme si autem pořádný kus České Kanady. Lesy se podél cest táhnou již od Třeboně, ale teprve cesta z Lásenice do Nové Bystřice nás zavede mezi kopce. Naše vzpomínky odsud mohou zalétnout k blízkému Senotínu, kde jsme společně s dalšími kamarády, kytarami a hrami oslavili hned dva Silvestry. Tedy já, borovanský Jirka a tehdy vodňanský Roman. Ale to je dnes prehistorie, osmdesátá léta minulého století. Byli jsme mladí, silní a svobodní.

Krásy krajiny Jindřichohradecka jsou notoricky známé a průjezd k hradu Landštejn nás utvrdí v přesvědcení, že strávit pár dnů babího léta právě zde byl dobrý nápad. Zříceniny doprovázely naše trempská putování českou a slovenskou krajinou neustále. Jejich genius loci vždy rozbouřil naši fantazii. Představy, že nahlížíme zpět proti proudu času, který nás dělí od jejich vzniku i zániku. Jak se zde asi žilo v dobách největší slávy hradu, nebo v dobách utrpení, kdy se hrad stal kořistí husitských či jiných válečníků?

Hrad Landštejn

mapa Landštejn

Byli to zřejmě moravští Přemyslovci, kteří nechali postavit na počátku 13. století hrad, jenž chránil trojmezí Čech, Moravy a Rakouska. Dvě palácem propojené věže jsou svého druhu v Čechách ojedinělé. Landštejn je jedním ze tří dochovaných románských hradů u nás a jednou z nejvýznamnějších románských památek ve střední Evropě vůbec. Rozhodně stojí za návštěvu, byť každý z nás v jeho mohutných hradbách byl již vícekrát.

Hrad od prvních návštěv doznal změny, proběhla rekonstrukce a v posledních letech se v hradním příkopu uskutečnil archeologický výzkum, přinášející nové poznatky o minulosti v podobě hodnotných nálezů. Proto hned po vstupu do hradního areálu nahlížíme do expozice archeologických nálezů. Značné množství mincí z různých dob a ze všech koutů Evropy dokladá čilé obchodní styky majitelů hradu se okolním světem. Stejně tak keramika a různé nástroje, jež se zachovaly.

Mezi lety 2017 - 2021 byla provedena důkladná rekonstrukce, která pokračovala i v roce 2023. Restaurátorským průzkum zde potvrdil pravost historických omítek v románské kapli hradu.

Procházíme do hradní věže, abychom vystoupali na plošinu, z níž se nám naskytne ničím nerušený pohled do okolí. Vlnící se hřebeny hor získaly zlatistý nádech, jak bučiny zbarvil chladný podzim. Modrě nebe se odráží v nedaleké Landštejnské přehradě a vy si zde můžete snadno v duchu představit, že jste se ocitli kdesi mezi kanadskými jezery Britské Kolumbie. Prohlídku hradu si užíváme v klidu a tichu, ani teplá a slunná říjnová neděle již moc turistů do tohoto odlehlého místa Čech nenaláká. Ale je teprve dopoledne. V hospodě si dáváme něco mezi snídaní a lehkou svačinkou. Naše cesty se na pár hodin rozejdou.

Na pěší túru, která skončí ve Slavonicích se vydají Roman s Marií, já s Jirkou se autem přesuneme k penzionu do Slavonic. Ubytováni budeme v Apartmánu Knížkovi, v klidném, příjemném prostředí. Vybíral jsem z mnoha možností, vždyť nejen Slavonice již turisté načas opustili.

...

A tak zatímco kamarádi stoupají k vrcholu Studnice, aby si poté prošli část Grasselovy naučné stezky a kolem čtvrté odpolední dorazili do Slavonic, my nasedáme na elektrokola a míříme do blízkého Rakouska.

Hrad Landštejn...

Exponáty archeologického výzkumu...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

..

...

...

Výhledy z věže jsou krásné. Všude kolem nás jsou lesy České Kanady.

...

Přehrada Landštejn.

Na landštejnské věži.

...

...

Hrad Landštej je jednou ze 106 památek národního památkového ústavu.

V podhradí

Rakouskem k soutoku obou Dyjí

mapa Stopař

Hledáme cyklotrasu, která vede na zrušenou železniční trať, ale omylem navštívíme kostel Svatého kříže, kde byl do průčelí hřbitovní kaple zabudován monumentální pískovcový portál původní hřbitovní brány z roku 1586. Uvnitř naleznete reliéfní výzdobu a značku s iniciálami LO (Leopold Österreicher). V interiéru pak akantový oltář z počátku 18. století a iluzivní nástěnné malby. Nás však zavřený kostel prohlídkou nezdrží.

Správnou cestu najdeme snadno, ovšem ta nám nachystala další dilema. Zákaz vjezdu i vstupu k potoku, kde opravují můstek. Protože potřebujeme projet, zábrany obejdeme a vydáme se zákazem. V neděli zde panuje klid, snadno malý potůček a žlab překonáme.

Brzičko nás uvítá Rakousko a pohodlná cesta po zrušené železniční trati. Vláčky ze Slavonic jezdily do rakouského Fratres od roku 1903, po válce byl provoz ukončen k 22. 5. 1945. Vyhlídkovou trasu nad údolím Slavonického potoka, vedoucí kolem zámku Gilgenbergu, ukončíme za Waldkirchenem an der Thaya. Překonáme Rakouskou (Deutsche) Dyji a stoupáme do kopce k Wartbühelu. Hezkou cestou s mnoha vyhlídkami projedeme několik vesnic. V Karlsteinu fotíme zámek a kolem Dyje směřujeme k městu Raabs an der Thaya. Vlastně úplně břehy řeky kopírovat nemůžeme, kaňon to zde nedovolí, ale i to je trasa pestřejší a zábavnější. V Raabsu se zastavíme u soutoku Německé a Moravské Dyje. Odsud dál pokračuje již jen Dyje. Její vody zamíří k Drossendorfu a k Vranovu, my se vydáme od soutoku, který střeží hrad Raabs, k severu proti proudu Moravské Dyje.

Slavonice.

Údolí Slavonického potoka projíždíme po bývalé železnici.

Waldkirchen...

...

Kříž nad Schupertholzem.

...

...

Karlstein nad Rakouskou Dyje....

...

Speisendorf.

...

Hrad Raabs (Rakousy)...

Moravská Dyje u soutoku s Rakousko Dyjí.

Znovu musíme vystoupat výš nad zalesněný kaňon řeky. Jedeme po cyklotrase Grasselweg Thayalandrunde. K Dyji se dostaneme až v Weikertschlagu an der Thaya a kousek se přece jen kolem řeky svezeme. Moravská Dyje míří k hranici a dál do Dačic, my odbočíme vlevo do Neuriegerzu a pokračujeme na přání Jirky k Slavonicím Rakouskem. Ač je neděle, kolem se pilně pracuje na polích. Vidíme seřazené žluté dýně, čekající na Halloween. Nad hlavou zakrouží osamělý dravec, marně hledající nějakou kořist. Jihovýchodní vítr nás žene k Rappolzu, za kterým přejedeme státní hranici. Zanedlouho již nízké podzimní slunce pod námi osvětluje Slavonice a jen několik minut nás dělí od hospody na Velkém náměstí. Trasu dlouhou 56 km jsme k klidném tempu urazili za čtyři hodinky.

...

...

...

...

Nad Moravskou Dyjí.

Moravská Dyje ve Weikertschlagu an der Thaya.

Neuriegerzu.

...

Slavonice renesanční

mapa Slavonice

Mám ještě čas pro několik fotek obou slavonických náměstí. Větší prostor k prohlídce Slavonic však budeme mít zítra dopoledne.

Slavonice od hranice.

Slavonice...

...

...

...

...

...

V restauraci historické budovy Mázhauzu popíjíme pivo a čekáme na grilování krkovičku s brambory. Jen o čtvrthodinku později za námi dorazí z treku Roman s Marií, ale ti už mají smůlu, před 16 hodinou se kuchyně uzavřela. Budou si muset vystačit s vlastními zásobami. Ale večer se rozšoupneme všichni a po lahvi Heffronu s kokosovou příchutí ztrestáme při sledování kriminálky Policie Modrava i druhou láhev čehosi od Jägermeisteru.

V penzionu.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.