Silvestrovský výstup na Věnec

Silvestrovský výstup na Věnec

Přestože Věnec je kopec s mimořádně zajímavou historií, ne každý ho zná. Spíš by se dalo říct, že ho téměř nikdo nezná. Přitom jde o místo, kde zřejmě již od pravěku sídlili naši předkové. Jeho vrcholové partie nesou stopy hradiště, které svým rozsahem a archeologickými nálezy patřilo k momořádně významným.

Po keltských stezkách

Mapa hradiště Věnec

Horný (Zlivský) rybník.

Mrazivým silvestrovským ránem jedeme pod vrchol Věnce (765 m n. m.), odkud nás na pravěké hradiště vyrazí hned osm. Mlhy právě slunci ustoupily, když míjíme rybník Horný (Zlivský). Krajinu silná námraza proměnila kouzelným proutkem v pohádku, v níž dominuje bílá a modrá barva. Až za Zbudovskými Blaty se vše změní, Pošumaví již žádný bělostný závoj nenabídne.

Mrazivý dech však i zde přírodě zůstal. Dobře oblečeni vyrážíme po červené značce do masívu Pržmo, ale abychom si cestu více užili, podcházíme lesem vrchol Věnce směrem k Hradčanům na modrou. Pod námi prosvítají louky, které dříve jistě byly pastvinami. Naši zarůstající cestu zjevně dlouho nikdo nevyužívá, musíme se proklestit cestu porostem. O kus dál jsou dva kamenné zátarasy, takže projet se autem tudy ani nedá. Možná je to zbytek kamenných keltských valů, které kolem Věnce stále můžeme na mnoha místech spatřit.

Hradiště Věnec bývalo zřejmě mocenským knížecím centrem pozdní doby halštatské. Chránilo údolí řeky Volyňky, kudy vedla významná obchodní stezka ze Solnohradské komory. Tomu napovídá nález vzácného bronzového opasku, který musel patřit významnému lokálnímu pánovi či knížeti, vládci velkého území.

Dostáváme se pod jihozápadní hřeben Pržma, což je správný název mohutného masívu nad Volyňkou u Lštění. Věnec se jmenuje rozsáhlé hradiště, patrně pojmenovaného pro mohutné kamenné valy obklopující vrchol ve tvaru věnce. U rozcestí s modrou značkou vyčkává velká skupina lidí, také směřujících na vrchol. Z poklidného výletu liduprázdnou krajinou se rázem staneme součástí procesí, které nebere konce. Netušíme, že se keltské hradiště Věnec každoročně stává místem setkávání. Ale tenhle vrchol nebude o Silvestru žádnou výjimkou, stejně dnes budou v obležení mnohé další známé vrcholy Šumavy, Mařský vrch, Boubín, Libín nebo Javorník. Lidé rádi stoupají poslední den v roce k vrcholům. Vzpomínat tak s kamarády můžeme na naše dlouhé silvestrovské výstupy z ktišské chaty na vrchol Chlumu a nebo Kleti, kde již často ležel sníh. Je dobré, že stále zachováváme tuto tradici a umíme se společně setkávat. Jakže zní moje báseň, kterou jsem k této příležitosti napsal kamarádce Petře? Ale vzkaz ve formě veršů rád předávám i všem dalším kamarádům, bez kterých by byl život chudý a nudný.

"Hodně dobrých přátel,

ale i lásky blízkých,

sladkého snění, šťastných chvil.

S nimi život se změní,

nezbude žádný prázdný list,

bolest ni žal či nenávist"

Ačkoliv jsme desítky vzhůru mířících předešli, na vrcholvé plošině Věnce je přesto plno. Mnozí posedávají okolo na lavicích, další si pečou na ohni buřty či klobásy. Jen s obtížemi se naše skupinka sejde na skalním ostrohu, z kterého máme krásný výhled do údolí Volyňky ale také k Javorníku, Volyni a Strakonicím, jejichž polohu určuje vysoký teplárenský komín. Ještě sejdeme níž na skalku s lepším pohledem k vrcholu Javorníka a snažíme se zmizet z přeplněného místa srazu. Ostatně odkaz našich předků si můžeme vychutnat v klidu o kousek nížeji, v sedle u druhého, kameny zasypaného vrcholku. Světlé bučiny zde zdobí několik malých menhirů a kamenných kruhů. Pro sebe tak máme úžasné posezení u vysokého kamenného ohniště. Slunce příjemně hřeje, když si společně opékáme buřty, díky Andreo.

Jsme v místě kdysi velmi dobře opevněného hradiště, které se skládalo z akropole a dvou předhradí s celkovou plochou kolem 8 ha, přičemž obvod opevnění byl přibližně 1,5 km. Opevnění zde využívalo skalní bloky, na něž se napojovaly 5 - 10 m vysoké kamenné valy. Vlastní akropole s plochou 50 arů byla nad okolní terén vyvýšena.

Vrchol Věnce je v obležení...

Skalní vyhlídka.

Javorník

Údolí Blanice

....

...

...

Naše skupinka je podstatně menší.

Menhir v kamenném kruhu. Symboly kamenů se nesou krajinou, kde sídlili Keltové...

...

Archeologické nálezy na hradišti odhalily velké množství keramiky, žernov a již zmiňovaný pětidílný článek honosného bronzového opasku. Velká většina nálezů pochází z 6. století a počátku 5. století př. n. l. Několik zlomků tuhové keramiky naznačuje osídlení lokality Kelty mezi 2. - 1. století př. n. l., ale hradiště bylo zřejmě osídleno již v pozdní době kamenné. Věnec byl součástí tzv. "jihočeské věnecké skupiny", ke které patří i další pravěká hradiště v okolí - Němětice, Libětice, Třebohostice, všechna datovaná do 6. - 5. století př. n. l.

Námraza ve stinných partiích masívu Pržma stále zůstala ..

...

...

Dnes je hradiště Věnec součástí vyznačené keltské stezky, jež vede z Kubovy Hutě přes Boubín, obec Buk a Mařský vrch na Věnec a do Lštění. Pokračujeme po modré a klesáme nad Zálezly, kde se otáčíme nazpět k zaparkovaným autům u červené značky. Jdeme po stezkách starých nejméně 2,5 tisíce let. Vychutnáváme si příznivé inverzní počasí a klid zimního lesa. Snad nám jeho krátké narušení promine několik srnek, které naše tiché hovory vyplašily. Loučíme se s přáteli i se starým rokem a vzhlížíme s nadějemi k tomu novému. Rok 2025 má být v mnohém zlomový. Snad se dočkáme konce nesmyslné války na Ukrajině, ale i jiných ve světě. Válek, které tak rádi mocní tohoto světa rozpoutávají a které my jim draze platíme.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.